Listy raší 5 - Orochimaru poražen! Kým? . final part (3)

Všichni pohledem spočinuli na postavě, kterou Orochimaru přivolal zakázanou technikou.
Tou technikou jakou jednou při útoku na Konohu přivolal prvního a druhého při boji se Sarutobim zvaným Profesor. Nikdo se nezmohl slova. Všichni pořád koukali na postavu, která stála před nimi. Věděli že bude zle.
„Tati.“ Hlesl po chvíli Naruto. V hlase se dalo rozpoznat zoufalství a radost. Bolest a láska.
Všichni pořád sledovali Yondaime HoKageho, který se teď probouzel z dlouhého spánku v podsvětí.
„Copak se děje... nějak ste mi všichni stuhli“ řekl smíchem přidušený Orochimaru. Věděl že teď získá více než dost času dát se dohromady. Musel ale ještě udělat jednu maličkost. Vsuval do Minaty kunai s lístkem. Naruto v tom poznal pečeť. Yondaime zvedl hlavu a podíval se na Naruta. Nepodíval se ale svýma očima, tyhle byly mrtvé. Bez zorniček. Bez lesku. Zkrátka bez života.
„Uvidíme jak si s ním poradíš. Mimochodem, jaké je tvé ctěné jméno? Nikdy bych nečekal že má Listová tak skvělé ANBU. Abych řekl pravdu... Nečekal jsem že budu muset použít techniku jako je tahle proti tobě ...“ vyplivl ze sebe Orochimaru.
Minato spráskl ruce v pečeť. Jeho rychlost byla neuvěřitelná. Nikdo z něj pořád nemohl odtrhnout zrak byl to on... a přitom nebyl. Stál tam před nimi ale nebyl na jejich straně. Bylo to bolestivé.
„Gai-se—„ naruto se vzpamatoval tak tak... kdyby řekl Gaiovi "sensei", určitě by se prozradil. I ta malá chvíle kdy vymýšlel oslovení Gaie byla obrovská ztráta času. Minato mohl kdykoli zaútočit.
„Gai! Myslím že tě budu potřebovat!“
„Hej ty tam“ křikl na Nejiho.“ Věděl že tak si jeho důvěru nezíská, ale musel dělat že ho nezná.
„Myslím že by se mi hodila malá pomoc.“
„Raiton: Gain (Živel Blesk: Falešná tma).“
Kolem Nejiho, Gaie a Naruta se začaly tvořit na zemi pečetě. Gai skusil uskočit ven z kruhu, ale Dostal ránu elektrickým proudem. Odleťel směrem ke druhé stěně která mu opět dala šok. Když letěl směrem k další rádoby elektrické zdi, Neji ho zachytil. Ve stejném okamžiku přiběhli Shikamaru Sakura Hinata a Asuma s Kurenai. Když přiběhli k Tsunade, Asuna podal hlášení.
„Tsunade-sama, nepřátelská armáda je poražena a-“ zasekl se v půli věty. Koukl po ostatních a divil se kam se tak všichni koukají. Podíval se směrem kterýjm se dívali oni a zůstal stát jako kus dřeva.
„To je... Yondaime?!! A to..... Orochimaru!! Co se tu sakra děje !!“
„Jsi v pořádku? Gai?“
„Jako ranní rosa! Síla mládí Neji!“
„Ale ne...“ pronesl Neji znuděným hlasem podobajícím se tónu Shikamara. V tom se ale začalo smrákat. Ze slunečného dne se naráz stal den pochmurný. Mraky vypadaly že se chtějí vypršet ale jakoby jim nebylo dopřáno. Všechny se nahustily nad tři shinobi, uzavřené v pastí z pečetě. Začalo pršet. Byl slyšet výkřik ale zdálo se že je z dálky. To dělal ten déšť. Pak si všimli jak na označené místo padá blesk a Gaie stojícího uprostřed. Nikdo nestihl nijak reagovat. Přišlo to tak rychle! Naruto koukal před sebe, slzy měl na krajíčku.
„Gai-sensei“
Gai se postavil doprostřed z jednoduchého důvodu. Mělo to fungovat jako hromosvod. Taky se povedlo, ale za příliš velikou cenu. Gai tam ležel spálený z elektřiny která do něj uhodila. Naruto nevěděl co má dělat. Bojoval se svým otcem, měl jej zabít? Vždyť už mrtvý byl! Ale to přece nejde! Přál si být na místě Gaie, který před ním tak bezvládně ležel. Tolik zodpovědnosti, tolik rozhodování...
„Rasengan!“ Neji si všimnul žluté šmouhy, zareagoval pohotově.
„Hakkeshou Kaiten!!“ bylo vidět jak rasengan naráží do stěny víru proroctví. Obě postavy odletěly uctihodný kus daleko. Neji vstával Namáhavě, Minato jakoby se nic nestalo. Začal dělat další super rychlé Jutsu.
„Hej ty!! To se chceš nechat zabít?! Bojuj sakra nebo všichni chcípneme!!!“ uslyšel Naruto za svými zády hlas jeho přítele. Vyzývá ho k boji?! Ne. Žádá o pomoc.
„Gamaguchi Shibari!“ zakřičel Naruto.
„Co sem to udělal! Nemůžu přece používat techniky, které by mě mohly prozradit.“
„Nechápu! To je přece technika Jiraiy! Ten chlap se mi v něčem nezdá.“ Přemítal si v hlavě Orochimaru a po chvíli i Tsunade když si všimla té techniky.
„Minato?...... tati?! Ozvalo se někde ve stísněném prostoru žabího jícnu. Postava neodpovídala. Nemohla, byl v ní ten prokletý kunai. Naruto nevěděl co má dělat jen se tak koukal na svého otce, který se nemohl hýbat. Vypadal tak přirozeně, tak přátelsky... až na ty oči. Oči měl pořád mrtvé.
„Promiň mi to.“ Zašeptal Naruto. Cítil jak se u po tváři valí slzy. Věděl že to teď musí ukončit jinak by se mohlo stát něco, čemu se snažil tak dlouho zabránit. Mohl by ohrozit své přátele. Svou rodinu.
„Gamaguchi Sousou.“ Špitl Naruto a sledoval jak se mu jeho otec ztrácí. Jím tak obdivovaná a milovaná osoba. Zase mizí z jeho života. Svalil se na zem a začal brečet, bylo to na něj moc najednou. Pořád si promítal jeho obličej... takový... beztvarý, bez citů. Nezabil svého otce! Zabil Orochimarovu loutku. No... neznělo to moc přesvědčivě. Snažil se uklidnit... má přece ještě nevyřízené účty.
„Co tam tak dlouho dělá?!“ zeptal se Neji do větru. Nejspíš ani nečekal odpověď.
„Kakashi? Kdo to doopravdy je. Ty techniky! Tolik se podobá lidem, které všichni tak dobře známe!“ žádná odpověď.
„Kakashi!! Odpověz!“ okřikla ho Tsunade
„Pro-promiňte Tsunade-sama.“ Spánek mu byl vysvobozením. Nemusel přiznat Narutovu totožnost. To ať udělá sám. Únava byla pro Kakashiho dostačující výmluva pro Nezodpovězení dotazu.
„Orochimaru... půjdu s tebou. Necháš ale vesnici na pokoji!“ řekla náhle Tsunade.
„Tsunade-sama to přece nemůžete! Tolik lidí zemřelo kvůli té zrůdě a vy se teď vzdáte?!“ vyjela po ní Shizune.
„Není jiná možnost. Je to pro vesnici.“
„Konečně...“ pronesl Orochimaru klidně. „Dobrá, vesnici nechám být.“ Hned po tom co to dořekl se zvedl prach a tam kde ještě před chvílí ležel žabí žaludek stál opět ten samý muž, proti kterému Orochimaru už bojoval.
„Takže ho porazil...“
„Necháš vesnici a všechny její obyvatele parchante!!“ zařval Naruto. Byl přesvědčený že ho teď dostane. Cítil chakru. Byl už dost vyčerpaný, ale zase cítil nový příval síly. Bylo to... nepopsatelné. Nebyla to Kyuubiho chakra. Bylo to něco jiného. Byla to víra. Víra v sama sebe. Víra v Konohu. V ohnivou vůli obyvatel země ohně.
„Sakra... ještě nejsem úplně v pořádku!“ ... Najednou se přede všemi Orochimaru proměnil v Bílého hada. Dokonalá proměna.
„Panebože“ zaznělo sborově ze strany ochránců.
„Co si? Orochimaru! Experimentoval si sám na sobě!“
„Jediná možnost jak se stát nesmrtelným Tsunade... to ty nikdy nepochopíš.“ Ušklíbl se Sannin.
„Ta hadí přeměna ti nepomůže zrůdo!“
„Hiraishin no Jutsu!“ Opět se objevil za Orochimarem. Tentokrát ale nedržel v ruce kunai, formoval Rasengan. Cítil že na Kamikaze by už nemusel mít chakru tak se rozhodl ho zmasakrovat jinak.
„Oodama Rasengan!!“ ve stejnou chvíli kdy si myslel že vyhrál, věděl že je s ním konec. Orochimaru chytl Narutovu ruku pomocí hada na svém těle. Vykryl útok. V plném rozsahu.
„Máš jediné štěstí že v téhle podobě nemůžu používat Jutsu, byl by jsi mrtvý.“ Řekl klidně Orochimaru.
„Kdybys nebyl v té formě, zasáhl by tě můj Rasengan!“ odvětil Naruto.
Orochimaru skočil po Narutovi a sežral ho. Všichni nevěřícně koukali na bílou věc před nimi. On opravdu snědl člověka!
„Od sud není úniku. Teď si vezmu tvé tělo jako to dělám už dvacet let.“ Řekl klidně stín stojící před Narutem.
„Jestli se nemýlím, toto není Genjutsu?“
„Ne, je to mnou vytvořená dimenze. Tady se moje mysl vstřebá do tvého mozku, tvého těla.“
Naruto se začal smát. Tak strašně se smál že se neudržel na nohách. Spadl na zem a v křečích se snažil rozdýchat Orochimarova slova. Vypadal dost komicky.
„Čemu se sakra směješ... to si už tak na dně?!“ koukal na Naruta nevěřícně stín.
„Ne,“ začal Naruto když se zvedl ze země. „Já jen...“ v jeho obličeji se nedaly rozpoznat pocity. Měl najednou zcela kamennou tvář. „Já jen že tě zabije tvá vlastní technika, Orochimaru.“
Teď se pro změnu začal smát on.
„Jak bláhové si myslet něco takového!!“ smích ho ale přešel když otevřel oči.
„To není možné!!! To ne!...... To ne!!!! Ty nemůžeš být on!! Říkali že jsi mrtvý, Uzumaki Naruto!!!!“ Naruto věděl proč na něj křičí a proč z jeho hlasu vyznívá strach, obrovské množství strachu. Věděl to ale bál se otočit. Přesvědčit se o tom. Sebral všechny síly a otočil se.
„Trochu si mě zaskočil skřete!“ ... za Narutem stál Kyuubi. Orochimaru na něj hleděl se svatou úctou a strachem. Věděl že je to jeho konec.
„Orochimaru, nemýlím se? Pronesl Kyuubi klidně. Takže ty budeš má první oběť... škoda. Chtěl jsem aby to byl tenhle parchant.“ Sletěl pohledem na Naruta.
„I přes to jsem rád že si tady !“
„Kai!!!“ zařval Naruto. Byl zase tam na cestě v Konoze. Slyšel už jen v hlavě Orochimarův křik a náhlé ticho. Náhle jím ale proletěla palčivá bolest. Klesl na kolena a nemohl pořádně zaostřit. Jeho oči... Měl je tak unavené. Jako kdyby je použil poprvé. Nakonec ale bolest přešla. Postavil se na nohy. Měl co dělat s rovnováhou ale zvládnul to.
„Je konec.“
„Ostatní na něj nevěřícně koukali. Nevěděli co si mají myslet. Byl to on? Ten neznámý, který jim tak pomohl? Nebo to byl Orochimaru?
„Jsem to já. Mimochodem... mé jméno je Haku.“ Pronesl Naruto, vytáhl kunai a ostře se řízl na tváři. Poté omdlel. Věděl že je po všem. Konečně si mohl odpočinout. Doufal v jediné, že ho nikdo nepozná.

The end of episode 5.