Sabaku no Hinata IV

Už jsou to dva roky, kdy Hinata odjela do Listové. Nejimu se s její pomocí konečně podařilo změnit osud a ona se tak mohla vrátit domů. Domů? Její domov byl a vždy bude jen Konoha. Jak nerada ji opouštěla! Jediné, co ji táhlo do konzervativní a nudné pouště byl Gaara. Vzala si ho za svého muže, protože ho milovala více, než cokoliv na světě. Dokonce více, než rodnou Listovou!

A proto nasedala do dřevěného vozu, který ji měl po dvou letech odloučení odvést zpět k rudovlasému kazekagovi, Temari, jejímu Shikamarovi a spoustě dalších.

Na klíně ji sedělo malé, rezavovlasé batole. Vesele se na ni řehnilo a natahovalo k ní baculaté ručičky.
Ano, ona přece nejede sama! Jaké to bylo překvapení, když si svůj stav uvědomila. Tehdy...

"Věřím, že se ti po plodinách z Ohnivé země stýskalo," pronesl posměšně Neji jednoho rána v domě hlavní rodiny "ale nezdá se ti tohle už trochu přehnané?" Poukázal na její mísu ovoce, tedy spíše už jen ohryzků, kterou si vzala k snídaní spolu s celozrnným pečivem a mlékem.

"Proč?" Zeptala se nechápavě Hinata, když si v mléce právě máčela chléb.

"Víš, to všechno... Kdybych nevěděl, že jsi zodpovědná kunoichi, která by se nikdy takové chyby na misi nedopustila, řekl bych, že jsi těhotná."

Po této narážce zvedla hlavu od jídla i mladá Hanabi a zkoumavě pohlédla na svou sestru. "Je pravda, že jsi dost ztloustla, Nee-san, kdy jsi naposledy dostala měsíčky?"

Hinata ztuhla, pohlédla na svou nevinnou sestřičku a zahanbeně zrudla v obličeji. "H-Hanabi!" Okřikla ji tenkým hláskem. "O tomhle se před muži nemluví!" Poukázala na Nejiho přítomnost.

"Oh bože..." Obrátila mladší dívka oči v sloup. "Hinato, v jakém, že to žiješ století?"

Když z pískové odjížděla, neměla o tom ani ponětí. Těhotenství se na ni ze začátku téměř neprojevovalo. Pohladila děťátko po hlavě a zadívala se do jeho purpurových očí, tolik podobných tem jejím.

"A-ale já to opravdu nevěděla!" Bránila se dívka. Na sobě měla tmavé, černé šaty, přes které se rýsovalo vypouklé bříško.

Byla v hokagově pracovně. Naruto si ji pobaveně prohlížel. "Takže tu máme jednu kunoichi z Písečné, manželku a vyslankyni samotného Kazekageho, která ovšem není schopna ničeho jiného, než jen polehávat a jíst." Pronesl po chvíli ticha. "No, stejně jsem neměl v pánu tě nikam posílat, jsi tu jen kvůli svému klanu, takže se nemáš za co omlouvat." Rozhodl a stále se tak vesele usmíval. "No to mám radost, Hinato! Bude z tebe mamka! Moc ti to přeju!" Zazubil se. "Gaara bude určitě taky nadšenej..."

Určitě bude stejně tak nadaná, jako její rodiče. Slíbila si pyšná matka v duchu. Hyuuga, která dokáže ovládat písek. Sabaku no Aneki, nejsilnější a nejkrásnější kunoich z celé písečné... Kazekagova prvorozená dcera!

Tak jsem se konečně dokopala k pokračování a dokonce k tomu máte i obrázek