Sama proti všem 11: Problémy na obzoru

Poprvé byla skutečně št'astná a beznadějně zamilovaná.

Bylo už pozdě večer a Yoshino s Gaarou se procházeli po Konoze. Sem tam se chytli za ruku, ale jen co někoho uviděli, hned se zase pustili. Právě procházeli kolem hospody a Gaara se zeptal, jestli se nepůjdou napít.
"Klíd'o, ale jestli mě vožereš, tak ti spravim fasádu jasný?!" Gaara se ušklíbl a tak šli dovnitř. Jen co prošli prahem, se Yoshino zarazila. U jednoho stolu seděla Tsunade a byla značně opilá. Yoshino se rychle schovala za Gaaru. Ten se na ni nechápavě podíval.
"Je všechno v pohodě?" zeptal se ustaraně.
"Ne! Nic neni v pohodě! Podívej!" šeptala Yoshino a ukazovala někam do rohu. Gaara ale koukal jiným směrem, takže si Tsunade nevšiml.
"A kam se mám podívat?" Yoshino se nasupila.
"Det' to je Tsunade! Jestli nás tu spolu uvidí, tak je se mnou amen!" Gaara sice nechápal, co má Yoshino na mysli, ale rozhodl se svou holku chránit.
"Tak jo, pomalu běž a já půjdu za tebou." Yoshino se pomalinku otočila, ale jako na potvoru se zrovna Tsunade otočila jejich směrem. Zaostřila. Byla si jistá, že to byla Yoshino a...Gaara?
"Héééj Yoshinooo. Pojd' se...škyt...ke mně...škyt...přidaaat." řvala nalitá Tsunade. Yoshino strnula uprostřed pohybu a zaklela.
"Zatraceně! Viděla nás!"
"A co ted'?" zeptal se Gaara. Yoshino musela hold improvizovat.
"Zdrhej!" zařvala a vystřelila z hospody. Gaara nejdřív koukal jako vydlabaná dýně, ale pak se rozběhl za ní. Mezitím se Tsunade složila na stůl a usnula. Venku se oba dva svírali v křečích smíchu. Najednou Yoshino zvážněla.
"Ale ne, ted' vážně. Jestli si na to Tsunade zejtra vzpomene, tak si mě zavolá na kobereček."
"A proč?" zeptal se Gaara. Yoshino nevěděla co říct. Musela by prozradit svoji misi a to nepřicházelo v úvahu.
"Aaale to neřeš." chytla Gaaru za ruku a šli dál.

Ráno se Yoshino jen tak procházela, když ji zastihla Shizune.
"Yoshino, máš se ted' hned dostavit za Tsunade." Yoshino se nepatrně zamračila.
"Dobře, hned sem tam." Shizune kývla a zmizela. Yoshino se tedy vydala ke kanceláři Hokage.
Tsunade právě vyřizovala nějaké papíry, když někdo zaklepal.
"Dále!" dveře se otevřely a v nich stála Yoshino.
"Volala si mě?"
"Ano Yoshino. Tohle dnes přišlo a je to adresováno tobě." Tsunade držela v ruce nějakou obálku. Yoshino k ní nejistě přistoupila a obálku si vzala. Něco bylo cítit ve vzduchu. A měla pravdu. Dopis byl od jejího pána.
"A ještě něco..." pokračovala Hokage, "nebyla jsi náhodou včera s Gaarou v hospodě?" Yoshino byla docela překvapená, že si to ještě pamatuje, vzhledem k jejímu včerejšímu stavu.
"Ano, byla." Tsunade se zamračila.
"Na tvém místě bych to nedělala, Yoshino. Je to příliš velké riziko." Yoshino se na ni ani nepodívala.
"To je jen moje věc. A o tu věštbu se neboj. Na ni nemají moje činy žádný vliv." řekla Yoshino. Kývla na Hokage a odešla. Tsunade se za ní ustaraně dívala.
"Doufám, že víš, co děláš."
Yoshino si sedla na větev svého oblíbeného stromu a otevřela dopis.
Stálo v něm: Yoshino, stalo se, čeho jsme se obávali. Právě jsem dostal zprávu od našeho špeha. Orochimaru podepsal s Akatsuki a se Zvučnou dohodu a je mi známo, že zřejmě napadnou Konohu v příštích sedmi dnech. Připrav obyvatele na velký boj a dávej pozor na devítiocasého liščího démona. Až se Orochimaru přiblíží k branám Konohy, dej nám znamení, pošleme pomoc.
Vládce Království Stínů
Yoshino se rychle vydala za Tsunade. Do kanceláře doslova vtrhla se slovy: "Konoha je v nebezpečí." Tsunade se postavila, jako by ji píchli špendlíkem.
"Jak to myslíš?!" zhrozila se.
"Právě sem dostala zprávu že Orochimaru spolu s Akatsuki a Zvučnou napadnou Konohu asi za 7 dní. Musíme se přiravit." Tsunade horečně přemýšlela.
"Shizune!" ta přiběhla během chvilky.
"Ihned svolej všechny Jouniny, Chuuniny, vojenskou policii a ANBU. Bude válka." Shizune se strašně lekla, ale hned zmizela. Tsunade měla chut' něco rozbít.
"Ksakru, tohle nemůžeme vyhrát. Jsou v přesile." Yoshino chvilku přemýšlela.
"Můj pán pošle posily, ale to nestačí. Může nám pomoct Písečná. Ostatně by je Orochimaru napadl tak jako tak."
"Ale stejně... Nemáme dost sil." Yoshino se ušklíbla.
"Máte přece mě." Tsunade se na ni podívala, jako by spadla z višně.
"Sice to ještě nevíš, ale mám v sobě zapečetěnýho démona." pátá Hokage šokem málem omdlela.
"A co za démona to je?" zeptala se po chvilce.
"Je to desetiocasý vlkodlačí démon Juubi no Ookamiotoko (já vim...totálně nemožnej název ale nic jinýho mě už nenapadlo)." Tsunade se svalila do křesla.
"Ty voe mě snad vomejou!" ulevila si, "Ale vždyt' je to jen legenda! Neexistují žádné důkazy, že by skutečně existoval!" tohle už Yoshino slyšela mnohokrát.
"Protože ho nikdo nespatřil. Co lidi neuvidí na vlastní oči, tomu prostě neuvěří. Ookamiotoka do mě zapečetili vlci s pomocí mého klanu a jeho tehdejšího vůdce. Ookamiotoko si vybírá tělo jednou za 1000 let a přejímá schopnosti jeho zemřelých obětí. A já sem byla vybrána." Tsunade nebyla daleko od komatu, ale plán jí překazila Shizune, která přivedla všechny ninji z Listové. Byl tu i Gaara. Jakmile Yoshino uviděl, vykročil k ní, ale ta si stoupla za Tsunadin stůl, aby mu v tom zabránila. Zmateně se zastavil a zůstal stát. Prosebně se na ni podíval, ale ona mu nevěnovala jediný pohled.
"Nuže," začala Tsunade, "od tajného zdroje jsme se dozvěděli, že se Orochimaru spojil s Akatsuki a se Zvučnou a hodlají nás napadnout." všichni zděšeně vykřikli.
"A kdo je ten zdroj?" zeptal se Naruto. Teprve ted' to všem došlo. Ten zdroj byla Yoshino! Proto ten její příchod, proto byla silnější než samotná Hokage. Všichni se na ni podívali. Yoshino hledala u Tsunade pomoc.
"To ale není důležité. Daleko horší je, že jestli Orochimaru napadne Konohu v takové přesile, jsme zničeni. Musíme se připravit. Gaaro, byla bych ráda, kdybys dal vědět Písečné a taky se připravili." Gaara kývl. Přede dveřmi se naposledy ohlédl na Yoshino a zmizel. Ta sklopila hlavu.
"Jelikož s Písečnou máme malou šanci vyhrát, právě proto je tu Yoshino. S pomocí Království Stínů by se nám to mohlo podařit. Kvůli tomu se musíme připravit na pořádný boj." všichni přítomní si rozrušeně něco šeptali. Kiba se na dívku smutně podíval. Ta se snažila nedívat na známé obličeje. Po chvilce se objevil Gaara.
"Jsme připraveni vám pomoct." Tsunade kývla. Všichni šli trénovat a informovat ostatní. Před budovou Hokage Yoshino zadržel Gaara.
"Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se jí smutně. Yoshino sklopila hlavu.
"Nesměla sem prozradit důvot svý mise. To nepřichází v úvahu." řekla tiše.
"Ty přece víš, že mi můžeš věřit." namítl.
"Ale tohle neni otázka důvěry, Gaaro." Yoshino si povzdechla a pokračovala, "Už jednou sme se setkali, ale já ti musela vymazat pamět', abych svůj úkol neohrozila. Jak sem mohla krucinál vědět, že se do tebe zamiluju?!" Gaara nevěřícně zalapal po dechu.
"Tys mi vymazala pamět'?" Yoshino přikývla.
'Proto mě tak bolela hlava. Proto jsem měl pocit, že ji odněkud znám.' pomyslel si.
"Jo, u tebe zapracovala intuice. U tebe sem věděla, že něco neni v pořádku." Gaara Yoshino pevně objal.
"Protože tě miluju. A navždy budu, Yoshino." Yoshino zvedla hlavu z jeho hrudi a pohlédla mu do očí. Gaara se k ní sklonil a něžně ji políbil.
Opodál stál Kiba a všechno to smutně sledoval. Věděl, že s Gaarou je Yoshino št'astná. Povzdychl si a šel trénovat.
O pár hodin později Yoshino narazila na Sakuru. Jakmile ji uviděla, hned se otočila, že jí zdrhne, ale plán se jí nepodařil, protože si jí Sakura už všimla.
"Yoshino!" zavolala na ni. Dívka v duchu zaklela a otočila se. Sledovala, jak se k ní Sakura blíží a v hlavě už slyšela její výčitky. Sakura už byla u ní.
"Yoshino..." začala, "...chtěla bych ti něco říct." udělala hodně dramatickou pauzu. Yoshino se užuž chtěla otočit a odejít. V životě slyšela hodně výčitek a další už trpět nehodlala.
"Chci říct, že je mi úplně jedno, jestli jsi špeh nebo ne. Protože pro mě budeš navždy Yoshino, nejlepší medic-nin a kámoška pod sluncem." Sakura se rozzářeně usmála. Yoshino myslela, že se přeslechla. Sakura se rozesmála a objala ji. Usmála se a zašeptala:
"Děkuju, Sakuro." Sakura ji pustila, mrkla na ni a odešla.
Pak potkala ještě Hinatu. Té se bála nejvíce, protože jí Hinata věřila a měla strach, že její důvěru zklamala. Ale Hinata jí vlastně neměla co odpouštět, protože díky ní otevřela oči. Nejvíc to odnesl Kiba. Byl těžce raněn a dával to najevo. Nejhorší bylo, že tuhle ránu Yoshino uzdravit nemůže. Smutně se na něj dívala, ale on se ji snažil ignorovat a popravdě se mu to moc nedařilo. Nechtěla se ho doprošovat, ale nemohla se jen tak dívat, jak se ničí. Šla za ním a položila mu ruku na rameno.
"Kibo, tak mluv se mnou přece!" promluvila na něj tiše. Kiba si povzdechl, vzal její ruku a otočil se. Yoshino píchlo u srdce, když viděla jeho výraz ve tváři.
"Proč Yoshino?" zeptal se smutně. Ta jeho otázce moc neporozuměla.
"Co proč?" zeptala se ho nechápavě.
"Proč chodíš s Gaarou a ne se mnou?" Yoshino se zarazila.
'Tak tohle že má být ten problém?' dumala.
"Odpověz mi! Copak se ti ani trochu nelíbím?" Kiba byl totálně na dně. Yoshino vůbec nevěděla, co má dělat.
"No já..." najednou jí došla slova, "já nevim. Mám tě sice moc ráda, ale jen jako kamaráda." do Kiby jako by v tu chvíli udeřil blesk.
"Ale já k tobě cítím mnohem víc než jen přátelství." řekl Kiba zklamaně. Přesně tohle byl důvod, proč se Yoshino nechtěla s nikým sbližovat, protože to pak většinou odnesou ostatní. Ale ona je před tím varovala. A takhle to dopadlo. Chtěla mu to připomenout, ale i beztak byl vyřízený víc jak dost.
"Kibo, já a Gaara sme spolu moc št'astní. Je mi líto, že to nechápeš, ale proti tomu nemůžu nic dělat. Jen chci říct, že až odsud odejdu, tak to bude hlavně on, komu zlomím srdce. Měl bys bejt rád, že nejsi na jeho místě." v jednom se však Yoshino mýlila. Kiba věděl, že Gaaru moc miluje a on ji, jen si to prostě nechtěl připustit.
"Je jen na tobě, jak se rozhodneš. Ale uvědom si, že já tu nebudu věčně, takže se rozhoduj rychle. Budu čekat." to je vše, co k tomu řekla a šla. Nechala ho samotného, jen se sebou samým a se svými myšlenkami.