Ztráta a zisk 04

Ztráta a zisk 04

Naruto se zotavoval velmi rychle, až se ho rozhodla Tsunade propustit domů. Zrovna to probírali v její kanceláři s Kakashim a Irukou.
„Už může jít domů,“ odmlčela se Pátá. „Nevím, jestli je dobrý nápad, nechat ho samotného. Neví nic o lišce, a ta může využít situace.“
„Mohl bych si ho vzít domů já,“ navrhl Iruka.
„Ne, mám lepší nápad,“ zašklebil se Kakashi a z jeho obličeje se nadalo nic vyčíst.
„A asi nám to neřekneš, co,“ nadhodila Tsunade.
„Za pár hodin se to stejně dozvíte, jelikož Naruto bude řvát přes celou vesnici, že s tím absolutně nesouhlasí,“ zasmál se Kakashi.
„Nechceš ho nastěhovat k sobě, že ne,“ podíval se na něho Iruka se zdviženým obočím.
Kakashi se na něho dotčeně podíval a utrousil: „Copak jsem nějaký úchyl?“
„No,“ zamračil se Iruka.
„Hej,“ ohradil se Hatake.
„Ty tvoje romány jsou toho důkazem,“ stáli teď proti sobě ti dva a měřili se nenávistnými pohledy.
Tsunade to všechno pozorovala s úsměvem na rtech a zasmála se: „Vy dva jste jak staří manželé po třiceti letech manželství.“
Oba dva se ztuhle na ní otočili s tvářemi zrudlými rozhořčením.
„S ním bych to teda vyhrál,“ ohradil se ironicky Iruka.
„Tím chceš říct, že já s tebou bych to vyhrál, ne,“ opáčil a už byli zase v sobě.
Tsunade se jenom za svým stolem smála a myslela si svoje.

Sasuke stál pod sprchou a hlavou se mu honily vzpomínky na bitvu v Údolí konce. Rukama se opřel o stěnu před sebou a vodu si nechal stékat volně po zádech. Zrovna se natahoval po mýdle, když uslyšel zvonek, což bylo samo o sobě zázrak, přes to hučení vody a myslí na hony daleko.
„Koho to sem čerti nesou,“ zavrčel a otráveně zastavil vodu. Vylezl ze sprchy, omotal si kolem boků ručník a vydal se otevřít dveře. Celou cestu si ručník pro jistotu přidržoval, aby ho nikde nenechal. Tím by asi návštěvu nepotěšil, a při této představě se vesele zašklebil. Ale to co ho čekalo za dveřmi, by ho nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Za dveřmi totiž stáli Kakashi a Naruto.
„Ech,“ zmohl se jen na citoslovce.
„Nazdar Sasuke,“ zvednul Kakashi ruku k pozdravu a úplně ignoroval, že před ním Sasuke stojí v podstatě nahý. Ovšem Naruta to trochu vyvedlo z míry, až zčervenal.
„Kakashi,“ vykoktal nakonec Sasuke a měřil si ho podezíravým pohledem.
Ten se jenom usmál, až zavřel svoje oko a pronesl: „Víš, Sasuke. Naruta právě dneska pustili z nemocnice a všechny tak napadlo, že by měl bydlet chvíli u tebe, než se rozkouká a zvykne si tady.“
„Cože, já mám bydlet s ním,“ vyprskli ze sebe oba dva naráz a moc potichu to nebylo. Překvapeně se po sobě podívali, oba jako na povel zrudli a odvrátili od sebe pohledy.
Ale ani toto nesmazalo z Kakashiho obličeje úsměv: „Tak já vás nechám osamotě, ať si trochu popovídáte.“
A než se některý z těch dvou dotyčných zmohl na půl slova, Kakashi zmizel v oblaku kouře.

„Jak si to ksakru představujete,“ vztekal se Sasuke s tváří těsně u té Tsunadiny. On spolu s Narutem, Sakurou, Kakashim a Irukou stáli v kanceláři Páté a Sasuke se domáhal vysvětlení.
„Ale vždyť to zase není tak úplně špatný nápad,“ usmívala se na něho sladce Pátá.
„To si snad děláte srandu,“ zavrčel a měřil si ji vzteklým pohledem.
„Ale no tak, Sasuke, přece tě nevyvede z míry taková maličkost,“ snažila se ho uklidnit Sakura. Ten ovšem na ní hodil jeden ze svých chladných pohledů, až celá ztuhnula.
„Viděla jsi ten jeho styl pro pořádek,“ otázal se jí klidně.
„No, ech,“ zčervenala Sakura.
„Už víš, proč to nechci,“ řekl Sasuke a hodil pohledem po Narutovi, který stál v rohu a všechno s klidem pozoroval.
Kakashi s Irukou stáli v druhém rohu místnosti. Jeden z nich měl nos zabořený v knížce a dělal, že ho z toho co se děje v místnosti nic nezajímá, ale přitom se skvěle bavil.
„Nepřehnal jsi to, Kakashi,“ naklonil se k němu šeptem Iruka.
„Myslím, že to byl pěkný nápad,“ odvětil s tváří schovanou za knížkou.
„No nevím,“ nesdílel jeho názor Iruka. „Mám takový pocit, že dřív se navzájem pozabíjejí.“
„Klid,“ řekl znovu.
„Víš snad něco co já ne,“ otázal se s podezíravým pohledem. Kakashi se jenom zatvářil tajemně a dál to nerozebíral, tak se Iruka znovu zaměřil na rozhovor.
Sasuke znovu vyhrožoval Tsunade vším možným, jen aby svoje rozhodnutí změnila, ale ta byla neoblomná: „Ne, Sasuke. Už bylo rozhodnuto.“ A v duchu nadávala Kakashimu, do čeho jí to zas dostal.
Sasuke se už zase znovu nadechoval, ale Tsunade ho přerušila bouchnutí pěstí do stolu, ten jenom zasténal, ale nápor vydržel. Za to Sasuke začal pohledem hledat únikový východ, jelikož už několikrát zažil, když se Pátá rozčílila.
„Tak podívej, Sasuke,“ pronesla nebezpečně tichým hlasem. „Prostě a jednoduše se Naruto k tobě nastěhuje a hotovo. Máš ve svém bytě jeden volný pokoj, takže na místo se vymlouvat nemůžeš. Naruto, kam jdeš?“
Přerušila se v půli věty, jelikož si všimla, že se Naruto vydal ke dveřím. Při vyslovení svého jména se otočil a řekl: „Jdu ven. Je vidět, že o můj názor tady nikdo nestojí, tak proč bych tady měl být. Stejně to rozhodnete sami.“
Všichni se na něho překvapeně podívali a nevěřili vlastním uším.
„Ech,“ vydralo se ze Sasukeho hrdla a s přivřenými oči se zadíval na svého nezvaného spolubydlícího.
Než ale stačil nějak zareagovat, Tsunade se zvedla ze svého křesla, obešla stůl a přistoupila k Sasukemu. Přistrkala ho k Narutovi, který sundal ruku z kliky a pozoroval, jak jdou k němu. Postavila je vedle sebe, zmrazila pohledem a řekla: „Tak teď půjdete k Narutovi do bytu a posbíráte tam pro něho pár věcí, a pak se vydáte k Sasukemu a hotovo. Jasný?“
Oba rychle zakývali hlavami na znamení souhlasu, jelikož ten pohled, kterým na ně Tsunade hleděla, sliboval plno bolesti za neuposlechnutí.

„Naruto vstávej,“ ozval se z vedlejší místnosti křik. Naruto ospale zvednul hlavu a podíval se na budík. Bylo na něm sedm hodin. Otráveně položil hlavu zase na polštář a zavrčel: „Já ho snad zabiju, vždyť je jenom sedm, a to je neděle.“
„Naruto,“ ozvalo se tentokrát ode dveří a objevila se Sasukeho hlava.
„Ale vždyť už vstávám,“ ohradil se Naruto a posadil se. Na sobě měl jenom kraťase, kolem krku přívěsek Prvního a na hlavě neuvěřitelné vrabčí hnízdo.
Sasuke se při pohledu na něho jenom rozesmál, čímž zrovna Naruta nepotěšil a přes celou místnost najednou letěl polštář. A kdyby Uchiha neuhnul, skončil by mu na hlavě.
„Hoď sebou, snídaně je už na stole,“ nakouknul dovnitř znovu.
„Ale jo pořád,“ zavrčel Naruto a vstal z postele. Protáhl se a natáhl se po oblečení, tedy hodil na sebe jenom tričko. Vyšel ze svého pokoje a zamířil do koupelny. Cestou si pro sebe mumlal něco o sadomasochistických ranních ptáčatech.
Když vylezl z koupelny, seděl už Sasuke v kuchyni u stolu a čekal na něho. Naruto si s povzdechem sednul: „Proč musím vstávat v tuhle nekřesťanskou hodinu i v neděli?“
„Jelikož půjdeme trénovat,“ zabodl Sasuke svoje hůlky do své snídaně.
„Trénovat? A co,“ zívnul Naruto a napil se čaje.
„No zkus hádat,“ opáčil.
„Myslíš si, jako že mi to v neděli v sedm hodin ráno bude nějak přemýšlet,“ odtušil Uzumaki a dál pojídal svoji snídani.
Sasuke se na něho pozorně zadíval, a myslí mu táhlo, že se Naruto po té ztrátě paměti dost změnil. Občas se mu zdálo, že i zmoudřel.
„Jsi ninja, tak budeš trénovat,“ pokračoval dál v rozhovoru.
„Jaksi o tom pořád pochybuju, ale budiš,“ podřídil se nakonec. „A kdo mě bude trénovat?“
„Vidíš, tady snad někoho jiného,“ ozval se teď už podrážděně Sasuke.
„No nazdar,“ povzdechl si Naruto pro sebe. „To bude zase den.“

„Tak se podíváme, co jsi všechno zapomněl,“ řekl Sasuke, když už plně oblečení a vyzbrojení došli na tréninkovou louku. Naruto měl na sobě jenom tričko a kraťase, jelikož bylo dost teplo. A Sasuke byl oblečený dost podobně.
„Řekněme, že úplně všechno,“ zíval ještě pořád Naruto.
Sasuke si radši nechal komentář pro sebe, dřepnul si a začal vybalovat shurikeny, kuneie a další zbraně. Naruto mu teď už zvědavě nakukoval přes záda.
„Takže,“ zvedl se Sasuke z podřepu tak rychle, že skoro vyrazil Narutovi zuby, kdyby dotyčný urychleně neuhnul
„Dávej bacha,“ ozval se dotčeně Naruto.
„Nemáš tam stát,“ odvětil s ledovým klidem Sasuke. Přešel doprostřed louky a pokynul Narutovi, aby přišel k němu. V ruce držel shurikeny a naproti němu stál dřevěný kůl na trénink hodů.
„Tak koukni,“ nadechl se a začal vysvětlovat. „Tohle jsou shurikeny. Používají se k boji na střední vzdálenost.“
Naruto si jich vzal pár do rukou a zvědavě si je prohlížel.
„Jestli se mě zeptáš, proč vypadají jako hvězdičky, tak si mě nepřej,“ varoval ho dopředu Sasuke, když viděl, jak se Naruto nadechuje k nějaké otázce. Ten rychle pusu zase zavřel.
„Teď se na mě podívej a zkus to okopírovat,“ pokračoval Sasuke, prudkým pohybem ruky hodil několik hvězdic na kůl a všechny zasáhly svůj cíl.
„Páni,“ vydechl Naruto.
„Teď ty,“ vyzval ho.
„No jako hned,“ začervenal se Uzumaki.
„Ne až zítra,“ zavrčel Sasuke. „Dělej!“
Naruto si jenom povzdechl, stoupnul si čelem ke kůlu, natáhnul ruku a hodil jeden shurikeny. Minul kůl o dobrý dva metry. Naruto zrudnul jako rajské jablíčko a s očekáváním nadávek se otočil zpátky na Sasukeho. Ten ho ovšem překvapil.
„Tak abych pravdu řekl, tak jsem čekal, že to bude horší,“ díval se Sasuke na kůl. „Podívej se.“
Podal mu další shuriken. Poté si stoupnul za něho, Naruto to krapet vyvedlo z míry. Sasuke ho postavil bokem ke kůlu, chytnul ho za ruku a natáhnul mu jí, jakoby na hod. Druhou rukou ho chytnul kolem pasu. V tu chvíli Naruto zrudnul to temně rudé barvy.
„Ech, Sasuke,“ vykoktal ze sebe zmateně Naruto.
„Musíš k hodu použít celé tělo, takhle,“ vysvětloval dál Sasuke a názorně mu to ukazoval na Narutově těle. Ale Naruto v tu chvíli vnímal všechno, kromě toho co se ho snažil Sasuke naučit. Cítil na krku jeho dech, na zádech tlukot srdce a na odhalené kůži ruky jeho dotyk. Náhle mu tělem projelo zachvění, které ovšem před Sasukem nedokázal skrýt.
„Naruto, je ti něco,“ zeptal se Sasuke.
„Musím si na chvíli sednout,“ odvětil Naruto a okamžitě se svezl na zem, tam kde stál. Obličej si schoval do dlaní, aby mu do něho Sasuke neviděl a hlavou se mu táhli myšlenky: „Říkal, že jsme byli přátelé, ale jaký typ přátel?“
„Mám skočit pro Sakuru,“ ptal se Sasuke, obešel ho, čupnul si před něho a zkoumavě si ho prohlížel.
„Ne, to je dobrý. Jenom se mi trochu zamotala hlava,“ uklidňoval ho Naruto.
Sasuke se ho chtěl, ještě na něco zeptat, ale než se vůbec nadechl, přerušil ho výkřik: „Sasuke, Naruto, co se děje?“
A po louce se k nim hnala Sakura se Saiem v patách. Polekaně si klekla před Naruta a ptala se: „Naruto, jsi v pořádku? Bolí tě něco?“
„Ne, jsem v pořádku,“ bránil se oddělání rukou z jeho obličeje.
„Tak oddělej ty ruce,“ ozval se v jejím hlase nebezpečný tón, při kterém Sai i Sasuke ztuhnuli.
„Jsem v naprostém pořádku,“ řekl znovu a pomalinku oddělával ruce z obličeje, doufaje, že zarudlost z něho už zmizela.
„Panebože vždyť ty jsi celý rudý,“ vykřikla zděšeně a hned mu šahala na čelo. „Díky bohu, teplotu nemáš. Ale i tak se trénink pro dnešek odkládá a mazej domů.“
Naruto se pokusil postavit na nohy, ale byli krapet vratké, takže kdyby ho nezachytil Sai, asi by znovu skončil na zemi.
„Díky,“ hlesl a zabodl svůj pohled do země, aby se na nikoho nemusel dívat.
„Sai, mohl bys ho doprovodit ke mně,“ zeptal se Sasuke. „Chci se ještě na něčem dohodnout se Sakurou.“
„Není problém,“ souhlasil Sai a s Narutem v patách se vydali směrem k vesnici. Naruto se ještě naposled na okamžik obrátil, ale když viděl Sasukeho, jak se o něčem baví se Sakurou, a z nějakého důvodu se mu to vůbec nelíbilo.