Prosím, neumírej!!! 10

Mno, co dodat... Tak tady je příběh :

„No ona… ehm… otevřela okno.“ Jak to dořekl, pokračovalo šílenství smíchu.
Neji se okamžitě začal bránit.
„To sem nebyl já, ale Lee.“ „Nekecej, táhlo to vod tebe.“ Zasmál se Sasuke.
„Neji..“ Položila mu Sakura ruku na rameno.
„Byl to prostě osud!“ Vyprskla smíchy. Ale to už se klátily všichni smíchem. Dokonce i Tsunade.
„Sasuke, ty seš fakt blbec!“ Vydechl Neji a odešel.
„No, nic, tak se mějte. Já ho du uklidnit.“ Usmála se TenTen a vyběhla za Nejim
„No nic, já už asi taky půjdu.“ Řekla Sakura a zvedala se k odchodu.
„Můžu tě doprovodit?“ Vstal okamžitě Sasuke.
„No, já nevím… Jestli chceš?“
„J..j..jo, hrozně rád.“ Vykoktal a zaplatil.
„Mějte se Tsunade-sama.“ Pozdravila a odešla.
Se Sasukem šli mlčky ulicemi Konohy.
Sakura se zastavila před Kakasiho domem.
„Pokud si to dobře pamatuju, bydlíš o dvě ulice dál?“ Řekl nechápavě Sasuke.
„Ne. Už ne..“ Sakura sklopila oči.
„Sakuro..“ Vydechl a chytil jí za ruku. „Co to děláš?“ Ucukla Sakura.
„Pořád tě strašně miluju..“ Pohladil ji po tváři.
„NE!“ Sakura se rozplakala. „ Dnes jsem se rozloučila s člověkem, kterého jsem milovala, čekám s ním dítě a už ho nikdy neuvidím!“ Vzlykala Sakura.
„Zemřel mi manžel! A já se s tebou mám teď vyspat?!“
„Ne, tak jsem to nemyslel, já…“ Na tváři ucítil pálivou facku.
„Nechci tě vidět!“ Řekla a odešla domů.
Jen co zavřela dveře, sesula se po nich na zem. Vzlykala, nešlo to zastavit, vlastně se tomu ani nebránila.
„Proč, proč jsi mě tady nechal.“ Zašeptala a rozplakala se ještě víc. Na všechno měla vztek, měla sto chutí to skončit. Ale tomu malému to nemohla udělat… To dítě za to nemohlo.
Najednou někdo zaklepal. „Sakuro!!“ Uslyšela hlas Tsunade
„Nejsem doma!“ Zakřičela.
„Prosím, otevři.“
„Nechte mě všichni bejt!“ Zařvala na ni a vyběhla do patra.
Vběhla do pokoje a zřítila se do postele. Všechno jí bylo jedno, nezajímalo jí to že právě okřikla hokage.
„Kakashi PROČ?!!!!“ Bouchla pěstí do postele. Byla to strašná bolest, bolelo to mnohem víc, než kdyby jí zarazili sto nožů do zad. Chtěla ho zase cítit vedle sebe. Chtěla být u něho.
Měla sto chutí začít řvát, ukázat všem jak moc to bolí.
„Nejlepší je jít někam hodně daleko od lidí a pořádně se vyřvat.“ Promluvil k ní někdo.
„Naruto?!“ Trhla sebou.
„Jo..“ „C-co tady děláš?“ Řekla udiveně Sakura a okamžitě si začala stírat uslzené tváře.
„Ne.“ Chytil jí ruku.
„ Jenom proto že jsem tady já nemusíš zadržovat to co cítíš..“ Usmál se na ni.
„ Zkus to vydržet, neříkám že máš zapomenout, ale zkus s tím žít. Nechci aby se z tebe stalo to co ze Sasukeho.“ Pronesl s úsměvem.
„D..dobře..“ Řekla rozklepaně Sakura.
„Stavil jsem se jenom na otočku, takže už zase půjdu. Měl jsem o tebe strach.“
Sakuře se na tváři objevil úsměv. Ale tentokrát se do něho nenutila.
„No vidíš že to de! Věřím ti, neudělej tu stejnou chybu jako Sasuke.“ Usmál se na ni a zmizel v okně.
Sakura se trochu poupravila a šla do kanceláře hokage.
Zaklepala a vstoupila dál.
„Sakuro.“ Vydala ze sebe Tsunade.
„Tsunade-sama, j.já bych se vám chtěla omluvit, za to co jsem dneska udělala, byla jsem….“
„To je v pořádku, nezlobím se.“ Skočila jí do řeči Tsunade.
„Taky jsem ztratila manžela a vím jak moc to bolí, ale všechno přebolí.“ Řekla jí Tsunade a šla k ní.
„Vím jak se teď cítíš.“ Zašeptala a obejmula ji.

Tak nějak uplynulo 8 měsíců.
Sakura se dlouhou dobu pořádně nevyspala.
„Už vážně nevím jak lehnout.“ Usmála se Sakura a pohladila skoro devíti měsíční bříško.
S námahou vstala a šla se do koupelny osprchovat. Asi po hodině vylezla a šla si fénovat vlasy.
Až skončila, s námahou se oblékla a šla se projít. Daleko ale nedošla a musela se posadit na lavičku.
„Ach bože, to se chci vidět jak po 9 měsících trénuju..“ Vzdychnula Sakura a usmála se.
Netrvalo to dlouho a na lavičce usnula. Po dlouhé době…
„Sakuro!! Sakuro!!“ Třásl s ní někdo.
„Hmmm…, Kakashi?“ Zeptala se rozespale Sakura.
„Já nejsem Ka… ehm… Sakuro! Vzbuď se.“ Zatřásl s ní opět.
Teď se mu to konečně povedlo.
„Sasuke!!!“ Zařvala a praštila ho po hlavě.
„Já jen nechtěl abys nastydla… auuuu“ Řekl zkroušeně Sasuke.
„Jé, to jsi ty?? P..promiň Sasuke..“ Začala ho sbírat ze země.
„AAu, asi z těch tvých ran brzo dostanu epilepsii.“ Postěžoval si Sasuke.
„To si ani nedokážeš představit jak to bolí….“ Vykládal Sasuke, zatím nevšímající si Sakury.
„Sasuke?“ Vydechla Sakura a chytla se za břicho. Sasuke ji jakoby neslyšel a pokračoval dál.
„Sasuke?!“ Vyjekla a chytla ho za tričko a sevřela ho.
„Co je?“ Vyjekl vystrašeně a naklonil se k ní.
„Už je to tady…“ Snažila se pravidelně dýchat. „Pomoz mi.“ Vyhrkla a jeho tričko sevřela ještě pevněji.
„Sasuke nepanikař! V klidu, kam s ní? Hokage? Jo, Tsunade bude vědět co dělat.“ Říkal si v duchu a vzal ji do náruče a rozběhl se k radnici.
Vykašlal se na klepání a vrazil do její kanceláře.
V kanceláři zrovna seděl Jiraiya, Naruto, Neji a Hinata.
„Sasuke co takhle… Co se děje?“ Vyskočila ze židle.
„J-já nevím, říkala že prý už je to tady nebo co?“ Vykoktal Sasuke a položil ji na stůl, ze kterého Tsunade smetla všechny papíry.
„Sasuke, ty seš fakt natvrdlej, tos nepoznal že rodí.“ Zasmál se Naruto.
„SHIZUNE!!! Zařvala Tsunade a ve dveřích se okamžitě objevila Shizune.
„Dones ručníky a vodu!“ Zavelela a jak se Shizune objevila, tak i zmizela.
„Tak a pánské osazenstvo vypadne na chodbu!“ A už tlačila Naruta, Nejiho a Sasukeho ven.
„A co on!?“ Zařval Naruto a ukázal na Jiraiyu, který se snažil schovat za květináčem(dejme tomu že tam je ňáká kytka..).
„J-já budu pomáhat.“ Začervenal se Jiraiya.
„Tak to teda NE! Vypadni nebo se neznám!“ Zařvala na něj.
„Ale notak, Tsunade, tohle bude naprostý trhák když mě tady necháš.“ A zamával jí knížkou před nosem.
„VEN!“ Zařvala a tak radši vyšel.
„Hinato! Pojď pomůžeš mi.“ „Eh.. no, já jsem tady psychická podpora..“ Začala kroutit hlavou.
Za chvíly bylo všechno hotové.
„Tak Sakuro, dáme se do toho.“ Řekla Tsunade a podívala se na ni.
„Poď, zaber! Už vidím…. Nožičky?“ Zamračila se Tsunade.
„A máme problém.“ Vzdychla.
„C-co se děje?“ Řekla skrz zaťaté zuby Sakura.
V tom se do toho vložila Hinata. „Neboj, všechno je OK.“ Usmála se na ni.
Na chodbě:
Sasuke a Naruto nervózně chodili po chodbě tam a zpět.
Neji si nervózně okusoval nehty a Jiraiya smutně seděl.
„Škoda že tady s náma není Kakashi.“ Sklopil oči Naruto. Najednou se na něho všichni podívali.
„Hele, před Sakurou o něm ani slovo, jasný?“ Podíval se na něj Sasuke.
„Jo, v klidu… ale stejně bych chtěl vědět co by dělal.“ Zasmál se Naruto.
„Úplně to stejný co my, ale byl by mnohem nervóznější…. Je velká škoda že tu není.“ Všem to bylo líto.
„Hej, dneska se narodí jeho odkaz, nemá smysl abychom byli smutní.. Kvůli Sakuře.“ Řekl Neji.
Všichni kývli na souhlas a pokračovali v čekání.
Po čtyř hodinách, kancelář hokage:
„J-já už nemůžu.“ Vydechla a bolestí zavřela oči.
„No tak Sakuro, už jenom hlavička. Vydrž to!“
Sakura zatnula zuby a zmáčkla hranu stolu, div že ji nerozmáčkla.
„AAAAAAA!!!!!“ Zařvala a místností se najednou ozval dětský pláč.
„Výborně!“ Vykřikla Tsunade a ukázala malého chlapečka Sakuře.
„Tohle je nejkrásnější okamžik v mím životě.“ Usmála se Sakura a z očí jí tekly slzy. Ale ne smutkem, byla šťastná.
Už jsem poslala Shizune do nemocnice, měli by tady být co nevidět.“ Usmála se Tsunade a položila jí ho do náruče.
„Je nádherný.“ Vydechla Hinata. „Jak se bude jmenovat?“ Zeptala se Tsunade.
„Kakashi mi jednou vyprávěl, jak mu zemřel jeho nejlepší přítel… Myslím že se jmenoval Obito. Bude se jmenovat Obito.“ Řekla Sakura.
V tu chvíli se ve dveřích objevili zdravotníci s nosítkama.
Za 30 minut už Sakura ležela v nemocnici a s úsměvem pozorovala spícího Obita.
Najednou někdo zaklepal.
„Dále.“ Řekla a do pokoje vešli všichni její přátelé + Gaara, Kankuro a Temari.
„Jééé ten je klásný..“ Zašišlala Temari a podívala se na Shikamara. Ten okamžitě uhnul pohledem a dělal že se dívá z okna.
Ženská část návštěvy se rozplývala nad maličkým Obitem a ostatní obklopili Sakuru.
„Hehe, jsem zvědavej, jestli to bude taky takovej malej génius jako Ka…“ Sasuke do něho drcnul a zamračil se na něj.
„No, mě a Hinatu to za třičtvrtě roku čeká taky.“ Zasmál se a založil si ruce za hlavu.
„COŽE?“ Zeptali se všichni jednohlasně a jejich pohled teď směřoval na Hinatu, která postupně začala rudnout.
„N..Naruto… já ti říkala abys to nikomu… neříkal.“ Pípnula Hinata.
„No, stejně by se to za chvilku dozvěděli…“ Hájil se Naruto.
Najednou se rozrazily dveře a v nich stála Tsunade.
„Tak vážení…. Všichni VEN!“ Zavelela a ukázala směrem na chodbu.
„Dyť sme teďko přišli…“ Remcal Neji.
„To je mi jedno, Sakura a Obito musí mít klid!... Tak slyšeli ste?“
Tak zase celej zástup lidí pomalu vycházel ven. Neji si ale neodpustil malou poznámku.
„To je ale krá….“ Nedopověděl, když si všimnul že Tsunade začíná opět rudnout.
„….sná žena…“ Uculil se, když mu přiletěla facka od TenTen.
„A co jako já?“ Ušklíbla se na něj. „Ty jsi stokrát krásnější než ta stará rašple.“ Zašeptal a políbil ji.

Mno, a teď malá otázečka: Mám to příštím dílem ukončit a nebo mám pokračovat dál??? Já už mám tak trochu načatý pokračování, ale jde mi o to jestli byste o to stáli??? Takže pokráčko nebo konec??