Chlapec z pekla 9 - Jak zlosyni vycházejí z pekla

Konečně jsem vyšetřila mintuku času na sepsání dalšího dílu. Nevim jaký bude, načmárala jsem ho během hodiny. Snad to ujde aspoň natolik, aby mě nikdo nekamenoval. Tak pěkné počteníčko!

Mrtvý Kakuzu bojuje o život v nerovném souboji s drzým dítětem. Jak to dopadne?

Dva páry svítivě zelených očí se navzájem probodávaly vražedným pohledem. Kakuzu myslel na to, že až to pískle porazí, kvalitně mu prohledá kapsy a obere ho o poslední halíř. Z Shisamova postoje se nedalo nic vyčíst, ale výsměšný výraz ve tváři napovídal, že má se skrblíkem taky své plány.
Už tak dusné ovzduší naplněné párou ještě více zhoustlo. Ostatní cítili, jak se na ně přenáší elektrizující napětí, které předchází každému boji. Akatsuki parta v duchu nadržovala Kakuzovi, i když byli celí nedočkaví, co předvede blonďatý prcek. Jen Itachi, ač si to možná úplně neuvědomoval, stranil malému spoluobčanovi z Konohy. Lucifer stál (co nejdál od nebezpečné modrovlásky) s výrazem namachrované rockové hvězdy a velice okatě strouhal Kakuzovi mrkvičku. To skrblíka vytočilo do nepříčetnosti a rozhodl se zahájit útok. Nestihl však ani mrknout a po jeho protivníkovi se slehla zem. Zkrátka tam, kde se ještě před chvílí šklebil chlapeček v kožené bundě, bylo najednou prázdné místo. Sestehovaný padouch nevěřícně zíral na rozvlněnou mlhu před sebou, pak se začal točit jak holub na báni, ale po Shisamovi ani vidu, ani slechu.
Rána přišla nečekaně. Z levé strany něco zasvištělo a Kakuzu odlétl o několik metrů dál, kde se zastavil o drsnou lávovou stěnu. Než se stačil posbírat ze země, něco ho vyzdvihlo do vzduchu a trošku s ním zacloumalo, až se z něj sypaly padesátníky. Skrblík zoufale kvíkl, vzápětí bolestivě zasténal, když se mu ostrý stalagmit zaryl mezi lopatky.
Další tvrdej dopad už nevydrží, blesklo Itachimu hlavou. Musím najít to mrně, pomyslel si, když aktivoval Sharingan.
„To ani nemusíš zkoušet,“ odfrkl si Lucifer. “Sharingan, Byakugan ani jiný hybridní oční techniky bráchu neodhalí. Jeho kekkei genkai, Senpuku, je neprůstřelná. Nikdy nevíš, z které strany přijde útok. Nemusí používat ninjutsu ani genjutsu, prostě tě probodne kunaiem, ani nebudeš vědět jak. Skončíš se shurikenem v hlavě, aniž bys postřehl kdy se to stalo. Jo, ku*va, ten strašák nemá šanci.”

Bylo to přesně jak Lucifer říkal. Kakuzu seděl u nohy mramorového stolu a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Nad hlavou se mu ozvalo škodolibé “BAF!” a jeho maska se vznesla s lehostí vlaštovky za prvního jarního dne. Akatsuki odborník přes finance skryl zjizvenou tvář do dlaní.
“Tak jo,” fňuknul rezignovaně, “vyhráls...”
Shisama se zhmotnil vedle něj a s úsměvem mu vracel uzmutou část oděvu. Zákeřný Harpagon však vyskočil jako poraněná srnka a začal nebohé dítě škrtit. Mozek Hidan v zavařovačce se pokoušel o vítězný tanec, ovšem docílil pouze toho, že si vycákal trochu životodárné tekutiny. Voda zasyčela, jak se na horkých kamenech změnila v páru. Kakuzu zařval, když se rozmázl o stalagmit, který mu tolik připomínal parťákovu hlavu... Malý žlutovlasý ďábel došel k jeho bezvládnému tělu a šťouchnul do něj botou. Žádná reakce. Spokojeně se ušklíbl.
Peinovi přeběhl mráz po zádech. Ten kluk má fakt něco do sebe, pomyslel si, možná že je větší grázlík než my všichni tady.
Shisamův škleb se roztáhl v dětsky nevinný úsměv, když řekl: “Takhle dopadne každej, kdo mě nebude poslouchat, ku*va.”
Při posledním slově sebou župan parta trhla jak komár postříkanej repelentem. Už na tu hlášku začínali být alergičtí.
“Laskavě ho vzbuďte, chci vám všem ještě něco důležitýho říct,” dodal vzápětí chlapeček a elegatně sebou hodil na židli. Nohy si dal na stůl, škrábal se za uchem a čekal, jestli ho jeho budoucí elitní “anti-konoží” komando poslechne. Zetsu se vrhl k omdlenému kolegovi, ale pak se zarazil.
“Hele, necháme ho být. Radši sebereme jeho prachy a zdrhnem,” pošeptala Zetsova černá půlka.
Bílá se ji pokoušela krotit: “Ne, to ne. Buď by nás sejmul ten malej, že jsme ho neposlechli, nebo Kakuzu, až se probere.”
“Nebuď blbej,” blýskl černé půlce v oku chtivý plamínek, “namastíme si kapsy a pak si dáme večeři. On už je vlastně z půlky naporcovanej... stačí rozvázat stehy...”
“Ani za nic. Do toho nejdu!” bránila se bílá.
“Loupit!” hádala se černá.
“Neloupit!”
“Sežrat!”
“Nesežrat!”
“Sklapněte oba dva!” seřval černobílého schizofrenika Pein. Tak Zetsu smutně zaklapal pastičkou, sklonil se a důkladně Kakuza profackoval.
“Jo, jo, mami, vždyť už vstávám. Ale dneska se mi do té školy fakt nechce...,” kníknul skrblík tiše. Shisama se ušklíbl na svého bráchu: “Tak vidím, že nejsi sám kdo má respekt z vlastní matky.”
Lucifer pevně sevřel vidle v ruce a kdyby nebyl od přírody červené barvy, jistojistě by zrudnul vzteky.
“No nic, přejdeme konečně k věci,” ležérně protáhlo pekelné dítko, když se Kakuzu sebral ze země a šel se vyplakat Hidanovi do láhve.
“Takže pánové... a dámo, samozřejmě. Jestli chcete zpátky svůj bídnej život, budete mě poslouchat Přestanete se chovat jako neorganizovaná tlupa primitivů a podstoupíte náročnej trénink. Budete dělat co vám řeknu, budete vstávat kdy vám řeknu, jíst co vám řeknu a když řeknu, budete držet zobák. Nějaký otázky?”
Ticho.
“Výborně, vypadá to, že jste pochopili. Tak jdem.”
S těmito slovy se zvedl ze židle a štrádoval si to ke dveřím na levé straně zasedačky, nad kterými zářil neonový nápis PEKLO-EXIT. Všichni, s větším či menším nadšením, ho následovali. Jen Deidara ztuhl na místě a zoufale civěl do zdi.
“Tak jdeš nebo co?” houkl na něj Kisame.
“Když já...,” fňuknul dotázaný, “...já chci aby Sasori šel s náma....”
Jeho žádost však byla razantně zamítnuta samotným vládcem pekel.
“Ne, ne, toho si tu ještě necháme. Malý čerti a naše máma si aspoň mají s čím hrát.”
“Máš recht, ku*va,” zazubil se ďábel v kožené bundě. “Mrtvá loutka, dobrá loutka!”

V dalším díle zjistíme kdo, co, jak, kde, s kým a proč vyváděl na velké párty v Konoze.