Prosím, neumírej!!! 09

A 9ka už je tady. Jenom menší drobnost pro začátek. Začátek je kapánek smutný(když sem ho psala byla jsem v depresi) a ta druhá polovina je už trochu humornější(napsáno po pauze, měla jsem dobrou náladu) a proto z toho je maglajz... Ale další dílek by měl být lepší.

To co se stalo nikdo nečekal…
Kakasiho hrudí projel meč. Za Kakashim se objevil Orochimaru a z pusy mu trčel meč. Až si ho zase zasunul zpět, kochal se pohledem na Kakasiho jak padá k zemi.

„Nechce se mi věřit že ten hajzl zdrhnul!“ Nadával Asuma .
„Kde sakra je!“ Přemýšlela Tsunade a běžela přímo na místo kde teď byl Orochimaru.
„Už ho vidím!“ Vypískla Hinata. Ale to už ho viděli všichni. Tým 8 a 10 v čele s Tsunade dorazily na ono místo.
„Neeeeeeee!!!!!!“ Zařvala Sakura a z očí se jí řinuly potoky slz. Rozběhla se k místu kde ležel Kakashi.
Mezitím Orochimaru přiběhl k Itachimu a hodil si ho na záda.
„Zdrháme, všechny naše jednotky ti hajzli zlikvidovali.“ Prohodil Oro a vyskočil na nejbližší větev.
„Ještě se potkáme!“ Zasyčel a v tu ránu byl pryč.
Ale nikdo ho nevnímal, protože teď jejich oči směřovali ke Kakashimu.
„Sakuro…“ Zachraptěl.
Sakura ho chtěla za každou cenu uzdravit, ale vůbec se jí to nedařilo. Nechtěla si to přiznat, ale už nemohla nic dělat.
„Co je zlato?“ Pokusila se o úsměv.
„Já umírám…“
„Ne!“ Vzlykla Sakura. „Nesmíš!“
Kakashi s obtížemi zvednul ruku a položil ji na Sakuřinu ruku.
„Prosím, nech toho, už mě nemůžeš uzdravit…“ Řekl Kakashi a Sakura se na něj podívala.
Po jejích tvářích se kutálely obrovské slzy.¨
„Nesmím tě ztratit.“ Řekla a sundala mu masku. Do tohoto polibku dala všechno. Stejně na tom byl i Kakashi.
Nevadilo jim že na ně všichni zírají, vychutnávali si to…
Ostatní se neubránily slzám, všichni měli mokré tváře. Nikdo se tomu nebránil.
„Kakashi… já… musím ti něco říct.“ „A co?“ „Já…. no my… BUDEME SPOLU MÍT DÍTĚ!!“ Vykřikla a rozplakala se ještě víc.
„Proč jsi mi to neřekla dřív.“ Usmál se na ni.
„Bála jsem se… vzlyk…… že bys ho nechtěl.“ Zavzlykala Sakura.
„Já budu táta.“ Vydechl Kakashi a jeho tvář se rozzářila.
„Já to dítě chci! Chtěl bych ho s tebou vychová….“ Sakura ho umlčela polibkem.
„Strašně tě miluju!!! STRAŠNĚ!!!!!“ Vkřikla Sakura a vzlykala mu na hrudi.
„Sakuro, prosím, nebreč… Naposledy… bych si přál tě vidět se smát.“
Sakura se na něj podívala a snažila se usmát.
Kakashi z posledních sil vyndal z kapsy tu samou krabičku kterou jí ukázal předtím.
„Prosím, vezmi si mě. Je to moje poslední přání.“ Sakura se jen podívala na Tsunade. Ta mlčky šla k nim.
„Sakuro Haruno, bereš si za svého manžela Kakasiho Hatake?“ Zeptala se jí.
„Ano.“
„Kakashi Hatake, bereš si za svou ženu Sakuru Haruno?“ Zeptala se podruhé.
„Ano“ Vydechl.
„Tímto jste…. vzlyk…. Manželé“ Ani Tsunade se neubránila slzám.
Kakashi navlékl Sakuře na prst prstýnek a stejně to tak udělala i Sakura.
Kakasiho ruka sjela Sakuře na břicho.
„Postarej se o něho dobře. Miluju tě.“ Vydechl a zavřel oči.
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ Rozlehlo se okolím.
Tsunade k ní přiklekla a vzala ji do náručí. Sakura teď vzlykala Tsunade do klína.
„P..proč? Proč zrovna on?“ Zeptala se potichu.
Tsunade ji pohledila po vlasech. „Nevím.“ Zašeptala Tsunade.
Sakura najednou zvedla hlavu a podívala se na ni. Ale neměla ten samý pohled. Měla pohled plný nenávisti, bolesti,záště a vzteku.
„Zabiju ho!!! Zabiju!“ Řekla odhodlaně Sakura.

Další den se konal pohřeb. Celý den byl černý, žádný sluneční paprsek nedopadl na zem. Pořád pršelo.
Sakura proplakala celou noc. Ráno se jí nikam nechtělo ale chtěla se s ním naposledy rozloučit. S námahou vstala a šla do koupelny.
Pohřeb byl v 11:30.
Sakura se došourala do kuchyně a připravila si snídani.
Vzpomínala co všechno spolu dělali, co prožili. Ale teď to bylo všechno pryč.
Už bylo skoro jedenáct hodin a Sakura na sebe soukala černé šaty. Trochu se před zrcadlem ještě poupravila a šla.
Všude bylo ticho. Sakura šla tichou ulicí směrem na hřbitov.
Po chvíli pomalé chůze stála před hřbitovem. Z oka ji ztekla po tváři slza… a pak další a další… Nešlo to zadržet.
Prošla bránou a šla směrem k jeho hrobu.
Už z dálky viděla skupinku lidí včetně Tsunade.
Hned jak dorazila, všichni se seřadily do jednoho zástupu.
Tsunade měla krátký proslov, ale Sakura ji vůbec nevnímala. Vlastně nevnímala vůbec nic. Všechno kolem jí bylo jedno…
Uběhlo asi 10 minut a všichni šli v řadě položit na hrob bílou růži.
Až pohřeb skončil, všichni se za deště vydali domů. Mezi nimi i Sakura.
„Hééj Sakuro!“ Řval z dálky Naruto a běžel k ní.
Hlavou jí prolétla další vzpomínka.
„Co je?“ Opáčila mu.
„Sasuke se strašně stydí a říka že je mu to blbý se teď ptát ale chce se tě zeptat jestli bys s náma nechtěla jít na oběd? Že prý bys nemě la být sama…“ Vyhrkal Naruto.
„C-cože?“ Vykoktala.
„No prostě tě zve s náma na oběd, chápeš?“
„S náma?“ „No, já pozval Hinatu, Neji a TenTen už jsou domluvení a Sai tam jde s Ino . A je to v Ichikaru.“ Chvíly se nasebe jen tak dívali a pak ticho prolomila Sakura.
„Dobře, jenom se půjdu domů převlíct a příjdu tam ok.“ Řekla a vykročila směr domov.
Po chvíli se ale zastavila. Zrovna stála před Kakasiho domem. Vzpomněla si že u něho má nějaké věci. Neváhala a vešla do dveří.
Zhluboka se nadechla. Cítila ho tady.
„Kakashi?“ Zeptala se do ticha a rychle vyběhla do patra, do jeho pokoje.
Do pokoje vtrhla jak velká voda.
„Kaka…“ Zarazila se v půlce slova.
Po tváři už jí tekly slzy.
„Jak jsem si mohla myslet že by…“ Zašeptala.
Pomalu došla ke skříni a otevřela ji. Nejdřív uviděla svoje, složené šaty. Pod nimi, v další poličce byli poházené Kakasiho věci. Lehce se usmála a začala je skládat.
„Panebože!! Oběd“ Vykřikla a začala hledat svoje oblečení.
Rychle se převlékla a utíkala směr Ichikaru.
Měla na sobě sukni nad kolena, červené tričko a vlasy si svázala do culíku.
V Ichikaru už seděl Neji s Tenten a Sasuke.
„Ahoj.“ Pozdravila a sedla si vedle Sasukeho.
„Ahoj.“ Dostalo se jí odpovědi. „Kde je Naruto s Hinatou a Sai s Ino?“ Zeptala se.
„No, Ino se omlouvala že se Saiem nedorazí a Naruto a Hinata se asi někde zapomněli.“ Ušklíbnul se Neji.
„No, nevím jak vy, ale já mám fakt hlad.“ Řekla Sakura.
„Jo, dobrej nápad, Teuchi-san, 4X extra porci ramen.“ Zavelel Neji a spokojeně si oddechl.
Za 45 minut byli všichni nacpaní až k praknutí. V případě Nejiho a Sasukeho mírně podnapilí.
„Ježiši, sem přežra….přecpanej.“ Řekl Sasuke a spokojeně se protáhnul na židli a hlasitě si grknul.
„Sasuke, TY ČUNĚ!!“ Zařvala Sakura a prašila ho po hlavě.
„AAu“ Kníknul Sasuke a opatrně ťukal na bouli, která mu vyrazila.
„Haha, vždy rozvážný Sasuke je prase!“ Rýpnula si TenTen.
„Hahaha, moc vtipný.“ „Ach ta sladká ironie.“ Zasmál se Neji.
„No, jako by se vám nikdy nic takovího nestalo ŽE Neji!“ Řekl a podíval se na Nejiho.
„Eh, nemám ponětí o čem to mluvíš.“ Začervenal se (Neji)
„Ale,ale, no tak to vybal andílku.“ Žďuchla do něj TenTen.
„No, ten vám to sám neřekne, tak asi budu muset já.“ Nadechnul se Sasuke.
V tom ale někdo přišel.
Neji zrudnul ještě víc a přál si aby tady nebyl.
„Zdravím vás děti.“ Usmála se na ně Tsunade. Ale jakmile na stole uviděla saké, úsměv ji zamrznul.
„Sakuro, doufám že to nepiješ.“ Podívala se na ni přísně.
„E- Ne, to bych si nedovolila…“ Kroutila hlavou Sakura.
„No to doufám. Můžu přisednout?“ Zeptala se a ukázala na volné místo vedle Nejiho.
„Jo, jistě. Sedněte si, Sasuke tady zrovna něco vypráví že?“ Mrkla na něj TenTen.
„Jojo, málem jsem na to zapomněl.“ Začal se omlouvat.
„Kéž by.“ Řekl potichu Neji červený jak rajče.
„No, měli jsme dostat novou misi. Teda já, Neji, Lee a Naruto.
Všichni jsme se tam sešli a poslouchali výklad mise.
A pak nastalo ticho a hokage začala hledat nějaký papír.
A pak se to stalo. Neji si prdnul.“ Dořekl a s úsměvem pozoroval TenTen a Sakuru jak se lámou smíchy.
Tsunade to jen s úsměvem pozorovala a byla ráda že Sakura doma nebrečí, ale dobře se baví.
Až je trochu smích přešel Sakura se zeptala: „ A co na to hokage?“
„No ona….mmmmm..“ Nedořekl to, když se na něho vrhnul Neji aby mu zacpal pusu.
Jak se mu podařilo ho usadit zpět na židli pokračoval.
„No ona… ehm… otevřela okno.“ Jak to dořekl, pokračovalo šílenství smíchu.
Neji se okamžitě začal bránit.
„To sem nebyl já, ale Lee.“ „Nekecej, táhlo to vod tebe.“ Zasmál se Sasuke.