Kroniky Vzduchu: Díl 36 - Objasnění

Jaden se probral. Zamžoural očima a rozhlédl se.
Byl zase v nemocničním pokoji. Ale tentokrát neměl v ruce zavedenou žádnou trubičku a ani vedle něj nepípal žádný přístroj.
Alespoň nejsem polomrtvej…Pomyslel si ironicky a pak se mu začali vracet vzpomínky.
„Nami!!!!“ vykřikl a rychle se v posteli posadil.
Za okýnkem ve dveřích se objevil stín a někdo vstoupil.
Byl to medik, ale měl jiné oblečení, než ten v Konoze.
„Co se děje?!“ zeptal se Jadena starostlivě.
„Nic….vlastně nic….Kde je můj tým??!!!“ řekl Jaden a zeptal se nervózně medika.
„Ti jsou v pořádku. Měli jste štěstí, že jsme vám poslali naproti eskortu.“ Řekl medik a pousmál se.
„A…co ta dívka?“ řekl rozpačitě Jaden.
„Ta je také v pořádku. Utrpěla sice silný šok a otřes mozku, ale je v pořádku. A ty si ještě odpočiň, za chvíli sem přijde kontrola.“ Řekl medik a chystal se odejít.
„Počkejte!! Kde to jsem??“ zavolal za ním ještě Jaden.
„Jsi ve Skryté písečné…“ řekl medik a zavřel za sebou dveře.
Jaden se za ním ještě chvilku díval a pak s oddechnutím dopadl na polštář.
Díky bohu…!!! Žije a je v pořádku…Usmál se Jaden.
Už si to nezapíral...miloval jí,…celým srdcem.
Ale pak si na něco vzpomněl…
…Ale já se vrátím, a vezmu ti všechno, na čem ti tak záleží,…
Jaden se zamračil a jeho útroby sevřel strach.
A pak si vzpomněl ještě na zbytek.
…když to nebudeš schopný ochránit…!!!
Co mám dělat…??? Proč se tohle muselo všechno stát…??? Přišel jsem o rodinu...o přítele….a teď ještě hrozí, že přijdu i o ní…
Ale je víc než jasný, co musím teď udělat…!!!....musím zesílit!!!! Stanu se tím nejmocnějším Shinobi, jakého Listová viděla!!!! A až se vrátíš…dokážu ochránit to, na čem mi záleží…to přísahám!!!!! Slíbil si v duchu Jaden a obavy z něj opadly.

Za chvilku se dveře otevřeli opět a do nich vstoupila už ta postava, kterou před tím slyšel.
„Tak už jsi zase v nemocnici Jadene…ty ty potíže nějak zázračně přitahuješ ne?“ pousmála se Tsunade.
„Pátá??? Kde se tu berete???“ vyvalil oči Jaden.
Tsunade zvážněla.
„Posel k nám donesl zprávu, že tým, vyslaný z Konohy, co měl doprovázet archivistu, byl nalezen v kritickém stavu několik kilometrů před Písečnou.“
„Neváhala jsem a okamžitě jsem se za vámi vydala. Byla jsem jediná, kdo vám mohl pomoci.“
„Takže…jsem už zase vaším dlužníkem.“ Povzdechl si Jaden jakoby smutně, ale zároveň děkovně.
Tsunade se usmála.
„Jak jsou na tom ostatní?“ zeptal se Jaden.
„Nami bude brzo v pořádku. Ona ani Hiro neutrpěli žádná vážnější zranění….Ale teď s tebou potřebuji mluvit o něčem jiném Jadene…“ zvážněla Tsunade.
Jaden se nadechl a přimračil.
„Vím, kam směřujete….“

„Co to bylo za ninju, co vás přepadl?“ zeptala se ho Tsunade.
Jaden se odmlčel.
„…myslím, že to byl Hirův bratr…Sakirou se jmenoval.“ řekl zamyšleně.
Tsunade se zatvářila velice překvapeně.
„Sakirou???!!! Sakirou je Hirův bratr??!!!!“ řekla vytřeštěně.
„Asi ano…řekl Hirovi ,,bratříčku“ jak si pamatuji. Vy jste to nevěděla??“ podivil se Jaden.
„Ne!!...neměl to uvedeno v záznamech…!!“ řekla vážně Tsunade a zamračila se.
„A co je na něm tak zvláštního??? Kromě toho že má neuvěřitelnou Kekkei Genkai???“ zeptal se Jaden.
Tsunade se na něj významně podívala.
„…patří k Akatsuki…!!“
„Cože??!!!!...Ale…vždyť neměl na sobě ten jejích oblek!!...černý plášť s červenými mraky!!! “ vytřeštil oči Jaden.
„To nevím, možná je nějaká výjimka…Ale je to zajímavá náhoda…“řekla zamyšleně Tsunade.
„Co je náhoda??“ přimhouřil oči Jaden.
„Kdybychom to věděli, poslali bychom s vámi ještě několik jouninů. Jeho chycením, by jsme se mohli možná dozvědět něco o Sasukem.“ Řekla vážně Tsunade.
Jadenovy se zatajil dech.
„Protože Sasukeho bratr…Itachi Uchiha…je členem Akatsuki.“ Řekla Tsunade.
„Sakra!!! Proč jsem to nevěděl??!!!“ zaklel Jaden a sevřel dlaněmi pevně deku.
„To teď neřeš…Sakirou sebou vzal ten artefakt, co jste transportovali.“ Řekla Tsunade.
„A k čemu by mu byl?“ zeptal se jí Jaden.
„V tom artefaktu je spoustu informací o Ocasích démonech, Jadene.“ Řekla Tsunade.
„A na co by byly ty informace Akatsuki dobré?“ řekl nechápavě Jaden.
„To ještě nevíme, ale měli bychom to zjistit, a to rychle!!“ řekla Tsunade a otočila se ke dveřím.
„Za 3 hodiny se vracíme do Konohy. Můžeš se zatím jít podívat na svůj tým a připravit se na odchod.“ Řekla a odešla.

Jaden seděl na posteli a přemýšlel.
Na co by byly informace o Ocasých démonech Akatsuki dobré?? A proč mi Hiro neřekl, že je jeho bratr v Akatsuki??
Jaden vstal, převlékl se z nemocničního zpět do svého oblečení a opustil pokoj.
Zašel na recepci a zeptal se sestry, kde je jeho tým.
Došel ke dveřím Namiho pokoje a zaklepal.
„Dále!“ozvalo se.
Jaden vzal za kliku, nasadil povzbudivý úsměv a vstoupil.
„Ahoj…“
Nami seděla na posteli a skládala si své věci do její cestovní tašky.
Když si Jadena všimla, roztáhl se jí na tváři zase ten její úsměv.
„Jadene!!! Ahoj!“ usmála se.
Jadenovi se ulevilo. Pohled na ní mu vrátil klid.
„Jak ti je?“ řekl rozpačitě Jaden.
„Ale jo, dobrý. Jenom si toho moc nepamatuju.“ Řekla Nami.
„A ty? Nejdřív sem se bála, že tě Sakirou zabil…ale pak jsem se na tebe zeptala a řekli mi, že jsi v pořádku.“ Řekla radostně.
„Jo, je mi už fajn….víš, Sakirou…je členem Akatsuki.“ Řekl vážně Jaden.
Nami zvážněla.
„Vážně?? Proč nám to Hiro neřekl??“
„Nevím. Měli bychom se ho na to zeptat, takže jestli jsi už hotová…“ souhlasil Jaden a kývl směrem k tašce.
„Jasně! Jdem!!“ souhlasila Nami, připnula si tašku k boku a opustili pokoj.

Došli k Hirovu pokoji a vstoupily.
Hiro stál u okna a díval se do pouště.
„Čau Hiro…“ řekl Jaden.
Hiro se ani nepohnul.
„Jak ti je?“ zeptala se ho Nami.
„Omlouvám se….“ Řekl Hiro.
Nami s Jadenem stáli a čekali co bude následovat.
„Netušil jsem, že svého bratra ještě uvidím…“
„Ty jsi věděl, že je v Akatsuki?“ řekl Jaden.
„Ne….neslyšel jsem o něm už 10 let od…“ řekl smutně Hiro a sklonil hlavu.
„Od…?“ naznačil Jaden ať pokračuje.
„…od té doby, co zabil našeho otce a utekl z domova!!“ řekl hořce Hiro.
„Já a Sakirou nejsme pravý bratři….Naši ho adoptovali, ještě než jsem se narodil já.“
„Po tom, co jsem se narodil. Sakirou si myslel, že ho zanedbávají a že jsem pro ně důležitý jenom já…jednoho dne se s otcem pohádal a potom ho zabil…utekl a od té doby jsem ho neviděl.“ Řekl smutně Hiro a sedl si na postel.
„Vím jak ti bylo Hiro…já zažil to samý…!!“ řekl smutně Jaden a vzpomněl si na ten sen.
Hiro se otočil a podíval se na něj.
„I já přišel o rodiče, o oba…už je to dlouho…snažil jsem se na to zapomenout, dělal jsem různé skopičiny, ale tohle z hlavy navždy nevyženeš…“
„Ale jednou jsem si řekl…že život jde dál…že si najdu kamarády…nebo jiné lidi, kteří mě budou mít rádi a stanou se mou rodinou…“ pokračoval Jaden a odhodlaně se pousmál.
Nami se na něj podívala a trochu se jí roztřásli oči.
Hiro se na Jadena chvíli díval a pak se pousmál : „….díky Jadene…!“
Jaden se zazubil : „Od toho tu přátele jsou ne?“
„…Hele kluci, měli by jsme jít! Pátá na nás už asi čeká.“ Řekla Nami.
„Jo, máš pravdu! Jdeš Hiro?“ kývl Jaden na Hira.
Hiro se usmál a zvedl se.
Nami to trochu zaskočilo. Poprvé se usmál…