Kroniky Vzduchu: Díl 35 - Vzpomínky a pravda

Sakirou pootočil hlavu přes levé rameno a podíval se nezaujatě na Jadena.
„Ty…budeš první.“
Jaden dál nečekal a začal rychle dělat pečetě. Tak jo. Vezmu to tvrdě hned!!!
„Dračí hněv!!!“ zvolal Jaden.
Zvedl se prudký a rozpálený vítr a začal vířit písek kolem a horkem ho měnit na sklo.
Jadenovy pěsti hořeli a země pod jeho nohama byla celá skleněná.
Jaden mrskl rukama za sebe a zmizel.
Sakirou líně zvedl ruku. Jeho meč se přenesl před něj a rozpustil se v černou kaluž nějaké hmoty, levitující ve vzduchu kolem Sakira.
Najednou se nad ním objevil Jaden a s bojovným pokřikem vrazil ohnivou pěst proti Sakirovi.
Hiro vyvalil oči. On…on je takhle rychlý??!!! To je ta jeho Kekkei Genkai, o které my řekl sensei Kawara?!!! Netušil jsem, že je takhle mocná!!
Sakirou stál bez hnutí, když se Jadenova pěst řítila přímo na jeho hlavu rychlostí a energii, která by proměnila i kámen na prach.
Ozval se výbuch a po okolí se rozeběhla tlaková vlna.
Hiro a Nami si zakryli oči, jak vzduchem létal písek a šlehaly vlny větru.
Nami se vzpamatovala ze šoku a podívala se napjatě na místo boje.
Sakirou stále stál na tom místě co před tím.
Nad ním levitovala ta černá hmota, co se v ní před tím proměnil jeho meč a vytvářela nad ním tvar deštníku.
Na vrcholu kopule měl Jaden zatavenou pěst do hmoty.
Země kolem Sakira, asi v okruhu 2 metrů, byla lesklá a tvrdá. To se proměnil písek pod žárem Jadenovy rány, který se svezl po Sakirově štítu.
Sakirou byl nezraněn. Možná mu akorát vítr trochu pocuchal vlasy.
Ten štít…!! On odolal Jadenově technice???!!!! A bez škrábnutí…!!! Vytřeštila oči Nami.
Štít se zavlnil a proměnil se z pevného skupenství zpět na tekutinu.
Jaden s překvapením propadl štítem a když byl půlkou těla skrz, štít opět ztvrdl.
„Sakra!!!! Jak jsi to udělal??!!!“ zatnul zuby vylekaně Jaden.
Sakirou se mu podíval do očí.
„Ty máš Kekkei Genkai Větrného Oka? Zajímavé…nenapadlo mě, že tví rodiče měli dítě.“ Řekl Sakirou.
Jadenovi se rozšířili panenky a jeho nitro bylo jako ve svěráku.
„Ty…ty…ty jsi znal mé rodiče??!!!!“ řekl strnule Jaden.
„Znal?....Ne…já je zabyl.“ Řekl Sakirou a pousmál se.
Jadenovy se v očích zračilo zoufalství a obrovská nenávist z poznání vraha jeho rodičů…muže, který mu zničil dětství a vzal mu to, na čem mu nejvíc záleželo.
„Ale…ale moje rodiče zabyli bandité…!!“ řekl zoufale Jaden a z očí mu vyhrkly slzy.
„Bandité?...“ řekl překvapeně Sakirou a zasmál se.
„Jestli tomu chceš tak říkat….nicméně jsem to byl já, kdo vrazil tvému otci ostří do hrudi.
„…..proč.....?“ řekl tiše Jaden.
„Stáli mi v cestě. Nebyly tenkrát dost chytří, aby poznali co je čeká, když se mi budou snažit vzdorovat. A takhle dopadnete i ty a tví přátelé, jestli se mi budete snažit ukrást několik minut mého času.“ Řekl ponuře Sakirou a štít, ve kterém byl Jaden chycen s ním vyletěl obrovskou rychlostí do vzduchu, tam se obrátil tak, že byl Jaden hlavou k zemi a vrhl se dolů.
Jaden vyvalil oči.
„Jadene!!!!“ zavolala na něj zoufale Nami, když viděla, že ho ten štít za chvíli rozdrtí o zem.
Hmota se s Jadenem zaryla do země a zpod ní vytryskl mrak písku.
Potom se rozpustila a vrátila k Sakirovi.
Jaden ležel nehybně na zemi. Po spánku mu ztekl pramínek krve.
Hiro se podíval na Jadena a hořce zatnul zuby.
Měl jsi utéct!!! Dokud to ještě šlo….
Sakirou se otočil zpět na Nami a ta opět strnula.
„…ninjové…jste jenom malí děti!!“ odfrkl si Sakirou, pozvedl opět ruku a před ním se zvedl písek.
Nami se rozšířili oči hrůzou.
Co mám dělat??!!!! Co mám dělat??!!!! Moje jutsu jsou na nic!!!!! To teď umřu??!!!!
Sakirou pohnul lehce prstem a písek se vrhl proti Nami.
Nami zavřela oči….

„Ještě stojíš?...To není špatné…“ řekl Sakirou.
Nami pomalu a vyděšeně otevřela oči…před ní stál Jaden…Měl před sebou napřažené ruce a vlnou větru rozrazil písek.
Těžce dýchal a vlasy na pravé straně měl slepené od krve.
„….Jadene??!!!...“ řekla vyjeveně Nami. Už si myslela, že je po všem, že tady všichni zemřou…nejdřív Jaden…pak ona….
„Jste…mí přátelé…!!! Já vás nenechám smrti!!!!“ řekl pevně Jaden.
„…Nami, použij své techniky…nejsou zbytečné…nejspíš dokáže ovládat jenom hmotné věci…můj vítr nezastaví jenom pohybem ruky. Útočte na něj ze zálohy!!!“ řekl vážně a zadýchaně Jaden.
„Máš pravdu…zajímavé, že jsi si toho všiml…já mám totiž také jednu speciální schopnost…..je to Telekineze.“ Řekl Sakirou.
Jaden a Nami vyvalili oči.
„…Telekineze..??!!!!....Síla hýbat věcmi pouhou myšlenkou?!!!“ řekl překvapeně a vylekaně Jaden.
Sakirou se pousmál : „Přesně ta.“
„Už mě to tady s vámi nebaví…takže…“ řekl a za Nami se objevil další Sakirou.
Nami sebou trhla a rychle se otočila. Druhý Sakirou ji zmačkl nějaký bod za krkem, Nami se zamlžili oči a omdlela.
„Nami!!!!“ lekl se Jaden a rychle švihl rukou po druhém Sakirovi.
Ruka jím prošla a Sakirou se proměnil v písek.
„Písečný klon??!!!“ podivil se Jaden.
Najednou se za ním objevil ten divný meč.
Jaden se z hrůzou otočil.
Meč proti němu vyrazil. Jaden o trochu uhnul do strany a meč ho škrábl na boku.
Jaden se se zasténáním chytl za bok a dopadl na zem.

Sakra…!!!! Zatnul zuby Hiro a přes bolest v pravé ruce se zvedl a sebral katanu.
Zabil jsi našeho otce…!!! A teď chceš zabít i mě a mé přátele?!!!
Čepele katany se zažehli energií.
Hiro se napřáhl katanou za hlavu a švihl s ní před sebe.
„Jutsu Studeného ohně!!!“ zvolal a z čepelí vyšlehl modrý, jiskřící plamen a letěl na Sakira.
Sakirou pohybem ruky zvedl před sebe obrovskou stěnu z písku a plamen jí proměnil na sklo.
„Nekonečná písečná bouře!!!“ řekl Sakirou a písečná zeď se vrhla proti Hirovy.
Hiro na chvíli ztuhl, ale pak rychle vyskočil do vzduchu. Písek proměnil zem pod ním na písečnou lavinu.
Hiro se už pousmál, když tu z proudu pod ním vyšlehly dva písečné sloupy a chytly ho za nohy.
Hiro překvapeně vyvalil oči, když s ním sloupy prudce trhly a vrhly ho proti zemi.
Hiro tam s hlasitou ránou dopadl a písek ho opět spoutal.
Sakirou od něj odvrátil pohled a podíval se zpět na Jadena.
Ku podivu se Jaden sbíral ze země a namáhavě si opět stoupal.
Sakirou povytáhl obočí.
„Já tě zabiju!!!! Procedil Jaden mezi zuby a vrhl se na Sakira opět se svými dýkami.
Sakirou si nechal vplout meč zpět do ruky a ten se zavlnil a změnil svůj tvar na zaoblený.
Jaden vrazil své dýky proti meči.
Odlétlo několik jisker, ale Sakirou bez velké námahy držel Jadena zpět.
Jaden měl napjaté svaly námahou a tlačil dýkami na meč.
Ten trochu změkl, obepjal jeho dýky a Sakirou jeho švihnutím odhodil Jadena pryč. S dýkami stále v meči.
Jaden dopadl o kus dál na zem.
Sakirou stál v mžiku nad ním a vrazil mu podrážku do břicha. Jaden vyvalil oči bolestí a vyplivl krev. Byl už téměř u konce se silami.
Sakirou ho chytl pod krkem a zvedl ho do vzduchu před sebe.
„Máš zajímavý plamen v očích kluku…bylo by zajímavé…opravdu zajímavé…vidět, jak daleko, by jsi se dokázal dostat, kdyby tě poháněla nenávist a hněv vůči člověku, který ti zabyl rodinu.“ Pousmál se temně Sakirou.
Pustil Jadena a ten zůstal stále vyset ve vzduchu jakoby gravitace nebyla nic.
Sakirou přešel k archivistovy, který se ještě neprobral, nebo spíše nemohl probrat, protože ho poslední Sakirův útok trefil také…a to plně.
Sáhl mu do zakrváceného kabátu a vytáhl jakousi krychli.
Potom se otočil zpět na Jadena, který stále nehybně vysel ve vzduchu a zatínal zuby bolestí.
Pohnul prstem a Jaden se k němu otočil tváří.
Sakirou se k němu vydal a zastavil se vedle Nami. Ta ještě ležela nehybně na zemi.
Sakirou jí pohybem ruky nahoru vyzvedl do vzduchu vedle sebe a zadíval se jí do tváře.
„…Nebo že bych jí zabyl také?...Posílilo by to tvou nenávist…?“ řekl ledabyle.

Jadenovy se sevřelo hrdlo. Ne tím, že ho neviditelná ruka držela za krk ve vzduchu…ani ne tím, že byl bez chakry a tahle mise byla definitivně u konce……ale představou, že o ní přijde…O Nami…kterou už od začátku miloval…. Od první chvíle, co spatřil ten její úsměv, nabytý optimismem a radostí…
….Když viděl její krásné a jemné vlasy vlát ve větru…..Když se jí podíval do jejích nádherných hnědých očí…
Vždy, když byl s ní, cítil se opět opravdově šťastný…

„….ne…!!!....prosím…!!!!“ řekl tiše a zoufale a z očí mu ztekl proud slz.
Sakirou se pohnul a přešel zpět k Jadenovi. Nami letěla vzduchem za ním, s hlavou svěšenou.
„…dobře…udělám to jinak…nechám jí žít a tebe taky….ale jednou…se vrátím a vezmu ti všechno, co máš, pokud to nedokážeš ochránit…!!!!“ řekl temně Sakirou a Nami dopadla na zem.
Jaden na něj bezmocně hleděl a z očí mu tekly slzy.
„…ninjové…“ řekl Sakirou a ránou pěstí do břicha poslal Jadena do mdlob.
Jaden dopadl ze vzduchu na zem a zůstal tam nehybně ležet.
Sakirou se otočil na slunce, které pomalu padalo za horizont a všiml si tam dvou stínů.
Co jsem chtěl, už mám…a ještě jsem našel kluka, který by mohl být konečně výzvou…je čas jít.

Plameny…všude byly plameny.
Jaden stál na prahu dveří a uplakanýma očima se rozhlížel po své vesnici domy hořeli a kouř se valil k obloze, poseté hvězdami.
Jaden se rozeběhl vesnicí…ke svému domu…domu, kde se shromažďovala vždy jeho radost a láska jeho matky a otce.
Když před něj doběhl, z domu už skoro nic nezbylo.
Byl celý spálený plameny…
Jediné co zahlédl skrz oheň ve dveřích…byla krev na protější zdi uvnitř.
„Mami!!!!! Tati!!!!!!!“ zařval zoufale Jaden do plamenů a sklíčeně klesl na kolena.

Jaden otevřel prudce oči.
Slyšel vedle sebe intenzivní a rychlé pípání jakéhosi přístroje.
Byl to jen sen… Došlo mu a on se zadíval před sebe do bílého stropu.
„Jeho puls zrychluje!!“
„Dejte mu něco na zklidnění a dohlížejte na jeho stav, ať neupadne do šoku!“
Slyšel vedle sebe nějaké hlasy.
Kde to jsem…? A co ostatní…? Co Nami…?!!! Prolétlo Jadenovi hlavou.
„Řekla jsem, aby jste mu dali tu injekci!!!“ ozval se opět povědomí hlas.
„Už se probral!“ řekl někdo cizí.
Nad Jadenem se někdo sehnul. Nepoznal ho, protože viděl zamlženě.
Najednou opět zavřel oči a ztratil vědomí.