A jede se na dovolenou 05: cesta

Tak a máme tu pokračování

Konečně se Hinata probudila, kvůli hučení letadla padajícího velkou rychlostí k zemi. Probudila se ve velkým šoku, začala ječet a držela se křečovitě Naruta, zajímavé, že teď neomdlela. Chudák Naruto už musel bejt hluchej, protože tenhle řev překřičel i všech 31 cestujících, nepočítaje ptáků, hadů, psů a brouků. Všichni měli tváře jak na horský dráze a když tak Naruto všechny zepředu pozoroval, začal se smát a najednou celý letící letadlo směrem k zemi stichlo a Sakura jako vždy aktivní dala Narutovi ránu do hlavy. Teď byl zase v bezvědomí Naruto, když ne Hinata. Když Narutův smích utichl, celé letadlo se zase rozeřvalo.
„Klid, klid obecenstvo“ stoupl si dopředu Tobi a začal vyprávět vtip.
„Takže já vám řeknu vtip. Šel jednou takhle Tobi po louce a utrhl větev ze stromu a najednou co nevidí, spadnul na něj strom, tak šel zase dál a tam uviděl ležet malej kamínek, takovej roztomiloučkej a Tobimu ho bylo moc líto, tak si ho vzal do kapsy, že bude jeho páníčkem a že si stejně vždycky přál mít domácího mazlíčka. Najednou na něj zase spadne obrovskej kámen. Tobi si pomyslel, že je to asi jeho maminka, tak šel dál a dál a pak byl unavenej, tak si sednul do trávy a začal tak trhat trávu a kytky. Jéé ty jsou tak voňavé a ta tráva tak svěží, pomyslel si Tobi a jak si lehl do trávy, vidí nad sebou trávu a kytky, a spadlo mu to všechno do obličeje. Nenechal se odradit a šel dál a dál až narazil na skálu-uprostřed louky-kopnul do ní vzteky, protože ho už bolela hlava a tak si chtěl vybít vztek na skále. Najednou slyší zezhora: „Sorry kámo, ale tohle už fakt neutáhnu“ a Tobi se podíval nahoru a co nevidí. Tam Deidara, kterej na něj házel všechnu tu trávu a kytky, kameny a stromy“ dokončil vtip Tobi s tím, že se potřebuje napít. Všichni na něj pořád blbě koukali, jako na zjevení.
„No a nepobavil vás?“ zeptal se nechápajícně Tobi.
„No Tobi, to byl normálně vtip roku“ odpověděl mu Hidan a Tobi se šibalsky usmál a zeptal se, jestli nechtějí říct ještě jeden.
„NÉÉÉÉÉÉÉÉ“ řekli všichni najednou a Tobi si šel se smutkem ve tváři sednout. A v tu chvíli s cestujícím promlouval pilot: „Nepanikařte, nepanikařte, jsme 50 metrů nad zemí, 40metrů nad zemí, 30 metrů nad zemí, 20 metrů nad zemí, 10 metrů nad zemí a teď přistává….. “ nedopověděl větu pilot a narazili jsme přímo do tvrdé ledové země. Tu sem z nenadání před nima objevili airbagy.
„Co to je???“ zeptal se udiveně Gaara, protože neznal nic jinýho, co by ho chránilo, kromě jeho písku.
„To je airbag“ odpověděla mu mamka, ale podle mě to Gaarovi pořád nedošlo.
Někdo do airbagů píchal, prokousával, dokonce se i obával že je to nepřítel a tasil na ně meč, jiní pokřikovali „Braň se mimozemšťane, síla mládí vždy zvítězí“, zkoušeli jestli je to něco na jezení, jestli je to něco jako kasička, a nebo jestli se to dá použít jako polštáře na spaní. Jenom Deidara byl/a pořád v klidu a vznášela se nad rozmláceným letadlem.
„Tak co děcka, jste v pořádku?“ zeptal/a se Deidara z vejšky.
„Tak aspoň vylezte ven, ne“
„Dyk už lezeme“ odpovídali mu/jí všichni z letadla. Všichni postupně vystupovali z letadýlka a pilot si je zase všechny spočítal jako ve školce.
„Jeden chybí“ zhrozil se pilot a šel se podívat kdo, že to chybí.
„Tam ani nemusíte chodit“ ozval se hlas Sasukeho.
„Nevidím tu mého většího brášku, takže se moje prohlášení opravdu stalo“ a zasmál se zákeřně Sasuke.
Sakura šla Itachiho ošetřit a Sasuke na ní vrhl vražedný pohled, jako co se to považuje dělat.
„Pokud ho půjdeš ošetřit, Sakuro, tak ode mě nic nečekej, je ti to jasný!!“ vyhrožoval Sasuke Sakuře.
Sakura se rozhodla spíše pro lásku, než pro ošetřování jeho bráchy, ale Kabuťáčkovi se to nelíbilo a na protest toho, že Sasuke od nich odešel, tak Itachiho začal ošetřovat. To ale zase na Kabuta vrhal vražedný pohledy Orochimoušek a vyhrožoval mu tím, že už nebude jeho milenec a s prací poskoka se může rozloučit. A jelikož Kabuto se nechtěl své práce vzdát, tak se opět vrátil na stranu Orochimouška.
„Hahahaha, vyhrál sem“ smál se Sasuke
„Itachi tady zhebne a my ho hodíme do moře, tam zmrzne a pak si ho můžeme rozehřát a sníst. Víte přece, že zmrzlý věci vydrží dýl, ne?“ navrhl svůj kanibalský nápad Sasuke a nikdo nic nenamítal. Itachi se hodil do moře, tam zmrznul a pak sme ho hodily na záda Sasukemu, protože to byl jeho nápad a šli sme směrem k našemu bydlení. Šli a šli a pořád sme nic neviděli.
„Tak když už tam budeme?“ zeptal se brácha pilota.
„To tak vědět, mladíku“
„A to jako nevíte, jak daleko ještě půjdeme touhle zimou?“ zeptala jsem se a vyčerpáním sem spadla na zem.
„Dyž se nebude flákat, určitě tak budeme dříve“
„No jo no, dyk už se valim“ a chtěla jsem vstát ze země.
„O-ou“ nemohla jsem se od ledové země odlepit.
„No to je nádhera, a to jsem ti zrovna koupila nový zimní kalhoty“ řekla máma a chytla se za hlavu.
Pak se tam doplazil Sasuke, hodil zmrzlýho Itachiho na zem a použil asi tak 100x zmenšený Katon, na to aby rozehřál led podemnou. Jenže asi při tom nemyslel na to, že mám nový kalhoty a z mejch teplejch dlouhejch zimních kalhot se staly teplý zimní tříčtrvťáky, nebo spíš takový delší kraťasy.
„V tomhle nemůžu pokračovat dál“ usmyslela jsem si a probírala se ve svých kufrech a hledala nějaký nový kalhoty. Měla jsem při převlíkání i možnost ukázat Shikamarovi, jaký mám krásný čerstvě oholený nohy, protože to už jen tak dlouho neuvidí.
„Koukejte, koukejte, porno!!!“ zakřičel Kiba a v pozadí jeho hlasu byl slyšet štěkot psa. Najednou se kolem mě udělalo kolečko, který uzavírali kluci, jenom Shikamaru stál opodál a hledal na nebi nějaký mraky. Když jsem se konečně převlékla a kluci neměli koho očumovat, dali jsme se zase do pohybu. Šli jsme hodiny a hodiny a skoro každýmu už zmrzly mozkový buňky a říkali si něco pro sebe, Sasuke si stěžoval žemu Itachi přimrznul na záda, černá a bílá polovina Zutsua se hádala na jaký straně bude jejich hlava, aby mohli hledat něco k snědku, protože Shinovi broučci už na jídelníčku nebyli. Deidara se zase vozil/a na tom svým ptákovi, Gaara si udělal z písku taky vzdušné vozidlo a ještě se k němu narvala Temari s Kankurem a společně se smáli všem, co chodili dole. To už nevydržel Naruto s Orochimarem a vyvolali svá zvířátka. Orochimaru se pak plazil na svým háďátku a Naruto poskakoval se svojí žabičkou.
PO 12-TI HODINÁCH
„Áchjo, kdy už tam budeme?“ ptal se pořád otravnej Tobi Hidana.
„Jak to mám asi vědět? A teď mě nech bejt, snažim se vytvarovat si tělo“
„Tím, že si budeš jezdit rukama po těle si ho nevytvaruješ“ rejpal do Hidana Tobi
„Ty se akorát tak sám uspokojuješ a děláš nám všem ostudu!! Takhle si máš tvarovat tělo“ řekl Kakuzu a ukázal článek v časopisu Yellow. Hidan si časopis půjčil a za to chtěl Kakuzu poplatek-1 stránka=10 korun!! Hidan mu vybalil 50 korun a četl si, jak si má vytvarovat krásné tělo.
PO DALŠÍCH 12-TI HODINÁCH
„Hele, hele táhmle něco vidim!!“ zakřičel nadšeně Naruto a rozběhl se směrem k budově.
„Že by sme už byli tady? To byla ale otravná cesta“ řekl Shikamaru a koukal se zase na mraky.
„Hurááááá“ křičel každý radostí a hlavně Sasuke, kterýmu už konečně sundaj Itachiho, kterej mu přimrznul na zádech. Zetsu konečně uviděl poblíž budovy tučňáky a byl taky šťastnej, taky i Lee a Tenten, Pein a Konan a nakonec Orochimoušek a Kabuto. Všichni se dobelhali před vchod a začali si sundávat nashromážděný led na botách. Máma se postavila před dveře s nápisem „Hotel ledová královna“ a otevřela dveře.

Pište komentíky :)