NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 3.)

TAK,A TADY JE MÉ SLÍBENÉ POKRAČOVÁNÍ,NO VYM ŽE TO NATAHUJU,ALE O TOM TO JE,NE?

3. DÍL Seznámení s Akatsuki

Podíval se jí zpříma do očí a zeptal se jí “Tak co??Nebo si pořád nevzpomínáš????!!!“Řekl Itachi už pohrdavě.

Siria ale jen s těžkostí řekla „NE“

Itali k ní beze slova přistoupil ještě blíž a začal ji znova mučit.

Zabodával do ní nůž všude,ale do žádného smrtelného místa.Užíval si to,ale vzápětí mu to vadilo,sám ale nemohl přijít na to proč.
Nesnášel ji za to ještě víc,že kvůli ní se takhle cítí.

Tekla zní všude krev,moc jí ubližoval.Odtrhával jí kusy kůže z těla,probodával,znova a znova.Řezné rány jí poléval horkou vodou,a další hrozný věci.To všechno se neustále opakovalo dokola,jak nějakej zaseknutej film.
Takhle to trvalo hodiny,tedy jen pro ni.Ve skutečnosti to byly asi jen dvě minuty.

Když už Siria téměř nevnímala,všimla si koutkem oka,že přestal.Čekala co udělá ted,s hrůzou v očích sledovala jaká další muka přijdou.

Nakonec k ní Itachi znovu přistoupil,nahl se kní,a do ucha jí pošeptal „Chci abys měla zlost,chci aby si začala nenávidět,tak jako dole v síni.Tak proč to neuděláš????!!!Proč tomu nedáš volnej průchod,proč mi ted nezačnš nenávidět za to co ti dělám?Deidarovi se to povedlo jen pár slovy.Tak proč ne mě,když ti takhle ubližuji???!!“

Už byl zlostí bez sebe,a chtěl něco udělat,když najednou uslyšel její hlas.

„Já sama nevím proč,prostě to ted nedokážu,i když mi ubližuješ.Spíš je mi to hrozně líto,že zrovna ty.Ale neptej se proč,sama nevím.“Odpověděla mu Siria velmi tiše a sklopila zrak.

Itachi se nad tím zarazil,proč to řekla,ale hned to hodil za hlavu,a podíval se jí do očí.Měla je vystrašené,ale přitom hrozně plné lásky.Nechápal to.Vždyť zrovna tenhle pohled nenávidí ze všeho nejvíc,hned by toho člověka s chutí zabil.Ale jí prostě nemohl.To mu hrozně vadilo,že mu něco brání,ale sám neví co.

Ze vzteku s ní hodil o zem,až bolestí vykřikla.A pak ji pustil ze své iluze.

Poté co se Siria ocitla zpátky v realitě,začala se hrozně třást strachy.Všude si ohmatávala části těla kde ji před tim bodal.Nic nenašla.Ato jí vyděsilo ještě víc.

Nevydržela to a s brekem mu řekla “Proč si to udělal??já po vás nic nechci,ani po tobě,tak proč mi musíš takhle ubližovat??Nic sem vám neprovedla!Nic!!!!!!Nech mě prosím odejít.Už se tu nikdy neukážu“

Itachi jí hned odpověděl „tak to asi nepůjde,dokud nám neukážeš svoji sílu.A hlavně,kam by si chtěla jít,když sama řikáš že si nic nepamatuješ,hm??Nebo snad ano???!!“

Siria se nadechla a řekla „Ale já žádnou sílu nemám,a ani o ní nevim.Tak nejsem pro vás nebezpečná.A ano máš pravdu,ani nevim kam jít,ale to vám už může bejt jedno,ne??“

„Ani bych neřekl“ Odpověděl Itachi.Pak ji vzal za zraněnou ruku a začal jí ji ošetřovat.

Byla stále vyděšená,a tak se zeptala „Co to děláš?“

Itachi se jen na ni podíval a pak řekl “Chci ti to ošetřit.Tak se nehejbej.“

„Ale proč??Vždyť před chvílí si mě div nezabil?“Ptala se dál Siria.

Itachi neváhal a odpověděl „Ještě se nám budeš hodit“

Když skončil,chtěl jí překrejt dekou,ale jak ji zvedal,nedopatřenim vzal i kus ručníku,který měla omotaný kolem svého nahého těla.

Jak zdvihal ruku,tak trhl i s ručníkem,který jen zavlál.Siria se hrozně lekla,až se jí od studu rozšířily zorničky a zhluboka se nadechla.

Itachhi zůstal nehybně jak vytesaná socha.To co totiž uviděl ho jak bych řekla,..srazilo na kolena(obrazně).

Při trhnutí ručníku ji totiž odhalil všechny intimní části těla.

Stále byl nehybný,a díval se na ní hrozně zvláštním,spíš zkoumavým,ale zároven nečekaně překvapeným pohledem.Nemohl z ní spustit oči,byla totiž moc krásná.

Siria si toho všimla a celá zrudla.Chtěla něco udělat,ale nevěděla co.

Najednou se ale Itachi zastavil pohledem na jejím břiše,a na hrudi u jejího poprsí.Měla tam totiž moc ošklivých ran,které nebyly ještě zahojené ,i když bylo poznat že jsou dost staré.
Tak zvláštně se na ni podíval a pak se najednou prudce zvedl,a zeptal se jí „máš spoustu ran,víš odkud?“

Siria se probrala z šoku,rychle se přikryla,a pak mu řekla „Ne,jen mi to někdy dost bolí.“

„Není divu,když některé jsou stále čerstvé nebo zanícené.Když si budeš přát,můžu ti je ošetřit“ Řekl jí potichu Itachi,a pohlédl na ni.

Siria mu po chvíly odsekla „Myslím že to poslední ošetření mi teď stačilo bohatě!“

Itachi na ní stále hleděl,a pak řekl „Jak chceš,ale bude tě to bolet časem i víc.Když si to rozmyslíš dej mi vědět“

Bylo mu moc divné jak se jí najednou vytratil ten milující výraz z obličeje,a nahradil ho tento zlomyslný.

Siria najednou řekla „A na co?Stejně mi pak zabijete“

On však jen „Dost možná,ale to neznamená že se mezi tim musíš umučit ty sama,ne??Ted bys měla spát,máš čas než přijdu,a pak budeme pokračovat s výslechem“ Sebral se a odešel.

Na to už mu SIria nestihla nic říct,vzhledem k tomu jak rychle se doslova vypařil.Ještě dlouho rozmýšlela,ale nakonec ji zmohla únava.

Mezitím si šel Itachi promluvit s Painem.

„Tak co si zjistil“Byla Painova první otázka.

Itachi se na něj podíval a začal „Nepamatuje si absolutně nic,a vypadá to že ani dlouho nebude.Myslim,že nás nesledovala,spíš jí někdo pronásledoval,protože má na těle mnoho zranění,která jsou stará,ale nezahojená.Podle mě má zvláštní schopnosti,ale pod tlakem je nechce projevit.Je moc zvláštní.“Řekl zaujatě.

Pain se jen zahleděl do prázdna,a pak mu odpověděl. „Chci aby sis získal její náklonnost a důvěru,a nabídl jí stát se členkou naší organizace.Mohli bysme jí vzít sebou na pár misí,a třeba i něco zjistit.“

Itachi nic neřekl,jen se otočil a zmizel.(Jak to má ve zviku)

Objevil se až před svým pokojem.Zaklepal a vstoupil.

Siria se probudila,a viděla jak někdo vchází do místnosti.Měla hrozně laskavý pohled.

Itachi přišel k ní a pronesl „Už si odpočatá?“Chladným tonem.

Siria se ho však lekla a rychle mu odpověděla „Přišel si mě zase mučit??

„Ne.Už ti nebudu ubližovat,slibuju.Přišel sem ti něco nabídnout.“Jeho ton byl už oněco přívětivější.

Siria se uklidnila po té jeho větě,a natáhla kněmu ruku.Pak řekla „Itachi,(usmála se)Už je mi líp,o trochu.A na co si se mi přišel zeptat??“

„Jen jestli se nechceš přidat do našeho týmu,týmu Akatsuki.?Nic by ti nechybělo“

„A proč tak najednou?Vždyt ještě není to dlouho,jsi mi mučil????Tak co mi chceš provést tentokrát?“

„Nic.Neptej se už,málo komu se tahle nábídka poštěstí,měla bys bejt vděčná a vážit si toho.....A už sis vybrala nějaké to oblečení?“

„Ano vybrala“ Řekla pochmurně.

„Až se tedy oblečeš,přijd dolů.Budu tě tam čekat.“ A zase zmizel.

Siria chvíli přemýšlela,jestli onu nabídku ná přijmout,nebo ne.Ale nakonec si řekla “Vždit stejně nemám kam jít,a když mi zabijou tak nikomu nejspíš chybět nebudu.Tak co můžu ztratit??Těd už nic,vždyt vlastně ani nic nemám,už nemám ani sebe.“

Nakonec se zvedla a začala se oblékat do šatů.Pak se ještě upravila,i vlasy,a vyšla ven z pokoje.

Když sešla schody uviděla ne jen Itachiho,ale i zbyttek organizace.Trochu to vní hrklo,ale nakonec se uklidnila a šla až knim.Hrozně jí vadily jejich pohledy.

Všichni se totiž zasekly a zíraly na ní,doslova.Dočista jim vyrazila dech.

„Páni ta holka se nechá vidět po druhý,ale pokaždé nás musí překvapit svojí vyzáží nebo něčim jiným“ Pomyslel si v duchu Pain.

Itachi BYL TAK TROCHU HODNĚ STUHLEJ,od šoku z pohledu na ní.

To proto že Siria si vzala šaty,jako kdyby je na ní přímo někdo ušil.Moc jí slušely,a zvýraznovaly její linie.

Byly fialovo černé,s ozdobnými přaskami.Horní Fialová část šatů ji zakrývala jen tu nejdůležitější plochu na svrchní části těla s velkým výstřihem..Pod onou fialovou látkou byla vidět lehká průsvitná síťka,zbarvená do černa,co jí sahala k bokům.
Z ramen jí vyseli jen volně planocí rukávy,připnuté k ramínkům horní části šatů.
Až po boky neměla nic kromě té síťky.Od nich jí volně vlála fialová sukně,asi jen do půly stehen,pod kterými měla velmi krátké ,černé,upnuté kraťasy.
Na sukni měla zezadu něco jako lehký dlouhý závoj..
Spodní část nohou jí zakrývaly kozačky do půli lejtek,od kerých ji vedly tenké provázky obmotané až nad její kolena.
Vlasy měla ze předu zestříhané na krátko,a po bocích sepnuté nějakou tenkou sponou,od které jí vysely malé lokny.Zbytek vlasů byl volně rozpuštěn.
Ruce jí pokrývaly rudě červené rukavičky,a přes nadloktí velké silné,náramky,za kterými měla zapíchané jakési jehlice.

Vypadala úžasně,a tak trochu i dost drsně.

Ticho prolomila Siria se slovy „Itachi...???(tázavě na něj pohlédla)Proč si mi to neřekl????Byla dost nesvá.

„Proč se tak bojíš??Aspoň se snámi může Itachi o tebe podělit“Odvětil Kisame,a popošel k ní se škodolibým úsměvem.

Siria se lekla,a ustoupila o pár kroků až za Itachiho a vzhlídla na něj s prosbou v očích.
Itachi se na ni podíval ,a ……........