Akatsuki- dítě, aneb pohroma na entou 6

Měsíce plynuly jako voda ve vysokohorském potůčku a za tu dobu se toho dost změnilo. Největší změnu kupodivu neprodělala nastávající maminka Konan, jejíž štíhlá postava byla navěky ztracená, ale její týmový parťák Pein.
Pein se už za tu dobu stačil smířit s nesmiřitelným a svojí roli EMO leadera pověsil na hřebík. Teď z něj byl starostlivý přítel, který překypoval energií víc, než králíček Duracell. Trval na tom, že nesmí chybět u žádného výběru dětského vybavení- od dupaček, až po postýlku.
Nevím, jaká je vyspělost lékařství ve světě Naruta, ale naši prohnilí zločinci v tajné skrýši neměli sebemenší potuchy o tom, jestli se narodí holka, nebo kluk. A jelikož mají jak Konan, tak Hidan zcela odlišné představy o prvorozeném potomku, nemohli nalézt žádný kompromis. Všechen nábyteček, hračičky, oblečení a dudlíky tedy pořídili hned dvakrát. Růžová verze pro holčičku Akane a modrá pro chlapečka Tetsua.
Dočkal se i Tobi, kterému bylo konečně vysvětleno, proč ta Konan takhle tloustne. Role učitele se chopil profesor Deidara a za asistence kolegy Kisameho sestavil zcela originální báchorku o tom, jak vrána s čapím zobákem přinese manželům dítě a Konan se tak těší, až nervama nestačí otevírat lednici.
Právě dnes seděla Konan v obývacím pokoji, kolem ní se shromáždilo hejno a všichni si pokojně povídali. Kakuzu seděl vedle ní a šil černé svetříky a čepičky, protože jako jediný z celé organizace musel myslet na finanční záležitosti. Kisame společně s Tobim projížděli katalogy s dětskými hračkami a dloubali prsty na možné adepty pro jejich... jejich... asi jim to dítě bude říkat strýčku
Do místnosti vběhl Pein rychlostí blesku.
„OMJ!“ vykřikl Hidan... Jeho verze- Oh my Jashin. „Co tu poskakuješ jako víla Amálka?“
Pein, který ho naprosto ignoroval, vykroužil pár piruetek a hodil sebou do svého velitelského křesla. Ostatní ho beze slov, přesto ale překvapeně pozorovali.
„Hm?“ začal Itachi, když už to vypadalo, že šefík oněměl.
„Áno?“ otočil se k němu Pein.
Ostatní, husina na zádech, jenom zakroutili hlavou.
„Jsi v pořádku? Co tě tak rozveselilo?“ ptala se Konan.
„Jo! Jako EMO jsi alespoň nevypadal tak děsivě!“ vykřikl přiškrceným hláskem Deidara.
„Víte,“ oddechl si leader, „jako jediný z vás jsem totiž vypočetl, že se blíží přesně 9 měsíců od doby, co nám Konan oznámila tu novinu.“
„No... A co to znamená?“ nechápal Tobi.
„Ehm...“ hledal Deidara vhodná slova na to, aby zamaskoval, že ani on vlastně neví, co to znamená 9 měsíců.
„Znamená to,“ dala se na vysvětlenou Konan, „ že se dítě může narodit každou chvíli.“
...
„Ale Konan?“ uvědomil si jednu důležitou věc tatík alias Hidan.
„Ano?“
„Vlastně... kde jako budeš rodit?“ položil nezaobaleně otázku, která je tak trochu hlodala všechny.
V místnosti rázem ztichlo. Tohle pochopil každý.
„Víte co?“ postavil se hrdě Pein na svoje křesílko. Ostatní si vyměnili pohledy typu už-mu-fakt-hrabe.
„Já,“ pokračoval a bodl se do žeber, „ vás doprovodím do té nejlepší nemocnice, ve které jsem si kdy léčil slepák.
Manželé Hidanovi (co já vím, jaký mají přímení) si vyměnili žalostné pohledy a netušili, k čemu se bude schylovat.

Poklidný den, sněhová přikrývka pokrývá koruny mohutných stromů. Kdyby zde v tuhle roční dobu byli nějací ptáci, určitě by nadšeně švitořili a hvízdali. Vůně nudlové pochoutky se táhne chladným vzduchem a k veliké bráně se blíží zahalená trojice.
„Kur*a!“ vykřikl Hidan, když se zase zabořil až po pas do hlubokého sněhu. „Proč si ti idioti nenajmou pluhaře? Kdo se má brodit těma bílejma sra*kama!“ zanadával si, jako už dlouhou dobu nenadával.
„Klid, miláčku. Za chvíli tam budeme,“ uklidnila ho ženuška.
„Kdybych tady s sebou měl svou kosu, určitě bych s ní klepal...“
„Klepat kosu můžeš i b-bez kosy,“ informoval ho Pein a odlomil další ledový rampouch od svého nosu.
„K-kdo by to byl řekl, že uprostřed zimy bude taková zima. Ještěže jsme si vzali prošívaný bundy místo těch našich „made in China“ županů,“ zaremcala pohoršeně Konan.
„Už,“ natáhl Hidan promrzlou ruku k blížící se bráně.
Trojice došla až ke vstupu do vesnice s tím nejlepším lékařstvím v celém širém okolí... a taky tam levně seženeš všechny možný krámy.
*BUCH* *BUCH*
Otevřel mladíček, tak trochu EMO.
„Hele, s tím by si tvoje staré já rozumělo,“ poznamenal Hidan na Peinovu adresu.
„Ehm? Kdo jste?“ sjel je neznámý pohledem.
„Íííí-zu-móóó,“ zařval kdosi a než bys řekl Kumogakure, objevil se za jeho zády další neznámý. „Co chcete?“ zeptal se přidrzle, ale naši byli už tak vyčerpaní, že to nechali plavat.
„Eh,“ ujala se slova Konan. „Jmenuji se Connie, tohle je můj manžel Dan a náš kamarád ... ehm... Paul. Se zločineckou organizací jménem Akatsuki nemáme nic společného a přišli jsme navštívit zdejší nemocnici.“
„Paul?“ naznačil zhnuseně Pein rty a zakroutil hlavou.
„Hm,“ uvažoval ten neznámý jménem Izumo. Podíval se na parťáka a po jeho kývnutí zasalutoval jako vojáček. „Vítejte v Konoze!“
***
No... i já mám snad právo na přehmat, ne? Tahle kapitola se mi moc nelíbí
A jinak velká zpráva- Jsem přesně jeden rok uživatelem konoha.cz