Mise T.a.T.a.R.k.A. 2

Chi tak ze spousty prokecaných hodin na icq vzniklo něco jako pokráčko ano, my víme že to je poněkud delší, ale když se to psalo po těch kousečcích, ani nám to nepřišlo no, nicméně doufáme, že sa vám to bude páčíkovat =)))

,,Au! Aaaaauuuu! Do prčic! Nemůžeš to udělat jemněji? Peineee! Auč! Kurník to bolí!!!“řvala Ai po celé místnosti a Yani se jen usmívala.
,,Chtěla jsi pearcing, máš ho mít!“
,,Jo, ale mohl by být jemnější!“ušklíbla se Ai.
,,Už to je, tak nevyváděj!“řekl Pein a vstal.
,,Ai jééééé, ten je mazáckej!" okomentovala Ain nový pearcing Yani. Ta se opatrně podívala, oči se jí rozzářily jako dva vánoční stromečky v jednom stojanu, udělala jedno velký ,,Juuuuu" a vrhla se spokojenému Peinovi kolem krku. Ten to nečekal, a i s Ai se zřítil na zem. Právě, když se snažili posbírat ze země i sami ze sebe, (čti byli v podezřelé poloze) objevila se tu Konan.
,,Peine, Zetsu říkal něco o nových členkách, je to pravda? proč o tom nic nev..." zarazila se a koukala na dvojici válející se na zemi.
,,Em, ahoj, já jsem Yani.”snažila se zamaskovat situaci.
,,To není jak si myslíš!”(typická chlapská věta)řekl Pein a přispěchal ke Konan.
,,Vždyť ji není ani patnáct! Co to mělo bejt?”vyjela Konan.
,,Hele, klídek, podívej, Pein mi dělal peacing, tady!”řekla klidná Ai a ukázala na pupík.
,,Peine, já chci taky.”začala se k němu lísat Konan a udělala psí očka.
,,Co? Nové členky? Ten Pein se zbláznil!”ozvalo se najednou a do místnosti vkročil Itachi pronásledován věrným Kisamem.
,,Něco proti?!" okamžitě vystartovala Yani, kterou už štvalo jak každý chodil, divil se s brblal. Itachi si obě neznámé změřil rentgenovým pohledem, který mu Ai oplatila. Když už na sebe zírali déle, než bylo nutné, vložil se do ho tvor, který nejvíc připomínal dvounohýho žraloka.
,,Itachi, co na ni tak zíráš? A proč tu drzou nezabiješ? Mám to udělat já?" ochotně se nabízel Kisame. ,,Tebe jsem se na nic neptala, ty...ty...file jedno! Ať mi ten druhý vysvětlí, co přesně má za problém!" zvýšila už hlas Yani.
,,Peine? Proč?”namířil si to přímo k Peinovi a Yani ignoroval.
,,Hele! S tebou mluvím ignorante.”obořila se Yani.
,,Tak hele, jsem Itachi Uchiha, vyvraždil jsem svůj klan (i když se o tom v poslední manze spekuluje) a nechal žít jen bratra. Stačí zvědavko?”řekl se stále kamenným výrazem.
,,Vím jaký to je.”ozvala se Ai.
,,Co si říkala?”vložilo se do rozhovoru file.
,,Že vím jaký to je hluchoňu!”zařvala znovu Ai.
Itachi se na Ai podíval, otevřel pusu aby něco řekl, ale Yani ho předběhla.
,,Ach ano, ty jsi celký zlý Uchiha, bububu, sakra, vymysli si něco originálnějšího! Si myslíš, že když mě začneš strašit co všechno si vyved, tak že leknu a zalezu někam pod postel? Se pleteš....kolik vás v tom klanu bylo? Ty, bratr a váš starý nemocný dědeček, kterého klepla pepka a ty sis jeho smrt přivlastnil a teď se vytahuješ že si zabil celej klan? Nebo ne, nebyl to infark, hrdině jsi ho ve spánku zadusil polštářem. Nemám pravdu?!" Yani už docela perlila.
,,Ne.”odbyl ji a přešel k Ai.
,,Jak můžeš vědět, jaký to je?”
,,Udělala jsem to samý..”řekla potichu.
,,No jasně.”
,,Tak když mi nevěříš, nevěř!”ohradila se Ai.
,,Hele! Palice dubová! Ona to fakt udělala a jestli se ti to nelíbí, tak si třeba nakakej!”ozvala se Yani.
,,Ok, ok!”
,,Itachi? Nezdá se ti nějaká divná?”připlížil se k nim Kisame.
,,Ne, ale trošku mladá..”podotknul.
,,Trošku? Mezi vámi je rozdíl nejmíň o sedm let! Blázne, nech ji být!”protestoval Kisame, ale Itachi ho moc nevnímal. Trošku se k Ai přiblížil a jemně ji pohladil ruku.
,,Tak mladá a tak zakázaná.”pomyslel si, ale to už k nim přiskočila Yani a táhla Ai co nejdál.
,,Co to bylo?”zeptala se.
,,Sama nevím, ale je pěknej, že?”usmála se Ai.
,,Ai! Je tam někdo? Halóóóó! Nevidíš, jaký je mezi vámi věkový rozdíl?”
,,A taky výškový.”podotkla .
,,Můj ty ninjo kolejatej, to jsem tě za celé ty roky nic nenaučila? Ono nestačí že si mu o sobě najednou vyžbletla skoro všechno, už to je blbý...nikdy nevíš, jestli těm lidem můžeš věřit! Ne, ty by sis nejradši začala s borcem, který by mohl být tvůj ot...dobře, zas až tak ne, ale strejda určitě! Vzpamatuj se! Tohle prostě nejde! My musíme očíhnout situaci a zjistit jestli bude lepší odtud zdrhnout, nebo tady zůstat. Nemůžeme potřebovat, aby tě tu drželo něco jako ten chlap!" hirečně jí šeptala Yani.
,,Víš co, Yani? Nech mě prostě žít! Myslím, že sama vím, co je pro mě nejlepší. O svém životě budu rozhodovat sama. Minimálně tohle, jsi mě za ty roky naučit stihla." řekla Ai a nechala opařenou Yani stát na místě. Sama se vydala k Itachimu, který propaloval Kisameho zlostným pohledem.
,,Promiň, už jsem tady!”řekla hned jak k němu došla.
,,Ok, my jsme si tady s Kisamem taky něco potřebovali vyříkat, že ano Kisame?”řekl Itachi a podíval se jeho směrem.
,,Už mlčím!”ozval se.
,,Kolik ti vlastně je?”vložila se do rozhovoru Yani a opřela se Ai o rameno.
,,Dvacet jedna.”
,,Oooooo! Vidíš Ai? Strýček, strýýýýček!”
,,Hm, žádný strýček. Může to bejt.. kámoš!”
,,Jen kámoš?”ozval se pro změnu Itachi.
,,Je jí třináct, tak co bys čekal?”řekla spokojená Yani.
,,Můžeš čekat i to, co Yani nečeká, tomu věř!”šeptla jeho směrem Ai.
Itachi se jen letmě pousmál a to už u nich stál Pein.
,,No, tak to by snad stačilo, ne?”
,,Ok, my už jsme si to vyjasnili.”objasnila situaci Yani a už vyzvídala pár informací o jejich pobytu u Akatsuki. Nakonec jsme si vybojovaly vlastni pokoj.
,,Jupí, máme pokoj!” zaradovala se Ai.
,,Jo, ale na úkor toho, že Itachi a Deidara budou spolu.”zasmála se škodolibě Yani.
,,Oni? Spolu? Jo to chci vidět!”

Kruci! Nemám pyžamo..”zamračila se Ai.
,,Jo, ale to nemáš už pěkně dlouho.”odvětila Yani.
,,Eh.”
Po chvíli se otevřely dveře a do nich vstoupil Itachi.
,,Zase ty?”uhrnula nos Yani, ale Ai se rozzářila.
,,Nesu vám ty pyžama. Tady pro Ai a tady pro tebe.”
,,Jů vidíš? Mám pyžamo. No sice krátké, ale mám!”usmála se Ai.
,,A proč já mám takové dlouhé?”urazila se Yani.
,,Jiné nebylo.”řekl Itachi a zase zmizel.
Když se obě dívky převlékly do pyžam, byl už čas jít spát. Ai s rozkoší skočila na poslet a zyvýskla.
,,Tý jo, v posteli jako je tahle jsem nespala od doby co jsem zab...co jsem s tebou. Konečně se pořádně vyspím." radovala se, Yani si s nedůvěrou lehla na postel, ale asi po pěti minutách se zvedla, vzala si polštář, deku a lehla si na zem. Ai na ni vyjevěně zírala.
,,No co koukáš, na tom já neusnu. Hold zvyk."
Zdálo se, že Ai chce něco říct, ale z vedlejší místnosti se ozvaly výkřiky jako :
,,Ty bastarde, donutím tě, aby jsi uznal moje umění!!! Katsu!" ,,Sharingan! Deidaro, proti mě nemáš šanci, to už přece víš"
,,Nepodceňuj mě a mé umění! Katsu, Katsu, Katsu!!!" Ai se spolu s Yani rozesmála, ale když to trvalo asi 15 minut, lehce cholerická Yani to už nevydržela a vrazila do vedlejšího pokoje, který byl s jejich spojen dveřmi.
,,Do háje zabíjejte se potichu! Jsou tu lidi, co by třeba i spát.." náhle se zarazila, a rozesmála se na celé kolo a čuměla při tom na Itachiho, Ten nechápavě koukal na Ai, která se objevila ve dveřích.
,,Yani, co je tak směšného?" opatrně se jí zeptala.
,,Když on...on vypadaá..vypadá jak angorák.." dostala ze sebe Yani a snažila se přestat smát.
,,Heleee! Vždyť mu ty červený očka sluší, tak neurážej.”řekla Ai a došla k němu.
,,Za chvíli budu v koupelně.”šeptla mu a odtáhla Yani z místnosti.
,,Deidaro? Co na Yani tak čučíš?”zeptal se ho pobaveně Itachi.
,,Je pěkná.”odpověděl.
,,No, neříkám, že ne, ale Ai se mi líbí víc.”
,,Vždyť nemá ani patnáct!”koukal vyjeveně.
,,Ty víš, že zakázané mám rád.”usmál se.
,,No, ale pro tebe by měla tahle holka nosit nápis !!VSTUP ZAKAZÁN!!”
,,Nepřeháněj.. zase tak horký to není!”
,,Ale je.”opáčil Deidara.
,,Nemám náladu na hádku.. jdu se osprchovat.” Ukončil debatu Itachi a vyšel vstříc koupelně.
,,Ok, já půjdu za Yani, přece jenom by jsme se měli seznámit.”

Yani už byla uvelebená ve svém pelíšku na zemičce, už skoro spala (konečně) když Deidara vešel.
,,Ech, proč spíš na zemi?" zeptal se s překvapeným výrazem ve tváři.
,,Protože v té pitomý posteli neusnu." procedila mezi zuby Yani. Člověk se chce vyspat a on si tu furt někdo pochoduje, něco si furt vybuchuje, něco se pořád diví. Doma, na ulici, měla aspoň klid.
,,Ech? Jak to myslíš?" ptal se dál čím dál zmatenější Deidara.
,,Tak jak to říkám. Blondýny mají vážně dlouhý vedení, co? Hele, nemůžeme tuhle poťapanou debatu přesunout na ráno? Já bych už fakt docela ráda spala." Než se náš blonďatý umělec stačil vzpamatovat, ocitl se zpátky ve svém pokoji. Ani nevěděl kdy ho ani vystrčila. Itachi jen pobaveně pozoroval, jak jeho spoluobyvatel pokoje vyjeveně zírá na dveře.
,,NO, tak to šlo asi dobře" ozval se Itachi ironicky. ,,Jdu do té sprchy."

Ai na sebe nechala dopadat tisíce kapiček horké vody. Po dlouhé době jí připadalo, že žije normálně. Tohle připomínalo její život víc. O tolik víc. Nikdy by neřekla, jak moc jí to bude chybět. Nikdy by se nepřiznala, o čem se jí v noci zdá...o jakých tvářích se jí zdá. jaké myšlenky musí umlčovat den co den. Jaké by to bylo, kdybych to tehdy neudělala? Dnes se jí konečně zdá, že našla někoho, kdo jí rozumí. Je sice o hodně starší, ale z jeho pohledu...prostě ví, že Itachi cítí to co ona. Spojuje nás stejný hřích, stejné pocity, stejné nutkání, stejná touha. Touha? To se uvidí. Buď přijde, nebo nepřijde. Pozorně naslouchá různým zvukům. Ale voda dopadající na její nahé tělo všechno přehlušuje. Zavře oči a...někdo jí zakryje oči dlaněmi. Ai ví, kdo to je. Má ohromnou radost, že přišel.
,,Itachi?" zašeptá. Ten jí lehce políbí na krk. Voda, které dopadala jen na ni, teď dopadá na dvě těla, která se k sobě přimknuly. Ai se otočí a Itachi ji hned políbí. Odtrhnou se od sebe, aby se k sobě zase vrátili. A najednou...Buch,Buch,Buch.
,,Kterej parchant tam je už tak dlouho?! Kurňa, už konči! To jsem Já, kdo potřebuje HODNĚ vody!" Kisame řve na celé sídlo Akatsuki.
,,Do prčic, Itachi?”znejistěla Ai .
,,Kisame, zalez třeba do Bečvy, mám to tu teď já a nemíním vylézt.”oplatil řev Itachi.
,,Ok, ale za půl hodiny tu jsem zase!”
,,Jo, jo..”řekl a znovu se otočil na Ai. Chytil ji a přimáčkl ke zdi sprchy. Ai kolem něj obmotala nohy a dlouze se líbali. Když v tom se od něj Ai odtrhla a řekla:
,,Itachi, přeci jenom je mezi námi určitý věkový rozdíl...”
,,Já vím, ale když o tom budeme vědět jen my, tak co se stane?”opáčil.
,,Nemyslím si, že bychom měli tak brzo.. bude lepší, když zůstaneme u líbání, prozatím.”usmála se na něj a on přikývnul. Ještě dlouho se líbali a kapičky vody stékaly po jejich nahých tělech, ale museli přestat.. za chvíli se měl dostavit Kisame a oni se sebe ani nenabažili.
,,No, tak zatím ahoj.”šeptla Ai a z donucení se vracela do svého pokoje, kde ale uviděla něco, co by nikdy nečekala.
,,Yani? Ty-ty?”zarazila se.
,,Em, já ne, to on.”řekla a odtrhla od sebe Deidaru.
,,A pak mi něco říkej o Itachim.”podotkla Ai.
,,Mluví se tu o mě?”vkoukl Itachi do pokoje.,,No Deidy! Vidíš! Tak a už vím jak budeme dneska spát!”
,,Nemyslíš, to co já. Že ne?”usmála se na něj Ai.
,,Myslím..”oplatil úsměv.
,,Ok, ale bereme si tento pokoj!”odtušila situaci Yani a pohotově odpověděla.
,,jasný!" souhlasila Ai, posbírala svých pár švestek a přesunula se do vedlejšího pokoje. Ještě hodila dveřmi Deidarovy věci a cvaaaak, zamkla. Deidara vzal věci a začal si je ukládat na postel. V tom se zarazil. ,,Ty bude vážně spát na zemi? To mám spát jako v posteli sám?"
,,Já spím na zemi. Ty si spi kde chceš." odtušila Yani.
Začínala trochu litovat, že dovolila tenhle vývoj událostí. Hlavně si na toho borce nesmí zvyknout. Tak ji to život naučil. Je nebezpečné vázat se s zvykat si na kohokoli. Pak se může stát, že ten člověk prostě není...a ono to pak bolí. Pokud připustím vážnější vztah nebudu pak schopná odejít. Ale, možná, pokud to dokážu udržet na hranici...hry?...no, možná to není to pravé slovo, ale...je asi nejpodobnější. Ano, budeme si spolu hrát. A on to ví. Deidara se šibalsky usmál a přilehl si k ní. Začal ji líbat na ucho...
,,Dei, nic neslibuju.. Neslibuju ani to, že tu zítra budu. Neslibuju nic, rozumíš?" zašeptala.
,,Ano, ty přece nejsi se zárukou. Jsi jako moje umění."