Budoucnost klanu Hyuuga IX

Budoucnost klanu Hyuuga IX

„Vstávej!“ zařval kdosi do ucha modrovlasé dívce. Ta sebou prudce trhla a otevřela oči.
„Co je?“ zasípala. Místo odpovědi ji někdo chytl za vlasy.
„Au!“ vyjekla.
„Tak jdeme!“ zavrčel na ni dotyčný a strčil ji do dveří.
„Pusť mě.“ vyjekla zoufale Hinata. Muž ji však za vlasy zatáhl ještě silněji. Bolestně sykla a pokusila se mu vytrhnout. Tentokrát šli dlouho... Hinata si uvědomila, že se musí nacházet v nějakém podzemním komplexu. Většina chodeb vypadala jako nějaké tunely, ještě k tomu mizerně osvětlené tunely.
„Kam to jdeme?“ zašeptala.
„To se brzo dozvíš.“ odpověděl stroze muž. Jeho hlas jí byl velmi povědomý, ale nějak si nemohla vybavit, že by ho už někdy viděla. Měl červené vlasy. Trochu jí připomínal Gaaru z Písečné vesnice.
„Co tak čumíš?!“ zavrčel na ni když si všiml jejího zamyšleného pohledu. Smutně tedy sklopila hlavu a už radši nic neříkala. Cítila se hrozně... co se jí to stalo? Naposledy si pamatuje Itachiho rudé oči a... Zamrazilo jí v zádech. Proč? Proč jí to musel připomínat?! Bylo to od něj tak kruté, ale o to mu asi šlo, mizerovi...
Z dálky k nim chodbou dolehly nějaké hlasy. Hin se zastavila, ale muž do ní strčil.
„No konečně! Posaď se.“ vyzval Hinatu zrzavý muž, když dorazily do jakési zasedací místnosti. Opatrně se rozhlédla. Volné křeslo bylo pouze vedle Itachiho. Zbledla.
„Na co čekáš? Chceš to snad písemně?“ zavrčel zrzek. Hin tedy se značným přemáháním došla na „své“ místo. Oči sklopila jak nejníže mohla, aby se na nikoho nemusela dívat.
„Takže co s tebou uděláme?“ zeptal se jí zrzek. Hin se na něj vytřeštila oči.
„Co- cože?“ zapištěla.
„Snad nečekáš, že tě pustíme? No stejně by tě doma asi zabily takže to vyjde na stejno, ne?“ dodal posměšně. Hinatě se do očí vlily slzy. Sakra proč zrovna ona?! začala přemýšlet. Za nic přece nemůže!
„Ale protože jsme hodní, dovolíme ti zemřít čestně.“ pokračoval zrzek.
„V boji, když už jsi ta Hyuuga, alespoň uvidíme, co váš klan dokáže.“ Několik mužů se rozesmálo, i když to k smíchu vůbec nebylo. Naopak. Hinatě se chtělo brečet.
„Já nechci umřít!“ zašeptla zoufale.
„To nechce nikdo, ale já nemám jediný důvod nechat tě naživu.“
V tomhle měl pravdu. Neměli jediný důvod... Nato, že je z klanu Hyuuga se nechala chytit příliš snadno. Byla vážně slaboška a i když se moc snažila... nedokázala se změnit. „Měl jsi pravdu Neji, lidé se nemohou změnit.“ pomyslela si se slzami v očích...

Déšť, zima a tma. Tyhle věci Hinatě asi navždy uvíznou v paměti. Byla už noc a ona stála venku uprostřed ničeho.
„Zasr*ný počasí!“ zaklel jeden z mužů, když vyšel ven „Pořád jenom lije!“
„No jo Hidane. Země Deště je hold země deště.“ odpověděl mu další.
„Vtipnej jako vždycky Kakuzu!“
„Nechte toho! Na ty vaše věčný hádky nemáme čas! Musíme se postarat tady o slečnu.“ okřikl je zrzavý muž. Hinatě se rozbušilo srdce. Chvíli ji pozorovali. Cítila jejich bezcitné pohledy, ale na nikoho z nich se nedokázala podívat.
„Tak kdo si ji vezme na starost?“ zeptal se Pein.
„Já! Já!“ zařval nadšeně kdosi.
„Hidane! Chci jí dát alespoň nějakou šanci!“ napomenul ho zrzek. „Sasori! Co ty?“
„Já? Nikdy! Nebudu se prát s malou holkou!“
„Smůla! Máš ji na starost!“ zavelel zrzek.
„Peine! Já se v žádným případě ne-“
„Ale Sasori, jejího bráchu jsi oddělat mohl a teď budeš dělat cavyky?“ ozval se známý chladný hlas. Itachi. Hinata zvedla hlavu.
„Co?! To ty jsi zabil Nejiho?!“ zařvala na loutkaře. Tak proto jí byl povědomý!
„No vidíš teď je to osobní!“ dodal Pein. Hinatin záchvat paniky náhle vystřídala vlna rozhořčení a nenávisti. „Ty! Ty!“ ječela a zuřivě do něj bušila pěstmi. „Jak- Jak jsi mohl?!“
Loutkař ji odstrčil. „Nech toho! Já s tebou nechci bojovat!“
„Tak- tak to máš teda blbý!“ zakoktala na něj a zaujala bojovou pozici. Loutkař nevěřícně zakroutil hlavou. „Holko! Neblbni!“ pronesl chladně a ustoupil o několik kroků. Hin se už nerozmýšlela ani minutu.
„BYAKUGAN!“ zařvala a rozběhla se k němu. Ani Sasori nezahálel. Jeho loutka se objevila okamžitě...

PS: LIDIČKY MOOOC SE OMLOUVÁM, ALE MĚLA JSEM ZARACHA KVŮLI ZNÁMKÁM (ČTVRDLETNÍ PÍSEMNÁ PRÁCE Z MATEMATIKY DOPADLA... NO NEDOPADLA DOBŘE TAK SE PROSÍM NEZLOBTE.
PS. ALE BUDU SE TO SNAŽIT VYNAHRADIT! PŘÍSAHÁM (jen doufám, že se neblíží další apokalyptická písemka)