Prosím, neumírej!!! 04

Eh, tedkon asi 2 nebo 3 dily budou JENOM spojovaci, takze zady zazraky... No, snad sem to nezkonila tak že se to nedá přečíst... Tak už jenom hezkou zábavu

„Je to teď jenom na ní jestli bude bojovat, nebo to vzdá.“
S těmito slovy Tsunade zvedla a šla do své kanceláře. Kakashi tam chvíly stál a pak se posadil na židli. Seděl tam celou noc, dokud neuslyšel něčí kroky. „Kurenai!? Nemáš být na misi?“ „To je právě to, Orochimaru nás našel, sice jsme pobily zvučný ninji a dokonce Naruto zranil Itachiho, ale pěkně to schytal.“ „Co… co se mu stalo a a je ještě někdo zraněný?“ Vyhrkal Kakashi
„Ano, Ino, Kiba a Asuma má vymknutou ruku. Ale nikdo z nich není v ohrožení života.“ „Uf, aspoň nějaká dobrá zpráva.“ Oddechl si Kakashi.
„A co Sakura bude v pořádku?“ „Kurenai…. Možná to nepřežije… Tsunade říkala že prý je to teď jenom na ní.“ Kakashi sklonil hlavu a na zem dopadly kapičky slz. Kakashi složil hlavu do ruk a zavzlykal:
„Měla bys jít za Kibou a Asumou.“ Pronesl Tiše
„Dobře.“
Kakashi zůstal sám v celé chodbě, nikoho neslyšel, všechno utichlo. Usnul tam….
Ráno: Kakasiho probudily sluneční paprsky, které mu vesele poskakovaly ve vlasech.
„C..co, To už je ráno!!? Sakra, asi jsem usnul!“ Kakashi rychle vstal a běžel k informacím.
„P-prosím kde leží Sakura Haruno?“ „Hmm…. Chudák holka co, běžte na stodesítku.“ „Děkuju.“ Poděkoval a v tu ránu byl pryč.
„ťuk, ťuk“ Zaklepal.
„Dále“ Ozvalo se a Kakashi vtrhnul do dveří. „Saku… a ehm, dobrý den hokage-sama.“ Tsunade zvedla hlavu a pokývala s ní na pozdrav.
„Jak jí je?“ „Zatím sama nedýchá, tak jí máme na přístrojích, sice se její šance přežít zvedla o 30% ale pořád se bojím… No nic, už budu muset jít, mám nějakou práci, mějte se Kakashi.“ Řekla Tsunade a odšourala se ke dveřím.
Až byl Kakashi se Sakurou sám, sedl si na židličku vedle postele.
„Nesmíš umřít, ne teď. V životě sem ztratil mnoho přátel a příbuzných, ale tebe ztratit nesmím.“ Chvíly se na ní díval… „Au, sakra co to je!“ Kakashi se vzpřímil a odkryl si oko se sharinganem. „Co..to.“ Kakashi vůbec nechápal co se děje. Z jeho levého oka kapaly slzy, ne, nekapaly, přímo tekly.
„Obito…“ zašeptal. Vzpomněl si na ten den kdy ztratil nejlepšího přítele, na ten den kdy dostal od svého přítele oko se sharinganem.
„NE!“ Řekl celkem nahlas. „Nebude se to opakovat! Ty nemůžeš umřít!“ Řekl a vzal Sakuru za ruku. Najednou se stalo něco co Kakashi vůbec nečekal. Z jejich rukou začalo proudit tyrkysové světlo. Chvíli na to zíral, alke potom se mu obraz začal zamlžovat. Viděl jen tmu, nic víc ani nic míň.
Najednou něco zaslechl, něčí hlas. Nemohl ho rozpoznat, ale věděl že ho zná. „Obito!“ Vykřikl když před sebou uviděl osobu s brýlemi, černými vlasy a oblečenou do černooranžové kombinézi.
„Haha, Kakashi se zamiloval!!“ Smál se mu ten kluk „Co se to děje, já sem mrtvej?“ Zeptal se nechápavě Kakashi. „No, skoro… Abych pravdu řekl, nedoufal sem že se ti to někdy povede.“ Zatlemil se Obito. „Zvládnu co?? Sakra řekneš mi co se ksakru děje?“ Zavřískl Kakashi. „ Víš, jednou mi sensei říkal o tom že máš zajímavou schopnost… říkal že dvakrát ve svém životě dokážeš někoho uzdravit, poprvé budeš na hranici života a smrti a po druhé zemřeš… Dalo by se to nazývat výměna životů trochu jinak. Buď v klidu, během hodinky budeš zpátky.“ Obito se pořád smál. „Pane bože, jaktože o tom nic nevím?“ „To by ses musel zeptat senseie, ale podle toho co jsem viděl to nebude zcela možné.“ Kakashi vůbec nechápal co se kolem něj děje, schopnost o které nikdy nic nevěděl a teď se tady baví s Obitem, který je dávno mrtvý. „H..he..hele, jaks mohl vidět že je Minato Namikaze mrtvý a že sem se z… no víš co ne..“ Začervenal se Kakashi. „Ty už nejseš tak geniální jako předtím?“ Zašklebil se Obito. „Možná už jsi zapomněl od koho máš sharingan, tudíž moje oko. Vidím všechno co vidíš ty. I když přes oko máš pásku. Nezapomeň já jsem součástí tebe.“ Kakashi nevěděl co má dělat, co má říkat, byl úplně zmatený.
„No, myslím že se rozloučíme.“ „Cože!! A proč?“ Teď byl Kakashi totálně mimo. „No, už musíš jít přece za svou kráskou ne? Přece ji tam nechceš nechat?? Tak už běž, čeká na tebe.“ Usmál se na něj Obito. „Jo a k tomu pomníku už chodit nemusíš, vážne mě nebaví každej den sledovat moje jméno a navíc mi to víc a víc připomíná že jsem mrtvý.“ Kakashi se zašklebil a prohodil: „Obito, nechci ti brát iluze, ale ty JSI mrtvý.“ Po této větě se oba rozesmáli. „Heh, Kakashi, už bys měl jít, ona čeká…“ „Jo, už půjdu“ Jak to dořekl přátelsky obejmul Obita. „Doufám že tě ještě někdy uvidím.“ „Jo, i když jsem mrtvej, všechno vidím, to si pamatuj!“ „Ty perverzáku!“
„Sbohem Kakashi“ Usmál se Obito a drcnul do Kakasiho tak že spadnul. Chvíli nic neviděl, ale potom něco ucítil na rtech.

Dalsi dil bude myslim ve čtvrtek, maximálně v pátek... Jo a taky prosim omluvte pravopisny chyby...