MISS KONOHA 2008 - část 015

Během Ininy recitace si Sasuke svým kunaiem znuděně dloubal špínu za nehty, zatímco ostatní kluci se dusili smíchy. Kankurovi se z přeslazeného projevu udělalo nevolno a kdyby Ibiki nezakázal vstávat, asi už by venku zvracel. Naopak přítomné dámy si v dojetí tiskly hedvábné kapesníčky k ústům, ze kterých se jim draly hluboké vzlyky a decentně si utíraly koutky očí. Ino se teatrálně uklonila, znovu pohlédla na svůj idol a zmizela v zákulisí. Kankurou to nevydržel a půjčil si Gaarovu tykev...

„Ženske si pobečaly, chlopi to přežili, tuž pokračujeme v programu. Čeka nas tanečni vystupeni další zastupkyně naši vesnice, z važeneho klanu Hyuuga. Uvidime, co předvede, bo je taka nenapadna a eště si vzala na pomoc svoju malu sestřičku. Takže Hinata, Hanabi a jejich tradyčni tanec So-Ran Bushi.“
Na pódium vtrhly dvě osůbky v širokých černých kalhotách s fialovou šerpou v pase a černých halenách. Iruka byl jedním skokem u mixáku a děvčata za zvuku bubínků, píšťalek a pokřiku začaly tančit. Netrvalo dlouho a spolu s nimi skákala celá tělocvična.
„Týjo!“ zařval nevěřícně Neji. „To bych do ní ale fakt neřek! Vždyť nedávno ještě omdlela z pouhé představy, že by se té soutěže měla zúčastnit! Nevyměnil nám ji někdo? Není chycená v genjutsu?!“
„Taky jsem si nemyslel, že se takhle odváže,“ pokrčil rameny Kiba. „Nicméně v tom mám prsty já. So-Ran nás kdysi naučila Hana.“
Vystoupení mělo obrovský úspěch. Rozesmáté sestry se ukláněly nadšeným divákům a dlouho trvalo, než se všichni usadili zpátky na židle a lavice. Když děvčata zmizela za oponou, Ibiki se znova zahleděl do papírů.

„Tak zklidněte hormony a rozviřene emoce, bo tu mame hosta! Sympaticka, hudebně nadana slečna z Otogakure no Sato, Tsushi Kin! Zazpiva nam znamy hit od sve oblibene kapely Within Temptation – Hand Of Sorrow!“
Celá budova naráz utonula v tichu.
„To je ta holka, cos ji porazil v předkole Chuuninské zkoušky, ne?“ dloubnul Gaara do kluka s culíkem.
„A co jako? Písničky jsou stejně otrava,“ zamumlal Shikamaru a zívnul. Jenže pak úplně zapomněl zavřít pusu... Na scéně se objevila drobná černovláska v dlouhých šarlatových šatech. Vzala ze stojanu mikrofon, upravila si stříbrnou čelenku, která jí přidržovala husté vlasy a řekla: „Tahle píseň patří jedné osobě, která ovlivnila můj život...“ Nic víc, nic míň. Pak se ozvaly první pomalé tóny... Nikdo se ani nepohnul. Jakoby se zároveň s jejím hlasem rozezněly i hypnotizující rolničky, vzduch ztěžknul a tíživě dosedl na ramena všech přítomných. Když Kin dozpívala, Shikamaru se postavil a jako první začal tleskat.
„Je to ale divná holka, taková smutná,“ pošeptal Kotetsu Izumovi.

„Vidite, že každe vystoupeni je uplně jine,“ poznamenal Ibiki, hned jak černovláska zmizela v zákulisí. „Po srceryvnem songu nasleduje kouzelnicke čislo naši odbornice na genjutsu, Haruno Sakury!“
Zelenooká kunoichi důstojně nakráčela na pódium, kde už měla přichystaný malý stoleček s ubrusem až po zem, kouzelnickou hůlku a velký červený šátek.
„Velevážené publikum. Ježto je mi známo, že zde mezi vámi je mnoho talentovanějších než jsem já, nepoužiji ke svým čárům žádné ninja techniky. Každé mé genjutsu by dozajista bylo prohlédnuto dříve než bych řekla TonTon!“
Tsunadino prasátko přihopkalo ke stolečku a zachrochtalo na pozdrav.
„Zdravím, ó velectěný pašíku!“ uklonila se čuňátku Sakura. Pak se obrátila zpátky do rozesmátého hlediště.
„Přátelé, budete svědky historického okamžiku. Zde, přímo před vašima očima, tento vepřík zmizí!“
Popadla růžovou kuličku, postavila ji na stoleček a přikryla šátkem. Pak nad ní mávla hůlkou, vyslovila neslyšné zaklínadlo... Šátek se vznesl do vzduchu a TonTon nikde!
„Bravo!“ zaznělo z první řady, když Lee, Neji a Kiba vyskočili jako jeden muž a začali svorně plácat.
„TonTon!“ ozvalo se pro změnu z levé strany pódia, když si Tsunade uvědomila svou ztrátu. Po tomto zvolání se však Sakuřin stoleček začal podezřele hýbat a za chvíli zpod ubrusu vystřelilo kvičící torpédo, načež se vrhlo své právoplatné majitelce do náruče. Tělocvična vybuchla smíchy, Sakura se kouzelnickou hůlkou poškrábala ve vlasech.
„No, nikdo není dokonalý,“ pokrčila rameny a vesele odběhla. Několikrát se však musela vrátit, klanět se a chytat vzduchem létající plyšáky, protože všichni byli jejím komickým výstupem nadšeni.

„A na řadě je naš dalši host. Vyrazna to osoba, kera možna na prvni pohled vypada drsně, ale jak za chvili uvidite, ve skrytu duše je velky romantik. Přivitejte slečnu Temari z Vesnice ukryte v pisku!“
Gaara s Kankurem vylezli na židle, pískali a řvali jak pominutí, když se jejich sestřička objevila. K údivu všech přítomných upustila od svých obvyklých čtyř culíků a nechala si vlasy rozpuštěné. Na sobě měla tmavě zelené šaty s bílou zástěrkou. Posadila se doprostřed pódia, cudně sklopila oči a začala recitovat.

A ještě dalších padesát osm řádků tohoto textu byl Kankurou donucen přetrpět, než si v nastalém potlesku mohl znova ulevit do bráškovy tykve... Pak si znechuceně otřel pusu: „No od ségry bych teda takovej podraz nečekal. Kdybych věděl, že tady zazní poezie - FUJ, posadil bych sem místo sebe Karasu!“

Důležitý pan vyšetřovatel Morino si odložil svůj kabát, srovnal si poznámky a přehlédl ostřížím zrakem tělocvičnu. Když shledal, že se nikdo nikde nepromenuje, nesvačí, ani nekouří, spokojeně se uculil, jak jen mu to zjizvená tvář dovolila.
„Tak se společně dostavame k posledni soutěžici, keru taky většina z vas znat nebude. V pořadi třeti blondyna, druha modrooka, ale jasně prvni s nejdivnějši discyplinou – Ubaraki Noriko! Skvěla kunoichi, ale ještě lepši kuchařka z Mlžne!“
Zmíněná slečna ve své zbrusu nové modré sukýnce rozrazila oponu jako tank, protože před sebou tlačila plně naložený jídelní vozík. Tvářila se, že nevidí překvapené výrazy diváků a rozestavěla si plynový vařič, hrnec, mističky, talířky a jiné propriety na skládací stolek, který tam zbyl po Sakuře.
„Vítejte! V dnešním rychlokurzu vaření vám stručně vysvětlím přípravu mých oblíbených Miso ramen,“ usmála se zeširoka a nejen Izumovi v tu chvíli připomínala Jamieho Olivera.
„Takže máme tu nudličky, jak všichni víte, dělají se z pšeničné mouky, soli, vody a kansui. To je taková divná minerálka... Někdy se přidává vajíčko, ale to mi nechutná, takže smůla.“
Tsunade nechápavě kroutila hlavou...
„Čili máme bezvaječné nudle, pěkně zakroucené, to je totiž nejlepší tvar. A dále tahle polívka, na přípravu Miso se používá kuřecí vývar. No. Nacpeme to pěkně do kastrolu, ták, lepší je nízký a širší, něž vysoký. Nějak líp se to pak míchá. Dál tu mám nakrájené houbičky shiitake, krásně zelené řasy kombu a trošku cibule. Šups to tam, jo, už to pěkně voní. Pořádně zamíchat...“
Všechny ženské v tělocvičně natahovaly krky, aby zkontrolovaly, jestli to ta malá dělá správně. Ke svému údivu zjistily, že jí to jde mnohem líp než jim.
„Následuje malinko soli, ale pozor! Zas to nepřežeňte, abyste nepřerazili chuť další ingredience, kterou je – nejdůležitější součást pokrmu, která mu dala i název – pasta MISO! Pro vaši informaci, tahle dobrota vzniká dost smrdutým procesem, kvašením rýže, ječmene a sojových bobů. No výroba nic moc, zato výsledek perfektní!“
Noriko se zasmála a kydla nahnědlou hmotu do hrnce.
„Tak, chvíli to povaříme a zatím vám řeknu jednu veselou historku s nákupem niboshi – to jsou ty malý sardinky, co mají ještě očička.“
Akamaru začal slintat.
„To jsem vám takhle jednou šla na tržinici a... Jejda, to je ale rychlost! No nic, historka nebude. Odstavíme hrnec z plamene a přidáme předposlední věc. K-u-k-u-ř-i-c-i!“ hláskovala blondýnka, zatímco sypala zlatavá zrníčka do horké směsi.
„A je tu velké finále! Vezmu si šufánek, neboli naběračku, ták, naleju polohotvý ramen do misky... Bezva! Závěrečná úprava – spirálovitě stočené kousky tuňáka, jo! A máslo, nezapomeňte přidat kousek másla... A je to! Vlastně ne, ještě něco... Co to, kruci, bylo?“
Noriko se zamyslela, nikdo ani nedutal, všichni čekali, co z té holky zas vypadne.
„A jo!“ zahihňala se, popadla do jedné ruky misku a do druhé jídelní hůlky. „ITADAKIMASU!!!“
A s chutí se pustila do hotových Miso ramen...

Co se odehraje třetího dne od zahájení Sandaimeho mega projektu? Co předvedou kluci ve svých volných disciplínách? To a mnohem víc se dozvíte v příštím díle, dattebayo!

Omlouvám se za úděsnou délku, ale ono to nijak zkrátit nejde. Ledaže bych postupně nějakým definitivním způsobem eliminovala finalistky a finalisty (kunaiem do hlavy a podobně ). Ne, to jim přece nemůžu udělat. Tady jsou odkazy na použité písničky:
Safri Duo – Played-A-live!
Within Temptation – Hand Of Sorrow!
Kin zpívá tuhle věc proto, že mi text mírně připomíná její život u Orocháče...
The child without a name grew up to be the hand
To watch you, to shield you or kill on demand.
Dítě beze jména rostlo, aby bylo tvou rukou.
Aby tě hlídalo, chránilo nebo zabíjelo na tvůj rozkaz.

So-Ran Bushi je tanec rybářů, původně z ostrova Hokkaido. V současné době v modernější verzi zlidověl po celém Japonsku. Video pro představu, kdyby měl někdo zájem.

Básnička Ino je vlastně jeden ze Sonetů Lauře od Francesca Petrarcy, jen jsem změnila osobu Laury na Sasukáče.
A Temarina zpověď je Taťánin dopis Oněginovi ze hry Evžen Oněgin od Puškina...
Sorry, že to ještě prodlužuju, ale já se vždycky přiznám, když od někoho opisuju. :D