Hisunaki-možná zpět
Dveře zavrzaly. Vyšla ven.…
Nebe bylo prázdné, bez mraků, tmavě modré až černé. Jediný, kdo mu panoval byl srpek měsíce, zářící bělostným jasem, jenž osvětloval planinu před jejím úkrytem, jako jeviště prazvláštního divadla, jenž se právě mělo odehrát… Nastalo ticho…
Ženská postava se vyplížila ze stínu tajného vchodu úkrytu. Jen stěží šla.. Pomalými kroky raněné srny se ploužila přes mýtinu. Ledový vítr si pohrával s jejími rusými vlasy a cárem, kterému kdysi říkala oblečení. Její tělo se shrbilo v doufání, že si tím uchová alespoň trochu tepla. Naposledy otočila, aby si prohlédla místo jejího „úkrytu“. Ne úkrytu, ale vězení. Vězení, v němž ji drželi po.. 12 let? Tak dlouhá doba….Její kroky pomalu pokračovaly přes sypkou půdu, z níž trčely jako bodce suché zlomené stébla trávy. Náhle se zastavila. Nedýchala. Uslyšela zvláštní zvuk… Poplach! Nevěděla proč, ale něco jí říkalo, že musí utéct. Dala se do běhu. Ruce se jí automaticky narovnaly k tělu. Náhle udělala velký skok na strom. Co to je? Vždyť běží jako… ninja! Ninja? Odkud tohle slovo zná? Skákala z větve na větev. Jakoby si na něco vzpomínala. Rychle, ale při tom neslyšně, bez zanechání stopy. Ona…je ninja? Rychle se otočila, zda nezahlédne své pronásledovatele. Nikdo nikde. Zadýchala se. Její síly už nestačily… Ne! Teď to nevzdá! Už se dostala pryč z vězení. Teď to nevzdá. Její stále ochablé tělo však přestávalo poslouchat a pomalu kolabovalo. Rychle běžela dál a dál. Instinkty ji vedly dříve asi známým směrem. Její tělo stále sláblo. Vysílená dopadla na tenkou větev. Ta se náhle prolomila a žena začala padat na zem. Jsem ztracená! A najednou to uslyšela. Vzpomínka:
„Odkud jsi?“
„Jsem ninja ze země Vodních vírů, copak nevidíš tu čelenku?! Ty budeš ninja z Konohy. Co tu vlastně děláš?“
„Trénuju mé jutsu Ras…“
Řeka. Pode mnou teče řeka…
Žena dopadla do vody. Ztratila vědomí. Proud ji unášel dál a dál…
Naruto se brodil v řece a něco si pro sebe brblal. Něco na styl „ jsem silný ninja, budoucí hokáge, ale i přes to mám zase misi úplně na …..“. Unavený a zdeptaný vybíráním odpadků z řeky se už chtěl vzdálit, když v tom uviděl cosi ve vodě. Cosi podezřelé velikosti a pomyslel si, že to zas někdo něco vyhodil a že to zase bude muset vybírat z řeky on. Když se to ovšem přiblížilo do značné vzdálenosti, rozpoznal, že je to lidské tělo. Hned se k němu vrhl a zjistil, že je to jakási žena, vytáhl ji a hodil si ji přes záda. Dal se směrem nemocnice. Doufal, že ještě žije…
to je úžasné, tenhle styl psaní mám ráda, jen tak dál, juchu naruto pozna matku
SUPER!!! tyhle příběhy miluju!
nééé je to uža!!! moc se těším na další díl!!!
Pokud jste to vydržely a přečetli si to, pište komentáře. I kritiku. Aspoň budu vědět, co dělám blbě 8D