MISS KONOHA 2008 - část 014

Celá vesnice se ještě tetelí blahem ze včerejšího kulturního zážitku na Miss Shinobi. A to ještě netuší, co se semele na právě začínajícím Missákovi z Konohy...

Je přesně sedm hodin ráno a rozespalí soutěžící kluci se plíží na náměstí. Shikamaru i Sasuke se tváří otráveněji než obvykle, Lee unaveně mžourá, až jeho oči pomalu není vidět pod hustým obočím. Kiba v náručí nese spokojeně pochrupujícího Akamaru a tiše mu ten spánek závidí. Gaara s Kankurem jsou podezřele hyperaktivní a hážou po sobě písek. U kašny stojí Neji, vztekle podupávaje nožičkou.
„No kde jste, kde jste? Táhnete se jak Tsunadina slimáčice po flámu! Za chvíli se začnou slízat lidi a náš čeká ještě generálka!!!“ pištěl v záchvatu paniky z toho, že se nic nestíhá podle plánu.
„Za to může Kankurou,“ prásknulo na bráchu zelenooké stvoření. „Když si nemohl namalovat na ksicht ty svoje fialový čmáranice, aspoň se půl hodiny sprchoval, dvacet minut si geloval vlasy a nakonec další čtvrthodinu přemýšlel, který si má vzít spoďáry. A bylo mu úplně jedno, když jsem mu říkal, že stejně nebudou vidět...“
Neji se párkrát zatahal za vlásky, aby se uklidnil a nemusel Kankurovi ve vzteku ty spoďáry svlíknout. Tu se náhle za stromem vynořili Ibikiho poskoci, hlídači hlavní brány, příležitostní vylepovači plakátů a hlavně převelice otravní budoucí porotci a moderátoři Missáka ve dvou osobách, Izumo a Kotetsu. Pro dnešní slavnostní příležitost si navlékli velice zajímavé košilky v havajském stylu a teď se drkotali zimou, protože takhle po ránu bývá ještě docela chladno. Za druhým stromem se cicmali Asuma s Kurenai a mysleli si, že je nikdo nevidí...
Neji chudáčky kluky nahnal na pódium, zatímco havajani usedli do první řady vedle klímajícího Shina a chrápajícího Choujiho. Kotetsu chudáčkovi tlouštíkovi vypáčil ze sevřené ruky balíček chipsů, nabídnul parťákovi a pak se taky spokojeně pustil do křoupání. Malý Byakugan se jal názorně předvádět správnou chůzi po molu, následkem čehož se Izumo těma brambůrkama málem zadusil. Hnědovlasý chlapec se totiž pohupoval v bocích div si nevyhodil kyčle, usmíval se jak zhulené sluníčko a pohazoval hlavou, aby mu hustá kštice správně vlála v čerstvém vánku.
„Teda, kroutí tou pr... zadkem jak zloděj visacím zámkem,“ rozesmál se Izumo, když vykuckal zbytek lupínku vzpříčeného v krku.
K jeho smůle to Neji zaslechl a vrhnul se na něj přímo z pódia. Rvačku však záhy utnul příchod Hokage-sama, jeho kolegů z poroty Miss a Missek samotných. Malý Hyuuga vyskočil ze země, oprášil si kaťata a jal se Třetímu podlézat, jelikož už zjistil, že to na něj platí.
“Aaaa, tak vás pěkně vítám, Sandaime-sama!” spustil hláskem slizkým jak Orochimaru a natáčel si vlásky na prostředníček levé ruky (nehledejte v tom žádná skrytá gesta).
“Pojďte se posadit, tady do první řady. A vy taky, Tsunade-sama, Ibiki-san. No za chvíli budeme začínat, můžu nabídnout nějaké občerstvení?”
Skupinka malých kunoichi nestačila zírat.
“Teda ten Neji se ale umí přetvařovat když chce, co?” podotkla Temari.
“Jo, to bude další kekkei genkai Hyuuga klanu,” zamračila se Ino. “Mrkněte na Hinatu. Celej život se tváří jako neviňátko a největší stydlivka pod sluncem a teď se na ni podívejte, jak je najednou akční a veselá.”
Holky se otočily čelem vzad a spatřily, kterak Hinata s Noriko běhají mezi stromy. Bělooké děvče s úsměvem na rtech vykřikovalo tak nahlas, že přehlušilo i šumění kašny. Ten tam byl její dřívější sotva slyšitelný šepot. Hinata se ze dne na den změnila...

Náměstí se pomalu zalidnilo, vesničané obsadili nejen všechny židle a lavečky, ale stáli i všude okolo. Děti si pro změnu udělaly pozorovatelny v korunách stromů, na což už hysterické matky reagovaly pouze omdléváním a spousta lidu se tísnila v oknech okolostojících domů.
Najednou na pódium vtrhlo duo ve strakatých košilkách. Všichni ztichli a upřímně se divili, kdo to je. Zaprvé je spletly ty pestrý hadříky a za druhé Izumo pro tuto zvláštní příležitost zrušil EMO patku, takže mu bylo vidět do obličeje. Jen co však otevřeli pusu, každému bylo jasné, co jsou zač...
“Ladies and Gentlemen!” vykřiknul Kotetsu.
“Meine Damen und Herren!” vystřídal ho Izumo.
“Minaminasama, Mes dames et monsieures, señores y señoritas, Дорогие друзя (daragyje druzja = drazí přátelé)!” natřásal se dále Kotetsu.
“Sešli jsme se dnes, abychom vám představili výkvět sličných jinochů, ježto sem vážili cestu zblízka i zdáli...” Pak to Izumo schytal Kibovou teniskou mezi oči. Litoval, že tu patku dal pryč, zmírnila by dopad.
“Damare! Jseš jak vyvolávač na jarmarku! Nejsme ve středověku, ty pako!” vztekal se nyní poloobutý člen Inuzuka klanu.
“No jo, no jo,” zahudral Kotetsu. “Vitajte. Byli sme vybrani jako ty duvěryhodne osoby, co budu narušovat pruběh cele akcyje. Sme zodpovědni za veškere prušvihy a problemy, kere nastanu. Tuž si to užite, klidně pite a kuřte, bo sme venku a tu to nevadi.”
“Tuž bysme dale chtěli přivitat slavnu konkurenčni porotu,” hlásal Izumo, zatímco Neji stojící za ním začínal pomalu měnit barvu z obvyklé bledé na zelenou, následně modrou až fialovou a přidržoval se Gaary, aby neomdlel.

“Takže naš slavny a všemi milovany Sandaime Hokage, familierně zvany děda Sarutobi. Potlesk, prosim! Pak věčna slečna Tsunade, budiž nam vitana i s jejim prasečim milačkem,” ksichtil se Izumo. “Tim nemyslim jejiho kolegu, zvrhleho pustevnika Jiraiyu, nybrž to male ružove, co ji sedi na klině. I když Jiraiya by s nim asi měnil.”
Tsunade se děsně smála, pohladila TonTon a spokojeně na Jiraiyu mrkla. Ten se jen mírně začervenal a poslal jí vzdušný polibek. Kotetsu si odkašlal, aby přerušil smích otřásající náměstím.
“Ten, co ho nevidite, bo se dvojnasobně skryva – za masku a za knižku – to je kopirovaci ninja Kakashi. A jako posledni, avšak nemeně duležity, je naš šef a vzor, dokonaly ninja, tvrdy chlap a excelentni řečnik – Morino Ibiki!”
V tu ránu se v zorném poli přihlížejících mihla černá skvrna a Ibiki ve svém rozevlátém kabátě vtrhnul na pódium jak Kyuubi do kurníku. Oba moderátoři schytali pár za ucho, načež “tvrdy chlap” spustil: “Abysem si na vas neposvitil! Abysme se nepotkali u vyslechu! Ze mě si nikdo střilet nebude, ja sem uředni osoba a vaš nadřizeny! Nese*te mě, hovada!!!”
Pak se uklonil překvapenému davu a spokojeně znova usednul do hlediště. Kotetsu si smutně mnul zčervenalé ucho: “Však šéfe, my jsme chtěli jenom stejně dokonalej začátek, jako jste včera měli vy. Jenže se nám nepodařilo najít Konohamara, tak tu musíme trapasit sami.”

“Myslím, že je načase doopravdy začít s Missákem z Konohy 2008! Takže tady je NAŠE porota!” zařval Izumo, až všichni nadskočili.
Na krabice od banánů vystoupili Asuma, Anko a Kurenai. Kotetsu k nim dohopkal, vecpal se mezi kunoichi a objal je kolem pasu. “Tohle jsou naše krásné kolegyně, Mitarashi Anko a Yuuhi Kurenai. Jsou tu proto, aby objektivně zhodnotily vzhledové kvality i nedostatky soutěžících.”
“Jaký nedostatky?” zařval Rock Lee, vzápětí byl Kankurem zkopnut z pódia.
“A tady,” poplácal Izumo po rameni vysokého snědého muže, “je uznávaný neporazitelný bojovník Sarutobi Asuma. Bude hodnotit ninja schopnosti a vědomosti, které zajisté budou součástí volných disciplín.”
Asuma si nonšalantně potáhl z neodmyslitelného cigárka, pokynul publiku a otočil se dokolečka, aby si všichni prohlídli, jak dobře vypadá. Taky drobátko trpí kultem osobnosti, podobně jako Neji. Malé Missky se na to chytly a prohlédly si svého učitele, kterého byly zvyklé vídat jen v uniformě, od hlavy až k patě. Ino zbystřila a vzala to opačným směrem – odzdola nahoru! Jako první ji zaujaly černé kožené kovbojské boty se stříbrným kováním. Pokračovaly upnuté, taktéž černé, značkové džíny. Velice cool opasek s přezkou ve tvaru lebky s logem Harley Davidson se leskl, až oči přecházely. A pod koženou motorkářskou bundou měl jenom bílý síťovaný nátělník... promiňte, já na něm trošku ujíždím... Vracím se zpět do děje...
Jmenovaní členové poroty usedli k připravenému stolečku, takže uprostřed pódia znova osaměli havajští hoši. Izumo už byl mírně nervózní ze svého nového účesu. Vytáhl z kapsy hřeben, sčesal si znova do čela stylovou ofinku a pravil: “Zbývající porotci jsme tadyk my dva. Bohužel jsme nepřehlédnutelní, takže se nemusíme představovat, nás každej zná.”
Kotetsu se ušklíbnul: “Jsme tu proto, aby to kluci neměli moc jednoduchý.”
“Nooo,” protáhl EMO havajan, když schovával hřebínek, “my samozřejmě víme, že vás daleko víc než my zajímají soutěžící, takže tady jsou!”

Haha, tak jsem do čtrnáctého dílu slibovala taky volné disciplíny holek, že jo? Ale jak jste si všimli, díky mým oblíbeným moderátorům se to zahájení kapánek natáhlo... Takže příště. :D