Prosím, neumírej!!! 01

No, tohle je můj pokus o povídku kde si z nikoho (až na pár vyjímek) nedělám srandu. Je to trochu na hlavu, ale myslím že pokračování by teoreticky mohlo bejt lepší a zajímavější. Thankuju všem za komentíky jak kladné tak záporné.

Bylo krásné, slunné ráno a Sakura se „válela“ v posteli a za nic by nevylezla. Hlasitě si zívla a protáhla se tak že málem spadla z postele.
„Úúúáááá, ach jo, kolik asi tak je?“ Zeptala se sama sebe a natahovala se po budíku, aby zjistila kolik je hodin.
„COžeeee!!“ Vyjekla když zjistila že je půl jedenácté dopoledne. Vystřelila z postele, šla se rychle osprchovar, učesat apod.
„Sakra, sakra, mám volno a už tady takhle řádím.“
Sakura měla domluvený trénink s Kakashim, takže rychle vyběhla z domu rovnou na cvičiště. Stihla to, přesně na minutu.
„Jo, sem tady přesně, ale… Ach joo, zase přijde pozdě, to se dalo čekat.“
„Puf! Baf!“ zasmál se Kakashi na Sakuru, jenže jak se tam tak smál, neudržel rovnováhu a spadl přímo na Sakuru. Jak se tam tak váleli po zemi, měli od sebe obličeje asi dva centimetri a leželi jeden na druhém, Sakura vespod a Kakashi na ní( není to tak jak si myslíte xD). V tom se Sakura zmohla jenom na „eh“ a pak vyprskla přímo Kakashimu do obličeje smíchy. Ten byl tak vyjukanej že nebyl schopen se vůbec pohnout. Po Sakuřině záchvatu smíchu se ozvalo: „Eh, sensei, byl byste tak laskav a slezl ze mě?“
„Jó, m-mo-moc se omlouvám Sakuro, promiň“ Vykoktal ze sebe a začal se sbírat ze země.
Až se trochu oprášil, řekl: „Táák, myslím že by jsme si mohli dát cvičný souboj, jen tak z lehka když máš teď volno.“
„Jasně, tak začneme!“ vyhrkla Sakura a postavila se do bojové pozice a Kakashi si odkryl sharingan.

Asi dvě hodiny spolu bojovali a pak, když Sakura uhýbala před Katonem, uskočila, ale bohužel špatně došlápla a vymknula si kotník.
„Au… sakra“
„Sakuróó!!“ volal z větve Kakashi. Seskočil ze stromu a běžel k ní.
„ Není ti nic??“
„Ne, jenom…. Áááááu…. Sem si vymkla kotník, není to nic vážného, ale stejně, to docela dost bolí,“ sykla Sakura.
„No nic, máš to pěkně nateklí, vezmu tě ke mně domů a tam ti to zavážu.“ Sakura na něj jen udiveně kokala.
„Hm.. to je ňáký divný, proč zrovna k němu?? Vždyť sem lékařský ninja a on si myslí že nezvládnu takovouhle kravinu??“ pomyslí si Sakura.
„T.teda jestli proti tomu nic nemáš..“
„Né, v pohodě.“ usmála se Sakura.
Vzal jí teda do náruče a nesl směrem jeho domov.

Cestou Sakura přemýšlela co má asi Kakashi zalubem, ale z jejího hloubání jí vyrušil Sasukeho hlas.
„Dobrý den sensei, a-ahoj Sakuro“
Pozdravil Sasuke a trochu se začervenal. Od té doby co Sakura zmlátila Orochimara a surově Sasukeho dotáhla do Konohy, se mu začala líbit…
„Ahoj Sasuke!“ Pozdravil Kakashi a Sakura jednohlasně.
„Co tady děláš?“ Zeptal se Kakashi
„ÁÁÁle, du teď z mise, zrovna před chvilkou jsem se vrátil, tak jdu domů. Hm.. Kakashi, myslím že by jste ji měl zanést do nemocnice, může to být zlomený.“ usoudil Sasuke s myšlenkou, že nechtěl aby si Kakashi odnesl Sakuru k sobě domů.
„Ne,ne, myslím že je to jenom vymknutý, dám to do obinadla a…“
„Ale co když to má zlomený, podle mě by měla jít do nemocnice“
„Věř mi Sasuke, u mě jí bude líp.“
„To si nemyslím“
„Sasuke, já to zvládnu“
„Ale v nemocnici jsou odborníci“
„JÁ TO ZVLÁDNU!!“
„ Jasně, to známe, vy ji nechcete donés do nemocnice, protože ji chcete mít u sebe v posteli co??“
„TAK TOS PŘEHNAL SASUKE!!“ zařval Kakashi, položil Sakuru na nejbližší lavičku a chystal se k souboji.
„Sasukéééééééé!!! Tos vážně přehnal, to není pravda!!! A vy sensei, se uklidněte!!“ řvala z plných plic Sakura. „Naštvali jste mě, OBA!!!“
Skulila se z lavičky a začala kulhat domů. Ale chvíly na to zakopla a už byla na zemi.
„SAKURO!!“ Vyhrkl Sasuke a rozběhl se Sakuře na pomoc.
„Sakuro, seš….“ Nedokončil větu protože to co viděl mu lámalo srdce.
Sakura ležela na zemi a vzlykala, ne plakala a velké slzy jí stékaly po tvářích. To už u nich byl i Kakashi a už otevíral pusu když Sakura něco řekla.
„Proč, proč se tohle děje…..vzlyk….. tohle nechci…. Kvůli mně se rozpadá tým…“
„Ne Sakuro, tohle neříkej, pořád jsme tým.“ Pohlédl Kakashi Sakuře do očí.
„ Jo, Kakashi má pravdu, jsme pořád tým, akorát…no….“
Nedořekl to když viděl Kakasiho zlostný výraz. Kakashi podal Sakuře kapesník, ta si ho vzala a otřela si uslzené tváře a pořádně se vysmrkala.
„D-děkuju….., myslím že byste měli jít, já zkusím taky jít…“ rozloučila se Sakura a kulhala domů.
A ti dva tam jen tak stáli… pozorujíc Sakuru jak postupně mizí v dálce.

Kakashi se otočil na Sasukeho, ale pak ho úplně přešla chuť mu nadávat natož bojovat. Udělal jen hlasité „PUF“ a zmizel v oblaku kouře. Sasuke tam stál…stál tam sám a pak řekl jednu větu kterou (asi) nikdo neslyšel:
„Sakuro….. já…. mám tě rád, a vždy budu.“ Do očí mu vhrkly slzy. „Ochráním Tě i za cenu vlastního života, tomu věř!“
Chvíly tam ještě stál a pak šel domů.

Večer, u Sakury doma:
Kotník měla jenom naražený, takže za týden se mohla vrátit trénovat.
Bylo už pozdě, a protože Sakuřiny rodiče byli na dovolené, byla v celém domě sama. Šla si tedy lehnout a okamžitě usnula. Venku se do jejího okna díval Kakashi a přemýšlel.
„Co se to se mnou děje?? Zatraceně, proč sem na ni musel spadnout? Kdybych nebyl debil, všechno by bylo v pohodě. Já… nechci si to přiznat….nemůžu, nemůžu, zkazil bych jí život. Musím zapomenout! Ale jak, když jí mám každý den na očích.“
Chvíli tam seděl a pak šel domů…
Celý týden probíhal celkem v klidu až na neděli, kdy se u Sakury ráno objevil Kakashi.
Sakura se zrovna probouzela, když v okně uviděla pro ni rozmazanou osobu, v tu ránu byla na nohou a v bojové pozici.
„Jéžiš, promiň Sakuro, nechtěl jsem tě vylekat.“
„Ufff, Kakashi to jste vy, to nemůžete jít dveřma?“ Kecla si Sakura na postel.
„Donesl jsem Ti ovoce a jogurty na kosti."
„Hm.. děkuju.“ Poděkovala Sakura s úsměvem.
Tohle byl první den co Kakaiho viděla bez masky. I ochranou čelenku měl sundanou, takže mu vlasy padaly do obličeje. Na sobě neměl klasickou vestu a dlouhé triko, ale žluté tričko asi do půlky stehen. A na nohách měl tmavě modré třičtvrťáky. Sakura si toho nejdřív nevšímala ale po chvilce usoudila že je docela sexy.
„S-sensei, nechcete se posadit?“ Řekla Sakura a okamžitě vyběhla z postele a začala stlát.
„Jo.“ Řekl Kakashi a posadil se na nejbližší židli.
„Hm, snídal jste?“ Zeptala se Sakura s čekanou odpovědí že ne.
„Tak chvíly počkejte, uvařím čaj, a nakrájím to ovoce co jste přinesl, m-mohli bychom posnídat."
S těmito slovy se vypařila do kuchyně chystat snídani. Po chvíly se vrátila, už oblečená a s jíddlem v rukou. Položila to na stůl a sedla si na židli naproti Kakashimu. A začali snídat. Nemluvily, jen Kakashi se pořád díval na Sakuru a tak když mu pohled opětovala, vždy uhnul pohledem někam jinam. Až dojedli Kakashi se chystal k odchodu.
„Tak, děkuju moc za snídani, asi už bych měl vyrazit…“
Už už lezl do okna, když k němu Sakura přišla a nečekaně ho políbila. Byl to dlouhý a něžný polibek plný citů. Od okna přešli směrem k posteli. Sakura ho povalila na postel a začala si svlékat tričko. V tom Kakashi promluvil: „Opravdu to chceš? Jsi si…“
„V životě jsem si ničím nebyla jistější!“ Oba byli jen ve spodním prádle a potom ***.

Leželi vedle sebe a jeden na druhého se dívaly.
„Páni, to bylo hezký.“ Řekl Kakashi a při těchto slovech se Sakura spokojeně zavrtěla a pohlédla mu do očí.
„Dopr… Sakra, promiň Sakuro, ale na něco jsem zapomněl.“
Vystřelil z postele a začal se rychle oblékat. Skočil do okna, ale než stihl vyskočit, ucítil Sakuřinu ruku na jeho rameni.
„Miluju v...“
Kakashi přiložil Sakuře prst na ústa a jemně ji políbil.
“Už ne sensei, ani žádné vykáni, jenom Kakashi.“
Sakura se usmála a ještě chvíli po odchodu Kakasiho se s úsměvem dívala z okna.

V květinářství Yamanaka:
Ino už skoro usínala za pultem, když někoho uslyšela přijít...