Chlapec z pekla 6 - Jak Sasuke sejmul Itachiho

Takže po menší pauze je tu pokračování... Trochu jsem ho natáhla, protože TOHLE se zkrátka nedalo rozdělit do dvou dílů, dattebayo! No posuďte sami...
P.S. Riki, půjčila jsem si tvou verzi Sasukeho oblíbené hlášky ("ájm en evendžr"), snad to nevadí. Mně se zkrátka děsně líbí, máš bezva nápady, dattebayo! ;)

Naši hrdinové společně opustili čtvrť Hirajuku a pomalým rozvážným krokem směřují po hlavní třídě k radnici...

Naruto a Sasuke stále podpírali chudáka Jiraiyu, kterému se po nervovém vypětí třásla kolena. Ale není se čemu divit, už na to má věk, že jo. Tsuna kráčela zavěšená do Orouše a smáli se jak puberťáci. Kabuto je následoval jako stín s nosem zabořeným do stránek Flirtovacího ráje. Občas škobrtnul o nějakou nervonost na silnici, ale vždycky to ustál. Od doby, co přišel o brýličky si vypěstoval docela solidní smysl pro rovnováhu. V bočních ulicích se to hemžilo zvědavým lidem, který se toužil dozvědět, proč došlo k tomuto slavnému návratu. U radnice je ovšem čekalo veliké zklamání, neboť sotva šestičlenná skupinka vešla dovnitř, velké dveře se znakem listu za nimi zapadly. Vesničanům nezbylo, než vzdychnout, pokrčit smutně rameny a odebrat se do svých domovů. Pár vytrvalců se ale usadilo na schodech, na lavičkách či na kašně a s nadějí vzhlíželi k otevřenému oknu pracovny Godaime Hokage.

Když vešli do kanceláře, Tsuna se pustila Orouše a zaujala místo v čele stolu. Ostatní se rozmístili na zbývající židle, jen Jiraiya byl uložen do stabilizované polohy na gauč, protože mezitím upadl do komatu. Tsunade hrála důležitou a významně se rozhlížela po nesourodé čtveřici.
Jako vždy hyperaktivní Naruto nevydržel ani chvíli v klidu. Pořád se ošíval, drbal se ve vlasech, nebo si pod stolem nenápadně tvořil malé Rasengany.
Sasuke se tvářil velice otráveně, jak to měl ve zvyku. Upíral na Tsunade pohled typu “jsem-mstitel-který-se-pomstil-tak-mě-obdivujte”, zatímco si upravoval svou fialovou mašli.
Kabu neochotně odložil oranžovou knihu a rozhlížel se po pracovně. Zdálo se, že ho velice zaujal Tsunadin diplom z lékařské fakulty. Bohužel na něj nemohl pořádně zaostřit. Zkusil si posunout brýle na nose a když nahmatal jen prázdný vzduch, začal nešťastně popotahovat.
Oroksicht s přitoublým úsměvem hleděl z okna (nebo se aspoň snažil, aby to tak vypadalo, ale všem přítomným bylo jasné, že zírá Páté do výstřihu).
Tsunade zhluboka vzdychla, založila si ruce na... ehm... jak to říct... na předním nárazníku a zeptala se: “Tak kdo z vás mi řekne, jak to vlastně bylo?”
Naruto, který se na to vyprávění třásl jak Akamaru na granule nezaváhal ani vteřinu a spustil...

“Jak víte, Tsunade-sama, před pěti měsíci jsem se definitivně rozhodl, že Sasukeho zachráním. Předtím jsem trochu váhal, dattebayo, protože Sasuke nevypadal, že by o záchranu nějak extra stál...”
Při těchto slovech sebou mladý Uchiha škubnul a vyslal blonďákovým směrem vražedný pohled, ale ten si ho nevšímal, zcela zaujat svým příběhem...
“Takže jsem si sbalil pár nejnutnějších věcí - kunaie, shurikeny, nějaký svitky, hafo instantních ramen, kartáček na zuby a náhradní spodní prádlo, dattebayo! Pak jsem se vydal na cestu. U brány mě stopli Izumo a Kotetsu... Sakra! My jsme je tam nechali svázaný!!!” vykřikl a začal se hystericky smát při představě, kterak sebou opilí strážci zmítají na zemi s roubíkem v puse. Tsunade se zamračila a zavolala svého hlavního poskoka – Shizune. Malá černovláska vrazila do kanceláře jak tornádo do Texasu, v závěsu za ní růžovoučká sviňucha TonTon.
“Naruto,” pravila Pátá a přísně přivřela krásné mandlové oči, “teď mi řekni, co přesně jste těm dvěma provedli.”
Slova se však ujal Kabuto.
“Jsem je trochu svázal, no. Můžou si za to sami. Ten maník s emo patkou mě kopl do kou... mě kopl a ten druhej ožralec děsně vřískal, to se nedalo vydržet...”
Shizune se usmála, uklonila se Tsuně, popadla prasátko a šla zachraňovat nebohé Chuuniny pod vlivem alkoholu.
Naruto se tvářil, že k žádnému přerušení jeho poutavé historky nedošlo, rozepnul si mikinu a pokračoval: “Ptali se mě, kam se chystám, tak jsem odpověděl, že je jim po tom hov..., dattebayo! Ten střapatej pošuk mi odpověděl, že pokud se chci ještě nadlábnout ramen, tak bych měl zavřít klapačku. Vypláznul jsem na něho jazyk, dattebayo. To ani v nejmenším nečekal, takže se přestal tvářit výhružně a ještě mi to pako popřálo šťastnou cestu, hahaha! Vydal jsem se do Zvučné. Za prvním stromem na mě vyskočil Konohamaru a vykřikoval, že jde se mnou, ale já se nechtěl zdržovat, dattebayo. Tak jsem ho pověsil za šálu na nejbližší větev a šel dál. Ještě po dvou kilometrech jsem slyšel, jak mi vyhrožuje odpornou smrtí. Poslední, co jsem zaslechl bylo, že se stane Hokagem dřív jak já. Nemá šanci, dattebayo! No ve Zvučné nikdo nebyl, tak jsem si řekl, že Orochimaru asi vyhlásil podnikovou dovolenou. Pro radost jsem zdemoloval pár domů Rasenganem a dal si sváču. Přitom se mi hlavou honilo, kam se jen mohli všichni zašít. Napadaly mě pěkný kraviny, dattebayo. Pak jsem si uvědomil, že Ori je sice pěkně vychc... vychytralej, ale génius to zrova neni, sorry, kámo,” obrátil se Naruto na hadího slizouna, který nesouhlasně vrtěl hlavou.
“No a tak jsem zamířil na první místo, který mi přišlo na mysl. Tím místem byla stará elektrárna kousek od Otogakure. Říkal jsem si, že tam by se hadům mohlo líbit, protože je tam sucho a teplo. Nebojte, to nemám z vlastní hlavy,” usmál se blonďák, když viděl podezíravé pohledy ostatních, “něco o hadech mi kdysi vyprávěla Sakura.”
“Sakura,” zasyčel Oroksicht, “tu jsem měl taky zabít... To jsem nevychytal.”
Všichni se zasmáli a Naruto pokračoval ve svém projevu.

“Bylo to tam pěkně hnusný. Rozbořený zdi obrostlý břečťanem a jinou plevelí. Rezavej generátor, hnijící sloupy padlýho vedení, spousta havěti a hroznej smrad, dattebayo. Když jsem vešel dovnitř, ovanul mě ještě větší puch. Něco mezi zkaženýma vejcema, kyslým mlíkem a tejden starýma fuseklema, dattebayo. Navíc tma jak v pytli... a jediný, co jsem si nepřibalil do batůžku byla baterka. Sebral jsem na zemi nějakej klacek, obalil ho suchou trávou a namočil do kaluže podezřelé tekutiny poblíž generátoru, která se tvářila jako olej. Pomocí dvou šutrů se mi podařilo vykřesat oheň a zapálit improvizovanou pochodeň...”
“Damare!” přerušil ho Sasuke. “To mi připadá spíš jako epizoda z MacGyvera, než jako pravdivé putování ubožáka Uzumakiho.”
Naruto se chtěl urazit, pak ale mávnul rukou a vyplázl na Sasukeho jazyk. Orouš se zasmál a na oplátku vypláznul ten svůj.
“Tvumfnul fem tě,” zašišlal spokojeně. “Můj javyk je nejdelfí na felým fvětě, hahaha!”
“Nebuď nechutnej,” řekla Tsunade a flákla ho po hlavě prázdnou lahví od saké. “Jen dál Naruto, povídej, začíná to být napínavý.”
“Takže uvnitř to smrdělo hůř než venku a byla tam tma. Protože bohužel nejsem MacGyver, vylovil jsem z tašky svou baterku a posvítil si do nejbližšího kouta. Válely se tam nějaký hadry, pár svlečených hadích kůží a jiných hnusáren, dattebayo. Šel jsem dál. Dírou ve zdi se dalo proplížit do velice podezřelé a velice dlouhé chodby. Baterka mi byla úplně k hovn... na nic, protože světlo neproniklo ani na dva metry, dattebayo. Zakopával jsem o šutry, nebo co tam na té zemi bylo. Doufám, že to nebyly krysy, i když teď už je to vlastně fuk. Ale krysy prostě nesnáším, dattebayo. Nevim, jak dlouho mi cesta chodbou trvala, hodinky zásadně nenosím, protože bych si je stejně rozbil, tak na co. Už mě to přestávalo bavit...”
Kabuto zívnul.
“Nás už to taky přestává bavit, nemohl bys trochu přidat plyn? Řekni, jak se Orochimaru-sama tvářil, když jsi nás vyrušil při...” zarazil se šedovlasej kluk ve fialovým ohozu (fialová je vůbec Orinova oblíbená barva, všimli jste si?). Naruto se při té vzpomínce zasmál, nicméně pokračoval stejně rozvláčným stylem jako doposud.

“Na konci chodby se mihotalo světýlko, dattebayo. Zamířil jsem k němu a trochu mě rozklepala zima, i když tam spíš bylo vedro jak v Gaarově rodný vesnici v pravé poledne. Zhasnul jsem baterku a pomalu se blížil ke světlu... A pak jsem to uviděl, dattebayo!
Ta místnost byla vlastně sauna! No musím uznat, že docela nóbl zařízená, obložená teakovým dřevem, černý kamínka s uměleckým kováním, automaticky řízený ochlazování... No jo, ten úžasnej popis taky není z mojí hlavy, to jsem četl v jednom reklamním prospektu! A přestaňte se ksichtit, nebo vám to nedovykládám, Tsunade-sama! ....... Pořádně jsem se rozhlídnul a co nevidim. Orochimaru seděl uprostřed místnosti v pohodlným ratanovým křesílku a zaníceně rozprávěl se Sasukem o nejnovějším modelu Ferrari. Za ním stál Kabuto s hřebenem v ruce a česal mu vlasy, no fakt pohled pro bohy, dattebayo! Všichni tři měli kolem pasu ručníky, jinak nic. Pak mě Kabu zmerčil a zavřeštěl jak pavián. Oro se snažil tvářit drsně, viď,” mrknul blond jinchuuriki Orinovým směrem, ten ale vzdorovitě odvracel hlavu a pod nos si frflal něco o zneuznání jeho krásné figury, kterou Naruto opomněl náležitě popsat.
“Snažil se tvářit drsně, ale vzhledem k situaci to tak nevypadalo, dattebayo. Jeho výraz spíš připomínal výraz děcka, který přistihli při krádeži čokolády v cukrárně, hahaha, dattebayo! Sasuke byl oproti očekávání docela rád, že mě vidí. Hned se mě vyptával na vesnici, na všechny naše kamarády a dokonce i na Sakuru, což bylo už hodně divný, dattebayo. Pak se ale urazil, když jsem se ho zeptal, jestli už ráčil zabít svýho ctěnýho bratra. Zaprskal to svoje 'ájm en evendžr', rozhodil rukama a šel trucovat ke kamnům. Z toho mi bylo jasný, že ještě pořád ne. Orochimaru vstal, přišel ke mně a upřel na mě ten svůj hadí zrak. Někdy mám z něho fakt husí kůži, dattebayo! Ale ne vždycky,” dodal rozhodně, když si Orocháč radostně zamnul ruce.

“Tak jsme tam stáli naproti sobě a on najednou povídá: 'Hele, mrňousi, co kdybysme zakopali válečnou sekeru? Mě už ty věčný boje nebaví. Proč myslíš, že se tady zašívám? Rozpustil jsem Zvučnou, už se mi nechce hrát na vojáky. Možná jsem na to starej, nebo nevim, co mě to popadlo, každopádně si vem Sasukeho a běžte, nebudu vám bránit.' Byl jsem z toho úplně paf, dattebayo! Oroksicht, náš největší nepřítel se mi tady vyznává ze svojí nechuti k bojům. To by dorazilo každýho, dattebayo... No ale říkal to tak vážně, že jsem mu to uvěřil. Jenže v tom se ozval Sasan, že nikam nepude, dokud nedotáhne do konce tu svou pomstu. Nejradši bych ho zabil, dattebayo, ale co se dalo dělat. Ještě hoďku jsme se saunovali, a pak se vydali na lov Akatsuki...”
Narutovi vyschlo v krku, tak se napil ze sklenice, co stála na stole. Po několika hltech zjistil, že je to saké a notnou chvíli kuckal. Tím probudil Jiraiyu, který se s trhnutím posadil. Nechápavě se rozhlížel, než zjistil, kde vlastně je. Pak si zase lehnul a řekl: “Jen povídej, Naruto, já tě poslouchám.”
Naruto si naposledy odkašlal a chraptivým hlasem pokračoval.

“Blížili jsme se k doupěti Akatsuki. Je to docela trapas mít tajnou základnu v blbé jeskyni na kopci, kde ji uvidí každej sedlák, co jde náhodou kolem, dattebayo. Ale tím odbočuju... Takže když jsme tam dorazili, měli jsme štěstí. Itachi a Kisame hráli na trávníku před jeskyní bedminton. Když nás uviděli...”
“CHRRRR! Jo, zlato, dáme si spolu horkou koupel... CHRRRRR!” ozvalo se z gauče.
“To je fakticky prasák,” povzdychnul si Sasuke a Kabuto se chlámal, div nezahučel pod stůl. Tsunade s Orim se na sebe útrpně podívali, ale pak se museli smát taky, protože takovýhle výstupy k jejich parťákovi zkrátka neodmyslitelně patřily.
“Uviděli nás,” začal zase Naruto a pozoroval klidné oddechování svého senseie. “Kisame okamžitě sprintoval dovnitř pro svůj blbej šupinatej nožík, zatímco Itachi na nás zíral v němým úžasu. Divil se tak moc, že si dokonce zapomněl odhrnovat vlasy z čela, dattebayo. Sasuke využil momentu překvapení, vyrobil si Chidori a s řevem se vrhnul vpřed. V běhu se mu však rozvázla ta úděsná mašle, co nosí kolem pasu a právě když dorazil k Itachimu, tak o ni zakopnul. Pád to byl ale krásnej, dattebayo. Slítnul přímo na svýho bráchu, kterej stál jen kousek od stěny jeskyně. Tak se milej Itachi fláknul hlavou o ten tvrdej šutr a bylo po něm, dattebayo!”
Tsunade se neubránila pobavenému ušklíbnutí: “Takže i když to byla nehoda, tak se dá v podstatě říct, že Sasuke vykonal svou pomstu...”
“Jo, jo,” přitakal vytlemený Oro. “Sasuke sejmul Itachiho.”

Bude se Sasuke hodně vztekat za to, jak si z něj všichni dělají srandu? Jak to bylo s ostatními členy “Úsvitu” a kdy Kabuto přišel o brýle? Na to si budete muset ještě chvíli počkat, protože příště se zas na skok zastavíme v pekle... :P