O všem a přitom o ničem (ep. 009)

Takže další epizodka. Pro připomenutí, minulá končí tímhle:

Neji, ustanovený lídrem mise překontroloval složení, chvíli se
dohadoval s Itachim (prohrál a tak museli vytrpět Itachiho přítomnost) a nakonec po krátkém proslovu ohledně mise zavelel:
"Vyrážíme!"
Tak tedy vyrazili, směrem Orochimarovo doupě...
...po takové době vyrazili zachránit Sakuru...
...snad ještě není pozdě...
________________________________________

přibližně ve stejnou dobu, Orochimarův úkryt, Sasukeho pokoj

Sasuke ležel na posteli a plakal. Nechtěl, ale nešlo to zastavit.
Jak mi to mohla udělat?
"Sakuro...proč?!"
V tom si vzpomněl na to ráno, na to, co mu řekla...
"Sasuke, já už k tobě vůbec nic necítím..."
Byl jsem to ale hlupák. Zapomněl jsem na to... opravdu je asi lepší, nemít žádné city. A... tady už nezůstanu! Obětuju klidně i svou
pomstu, abych se dostal z tohohle prokletého místa, které mi zničilo život...
Začal psát dva dopisy. Jeden pro Orochimara, druhý pro Sakuru.
Uteču... pryč,pryč od Orochimara, toho hnusnýho slizouna co mi rozbil všechny sny, pryč od Sakury, pro kterou se budu trápit celý
život... navždy jsem ji ztratil... už v ten den, kdy jsem odešel z Konohy. Já hlupák! Vždyť jsem udělal stejnou chybu jako můj bratr...
ztratil jsem přátele... a lásku... teď mám nový sen... aby všechno bylo jako dřív... snad mi alespoň Naruto odpustí...
"Sbohem, pomsto... sbohem Sakuro..."
S těmito slovy se vydal ven z Orochimarova úkrytu. Z místa, které mu změnilo život... k horšímu...

Po 24 hodinách, někde poblíž Orochimarova sídla

"No tak, nezastavujte! Už tam skoro jsme!"
Naruto plný energie pro záchranu Sakury (a možná i Sasukeho, jak si myslel) popoháněl všechny kupředu a doháněl je pomalu k šílenství.
"Ale my už nemůžem!" křikli jednohlasně.
"Naruto," začal Neji, podpírající Ten-Ten (od tý doby co s ním začala chodit už byla zase normální a mermomocí chtěla zachránit Sakuru)
"Běžíme bez přestávky už něco víc než den. Měli bychom si dát pauzu."
"No tak dobře." souhlasil nakonec Naruto a tak všichni usedli na mýtinku v lese.

Po několika minutách odpočinku uslyšel Sai podezřelé zvuky z lesa. Samo, že na ně upozornil ostatní. Neji okamžitě aktivoval Byakugan.
"Je tam nějaký člověk." řekl.
"Vypadá to, že Orochimaru posílá uvítací výbor. To je ale otrava." reagoval Shikamaru.
Všichni tedy zpozorněli a připravili se do obranné pozice.
Zašustění listů a praskání větviček se ozvalo znovu.
Černá postava už byla vidět mezi stromy. Naruto to nevydržel a zařval:
"TO JE NAPROSTO SKVĚLÝ MASKOVÁNÍ! TAK VYLEZ, STEJNĚ O TOBĚ VÍME!"
Postava se ani nehnula, ale odpověděla:
"Nemám v úmyslu se skrývat, Naruto..."
Známý hlas...
"Tak proč nevylezeš?!"
"Jsi stejný jako tenkrát..."
"To... to není možný!"
"Vůbec ses nezměnil..."
Větve stromů se rozhrnuly. Na mýtinku vstoupil...
"Ahoj." řekl Sasuke a popostoupil blíž k Narutovi se smířlivým výrazem ve tváři.
"SASUKEEE! TY HNUSÁKU!" Naruto vytvořil dva klony a jeden hned poslal proti Sasukemu. Pomocí druhého začal vytvářet ve své dlani zářící kouli chakry-Rasengan.
Sasuke se vyhl klonovi a probodnul ho kunaiem. To Naruta dožralo a vrhnul se na něj.
"Na.. Naruto, počkej přece!"
Sasuke se vyhýbal a bránil útokům, ale dával si dobrý pozor, aby Naruta nezranil. Nechtěl ublížit kamarádovi, i když ho ten kamarád chtěl očividně zabít.
"Nejsem váš nepřítel!"
"A to ti mám věřit? Jsi na Orochimarově straně, to je přece jasný! Poslal tě, abys nás zničil..."
"Utekl jsem od něj..."
"Cože?!"
Naruto si překvapením sednul na zadek.
"Kdybys mě to nechal vysvětlit, nemusel bys plýtvat svou chakrou zbytečně."
"Mě se ti nějak nechce věřit..."
"Opravdu ses vůbec nezměnil..."
"Naruto, nech ho ať nám to vysvětlí..." ozvala se Ten-Ten, která se brobrala z šoku.
Ostatní přikyvovali hlavami a utvořili kolem Sasukeho kruh.
"No," začal Sasuke,
"prostě jsem zjistil, že žít pro pomstu je blbost a že by mi Orochimaru nepomohl ani kdybych ho na kolenou prosil. Chtěl bych se vrátit zpět domů... do Konohy... a odčinit vše, co jsem způsobil..."
Sasuke najednou zamrznul a vytřeštil oči. Právě si totiž všiml osoby v Akatsuki plášti, která se očividně snažila být neviditelná.
Přistoupil k ní blíž a celkem rychlým pohybem strhnul slamáček s rolničkou.
"Ahoj..." na víc se ta osoba nezmohla.
"Nazdar brácho..."
Každý účastník mise asi čekal velký boj dvou bratrů, ale byli všichni do jednoho hrubě zklamáni. Nestalo se totiž vůbec nic.

Sasuke a Itachi na sebe jenom tupě zírali, jako by to byla fata morgana. Na první slovo se zmohl Akatsuki Uchiha.
"Promiň... můžu ti to vysvětlit?"
A tak tedy všichni poslouchali Itachiho příběh. Jak byl nucený vyvraždit celý klan, protože oni chtěli zabít jeho, jak nedokázal a ani nechtěl zabít Sasukeho, jak mu vše chtěl vysvětlit, jak ho vyděsilo, že se ho jeho bratr bál a jak se se zničeným srdcem odebral k Akatsuki...

Mezitím, Orochimarův úkryt, okolí Sasukeho pokoje

Sakura už se rozhodla. Všecho to Sasukemu vysvětlím. A s Orochimarem to skončím. Stejně k němu nic necítím... zato Sasukeho pořád, i po těch letech miluju...
"Sasuke?" zaklepala na dveře. Žádná odpověď.
Sakura tedy vstoupila dovnitř. Ale... to není možné...
"Sasuke..."
Jeho věci byly pryč, postel úhledně ustlaná a na nočním stolku dva dopisy.
Orochimaru, stálo na prvním.
Druhý byl otočený obráceně. Sakura ho vzala do roztřesených rukou. Na obálce stálo krasopisným písmem Sakura...

Sakura trhala rychle obálku. Slzy se jí začaly hrnout do očí, skapávaly na dopis, kde stálo:

Sakuro,
vím jak moc jsem ti ublížil, jak jsem to všechno spackal. byl jsem skutečně velký hlupák, promiň mi to. Miluju tě.
Sasuke

"Sa... Sasuke-kun... ne..."
Sakura už přes szly neviděla.
Tolik jí bolelo u srdce, že byla tak slepá a uvěřila Orochimarovi ty báchorky...

PŘÍŠTĚ:
Jak zareagují obyvatelé Konohy na návrat Sasukeho? A možná ještě něco, ale netuším co...

010 - http://www.konoha.cz/?q=node/22989