Bunny Naru - díl 2., Králík a čarodějnice

Druhý díl mojí FF...další sem dám až se mi potvrdí že to čtete. To je život, lidičky, já to tady vzduchu psát nebudu

Haloween byl zase tu. Jedna stará čarodějnice jménem Tsunade to ovšem nijak extra nebrala a v klidu a tichu svého zlého domečku, před kterým stála cedule s nápisem „Zlovolný cech čarodějnic, Federace Japonských čárů a kouzel, Čarodějnice Tsunade“, si kuchtila lektvar na ohyzdnost. A zpěvavě si diktovala recept.
„Pavoučí nožku, Arzénu pak jen trošku,“ na ta slova hodila celou flašku neznáme kapaliny do kotle. Ale nebudu vás rušit od představy jejího romanticky skřehotavého hlasu.
„Ocásek ještěrčí chuť ještě vylepší...tum tum tudum tum,“ pobrukovala a přejížděla zeleným prstem přes položky receptu ve své knize receptů „Jak být ještě hnusnější“.
„A trocha jedu, pro každého nezbedu.“ Odběhla do své domácí zahrádky – samozřejmě se svým oblíbeným domácím slimákem -, ušmikla snítko bobulek smrtelně červené barvy a vrátila se ke kotli.
Po cestě se zastavila u zrcadla, vlasy pohazujíc (až jí jich pár vypadalo, ale ode mě to nevíte) a svůdně mrkajíc se zeptala:
„Kouzelné zrcadlo pověz mi, kdo je na celém světě nejohyzdnější?“
V zrcadle se zjevil Orochimarův bledý xicht, ze zvyku líně řknouce: „Na mou věru přísahám, paní, že nad tebe už ohyzdnější není.“
„K smrti mě děsí, že jak stárnu můžu být čím dál hezčí – HEZČÍ! – hezká?“ – přímo se zděsila toho, co vyslovila (a zase jí pár vlasů vypadalo, jestli to tak půjde dál, za chvilku bude plešatá). A nakonec došla k tomu, že je to parádní blbost, vyskočila do vzduchu záchvaty smíchu se svíjejíc, nad tím co řekla (no prostě střelená jako vždycky, znáte to). Až se konečně uklidnila, odklusala zase ke kotli, jen se za ní a jejím oblíbeným slimákem zaprášilo/zaslintalo.
Tou dobou pochodoval k jejímu křivému bydlení Bunny Naru, k nepoznání převlečený – čirou náhodou – za naprosto ošklivou zelenou čarodějnici s černými vlasy, bílou halenkou přes kterou splývaly po kolena černé šatičky a červeno – bílé botičky. V ruce držel pytlíček s dosud vykoledovanými baleními instančního ramenu.
„Teda, při tom koledování se jeden slušně napakuje, škoda že je to jen jednou do roka.“
Ale vraťme se zase k Tsunade, lektvar ohyzdnosti vařící.
„Dnes v noci bych ten dryják mohla dovařit, chybí mi už jen-„ a v tom zaslechla klepání Bunnyho Naru.
„UŽ BĚŽÍÍÍM!“ zahřměla držitelka titulu pro ohyzdnost z roku 2007. Dosprintovala ke dveřím a otevřela.
„Brej večír, nemáte něco na zub pro malou kolegyni?“ zasomroval koledující Naru. Čarodějnici to přišlo divný.
„Kolegyni, Nepamatuji se, že bych tě někdy v našem cechu zahlídla...no né...che che che...ty jsi mi ale oškliváka k pohledání.“ Na ta slova nahodila zděšený výraz a nemyslíc na ‚kolegyni‘ u vchodu doběhla k zrcadlu.
„Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na celém světě nejohyzdnější?“
Orouš vystrčil svou hadí tlamu ze zrcadla a koukl do předsíňky, kam se pro chladný vítr venku vnutil Naru.
„Pravdou jest, že tys bývala ohyzdou největší, ale tahle ohava tě ve všem zdárně předčí.“
Tsunade z toho měla hotovej šok. Závistivě a mazaně se podívala směrem Bunnyho. Potom se tím směrem už i rozklusala.
„Má milá! Pojď, pojď pojď pojď dál!“ řvala a táhla koledníčka hlouběji do baráčku křivějšího než šikmá věž.
Za chvilku seděly naproti sobě dvě čarodějnice, které vyhlížely jako matka a dcera, i když to tak nebylo.
„Varuji tě, zlato, já z tebe vypáčím i ta nejošklivější tajemství. Prozraď mi, kdo ti ničí účes?“ zaskřehotala Tsunade a koketně e opřela o stoleček loktem.
„Líbí se vám?“ zeptal se hrdě Bunny.
„Líbí! Oh, oh, vždyť je dokonale odporný!“
„To je má vlastní práce,“ promluvil králíček zpod masky.
„Nad domácí trvču (= trvalou) prostě není-! Oh, jsem to ale nepozorná hostitelka. Počkej tady, já skočím pro nějaký ten zákuseček a uvařím čaj.“ Tsu se rozeběhla ke dveřím, ale ve futrech se ještě zastavila. „A buď hnusná jako doma!“
Bunny Naru si pro sebe řekl svoje: „Není zrovna krasavice ale i ona bývala roztomilým děckem.“
Naše stará zelená a lektvary zošklivělá čarodějnice doběhla až do sklepa, kde pomocí zkrášlovadel vařila čaj. A nebyla by to vůbec ona, kdyby si u vaření neprozpěvovala.
„Sáček čajíčku pro hezkou tvářičku...“ Po ničem v tu chvíli netoužila víc, než si udržet titul Ohyzda 2008. Vyklusala nahoru po schodech, v kuchyni pobrala hrníčky a doklusala zase za zamaskovaným Bunnym. Jeden hrnek položila před sebe, druhej před něj a nalila čaj.
„Je to moje speciální směs, určitě ti zachutná.“ Naru si přičichnul ke křiklavě růžovému moku.
„No tak neváhej, osvěž se, tak pij!“ soptila Tsunade.
„Ehh...já se omlouvám, málem bych zapomněl, že si nejdřív musím sundat masku,“ prohlásil vyrovnaně králík a sesunul si masku z hlavy.
„MASKU?!“ vyděsila se pěstovatelka slimáků.
„No ano, tak to je lepší.“
„Králík...?“ naše záporajda se špatně vzpamatovávala ze šoku.
„Jó! Nepoznala jste to, viďte?“ optal se hrdě, ale to už Tsunade zmlela u svého kotle s lektvarem ohyzdnosti a znovu si četla ingredience. Když spatřila úplně na konci nápis ‚1 králičí klíční kost‘, zablesklo se jí v očích.
„Hmm, podivné, můj králičí pud sebezáchovy mi napovídá, že v této chaloupce (ehm ehm, to bych brala s rezervou, Bunny Naru) je pro mě nezdravá atmosféra...“ mumlal si pro sebe, ze židličky se zvedajíc a už už odcházejíc. To ale málem narazil do Tsunade, které se ‚skrytý za zády‘ leskl parádní sekáček na porcování. Králíkovy spadly strachem nad hlavou stojící uši. Ošklivé ruce se napřahovaly k ráně a ramenožrout zahlédl nad její hlavou sekáček.
„Omluvte mě, tetinko, ale čeká mě ještě fůra koledování, takže se s vámi rozloučím,“ odříkal roztřeseně a unikl tak brutální ráně sekáčku, která skončila někde v dřevěných, červotoči prolezlých a slizem od slimáků zničených parketech.
Tsunade nechala sekáček sekáčkem a rozběhla se s ďábelským smíchem za domem bloudícím králíkem. Zastavila se až u kumbálu létajících košťat s nápadem jak nezhubnout, protože to by byla katastrofa. Chudák Tsu by byla hezčí.
Za moment už vyletěla na koštěti z místnůstky, ale moc dlouhý let nebyl. Koště začalo zametat a čarodějnice z něj spadla.
„Já hlava děravá, vždyť tímhle vždycky zametám.“
Bunny Naru zatím doběhl do nějaké chodby, kde nahoře byl v dalším patře malý balkónek.
„Jejda, ta stará rachejtle mi jde opravdu po krku!“ vysoukal ze sebe zadejchaně a ucítil za sebou nějaký vánek. Otočil se a uviděl ve vzduchu se vznášející instantní ramen. Zamilovaně zhypnotizovaným pohledem na něj koukal. Lapnul ho mezi své tlapky a čarodějnice nahoře bleskově zareagovala. Pomocí neznámého jutsu oba objekty dostala k sobě nahoru.
Za nějakou dobu už si slečna ohyzdná brousila svůj sváteční sekáček. Králíka měla pod špagátem, tak co se strachovat?
Dohopkala za svou objetí, opřenou a svázanou hned vedle krbu. Jala se po cestě přejíždět prstem přes ostří sekáčku.
„Áh, už je dost ostrý na porcování – třeba králíka!“ A protože si přišla děsně vtipná, zase se řezala smíchy.
Po uklidnění se přesunula svým podlým krokem ke králíkovi a se zlověstným výrazem ostříleného řezníka přistoupila k Bunnymu Narutovi. Ten na ni vrhnul dojemný pohled, i slza ukápla. Tsunade popotáhnula a po chvilce se otočila, složila ruse na nejbližším stolku a začala zarytě brečet.
Bunnym se zase vrátila dobrá nálada (potvora králík).
„Co tě trápí, má milá?“ zeptal se ze slušnosti.
„V-víš, ty mi připomínáš P-Paula!“ vydralo se z ní mezi proudem vzlyků.
„Paula?“
„Mou milovanou tarantuli!“
Králíček toho využil a jal se hopkat pro něco na uklidnění.
„Hele, babi, pro jedno kvítí slunce nesvítí. Vy se musíte vzchopit.“ Doťapal ke stolu, kde ještě pořád skvěl čaj se zkrášlovacími účinky, vzal mezi své velké zuby podtácek se šálkem a položil ho na stůl před čarodějnici.
„Nate, napíjte se.“
Ženská až do teď zelená a brečící si lokla čaje a rázem z ní byla kráska jak z titulní strany pánského časopisu. Když si uvědomila, co vypila, rozeběhla se k zrcadlu a sladkým hlasem pravila : „Kouzelné zrcadlo pověz mi, kdo je na celém světě nejohyzdnější?“
Orochimaru s pověstí proutníka svůdně zavrněl, vystrčil trup ze zrcada a máchnul rukama po ječící Tsunade. Na to okamžitě zbandouchal svého závodního hada, čarodějnice závodního slimáka a ‚hnali‘ se za sebou po silnici od Tsunadina domu.
Bunny Naru toho využil a rozmotal se z provazů, zvedl telefon a zavolal někam.
„Haló, to je ZOO Konoha? No vy tomu asi nebudete věřit, ale já jsem právě zahlídl na hadovi se plazícího Orochimara jak honí Tsunade na sportovně stavěném slimákovi!

The End.