Bunny Naru - díl 1., Šílený šlofík

První díl majne nove FF...bude jich možná jednou patnáct, jestli to bude bavit psát mě a hlavně - bavit vás číst =)

Už se zase po cestě hnal lovec Neji a před ním zběsile klusal Bunny Naru. Ono řekněme si to upřímě – tak to bylo každém rok při králičí sezóně. Ale řekněte, bylo by vám příjemný, kdyby vám pořád někdo kunaiometem pročesával vaši nadýchanou blonďatou srst? No to je jedno.
Jak tak králíček Naru vesele a provokativně hopkal před Nejim, proběhl už asi po stopadesáté ve svém životě dutým, kunai od minulých sezón probodaným kmenem. Lovec to ale znal, takže tam vběhl za ním, jen mu to vzalo hučku co měl na hlavě.
Naru byl ale vyčúranější než díra do sněhu. Rychle vyběhl ven, pootočil kmen a páč to bylo na Mysu Zlé naděje, Neji vyletěl někam do neznáma nad propast. Podíval se pod sebe a viděl, že nic nevidí, proto se otočil jak na obrtlíku a vletěl zpět do dutiny. Situace se ale opakovala. Bunny Naru zapojil své svaly, otočil kmena a Neji mu zmizel v mráčku. pomocí neznámého jutsu se tenhle lovec zase vrátil do svého přistřešku a ohmatal, jestli už konečně vyběhne druhou stranou na pevnou zem Mysu. Zapojil samoběhací nožičky a už zase běžel. Naru byl rychlejší pootočil kmen a...no znáte to.
Až konečně nechal Bunny Naru vyběhnout ‚oběť‘ na pevninu, začal se uhnaný lovec čertit a nadávat.
„A šlus! Končím! Ten králík ze mě dělá v každé sezóně primitivního troubu! Sice je tu ještě ta smlouva se Šéfikem z firmy Akatsuki Bross jenže – JÁ NA NI KAŠLU!“ začal ječet, škubat smlouvu a šlapat po ní. „Fuj, dupu po ní, nestojí mi za to ponižování –„
To už se ale ozval Naru. „Tý, starouši, to nemyslíš vážně že né?“ protáhl se šílenou gestikulací. „To byl jen vtip, žejo-?“
„Od této chvíle se už starám jen o své ramenové pláně, už nikdy žádný Bunny Naru!“
Králíček se jeho slov tak lekl, až ucukl. No takhle by to nešlo, pořád by hlídal ramenové pole a on už by přes rok neměl kde parazitovat.
„Ne to ne, to mi nemůžeš udělat,“ žadonil Bunny, Neji ovšem ťapal umíněně ke své farmě. Aby Naru projevil svojí ‚lítost‘, plazil se za ním po zemi.
„Uvědom si co pro sebe znamenáme! Jsme jako Romulus a Rámus, Sančo a Pauza, Laurel a hadry-“ v tom se stalo hned pár věcí najednou. Lapl lovce za kraťásky a nechtěně mu je stáhl. „A jejda,“ prohlásil šokovaně a okamžitě mu trenky natáhl.
„Tohle mi přece nemůžeš udělat, přece bys nám nezkazil léto – bože jak já umím ukecávat! Mysli na svou kariéru – a když už jsme u toho mysli i na tu MOJÍ!“
Lovec mu zmizel z dohledu, páč králík při pomyšlení na zkažený léto málem zkolaboval na místě.

Za asi hodinu už Nejiho farma přestala bavit a nechal kšeft kšeftem.
„Konečně si pořádně odpočinuu...už nikdy žááádní králíci.“
Natáhl si deku u rybníčka opodál a udřímnul na ní. Jak by to bylo romantické, kdyby se tam nepřiřítil Bunny Naru. A nezačal potichu zpívat zařezávajícímu Nejimu.
„Nádherný snílek, lá la la la lááá...ale ale, to je nebeský sen, byla by přímo katastrofa kdyby se něco pokazilo,“ zacukroval hláskem sladším než dvě tuny kostek cukru. „É, radši se do toho vložím,“ vykřiknul a naházel do sebe flaštičku prášků na spaní. A usnul taky.

To už se ocitl v Nejiho sladkém snění
„Někdo houpe mou loď snůůů, někdo mě ruší když snííím, věřím že poplujeeem, si den za dneeem – opakuji je to nebeský sen! Bylo by strašné, kdyby se tahle poklidná scéna měla pokazit!“ zatrylkoval a lapnul nočně můrovou barvu, načež s ní začal čmárat všude kolem sebe. Nakonec ji celou vylil na zem a z plechovky od barvy vyskočil Neji, s cylindrem na hlavě a havajskými trenky.
Taky by to byla idylka ve snu, to by se ale nemohl začít Bunny Naru klonovat. A jeho klony začaly přeskakovat přes polonahého lovce, sem tam na něj některý klon hupsnul tlapkou. A Naru k tomu zpíval: „Už králici jsou tu – hurá, hurá!“ – a pořád dokola.
„Miliony a pamiliony králíků, kde se tady ježiš Gaara berou?“
„Ode mě přece! To jsou takzvané množiny, násobím se, chápeš?“ houknul Bunny za nadávajícím Nejim, který se v této chvíli se svými projevy mohl postavit rozzuřenému Hidanovi.

Králík nechal lovce lovcem, vzal si knížku ‚Tisíce a jedna noční můra‘ a začal si něco brumlat.
„Tak copak mu provedeme teď? To ne, to je moc kruté! – Ale udělám to!“ zakončil svoje pro sebe tlachání a rozběhl se pro špagát, svázal Nejiho a položil ho na koleje řvouce: „Ježkovi voči, už se blíží velký supernáčelník!“
Přeušilo to lovcovo: „To jsou muka, to jsou muka!“, protože mu právě přes hlavu přeběhl velký králík a za ním v řadě asi tisíc malých. A všichni dělali zvuk jedoucího vlaku (pro věrohodnost měl náčelník i dýmku).
Neji se bleskovou rychlostí vyhrabal z provazů a rozeběhl se za přihlížejícím, škodolibě se chechtajícím králíkem. A protože ve snu není nic nemožné, Naru si představil svou noru a vedle ní druhou. Do té své skočil, druhou nechal pro Nejiho. Ale chudák lovec, do nory hodil šipku, ta už byla přemístěná o kus dál, takže se sesunul na zem a vztekle se zatřepal.
„Copak, starouši, zima? To se dá lehce napravit!“ prohlásil vesele zajda a natáhl a Nejiho dámské obtáhlé a brčálově zelené šaty, kudrnatou hnědou paruku a načmáral mu rty rudou rtěnkou, oči řasenkou. Majitel kostýmu se nestačil divit.
Ve snu se změnil obraz a byli někde v klubu, kde strašili neznámí obyvatelé skryté Zvučné. Uznale zahvízdali směrem k Nejimu a vrhli se po něm.
Hoch (nebo co to bylo, ale rozhodně Neji v převleku) chytnul spodní část šatů, čímž odhalil příšerné zelené střevíčky a začal zdrhat. Zastavil se a zjistil, že rozdrhal až na ulici. Porozhlédl se kolem, sladce řknouce. „Zažily jste už něco podobného, děvčata?!“
Musel ovšem běžet dál a nedebatovat, protože týpkové ze Zvučné po něm letěli jako vosy za pivem. Lovec v ženské podobě přeskočil plot a ohlédl se, kde jsou jeho ‚ctitelé‘. Ze zadu do něj drbnul Bunny.
„Honem, utíkej, takhle!“ zařval a začal na místě hopsat po uších, tancovat ve vzduchu ruského kozáčka a hopsat po čtyřech (podotýkám – opravdu všechno na místě). Mezi každým pohybem zařval „HEJ!“.
Šokovaný Neji vyskočil a protože ve snu jde vše, – jak už bylo zmíněno – začal klusat na pramenech vlasů z paruky, ve vzduchu tancovat ruského kozáčka, hopsat po čtyřech a řvát do toho „HEJ!“. To vše opět na místě. Bunny Naru ho nadšeně sledoval. Pak už to ale nebylo na místě, nýbrž se tímto stylem ‚rozeběhli‘. Neji v zelených šatech nezaregistroval, že už zase padají ze snového útesu na Zem. A nevnímal to ani, když začal králíkovi třepat tlapou.
„Děkuji, pane králíku, že jste mi pomohl z té – z té-“ zakoktal se (jak jste si asi všichni všimli). Konečně mu totiž sepnulo jeho dlouhé vedení a zjistil že padají. Začal řvát jako by ho na nože brali.
Bunny Naru nahodil flegmatický výraz a jako vždy si prozpěvoval.
„Když zhnědlé listí opadá, tak zpomínka mě napadá vždy stejnááá.“
„Co si jen počneme, pane králíku?!“
„Nevím co ty, starouši, ale co se týče mě,“ odrecitoval jako z knihy a vytáhl pádný lék, „pádný lék – účinný na každý pád. Na zdraví!“ Drcnul do šokovaného Nejiho a loknul si, zastavil se ve vzduchu a v klídku si dopadl do své, na zemi ležící siluety.
„Jsem to ale prevít,“ zkonstatoval při pohledu na padajícího Nejiho do svého těla.
Lovce to zabolelo a s leknutím se probudil a prudce posadil.
„To byl ale příšerný sen,“ zašeptal vyděšeně a rozeběhl se k duté kládě. Zvířil na zemi rozškubanou smlouvu, poskládal ji a slepil, omluvným tónem povídajíc: „Pane Šéfiku, jsem zase zpět...tak jo pane králíku, pokračujeme!“
Zalezl do duté klády a Bunny Naru s ní otočil. Neji vyběhl ven a králíček se šťastně usmál : „He he, já toho chlapíka miluju!“

To je konec, dobrou noc (nebo co to právě je).