Sama proti všem 01: Posel

Tohle je moje 1. FanFiction (jsem eště zelenáč to berte prosim na vědomí ), ale stejně doufám že se vám bude líbit.
Narutovi je tu 16 a z toho si odvod'te věk ostatních (ale pro blbce to rozepisovat nebudu! )

Bylo krásné slunečné odpoledne. Ke Konoze se blížila postava v dlouhém, černém plášti s kápí staženou přes oči, takže byla vidět jen ústa a brada. Těsně před branou se nakrátko zastavila, aby strážní věděli, že není nepřítel, ale než stačili něco říct, dala se znovu do pohybu. Namířila si to rovnou ke kanceláři Hokage. Procházela rušnými ulicemi vesnice a docela (dost) na sebe strhávala pozornost. Jednak, protože si zdejší mysleli, jestli není náhodou členem Akatsuki a jednak proto, který blázen může v tomhle vedru nosit černý plášt' a ještě k tomu s kapucí na hlavě. Ale dotyčná osoba si jich nevšímala. Zajímala se jen o jedno - dostat se k Hokage.

"Babčo Tsunade! Ty mě MUSÍŠ nechat jít hledat Sasukeho!"
"NE Naruto! Kolikrát ti to mám ještě opakovat! Nikam nepůjdeš!"
"Ale..."
"Žádný ale. Nemůžu riskovat, že se ti něco stane. Navíc jako mrtvý se těžko staneš Hokage." v tom měla Tsunade pravdu a Naruto to dobře věděl, ale dal Sakuře slib a ten hodlal splnit. Mimochodem, ta stála vedle něho, pro případ, že by ho musela křísit. A udělala dobře, protože pátá Hokage hodlala po Narutovi hodit další ze svých křesel, když v tom je vyrušilo rázné klepání na dveře.
"Dále!" zařvala Tsunade v návalech vzteku. Dovnitř vešla jakási osoba v černém plášti s kapucí.
"Dobrý den. Jmenuju se Yoshino Nazuki a mám vám předat toto." dotyčná položila na stůl jakousi obálku a sundala si kápi. Pod ní se skrýval ten nejkrásnější, nejtajemnější a nejpůvabnější obličej, jaký kdy Naruto viděl. Čelist mu klesla až někam ke kolenům, oči mu div nevypadly z hlavy a byl si dokonce jist, že je tak stokrát hezčí než Sakura, která si ji měřila podezíravým pohledem. Yoshino jim nevěnovala nejmenší pozornost. Svůj pohled soustředila jen a jen na Hokage. Ta se mezitím uklidnila, otevřela obálku a pozorně si přečetla obsah. Uprostřed dopisu strnula a upřeně (a taky dost vyjeveně) se podívala na neznámou.
"Naruto, Sakuro, běžte, chtěla bych být s naším hostem o samotě." Sakura si to bez jakéhokoli vyptávání namířila ke dveřím, zatímco Naruto zřejmě neslyšel, protože ještě (se stále otevřenou pusou) okouzleně hleděl na tajemnou krásku. Sakura se přede dveřmi zastavila.
"Naruto, půjdeme." a nic.
"Běž už Naruto!" řekla trochu naštvaněji Tsunade. A zase nic. Naruto prostě nevnímal. Byl tak vykolejený z dívčiny krásy, že pro něj rázem přestal vnější svět existovat. Yoshino, která jako by teprve ted' zaregistrovala Narutovu přítomnost, jen tak tak udržela svůj obličej v klidu, když viděla, jak se tváří.
"Tak už konečně VYPADNI!!!" Tsunade přece jen dosáhla svého. Popadla své křeslo a mrskla ho proti chlapci. Ten (společně s křeslem) prolétl dveřmi, které Sakura ani nestačila otevřít. Rychle k němu přiběhla, čapla Naruta v podpaží a snažila se s ním co možná nejrychleji zmizet. Uzdravovat ho hned na místě bylo až příliš riskantní (vzhledem k Tsunadině náladě) a ona rozhodně nechtěla skončit podobně jako její týmový partner. Když už oba konečně zmizeli, Yoshino přece jen zkřivila rty do něčeho, čemu by se mohlo říkat úsměv. Hned ale zase zvážněla, když zaslechla, jak Shizune nasazuje do pantů nové dveře a podává Tsunade další křeslo.
'Páni, těch dveří a křesel musí mít snad tucet. Možná víc.' pomyslela si. Z přemýšlení ji vytrhla pátá Hokage.
"Takže, Yoshino. Co myslí váš nadřízený tím, že bude Konoha zničena?"

Promiňte že je to tak krátký ale nebojte se, už asi vim jak to bude dál, jediný co potřebuju vědět sou vaše názory a jestli má vůbec cenu v tom pokračovat. Pls pište do komentů! Beru pochvaly i kritiky (ale ne že mi je tam budete mastit jednu za druhou! )