Once upon a time 28

Once upon a time 28

„Konan, víš už něco,“ zeptala se osoba zahalená v černém plášti sedící v tmavé místnosti.
„Dostali dalšího,“ řekla Konan sklesle.
„Koho?“
„Zetsua,“ odvětila. „Paine, začíná to být divné. Myslíš, že za tím je Listová nebo že by Orochimaru?“
„Sasori je jediná oběť Listové,“ zamyslel se Pain. „A nemyslím, že by za tím mohl být Orochimaru. Není to jeho styl.“
„Tak kdo,“ naléhala.
„Nevím,“ pokrčil rameny a zadíval se do dálky. „A jak jsi na tom stou druhou záležitostí?“
„Zatím bezvýsledně,“ oznámila mu krapet s obavami, aby si zlost nevybil na ni.
„Je dobrý,“ zasmál se a odešel z místnosti. Konan se za ním dívala se zvláštním leskem v očích.

Kluci se opatrně vynořili na cestě vedoucí k vodopádu a snažili se vypadat normálně.
„Hlavně nedejte nic znát,“ nabádal je Shikamaru.
„No jo, furt,“ odsekl Sasuke.
„Mlčte oba, už jsem tam,“ napomenul je Sai.
Vynořili se z lesa a okamžitě je uviděli, jak sedí na kamenech na břehu řeky. Sakura si jich všimla první a mávla na ně: „Kluci, tady.“
„Neji, jsi celej červenej,“ houkl mu do ucha Sasuke, když se vydali směrem k dívkám.
„Uf,“ vydechl Neji a snažil se uklidnit. „Občas bych chtěl mít Saiovi nervy.“
„Ech,“ nechápal Sai.
„Vysvětlím ti to později,“ ujistil ho Shikamaru. „Ahoj holky.“
„Ahoj,“ opětovala pozdrav Ino a seskočila z kamene dolů. Sukně se jí trochu nadzvedla, což nikomu z kluků neuniklo.
„Hele, není vám něco,“ zeptala se zvědavě Temari a pozorně si je prohlížela. „Jste všichni nějací červení v obličeji.“
„Ne, nic,“ zamumlal Sasuke.
„Opravdu,“ naléhala Sakura. „Můžu vás prohlídnout.“
„To je dobrý,“ vyděsil se Sasuke, při představě, že by na něho teď šáhla.
„Tak začneme, ne,“ navrhla Tenten.
„Klidně,“ vydechl s úlevou Neji.
„Takže,“ začala Sakura klukům vysvětlovat bojový plán. „Nejprve se rozdělíme do dvojic a procvičíme si boj z blízka. A pak bychom mohli protrénovat týmovou spolupráci. Co vy na to?“
„To by šlo,“ řekl Sai.
„Hmm,“ zamrčel Shikamaru.
„Dobře,“ souhlasili Neji a Sasuke.
„Sai, půjdeš se mnou,“ usmála se na něho Ino.
„Klidně,“ souhlasil Sai. „Myslíš, že na mě máš?“
„Aby ses nedivil,“ usadila ho s úšklebkem.
„Neji, ty půjdeš se mnou,“ pokračovala dál Tenten. „Dál to bude Sakura se Sasukem a Temari se Shikamarem. Je někdo proti? “
Kluci se podívali jeden po druhém a nemohli nic namítnout. Viděli si na očích, že se jim toto rozdělení zamlouvá.
„Ale nepočítejte s tím, že vás necháme vyhrát,“ ušklíbl se Sasuke.
„S tím nepočítáme,“ usmála se na něho Tenten.
„Ale abyste nás nepodcenili,“ řekla Temari. „Dáme do toho všechno, tak se nešetřete.“
„Neji,“ přistoupila Tenten a natáhla se k němu. „Dneska ti ani tvůj byakugan nepomůže.“
„Ech,“ vyrazil ze sebe s obtížemi.
„Tak začnem,“ křikla Sakura a v tu samou chvíli se odnikud vynořili shurigeny letící směrem na kluky. Když je odrazili, stáli už na břehu sami.
„Neji,“ zeptal se Shikamaru.
Neji nasadil byakugan a zmapoval si okolí: „Sasuke, Sakura míří na sever. Ino na východ. Ty Shikamaru půjdeš na západ a já jdu na jih.“
„Dobře,“ ušklíbl se Sasuke. „Lovu zdar.“
A v tu chvíli zel břeh prázdnotou, jakoby nikdo na něm nikdy nestál.

Ino skákala ze stromu na strom a občas se ohlédla, aby zjistila, jestli ji sleduje. Věděla o něm moc dobře. Cítila jeho chakru.
„Moje techniky na něho moc fungovat nebudou,“ přemýšlela v duchu. „Takže budu muset použít boj nablízko. Sice nemám takovou sílu jako Sakura, ale mohlo by to stačit.“
Seskočila ze stromu na zem a rozhlédla se kolem. Stála na okraji srázu, ale bylo tady dost místa na boj. Zrovna se chtěla otočit, když ucítila jeho doskok. Prudce se otočila a přitom vytáhla z brašničky shurigeny, zaujala bojový postoj a čekala.
Sai doskočil na zem a okamžitě si zmapoval terén. Došlo mu, že tady bude boj nanejvýš nebezpečný. A pak jeho pohled sklouzl na ni. Její postoj neměl nejmenší chybu. Mohla své zbraně použít jak na obranu, tak i na útok. Své ruce držel daleko od zbraní a opatrně se posouval. Její pohled ho neustále sledoval. Věděl, že to nebude jednoduchý boj, ale těšil se na něho.
Pak už to Ino nevydržela a zaútočila. Bleskovým pohybem po něm hodila svoje zbraně. Sai je odrazil svojí malou katanou (nemůžu si vzpomenout, jak se jí říká). Pak se v jeho zorném poli objevila i Ino sama. Mířila na něho svou nohou, aby mu zasadila úder do boku. Bleskově se stáhl, přitom vytáhnout jeden ze svých svitků a vyvolal svoje zvířata. Okamžitě se sráz zaplnil vlky. Protahovali se kolem Sai a čekali na rozkazy.
Ino se výdechem uklidnila. Od Sakury věděla, že pokud vyvine dostatečnou sílu, dokáže je porazit a zničit. Pak se na ní vrhli. Jednomu se vyhnula a on sletěl ze srázu dolů, kde se změnil v inkoust. Další dva se jí podařilo přetrhnout v půli. Postupně se jí podařilo zlikvidovat všechna jeho zvířata. Poté se rozběhla směrem k němu a kolem její zatnuté pěsti se utvořilo vetší množství chakry. Prudce udeřila do země do místa, kde ještě před chvílí stál Sai. V zemi se objevila pořádná prasklina, která se rozšířila po celém srázu a odřízla jí cestu ven. Ten kus země, na kterém stála, se začal pomalu oddělovat od zbytku a řítil se dolů ze srázu. Ino se odrazila od padajícího kusu a snažila se pomocí chakry zachytit, aby nespadla dolů. Ale zem jí pod rukama stále ujížděla a ona sklouzávala stále níž. Pak se od nekuď vynořila Saiova ruka, chytla jí za nataženou ruku a prudce s ní trhla nahoru. Ale jak s ní trhl nahoru do bezpečí, použil moc velkou sílu. Ino se najednou ocitla v jeho náručí a on neustál sílu nárazu. Neudržel rovnováhu, ocitl se na zemi a ona dopadla na něho, až mu skoro vyrazila dech.
Ino opatrně zvedla hlavu. Byla celkem otřesená, nečekala, že se svah utrhne.
„Ino, jsi v pořádku,“ ozval se pod ní Saiův hlas.
Překvapeně se mu zadívala do obličeje a hlesla: „Jo.“
Sai pod ní ležel celý ztuhlý, bál se pohnout. Jeho tělem projížděly dosud neznámé pocity. Připadalo mu, že ji vnímá snad každou buňkou v těle. V hlavě mu bušilo a krev se mu vařila.
„Sai, co je ti,“ ptala se vyděšená, když viděla, jak jeho obličej rudne. „Není ti nic?“
„Dobrý, nic mi není,“ vydechl a díval se jí do obličeje. Jeho oči chvíli létali mezi jejími rty a očima, a pak se zastavili na rtech a přímo je hltali.
Ině to neuniklo. Vtom okamžiku, kdy na ní pohlédl svým hypnotickým pohledem, věděla, že je ztracená. Sledovala jeho vnitřní boj a čekala, co udělá.
V Saiovi mezitím vyhrál instinkt, který už koloval v krvi mužů stovky let před ním. Přitiskl si ji k sobě ještě pevněji. Podíval se jí do očí a přitáhl si její hlavu ke své. Pomalu se dotkl svými rty těch jejích, měl pocit, že mu tělem projel blesk. Ino se překvapeně odtrhla, sáhla si konečky prstů na ústa. Poté se usmála a políbila ho. Sai se i s ní přetočil a najednou ležel on na ní. Jeho ruka zajela pod její tričko a hladila jí tam. I ona se nenechala zahanbit a zkoumala jeho tělo. Oba se chvěli. Bylo jim jedno, jestli je někdo najde nebo uvidí.
„Sai,“ vydechla vzrušeně, když jí sjel rty na krk.