Chlapec z pekla 1 - Jak se všechno zamotalo

-----------
Tak tady máte další výplod mojí choré mysli . VAROVÁNÍ – ŽIVOTU NEBEZPEČNÉ ČTENÍ!!!

Chtěla jsem napsat jednoduchý závěr Naruta, ale místo rozuzlení se mi to znova zamotalo...

Narutovi se nějakým zázrakem podařilo přesvědčit Sasukeho, Orochimara a Kabuta, aby se odvrátili od temné strany síly. Jestli to bylo díky jeho úžasnému charismatu, schopnostem ukecat kohokoli k čemukoli, s pomocí Sexy no Jutsu anebo využitím Kyuubiho chakry plus drastického mučení, to není známo.
Každopádně výsledkem bylo, že se ti čtyři vydali do jámy lvové (čti doupě Akatsuki) a zbytek party hic v županech (čti Akatsuki bez Hidana, kterého má na svědomí Shikamaru) vyvraždili.
Po tomto brutálním masakru, kdy vcelku nezůstaly ani Peinovy piercingy, se společně vrátili do Konohy. Celá vesnice je vítala jako hrdiny a Tsunade měla takovou radost, že bez řečí uvolnila svoje místo Narutovi, který se tak stal Hokage a mohl by být konec pohádky... Jenže temná strana měla eso v rukávu...

Akatsuki skončili v pekle... A teď tam sedí a brutálně se nudí... Teda sedí všichni až na Hidana.... Shikamarovým přičiněním z něj totiž zbyl jenom mozek, který se teď vznáší naložený v pětilitrové zavařovačce od kyselých okurek a smutně vzpomíná na dobu, kdy měl ještě všechny končetiny a mohl si z nudy aspoň brousit kosu. Ostatní na tom nejsou o moc líp, vlastně mají všichni náladu pod psa. Koho by taky nadchlo, že je po smrti, trčí v pekle s kamarádem, ze kterého zbyl jen mozek a navíc musí čelit faktu, že když je člověk mrtvý, jeho sen o ovládnutí světa se už nikdy nesplní. Pein velice postrádá své piercingy, mluví o nich jako o „svých milášcích“, chvílemi pláče, chvílemi vzdychá a všem tím leze na nervy.
„Nemohl bys aspoň na chvíli zavřít klapačku, ex-šéfe?!“ obořil se na něj Kisame. „Přijdeš o pár kovovejch udělátek a zbláznil by ses, chtěl bych tě vidět na mým místě. Jsem ryba, ne? A kde žijou ryby? Ve vodě! A čeho se asi tak v pekle nikdy nedočkáš? Vody! Žábry mě svědí jako prase a stěžuju si snad?!“
Pein se po tomto proslovu ještě více rozlítostnil nad jejich bezútěšnou situací a nepomohlo ani když mu Konan řekla, že bez těch piercingů vypadá mnohem líp.
Itachi zamyšleně seděl v koutě a přemýšlel, co všechno provede Sasukemu, až se mu po své smrti dostane pod ruku. Nepochyboval o tom, že Sasukáč taky skončí v pekle, už jen kvůli tomu děsnýmu ohozu by si to zasloužil.
Ve druhém koutě se bohémsky rozvaloval Deidara, kterého pekelné horko očividně nechávalo chladným. Líně se rozhlížel po vyvřelých horninách kolem a pak prohlásil: „Náhodou mě to tady fascinuje! Jen si představte, jaký nádherný umělecký díla se dají vytvořit z lávy...“
Zetsu po něm vrhnul vražedný pohled a zasyčel: „Jenomže láva není k jídlu, ty rádoby Picasso! Kdybyste věděli jakej já mám hlad!“
„Další fňukna promluvila,“ zašklebil se Kisame. „Podívejte se na sebe, vy drsňáci! Vždyť byste nenahnali strach ani rozšlapané hromadě trusu!“
„Sklapni, rybí ksichte,“ zařval Kakuzu šílený vztekem. „Tohle je přesně ten důvod, proč radši všechno dělám sám! Čím víc lidí, tím větší průser! Ještě někdo tady řekne slovo a já přísahám, že ho zabiju!!!“
Itachi si rukou prohrábl své krásné černé vlasy.
„Nechtěl bych ti do toho nijak kecat, ale nejspíš ti ušlo, že my už jsme MRTVÍ,“ pronesl s nezaměnitelným šarmem a v očích se mu zablýskl sharingan. Jeho slova s drtivou silou zasáhla všechny členy Akatsuki. Znovu si uvědomili své bídné postavení. Pein si nostalgicky promnul dírky po náušnicích na nose, Deidara si vzpomněl, že láva obsahuje mizivé procento písku, což ho dohnalo téměř k slzám a mozek Hidan se potopil až na dno sklenice...

Zatímco Akatsuki propadají hluboké depresi, v Konoze by se štěstí dalo krájet. Co se tam vlastně děje? To se dozvíte příště, teda pokud budete chtít. ;)