Once upon a time 26
Once upon a time 26
Tsunade seděla ve své kanceláři a zrovna poslouchala hlášení Kakashiho a Gaie, když k ní přišel Jiraiya.
„Jiraiyo,“ řekla překvapeně, jelikož nepřišel oknem, jak měl ve zvyku, ale dveřmi. „Potřebuješ něco?“
„Ano, mám pro tebe nějaké informace,“ odpověděl ji.
„Pátá, my půjdeme,“ omluvil se Kakashi.
„Ne, můžete zůstat,“ přerušil ho Jiraiya.
Ti dva se jenom podívali po Tsunade, a když neviděli žádné námitky, postavili se opodál a poslouchali.
„Takže,“ začal. „Nevrátil jsem se jenom tak pro nic za nic.“
„Cože,“ zeptala se Tsunade.
„Je to tak, že,“ pokračoval. „Ke mně dostali nějaké informace. Informace na nejvýš divné.“
„Můžeš už mluvit k věci,“ štěkla Pátá.
„Zkrátka a jednoduše,“ ignoroval ji. „Říká se, že se do země vrátili Hokagové.“
„Ech,“ komentovala to.
„Procházel jsem několika vesnicemi,“ pokračoval. „V jedné z nich jsem potkal člověka, který mi řekl, že viděl u řeky pět lidí v černých pláštích s kápěmi. Ani prý nevěděl proč, ale zůstal tam a pozoroval je. Pak si někteří z nich sundali kápě a on uviděl tváře Prvního a Třetího.“
„Jiraiyo, to není možné,“ namítl kakashi.
„To já vím taky,“ souhlasil sanin. „Ale těch pět neviděl jenom jeden člověk, v dalších několika vesnicích jsem se ptal, jestli někoho takového neviděli. A dostal jsem kladnou odpověď.“
„Ale to je nemožné,“ řekla Tsunade. „Všichni jsou přece mrtvý. Někteří desítky let.“
„Já vím,“ řekl Jiraiya.
„Jak důvěryhodní jsou ti lidé,“ zeptal se Kakashi.
„Důvěryhodní,“ prohlásil sanin.
„Tak v tom případě, to nechápu,“ kývala hlavou Tsunade.
„A není to všechno,“ pokračoval Jiraiya, přešel k oknu a zadíval se z něho na vesnici.
„Ještě nějaká dobrá zpráva,“ zeptala se ironicky Pátá.
„Co je to,“ byl zvědavý Gai.
„Jde o Akatsuki,“ začal.
„Skvělý, ti nám ještě chyběli,“ mumlala si pro sebe. „Co zase vymýšlí?“
„Nejde tak o to co vymýšlí,“ začal. „jako to co se s nimi děje.“
„Hádanky si nech na jindy,“ zavrčela.
„Někdo je vyhlazuje,“ uzemnil je.
„Cože,“ zvolali všichni tři překvapeně.
„Je to tak, jak jsem řekl,“ potvrdil jim to. „Podle mých zdrojů jde někdo po jejich členech. Dostali už dva, pokud jich už není víc.“
„Takže,“ shrnul to Kakashi. „Ty nám tady tvrdíš, že se vrátili ze země mrtvých Hokagové. A ještě k tomu, že někdo chce zlikvidovat Akatsuki?“
„Přesně tak,“ souhlasil Jiraiya.
„No to je něco,“ řekla Tsunade.
„Abych pravdu řekl,“ začal Gai. „To že chce někdo oddělat Akatsuki, mě nijak nevadí.“
„To s tebou souhlasím,“ přidal se Jiraiya. „Ale to druhé je horší.“
„Pět osob,“ přemýšlela nahlas Pátá. „To jsou čtyři, ale kdo je ten pátý?“
„Nevím,“ odpověděl Jiraiya.
„Nelíbí se mi to,“ řekl Kakashi. „Nemůže v tom mít prsty Orochimaru? Už jednou přece Prvního a Druhého zavolal pomocí zakázané techniky, aby zabil Třetího.“
„To se mi nezdá,“ nesouhlasil Jiraiya. „Orochimaru by se nám s tím pochlubil. Chtěl by nám ukázat, jakou má s těmi čtyřmi sílu. Vždyť to byli nejsilnější ninjové vesnice. Ne, nemyslím, že v tom má prsty Orochimaru.“
„Tak co to tedy má znamenat,“ namítla Tsunade.
„Nevím,“ kroutil hlavou Jiraiya. „Opravdu nevím.“
„Hinato, netahej se s tím,“ namítl Sai. „Ukaž, pomůžu ti.“
„Díky,“ usmála se plaše. Právě šla z obchodu s nákupem, když potkala Saie. Pořád nevěděla, co si o něm má myslet. Byl takový tajemný.
„Jak ti je,“ zeptal se a přitom vrhl na ni svůj upřený pohled.
„Dobře,“ odpověděla.
„Tak to je fajn,“ souhlasil a dál šli mlčky.
„Sai, Hinato,“ ozvalo se za nimi. Oba se otočili po zvuku hlasu a uviděli, jak k nim běží, Ino.
„Ahojky, jdete domů,“ zeptala se.
„Ano,“ špitla Hinata.
„Tak to já půjdu s vámi,“ řekla a tak i udělala. „Tak co, Hin. Jak je?“
„Ježíši,“ zavrčela. „Jsem těhotná, ne nemocná. Každý se ptáte třikrát denně.“
Inu to jenom rozesmálo: „To víš, musíme si tě hlídat.“
„Má pravdu,“ řekl Sai se smrtelně vážným obličejem. Když se na něho obě dívky podívaly, vprskly smíchy a smály se celou cestu domů.
„Sai, ty jsi truhla,“ řekla Ino a usmála se na něho.
Hinata to pozorovala s úsměvem v očích a bylo jí to hned jasné. A taky jí bylo jasné, že to bude mít se Saie těžký.
Když vešli do jídelny, ze které se dalo dostat do kuchyně, uviděli tam sedět Sasukeho a Nejiho, jak hrají karty. A Shikamara spícího s hlavou na stole.
„No vidím, že se tady nenudíte,“ nadhodila kousavě Ino.
Neji zvedl hlavu od karet a podíval se po nich. Jeho pohled padl na Hinatu nesoucí jednu z tašek a řekl: „Hinato, s tím se nemáš tahat. Máš někomu z nás říct.“
„Neji,“ řekla s varovným leskem v očích Hinata.
„Ok, už mlčím,“ odvětil a uhýbal očima.
Sasuke to všechno pozoroval a pak houkl Nejimu: „Ta ti to dala.“
„Hmm,“ zrudl. „Hraj.“
Hinata se vydala směrem do kuchyně, když z ní vyšly Sakura, Tenten a Temari. Rozhlédly se kolem sebe a usmály se.
„Výborně,“ řekla Sakura a tím upoutala pozornost. „Přesně vás čtyři jsme hledaly.“
„Ech,“ řekl Sasuke.
„My jsme nic neudělali,“ bránil se Neji, čímž si vysloužil herdu od Sasukeho. Tenten se na to dívala s obočím až někde vysoko na čele: „Nic jste nevyvedli?“
„Ne,“ ukončil debatu Sasuke a uhýbal očima.
„Ale proto jsme vás nehledaly,“ řekla Sakura a dívala se přitom na Shikamara. „Temari, mohla bys ho jít vzbudit.“
„Jo, jo,“ nasadila ďábelský úsměv. Opatrně, aby ho nevzbudila, se přesunula vedle něho na pravou stranu. Ostatní se jenom dívali a čekali, co z toho vyleze. Pomalu se nad něho nahnula a jemně mu foukla do ucha. V tu ránu byl Shikamaru vzhůru a držel se za pravé ucho.
„C…co,“ koktal zmateně a měl takovou barvu, že i ředkvička by proti němu byla bílá.
„Vidím, že už jsi konečně vzhůru,“ usmála se nevině Temari. Ostatní osoby mužského pohlaví v místnosti to sledovali s překvapeným pohledem.
„Takže když už mám vaši plnou pozornost,“ vzala si opět slovo Sakura a dívala se na kluky. „Chceme vás o něco požádat.“
„O co,“ zeptal se Neji.
„Chceme vědět,“ začala Tenten. „Jestli nám zítra nepomůžete s tréninkem?“
„Každý ovládáte jiný druh boje,“ pokračovala Ino. „Chceme se trochu procvičit.“
„Ok,“ souhlasil Sai.
„Díky, jsi skvělý,“ skočila mu kolem krku Ino, ale hned si uvědomila, co udělala a pustila ho: „Ech. Promiň.“
„Dobrý,“ odvětil Sai.
„A co ty, Shikamaru,“ zeptala se Temari a koukala se na něho.
Shikamarovi oči přejížděli po všech dívkách, ale nejvíc ho přitahovali oči Temari. Povzdechl si a souhlasil.
„No vidíš, že to ani nebolelo,“ usmála se Temari a nebezpečně se k němu nahnula přes stůl. Což vyvolalo na jeho tváři další ruměnec.
„Neji,“ chtěla vědět jeho odpověď Tenten. „Uděláš to pro mě?“
„Samozřejmě, že to udělá,“ odpověděla za něho Hinata. „Že ano, Neji?“
„Ech,“ koktal celý zrudlý. „No tak dobře.“
„Díky,“ řekla celá nadšená Tenten a nahnula se přes něho, aby viděla na jeho karty. Dlouho je zkoumala, čímž mu umožnila bližší pohled na svůj obnažený krk, pak vynesla jednu z karet a odtáhla se.
„Myslím, že to vyhraješ,“ usmála se na něho.
Neji se zmohl jenom na kývnutí, jak měl sucho v puse.
„Sasuke,“ usmála se sladce Sakura a ten věděl, že je zle.
„To víš, že vám pomůžu,“ odvětil rychle, aby náhodou nedostal po hlavě.
„Výborně,“ řekla a chtěla pokračovat, ale dál se nedostala. Do místnosti vletěl Akamaru a mířil si to do kuchyně, cestou ovšem smetl vše, co mu stálo v cestě. A to byla i Sakura. Nestačila, ani vykřiknout a už letěla na zem. Čekala tvrdý náraz, ale nedočkala se ho. Opatrně otevřela oči. Byla v něčím náručí.
„Jsi v pořádku,“ zeptal se Sasuke.
Sakura zvedla hlavu a jenom se zmohla na kývnutí, jak byla vykolejená. Pomalu se vymámila z jeho náručí a rozhlédla se kolem. Několik židlí bylo poražených a jeden stůl byl na šrot.
„Akamaru, ty jeden zlý pse,“ hubovala mu právě Hinata.
„Sakuro, opravdu jsi v pořádku,“ zeptal se starostlivě Sasuke.
„Jo,“ odpověděla.
„Takže mi půjdeme,“ řekla Temari a společně s ostatními dívkami opustila jídelnu. „Zítra ve dvě u vodopádu. A přijďte všichni naráz, ať nemusíme čekat.“
Jejich odchod sledovali čtyři páry očí.
„Můžete mi někdo vysvětlit, co to mělo znamenat,“ zeptal se zmateně Neji.
„Mě se ptej,“ mumlal Shikamaru a sáhl si na ucho.
Hinata to všechno pozorovala a teď se pro sebe jenom usmála: „To jsou tupci.“
no manifik...zase...ale začíná to být lepší a lepší...jen tak dál
dooooost dobrý, jako sv**ě