Mise s názvem Pohroma 4.část

Naruto zpozorněl, a po chvíli opravdu zaslechl tiché šramotění vycházející z koruny jednoho blízkého stromu. Sai byl pořád ještě trochu odlišný od ostatních, ale už se stihl naučit spolupráci a Naruto byl jedním z mála lidí, kterým věřil. Vyměnili si pohledy a pak svorně kývli.

Sai sáhl po svém štětci a rychlostí světla nakreslil svalnatou opici. Ta vzápětí ožila a namířila si to ke slídilovi schovanému ve větvích. Ozvaly se zvuky naznačující krátký boj, a pak jim onen slídil nedůstojně spadl ze stromu přímo na zadnici.

Naruto, Sai i Lee čekali, že se bude chtít prát, ale on si tam jen tak seděl a začal nadávat tak barvitě, že by se za to nemusel stydět žádný špaček. Naruto ho poznal okamžitě. „Konohamaru?“ zvýšil překvapeně hlas. „Nazdar šéfe!“

„Co tady děláš?“ „Sledoval jsem vás,“ odpověděl celkem zbytečně Konohamaru. „Na to jsem se neptal.“ „Ale ptal šéfe. Fakticky,“ dušoval se Konohamaru, který to tak úplně nepochopil. Naruto se chytil za hlavu.

„Co se to tu děje?“ ptala se rozespalá TenTen, kterou Naruto probudil. „Co tu dělá ten mrňavej kluk?“ „To se právě snažíme zjistit,“ odpověděl jí Sai. „Nezlob se šéfe, já jsem jen chtěl vědět, kam jste to tak narychlo zmizeli. Je to důležitá mise?“

„Co sním budeme dělat?“ obrátil se Naruto k ostatním. „Nejradši bych ho poslala zpátky do vesnice, ale jsme už dost daleko,“ ozvala se TenTen. „Souhlasím. Pokud jsem tobě a Gaarovi dobře rozuměl, tak Kankuro potřebuje ty informace, co nejdříve. Nemáme čas se s ním vracet,“ souhlasil Sai.

„Takže?“ „Necháme si ho!“ vykřikl nadšeně Lee, jako by se jednalo o psa nebo kočku. „Třeba ho budeme moct naučit spoustu skvělých věcí! Budeme jako Gai sensei!“ Leeovo nadšení sice nikdo nesdílel, ale neměli na vybranou.

Konohamaru dělal, že ho jejich debata vůbec nezajímá, ale Naruto si všiml, že sedí tak, aby všechno dobře slyšel. „Tak fajn. Je rozhodnuto. Lee budeš ho mít na starosti,“ rozhodl Naruto a musel uhnout, aby ho nezasáhly Leeovi do všech směrů lítající údy.

„Super zpráva! Můžeš s námi zůstat,“ oznámil Lee Konohamarovi. Tomu se nadšením rozzářila očička a začal samou radostí skákat. Naruto ho zarazil. „Brzdi kamaráde. Můžeš s náma zůstat jen proto, že nemáme čas se s tebou vracet, jasný? Tohle je fakt hodně důležitá mise...“

„Důležitější než hledání ztracené kočky?“ TenTen se začala chichotat. „Jo, důležitější. Což znamená, že se budeš držet poblíž Leeho a poslouchat na slovo. Jasný?“ Konohamaru zasalutoval. „Jasný, šéfe!“

Sai se rozhlédl kolem. „A ty svoje ocasy máš kde? Neschovávají se tu někde v křoví, že ne?“ Konohamaru se začal kroutit. Naruto zvedl obočí. „No?“ „Než jsem odešel, tak jsem je emh vyřadil z provozu.“ „Vyřadil z provozu?“ opakovala nevěřícně TenTen.

„Pustil jsem jim trochu omračovacího plynu. Nechtěl jsem, aby mě sledovali.“ Všichni na něj nevěřícně zírali. Sai se otočil k Narutovi. „Tolik k týmové práci, co?“ Naruto se bezradně podrbal na hlavě. Na to fakt nešlo nic říct.

Druhý den vstali za svítání. Lee vytáhl nějakou pochybnou zdravou výživu od Gaie senseie. Sice to nikomu moc nejelo, ale jelikož byli všichni líní vařit, spokojili se s tím. Lee byl z Konohamara naprosto nadšený. Ten byl jako jediný ochotný poslouchat jeho přednášku o „Síle mládí“ a přínosu taijutsu pro ninji.

Po dalším půldni cesty byli nuceni udělat kratší pauzu, neboť jim Konohamaru umíral hlady. Ty Gaiovi tyčinky nakonec asi nebyly až tak výživné, jak jim Lee tvrdil. Každopádně během této přestávky Naruto děkoval bohům, že se se Saiem vrátili z honu na zajíce trochu dřív.

Stihli tak vyrvat Leemu z ruky kunai, kterým se chystal „vylepšit“ Konohamarovi účes. Kluci by to dále neřešili, ale TenTen byla jiného názoru. Pořádně Leeho zfackovala a pohrozila mu, že jestli se to o pokusí ještě jednou, sebere mu všechny kunaie a vlastnoručně mu opižlá vlasy! To byla dostatečná výstraha.

Další cesta probíhala bez větších problémů. Tedy až na to lovení Konohamara z bažiny. Ale to byl nepodstatný detail. Každopádně třetí den po opuštění Konohy dorazili k táboru, kterému měl velet Kankuro.

Ale tábor se zdál být opuštěný. „Nejsme tu špatně?“ vyslovil myšlenky všech Konohamaru. „Koho tu vůbec hledáme?“ zeptal se a rozhlédl se kolem. „Jednoho takového milého chlápka s černou čepicí a červenými značkami na obličeji. Jo a na zádech nosí svýho kamaráda.“

Konohamaru zbledl. „Nemyslíte náhodou toho šílence, co mě tenkrát málem uškrtil na ulici?“ „Někdo tu mluví o mě?“ ozvalo se přímo za Konohamarem a ten nadskočil dobré tři metry nad zem. Pomalu se otočil a hádejte kdo stál za ním. Kanruko v celé své kráse.

„Páni tebe bych tu nečekal. Je to už dávno, viď? Ale víš co? Jdeš akorát. Zrovinka potřebuju někoho, na kom bych vyzkoušel schopnosti svojí nejnovější loutky. Jsi ideální kandidát! Tak co, pomůžeš mi?“ zeptal se s ďábelským šklebem Kankuro. Konohamaru se místo odpovědi zhroutil.

„Koukám, že vaše generace geninů nic moc,“ otočil se k ostatním. „Rád vás vidím. Předpokládám, že vás Gaara posla s těmi dokumenty, co?“ „Co bys řekl?“ otázal se ledově Sai. Kankuro mu věnoval stejně ledový pohled. „A kdo je tohle? Mistr ledový psí čumák?“

„Buď rád, že tě neslyší Kiba,“ zasmál se Naruto. „Ten psí čumák by si asi vzal osobně.“ Kanruko se podrbal na hlavě. „No jo. Jak se vlastně on a ten jeho hafan mají? Člověk by řekl, že je to zázrak, že jsou ještě na živu, když jim nehlídám záda.“

„Hodláte tu sentimentálně vzpomínat, nebo nám radši vysvětlíš, kam se poděla vaše armáda?“ přerušila je TenTen, které došla trpělivost. Kankuro se na ní pomalu otočil.

„Jo tohle. Museli jsme se přesunout. Zjistili jsme totiž, že tu máme špeha. Proto jsme tábor posunuli o dvě míle na západ. Pojďte, zavedu vás tam. A předem upozorňuju, že na pomalý nečekám!“ řekl a zmizel ve větvích. Naruto pokrčil rameny, hodil si Konohamara na záda a s ostatními se vydali v Kankurových stopách.

To be continued

Proč měli v armádě špeha? Jaké informace díky tomu unikli? A co ještě všechno zpíská Konohamaru? O tom všem příště....

Jen vám sem přidávám informaci, že jsem napsala takovou "vtipnou" povídku, kteoru najdete na Konoha: Vize budoucnosti