Once upon a time 22

Once upon a time 22

„Tak co napadlo někoho něco,“ zeptal se Naruto ostatních, kteří seděli okolo ohně a večeřeli.
„Necháš nás aspoň najíst,“ zamumlal otráveně První.
„Ne,“ odsekl mu Naruto.
„Ale no tak, klid,“ uklidňoval je Sarutobi. „Prvně se najíme a pak si promluvíme o tom jak chytnout Zetsua.“
„Tak dobře,“ zamrčel Naruto a zakousl se do své večeře.
Yondaime to všechno sledoval s úsměvem na rtech. Od jeho oznámení, že je Narutův otec, uběhl už týden a oni se navzájem poznávali.
„Je jako jeho matka,“ říkal si v duchu. „Stejně neposedná.“
„No, jen se neraduj,“ přerušil jeho tok myšlenek Třetí, jako by věděl, o čem přemýšlí. „Zdědil po vás dvou opravdu tu nejhorší kombinaci povah. Je tvrdohlavý a hyperaktivní.“
„Ech,“ zamrčel Čtvrtý.
„Myslím, že Sarutobi má pravdu,“ smál se Druhý. „Je stejný jako ty. A to jsem nezávazný pozorovatel.“
„Hele, nechcete se bavit o něčem jiným,“ zeptal se naštvaně Naruto.
„Ale copak,“ smál se První. „Snad jsme tě neurazili.“
Ale ne stačil něco naštvaně odseknout, chytil ho Druhý a třel mu pěstí vrh hlavy. Což se Narutovi moc nelíbilo, ale u ostatních vyvolalo vlnu smíchu.
„No tak, pusť,“ vrčel Naruto.
„Tak už ho pusť, bratříčku,“ ozval se První.
„Ale když já si nemůžu pomoc,“ smál se Druhý a konečně ho pustil. „On se vždycky nechá tak jednoduše vytočit. A já tomu nemůžu odolat.“
„Ale teď už vážně,“ řekl Minato. „Jak chytneme toho spratka.“
„No, víme toto,“ zamyslel se Třetí. „Je schopný se, já bych to vyjádřil, jako vsáknutí se do přírody. Což znamená, že mu musíme zabránit v kontaktu se zemí.“
„To znamená buď vzduch, nebo vodu,“ zamyslel se Druhý.
„Něco mě napadlo,“ pronesl První a vysvětlil ostatním jeho plán.
„To by mohlo vyjít,“ souhlasil Naruto.
„Teď ho jenom najít,“ řekl Čtvrtý.

„No to jsem zvědavý,“ pronesl Naruto. „Jestli tohle vyjde.“
„To uvidíme,“ odpověděl mu otec. „A nebuď tak netrpělivý.“
„Hmm,“ zamrčel. „Vidíš už signál.“
Yondaime se chtěl zasmát, ale uviděl signál a tak se jenom tiše přikrčil. Jejich cíl se blíží.
Uprostřed mýtiny se ze země vyhoupl Zetsu v té své kukle. Rozhlédl se kolem sebe a zvedl ruku s prstenem. V tu chvíli se na mýtině objevila další postava.
„Co to,“ zavrčel Yondaime.
„Měl být přece sám,“ řekl Naruto.
Na druhé straně, kde se schovávali První a Druhý se toto, taky stalo překvapením.
„Ty nezdá se ti, že je přes tu druhou postavu vidět,“ zeptal se První.
„Teď když to říkáš,“ zamyslel se dotazovaný. „Vypadá to, že to je jen obraz. A že ten dotyčný je na míle daleko.“
„Pšt, uvidíme, co si pěkného řeknou,“ řekl První a nastražil uši.

„Pane,“ uklonil se Zetsu.
„Něco nového,“ zeptala se postava.
„Sledoval jsem je, jak sis přál,“ začal. „Je to tak jak jsi říkal. On nás zradil a spolu s ním i jeho společník.“
„Hmm,“ zavrčel. „Tak zrádce, a zrovna on.“
„Ano, pane,“ pochleboval. „Ale myslím, že se to dá jednoduše vyřešit.“
„Co navrhuješ,“ zeptala se postava znovu.
„Pošli Hidana, ten má rád vraždění,“ ušklíbl se Zetsu. „Počkal bych, až se to narodí a pak.“
„Hmm,“ zasmál se. „Jsi rafinovaný a zlý. To se mi líbí. Udělám, to jak navrhuješ.“
„A co s tím druhým,“ zeptal se Zetsu.
„Uvidíme,“ ukončil debatu a zmizel.
Zetsu se ještě dlouho díval na místo, kde stála postava a pak se ušklíbl: „Konečně se toho bastarda Uchihy zbavím.“

„Zajímavé,“ nadhodil První. „Už jsi skončil?“
„Jo,“ odvětil Druhý a vyslal smluvený signál.
Zetsu stále stál na mýtině a nad něčím přemýšlel, takže si ani nevšiml postavy, která se vynořila na druhé straně.
„Co chceš,“ zeptal se Zetsu, když jí postřehl.
„Tvůj život,“ odpověděla mu postava.
Zetsu se zarazil a pozorně si postavu prohlédl: „Tebe znám. Ty jsi byl u Kyubbiho.“
„Máš dobrou paměť,“ uznal.
„Kdo jsi,“ optal se Zetsu, i když věděl, že odpověď nedostane.
„To není důležité,“ taková byla odpověď.
„Nedostali jste mě minule, nedostanete mě ani teď,“ smál se Zetsu. „Myslel jsem, že jste chytřejší.“
„Tím bych si nebyl tak jist,“ odvětil a pod pláštěm udělal pár pečetí. Kolem Zetsua se vynořil ze země dřevěný dům a chytil ho do pasti.
„Dobře, jdeme na to,“ rozhodl Naruto a spolu s otcem vyrazili.
Mezitím Třetí dokončil další přípravy pasti. „Tentokrát ho dostaneme,“ prolétlo mu myslí.
Zetsu stál v hale domu a rozhlížel se kolem sebe. Tato technika mu nebyla neznámá, ale ten co jí používal, byl mrtvý, čemuž nerozuměl.
„Jsem zvědavý, co vymysleli,“ ušklíbl se.
„To uvidíš,“ pronesl První a sundal si kápy. Kolem něho prošli dovnitř další dvě postavy a rozestavili se kolem zajatce.
Ten se jenom ušklíbl a zeptal se: „Jak dlouho myslíte, že mě to udrží?“
„Do tvého soudného dne,“ usmál se První.
„A ten přišel dnes,“ dopověděl Čtvrtý a také si sundal plášť.
„To je mi pocta,“ pronesl ironicky. „Sam První a Čtvrtý, to jsem si nezasloužil. Ale copak tady děláte?“
„Zkus hádat,“ ozvala se třetí postava, ze které se vyklubal Naruto.
„Další mrtvola,“ ušklíbl se Zetsu. „No, myslím, že jsem nasbíral dost informací pro svého pána a teď bych odtud měl zmizet.“
Soustředil se a čekal, že se vsákne do země, jako kolikrát předtím, ale dneska to nefungovalo. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Nic nechápal. Stál na dřevěné podlaze, měl by přece zmizet.
„Nejde to co,“ pronesl s úšklebkem Naruto.
„Co jste to udělali,“ díval se z jednoho na druhého.
„Dovol, abych ti představil svého bratra,“ řekl První a ukázal na další postavu stojící ve dveřích. „Toto je Druhý. A jak jistě víš, můj bratr ovládá velmi dobře techniky vody. Zbytek si domysli sám.“
„To .. to,“ koktal zděšeně. „Vy jste pod tenhle dům dali vodu. My plujeme na vodě. Nemůžu odtud.“
„Přesně tak,“ pochválil ho Čtvrtý.
„Vidíte, není úplně hloupý,“ pronesl Třetí, který seděl nahoře na zábradlí a s úsměvem se koukal dolů.
„To se teprve ukáže,“ pronesl První.
„Dáme ti stejný návrh jako Deidarovi,“ vzal si slovo Naruto. „Řekni nám, kde máte sídlo a umřeš rychle.“
„Táhni k čertu,“ odsekl Zetsu, i když věděl, že to jsou jeho poslední slova.
„Sám sis vybral,“ uzavřel debatu Druhý. Složil ruce do po sobě rychle jdoucích pečetí a kolem vězně se objevila bublina z vody. Zetsu se snažil z ní dost, ale bylo to marné. Bublina se kolem něho uzavírala čím dál víc. Cítil na sobě obrovský tlak vody. Cítil, jak mu drtí kosti. Odtrhává svaly od kostí. Věděl, že tady umře. Snažil se bojovat, ale marně. Tady mu ani jeho neuvěřitelně tvrdá kukla nepomůže. Naposledy se pokusil nadechnout a voda se mu dostala do úst, stékala dovnitř a cestou drtila vnitřnosti. Jeho tělo se otřáslo poslední smrtelnou křečí a pak znehybnělo.
„No, abych pravdu řekl tak nevím,“ zamyslel se Druhý.
„Co nevíš,“ zeptal se První.
„No, jestli je mrtvý,“ podíval se na něho nevinně.
„Ježíši,“ zakroutil nevěřícně hlavou.
„Nech ho tam tak dlouho, dokud mu nepraskne i ten krunýř,“ pronesl Čtvrtý. „Pak by už snad měl být mrtvý.“
„Naruto, co se děje,“ zeptal se najednou Třetí s pohledem upřeným na chlapce.
„Ne nic,“ odvětil a odvrátil svůj pohled od vodní bubliny. „Jdu za Kyubbim, říct mu, že to vyšlo.“
Otočil se a odešel ven z domu. Jeho záda sledovaly čtyři páry očí.
„Co to mělo znamenat,“ zeptal se překvapeně První.
„Myslím, že na to nemá žaludek,“ odpověděl mu Třetí.
„Bude se muset s tím naučit žít,“ řekl Druhý. „I když u něho nevím. Má v sobě moc dobra.“
„Hele, co s ním uděláme,“ zeptal se znovu První. „Nemůžeme ho pohřbít do země. Mohl by se znovu oživit.“
„Nestraš,“ namítl Druhý. „Uděláme to takhle, pohřbím ho do řeky. Odtud by neměl zahnout.“
A jak řekl, tak i udělal.