Once upon a time 18

Once upon a time 18

„Tsunade-sama, máme problém,“ přihnal se do kanceláře Páté jeden z ninjů.
„Co se děje,“ zeptala se, vděčná za každé vyrušení od práce, kterou jí nachystala Shizune.
„Před domem klanu Hyuuga se bojuje,“ odpověděl zadýchaně.
„Cože,“ stála okamžitě na nohou. „Shizune, jdeme. A ty zavolej Kakashiho a spol.“
„Ano,“ obě se rozběhly k místu nepokojů.

„Vidím, že nemám jinou možnost,“ řekl Hiashi a složil ruce do pečetě. „Budeš potrestán.“
„Ne,“ vykřikla zděšeně Hinata. Všichni ostatní ztuhli. „Otče, to ne.“
„Neboj, Hinato,“ uklidňoval ji Neji a dál se díval na jejího otce: „Slíbil jsem mu, že tě ochráním i za cenu vlastního života.“
Oči Hinatiného otce se zúžili a soustředili se. Neji se připravil na bolest, kterou viděl jenom jednou. U svého otce. Ale nic se nedělo.
„Jak to…,“ koktal Hiashi a prohlížel jsi Nejiho. „Co jsi udělal s pečetí?“
„Já nic,“ při této odpovědi si šáhl na čelo, které zakrývala čelenka se znakem Konohy a prudce si jí strhl. Všichni členové klanu Hyuuga jenom překvapeně vydechli. Tam kde měla být prokletá pečeť ptáka v kleci, nebylo nic. Nejiho čelo bylo hladké jako kdysi.
„To není možné,“ divil se jeden člen klanu.
„Neji, jak, kdy,“ ptal se zmateně Hiashi.
„Pár dní,“ odpověděl a dal si čelenku zpátky na čelo.
„Ale jak,“ ptal se znovu.
Než stačil odpovědět, z jedné postraní uličky přiběhla Tsunade a za ní velitelé jednotlivých týmů.
„Co se to tady děje,“ vykřikla a nevěřícně se na ně dívala. „Zbláznili jste se?“
„Pátá, nepleťte se do toho,“ ozval se Gaara.
„Cože,“ nevěřila svým uším.
„Nezasahujte,“ promluvil tentokrát Hiashi. „Toto je věc klanu Hyuuga. Neji vysvětli mi to.“
Neji se otočil k Hinatě a řekl: „To Naruto.“
Hinata jenom zalapala po dechu a zašeptala: „Jak?“
„Od našeho boje na chuuninské zkoušce,“ začal vyprávět. „se Naruto, snažil najít způsob, jak mě zbavit té pečetě. Vyprávěl mi, jak pátral celé dva roky. A pak našel jedno jutsu, ale nevěděl, jestli bude fungovat. Ptal se mě, jestli to chci aspoň zkusit. A já souhlasil. Udělali jsme to tajně, předtím než odešel za Sasukem. Tenkrát se nic nestalo, ale před několika dny pečeť zmizela.“
„To není možné,“ vykřikl Hiashi. „Ta pečeť je přece nesmazatelná. A ještě aby jí odstranilo, takové budižkničemu, jak byl ten spratek.“
„Važ svá slova,“ krotil ho Kakashi a ostatní mohli jenom souhlasit.
„Proč,“ prskal celý rozzlobený. „Ten spratek nikdy nic jiného nebyl. Jenom přítěž pro Konohu.“
„Tak to by snad stačilo,“ promluvil tiše, ale zlostně Gaara. „Ještě slovo a srovnám tuto vesnici se zemí.“
„Uklidni se Gaaro,“ uklidňoval ho Neji. „On si myslí, že když už tady Naruto není, tak že ho může urážet. Ale není to tak, Hiashi. Dokud tady budeme my, on nikdy nezmizí.“
„Přesně tak,“ pokračoval Sasuke. „Dokud tady jsme my, on nikdy nezmizí. Aspoň z našich srdcí.“
„To mi je jedno,“ prskal Hinatin otec. „O něm to tady není. Hinata pošpinila jméno rodu, musí být potrestána!“
„Tak to tedy ne,“ prskla Sakura.
„Dokud jsme tady tak ne,“ souhlasil Sai a ostatní pokyvovali souhlasně hlavou.
„Sakuro, jak jsou na tom,“ zeptal se starostlivě Neji.
„Neboj,“ uklidňovala ho. „Ona i dítě jsou v pořádku.“
„Dítě,“ užasla Kurenai a spolu s ní i ostatní jounini a Tsunade.
„Čí je ten parchant,“ zeptal se znovu otec. „Ať ho můžu zabít.“
„Není to parchant,“ namítl Shikamaru. „Byli řádně oddání.“
Hinatin otec stejně jako ostatní členové klanu zalapali po dechu: „Cože?“
„Byli oddání,“ zopakoval Sasuke.
„Neji, ty jsi jim to řekl,“ zeptala se s roztřeseným hlasem Hinata.
„On mě o to požádal,“ odpověděl Neji, nespouštěje oči z členů klanu. „Požádal nás všechny, abychom tě ochránili i s tím maličkým.“
„Tak kdo je to,“ zařval Hiashi.
Neji se mu podíval pevně do očí a řekl: „Uzumaki Naruto.“
V tu chvíli by bylo slyšet spadnout špendlík, jaké se rozhostilo ticho.
„Narutovo,“ ozval se do naprostého ticha Kakashi.
„Ano,“ odpověděl mu Sai.
„Ach, můj bože,“ zašeptala Tsunade. „Takže to jsi ty? Ten dopis nelhal.“
„Tak dost,“ zařval znovu Hiashi. „Toto je věc klanu a já nedovolí, aby se do toho pletli ostatní. Hinata bude spolu s Nejim potrestaná a to dítě zmizí ze světa. Já nedovolím, aby se do klanu dostal takový odpad.“
„Tak na to bych se podíval,“ zavrčel Sasuke. „Pořád jenom klan, klan. Mám chuť vybít celý váš klan. Jak to udělal můj bratr s naším.“
„A co je důležitějšího než klanu,“ vyštěkl. „Co jste vy?“
„My,“ odpověděl Shino. „My jsme rodina.“
„Cože,“ zeptal se nevěřícně jeden ze členů klanu.
„Jsme rodina,“ zopakoval Chouji. „Její rodina.“
„Už toho mám opravdu dost,“ řekl s ledovým hlasem Hiashi. „Všichni členové klanu připravte se.“
Všichni na jeho výzvu zareagovali zapnutím byakuganu. A což ochránci reagovali obdobným způsobem. Zaujali bojové postoje a připravovali svoje techniky.
„Tak dost,“ zařvala Tsunade a vystoupila kupředu. „Sasuke, Sakuro, Neji a ostatní vždyť vyvoláte válku mezi klany. Tohle by si Naruto nepřál. Nepřál by si zničení Listové.“
„Přesně tak,“ snažil se je přesvědčit Asuma.
„Tohle by Naruto nechtěl,“ souhlasil Iruka.
„V tom případě existuje jediná možnost,“ ozval se Shikamaru. Podíval se po ostatních a vytáhl z kapsy kunei.
„Co chceš dělat,“ zeptal se posměšně Hiashi.
„Se dívej,“ odsekl mu. Pomalu, aby všichni viděli jeho pohyby, zvedl ruku se zbraní a přiložil ji ke svému rukávu, na kterém byl znak jeho klanu. Na chvíli ztuhl a pak se k zemi snesl kousek látky se znakem. Nikdo nevěřil, tomu co se stalo.
„Vzdávám se svého klanu,“ řekl s hlavou vztyčenou. Ostatní udělali podle jeho vzoru totéž. Všichni z Listové, kteří patřili k nějakému klanu, odtrhli nebo odřízli své klanové znaky. Kusy látek se pomalu snášeli k zemi a v tu chvíli se začala psát nová kapitola osudu Skryté Listové.