Once upon a time 19

Once upon a time 19

„Cože,“ zeptala se překvapeně Tsunade.
„Je to jednoduché,“ začal Shikamaru. „Nechceme zničit Konohu. Naruto by si to nepřál, ale zároveň chceme ochránit to jediné, co nám po něm zbylo. I za cenu toho, že se vzdáme svých klanů.“
„Ale,“ koktala dál.
„Pátá,“ promluvil Gaara. „Jestli si ceníte spojenectví se Skrytou Písečnou, nebudete se teď do toho vměšovat.“
Tsunade zůstala stát s otevřenou pusou a nevěřícně na ně zírala. Nechápala, kde se to v nich vzalo. Vždycky byli ochotní položit za svou rodnou vesnici i život. Byli to ti nejlepší ze svých klanů. Nejlepší generace ninjou za posledních kolik let. Dívala se na ně a přemýšlela, kdy vyrostli. Nebo to jenom zapříčinila Narutova smrt?
„Když se vzdáte svých klanů, kam chcete jít,“ zeptala se Shizune. „Nikdo vás pod svou střechu nepřijme, protože se bude bát pomsty vašich rodin.“
„Je to tak,“ souhlasil Asuma. „Nakonec budete muset odejít z vesnice. Tohle chcete?“
„Lee, nemyslím, že to je dobrý nápad,“ přidal se Gai.
Lee se na něho jenom podíval, zvedl palec a hodil na něho svůj cool úsměv a řekl: „Síla mládí vyhraje.“
Někteří z nich sklonili smutně hlavy. Ale pak se ozval Sasuke: „Není to tak úplně pravda, že nemáme kam jít.“
„Cože,“ reagoval překvapeně Hiashi.
„Domy rodu Uchiha jsou prázdné,“ pokračoval. „A jelikož já jsem jediný člen klanu.“
„Ale,“ koktala Shizune.
„Myslím, že nastal čas, znovu otevřít dveře a zaplnit to místo,“ řekl Sasuke a rozhlédl se po ostatních. „Co vy na to?“
„Skvělý nápad,“ souhlasil Lee.
„Ale aby bylo jasno,“ zamračil se Neji. „Pokud nás někdo kdy napadne, budeme se bránit.“
„Přesně,“ přidal se na jeho stranu Shino.
Pak si vzal slovo zase Shikamaru: „Nechceme přijít o rodiny. Proto jestli nás kdy budete chtít vidět, tak, jedině jako rodina. Jestli někdo přijde, jako člen klanu, tak ho bez milosti vyhodíme. Od této chvíle pro nás přestali klany existovat.“
„Shikamaru,“ vykřikl zděšeně Asuma.
„Myslím, že jsme skončili,“ pronesl Neji. Otočil se zpátky k Hiashimu a řekl: „Jestli se kdy jenom dotknete vy nebo váš klan Hinaty či dítěte, zabiju vás. A když ne já, tak někdo z ostatních.“
Po této výhružce se otočil k Hinatě, sklonil se k ní, vzal jí do náručí a spolu s ostatními zmizel. Jejich odchod doprovázel zvířený písek ve větru.
„Ježiši,“ zašeptala Tsunade a klesla do písku.
„Pátá, co budeme dělat,“ zeptal se trochu rozladěně Kakashi.
„Já nevím,“ odpověděla.
„Myslím, že bude nejjednodušší je nechat být,“ řekla Shizune. „Je to ta nejlepší generace za celá léta. Nikdo z nich neumřel a to byli posílání na nebezpečné mise. Nemůžeme o ně přijít. Bylo na nich vidět, že jsou ochotni dál plnit svoje úkoly, ale zato chtějí mít tohle. Nechala bych to být, Tsunade. “
„Hmm,“ zmohla se jenom na zamrčení. Pomalu se zvedla, podívala se na klan Hyuuga a řekla: „Dobře si rozmysli, co uděláte. Stojí proti vám silný nepřítel. A taky je to tvoje dcera.“
Poté se otočila a vydala se zpátky do své kanceláře na skleničku saké. Bůh ví, že jí potřebuje.

Před vstupní branou vedoucí k části vesnice, patřící klanu Uchiha, zavířil písek. A jak se usazoval, objevilo se tam velké množství postav. Všichni se dívali na bránu a čekali.
„Neji, můžeš mě dát na zem,“ zeptala se Hinata. Když tak udělal, rozhlédla se po ostatních a poděkovala: „Děkuji, vám všem, ale to co jste udělali je dost strašné. Odejít z klanů.“
„Hinato, udělali bychom to znovu,“ řekl Gaara a usmál se na ní, což u něho nebylo normální. „Víš, když zemřel, objevilo se ve mně prázdné místo. Bolelo to, i když jsem se snažil sebe víc, nepřecházelo to. Ale teď když ses objevila ty a to maličké, mám pocit, jako by se to místo zacelilo. Proto udělám všechno, abych ti
pomohl.“
„Ale,“ koktala.
„Žádné ale,“ přerušila ji Sakura. „Co se stalo, stalo se. Teď už s tím nic neuděláme.“
„Přesně,“ souhlasil Kiba a Akamaru souhlasně štěkl.
Hinata se rozhlédla po ostatních a z očí jí tekly slzy: „Nevím, jak vám všem mám poděkovat.“
„To nemusíš,“ řekl Shino.
Všichni se smáli a v tu chvíli nebylo šťastnějších lidí ve vesnici. Byli všichni spolu a brzy jich bude víc. Ale jeden z nich byl zasmušilý.
„Sasuke,“ zeptala se opatrně Sakura, když viděla, jak strnule zírá na bránu ke svému domu. „Jsi v pořádku?“
Ten sebou trhl a zadíval se na ní, a pak i na ostatní a řekl: „Dlouho jsem tu nebyl. Vrací se mi vzpomínky.“
„Sasuke,“ začala Hinata a přešla k němu. „Nemusíš to dělat. Můžu odejít z vesnice a najít si nějaký malinký domek a žít v něm.“
„Ne,“ přerušil ji. „Tohle místo už mě strašilo dost dlouho. Je čas otočit list.“
Usmál se na ní, přistoupil k bráně a roztrhl lana, která ji poutala. Zhluboka se nadechl a opřel se do dveří. Ty se s hlasitým zaskřípěním otevřeli a všem se naskytl pohled na jejich nový domov.
Sakura přistoupila k Sasukemu, chytla ho za ruku a s úsměvem řekla: „Jsme doma.“
A pak všichni vešli do míst, která na dlouho budou zvát domovem.

Chtěla bych jen říct,že teď nevím kdy se dám další díly jelikož odjíždím na hory takže asi tak za týden asi, moc se omlouvám :-D