Vyjímka z pravidel (12. Kapitola)

To...to nepřece nejde! Nevyspím se s ním! Nemůžu!
Myšlenky jí hlavou běžely jako blesk.
Ucítila jeho rty na svých.Ucukla.
Sice má taky sharingan,ale snad se mi povede jeho paměť upravit...
Shodila ho ze sebe. Tohle nečekal. Podíval se na ni,oči jí rudě žhnuly. Jistě! už si vzpoměl,koho mu připomíná! Ta malá holka! Dvojče Itachiho.
Pozdě.
O vteřinu později už v uměle navzeném spánku klesl na koberec a v paměti mu zůstaly jen pozměněné vzpomínky.

Urovnala si šaty,překročila Kakashiho,prošla chodbou,zhasla za sebou a vyšla do chladného vzduchu. byla měsíčná noc a tak se rozhodla vydat na malou obchůzku Konohy. Nohy ji samy nesly do opuštěné čtvrti,ve které kdysi sídlil Uchiha klan. Teď tam krom ní a pír suchých stébel tvávy poletujících ve větru nikdo nebyl. Nebo ano? Otočila se. Měla ten samý pocit,jako když se dopoledně náhle probudila. Nikdo tam nebyl. Šla tedy dál....

Tady bydleli strýček a teta... a tady...ano tady za rohem. To je náš dům...
Zastavila se před dveřmi,které před lety nikdo nezavřel.Měla jít dál? něco v ní jí bránilo vstoupit. Nesmysl! Přece teď nezačne mít výčitky svědomí. Udělala to kvůli němu.

*************
Otřel jí z tváře krvavou šmouhu. ,,Jsi v pořádku malá?"
,,Už dávno nejsem malá. nezapomínej,že jsme stejně staří."
,,Však to já vím. Ale vždycky pro mě budeš moja malá sestřička. Moje jediná láska."
Usmála se. Byli jako jeden.
,,Teď ale musíš odejít. Nesmí na tebe padnout ani stín podezření."
,,Uvidím tě ještě?"
,,To ti přísahám."
************

,,Jak sentimentální."
Ozval se za ní známý hlas.
,,Co mi chceš?!" otočila se na bledého muže.
,,Vcelku nic. Jen dávám pozor na svou budoucí svěřenkyni.Ostatně,byl jsem u tebe i dopoledne. Když spíš jsi tak roztomilá..."
,,Řekla jsem ti,že se k tobě nikdy nepřidám! Nikdy!"
,,Jednou se někdo dotkne tvého citlivého místa a pak budeš prosit o sílu,kterou ti nabízím."
,,Slabého místa? Co ty můžeš vědět! Jen plácáš do větru."
,,Nebuď naivní. To si myslíš,že nikdo o tobě a Itachim neví? jak roztomilé...ale když pomyslím na to,že jste dvojčata..."
PLESK Dala mu facku. Když se rozmáchla na druhou,tentokrát značně silnější ránu,chytil jí za zápěstí.
,,Tohle už nezkoušej."
,,Nebo co?"
Přistoupil k ní blíž a zašeptal jí do ucha:
,,Nebo se tvé slabé stránky dotku já!"
Vytrhla se mu a znechucená se vydala ke svému novému domovu. Ještě dlouho tam stál a díval se za ní. Věděl,že ten okamžik,kdy bude patřit jen jemu jednou přijde. Jen musí být trpělivý....

Osprchovala se a lehla si do postele. Pod dekou se schoulila do klubíčka. Cítila se tolik zranitelná. Zdálo se jí,že snad každý v téhle vesnici je proti ní. Za několik minut ji ale od neveselých myšlenek vysvobodil spánek beze snů.