Tatsu 07

Výplod fantazie

„Tam, kam chci“pronesl velmi tichým hlasem.

Sakura se už další otázku nepokoušela, věděla, že je to zbytečné. Awe si to šmatlal ke svému meči. Byl zapomenut u jednoho dubu. Ležel přímo u jeho kořenů. Awe se sehnul, vzal meč do ruky a připevnil si ho na záda.Pak se opět otočil a šel si sednout k ohni. Každý sval ho bolel. Nebyl ještě pořádku. Zavřel oči, snažil se zahnat bolest, která mu z kříže vystřelovala do celého těla. Brněly ho ruce. Otevřel oči a všiml si Sakury jak se na něj starostlivě dívá.

„ Bolí Tě něco ?“ účastně se ho zeptala.

„Trochu“ přiznal se.
Sakura vstala a popošla k němu. Sedla si po jeho levém boku a položila mu svou dlaň na jeho čelo. Awe ucítil, téměř okamžitě jak bolest ustupuje. Byl jí vděčný.
„Už je to lepší ?“ zeptala se.
„O hodně, děkuju“ odpověděl a zadíval se do ohně. Plameny tančily jako tanečníci dávných věků svůj jedinečný a uchvacující tanec, Zářil jako paprsky světla při východu světla… zářily a on v nich spatřil na okamžik.. na malinkatou chvíli dívku…. Svou ženu… svou milovanou… spatřil její nádherné zlatavé vlasy a modré oči… vzpomínal na ni.. proč ? proč zase ? už je to tolik let… je to snad milion let…měla krásný hlas…. Vždy mu zpívala, když seděli v korunách stromů a odpočívali… kolem nich letaly světlušky a oni dva je se zatajeným dechem nechali přiletět až k sobě a posadit na tváře , na ruce…. Trhal pro ni květiny , každé ráno se vzbudil dříve aby ji mohl utrhnou růži, ale nejvíce ze všech kytek milovala jasmíny… jasmíny.. pamatoval si její vůni , ještě teď si vzpomínal jak se mu vždy zatočila hlava a málem podlomily kolena , když k němu přišla blíže a políbila ho… bylo to jako .. bylo to jako bát v nebi… cítil štěstí tryskající z jejich duší , byl to vodotrysk blžené naděje … cítil se jako voda v mořích , jako hvězdy na obloze… jako svěží tráva , právě zrozená sluncem jara , jako čerstvé ovoce, které dozrává na košatých letních stromech, jako duhový list letící s podzimním větrem o závod, jako sníh , jako střípky barevných skel zářících v zimních paprscích odpoledního slunce….miloval její hlas…zněl jako.. jako vodopád padající přes stovky kamenů do hlubin země… LÁSKA…. Ano….
Miloval ji celou…..
V jeho duši se usadil smutek. Schoval si ruce do dlaní a přitáhl si kolena k bradě. Opřel se o ně.zavřel znovu oči.Chtělo se mu spát… jak dlouho už vlastně nespal ? jak dlouho už nespal bez nočních můr , ze kterých se probouzel s křikem a pláčem zároveň ? Nesmím na to myslet… nesmím…Zavřel oči….

A zdál se mu sen….

Padal obrovskou rychlostí vzduchem….co se to do háje ?..?..?...uviděl nad sebou obrovský stín… co to sakra je ? vyděsil se… mělo to dvě obrovská křídla , zlaté šupiny pokrývaly dlouhé masivní , svalnaté tělo… obrovskou hlavu a tlamu plnou ostrých bílých zubů … Awe zamrkal…. Tohle je sen… jo… jo určitě…. Drak letěl přímo k němu. Awe už viděl pár draků ale žádný z nich nebyl tak krásný , tak majestátní, byl to zrozenec síly .
Pak se čas zastavil…

TIK TAK

Awemu přestalo bušit srdce … drak přiletěl k němu a pozorně si jej prohlížel…

TIK TAK

Naklonil svou obrovskou hlavu k němu… oba viseli ve vzduchu… jako nehybné panenky…

TIK TAK

… jsem synem smrti teď mě zabije…

TIK TAK

Awemu se zastavil dech …. Buď mě zabije to stvoření a nebo zemřu udušením…

TIK TAK

TIK TAK

TIK TAK
………………………… „ Pozorně poslouchej chlapče“ drak vycenil zuby. Awe si myslel , že se zbláznil, draci přece nemluví nebo jo ?... no ale zase psi taky nemluví a co pak Pakkun…. Chtěl se rozesmát .. co se to semnou zase děje ?

„Jsi jen sen, nechci tě poslouchat“ pronesl ledovým hlasem.
„Možná ano , možná ne… ale přeci jestli je toto sen tak se nic nestane když si mě poslechneš, jestli není , tak …..“
„Pokračuj“
„Ty jsi …“
„Ano kdo jsem?“
„Ty jsi ten ..“
„Hmm?“
„Ty jsi ten kdo…“tak už se vymáčkni….
„Ty jsi ten kdo se stane…“ Awe se začínal nudit…
„Ty jsi ten kdo se stane mnou…..“
"Hi."

Awe se na něj nechápavě podíval…

COŽE ???????????????????????????????????????

„Slyšels… ještě se potkáme, ale trochu jinak… dám ti jednu radu… okamžitě odejdi od těch lidí co jsi teď s nimi .. dostaneš se do velkých problémů když zůstaneš s nimi…. Dej si pozor na toho Ohnivého a na ledovou Královnu….sbohem“

TIK TAK

Awe se prudce probudil…. Ufff…. Ale mohla to být pravda ? .. už viděl spoustu divných věcí ale tohle se tak moc lišilo od reality , že to nemohla být pravda…

„ Co je pravda chlapče ? Je chlapče pravda něco co můžeš uchodit do svých rukou a sevřít ?“
toto mu vždy říkal jeho učitel, ale Awe věděl že tahle věta nebyla úplná… něco v ní chybělo…

Cítil na čele mokrý hadr…nejspíše mu ho tam položila ta růžovlasá dívka, začínal ji mí vpravdě rád… starala se o něj .. a stejně tak Naruto, nějak to nedokázal pochopit, ale on si o mě taky dělá starosti, nevím proč mu záleží na někom , koho viděl poprvé v životě a zná ho maximálně den a půl … tohle si ještě musím zjistit…
Měl horečku… věděl to , a proto ten mokrý hadr… byla mu zima i horko… vše zároveň… Páni dneska byl tedy pěkně těžký den… ať už skončí PROSÍM …zavřel oči….

Slunce je všechny uvítalo do nového dne… Vypadalo to , že bude krásný den…
Jako první se vzbudil Kakashi( ale ten nejspíše ani nespal a obcházel tábor, sice byl domluvený s ostatními , že je vzbudí , ale všichni byli přesmíru utahaní … hlavně Naruto a Sakura.. Naruto z toho , že se jen o chlup vyhnul smrti a Sakura , protože se neustále starala o něj… Kdo to vlastně je ? co tu dělá ? tyhle otázky zněly Kakashimu v hlavě celou noc … ani sie nemohl soustředit na čtení své oblíbené knížky…)
Ostatní se probouzeli postupně …. Jakmile už byli vzhůru všichni kromě Naruto , Aweho , Sakury… sešli se u doutnajícího ohně a měli poradu, říkali si že mezitím sbalí tábor, protože Naruto měl nějaké podivné sny , nespíš , protože ho ráno našli jak spí venku ve stanu v zajímavé pozici… ostatní dva leželi vedle sebe … Sakura na toho kluka dohlížela celou noc… začali balit a chtěli se vydat na cestu,. Včera večer jim Sakura oznámila , že Awe cestu zvládne… jakmile měli vše sbalené a oheň uhašený šli je vzbudit…
„Neji vzbuď Sakuru a ty ostatní , Ano ? už je pomalu čas kdy bychom měli vyrazit“ prohlásil Maito Gai a dobaloval si batoh. Neji si pomyslel : hmm tak to zase já budu muset budit toho uřvaného Naruta… přišel k němu … podíval se na něj … a vedle něj zpozoroval klacek … že bych ho třísknul po hlavě ? Ale to sensei určitě nemyslel… sehnul se k té oranžové kopě a zatřásl s ní.. Naruto sebou zavrtěl a zahuhňal : „Ještě je brzo!“ Neji ho nechal být a šel k těm dvěma… Sakura pomalu otevírala oči… takže jeden z krku .. a podíval se na něj… hmmm tak tohle vůbec nechci .. opravdu to nechci… Neji si klekl vedle Aweho a chtěl s ním zatřepat, ale jakmile byl jeho ruka na několik milimetrů od Aweho ramene tak…….

PRÁSK !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!