Tatsu 05

Slovíčkaření

Naruto:“A neměl by to říci sám?“
Awe se usmál… vážně v tom klukovi je více než se zdá…

„Neřekneš jim kdo jsi?“ začal Naruto.

„Ne asi ne!“Awe byl unavený a na nějaký výslech …..
Všichni stáli kolem něj a napjatě čekali jestli se něco dozví.. jen to vypadalo že se nikdo nic nedozví , ale že někdo dostane od někoho přes hubu.Awe si je prohlížel… vypadají docela silně. Ti dva starší jsou nejspíše jejich učitelé … Podíval se znovu na Naruta…. Ty oči…

…… mladý muž se procházel lesem a právě došel k řece, díval se do ní . Stál tiše a téměř bez dechu. Když v tom:“Kdo jsi?“jeho hlas byl příjemný, jemný …. Moc krásný hlas…Awe vystoupil ze stínů stromů a prohlédl si chlapce.

„Ahoj“

Mladík: „ Ahoj, povíš mi kdo jsi?“ otázka zazněla stmívajícím se světem…. Awemu se mihla před očima vzpomínka na časy dávno minulé a bolestné… ne nesmím na to myslet to se stalo už dávno , ano už tak dávno a přesto , přesto to tak bolí … jakoby to bylo včera , dnes , řed hodinou … minulou sekundu… V aweho očích se objevil smutek, mladík si toho asi ….

Děje se něco ?“pronesl účastně.

„Ne nic se neděje, vše je v pořádku, nebo možná bude….“ Odpověděl „ Jmenuji se…..“chlapec se na něj podíval , podíval se mu do očí „jmenuji se Awe“usmál se a odvrátil oči.

„A ty ?“ zeptal se.

„Jmenuji se Nimato. Proč jsi tady ? Nemáš čelenku s žádným znakem, tedy nejsi ninja?“ zeptal se Nimato.

„ Nejsem ninja… co je to vlastně ninja?“

„Je to bojovník, který plní úkoly a vyzná se v různých druzích boje“
Awe se zamyslel… on byl bojovník ale trochu jiného směru… byl bojovníkem , bojovníkem světla i tmy… podle toho která moc potřebovala pomoci… byl neutrální … nikdy o sobě nemohl řici , že je dobrý , nebo , že je špatný…. Jak sám často říkal , tak prostě byl…. Jen byl…
Zase se na sebe podívali a Nimato: „ Začíná se stmívat , měl bych už jít domů“

„Nechoď ještě“

„Proč?“

„Chtěl bych si sTebou promluvit , ale jestli ti to způsobí nějaké potíže ….“nechal otázku nedopovězeno. Nimato se usmál : „ Ne nezpůsobí“

Awe přišlek k Nimatovi a společně se posadili na břehu řeky. Byla Tichá noc, klidná, plná otázek , které nepotřebovaly být zodpovězeny…. Nikdo z nich nepromluvil seděli tiše , seděli a celá krajina se pomalu ponořovala do roucha noci.. ochladilo se, zvedla se mlha , ale hvězdy na nebi zářily i přesto jasněji a jasněji… Awe se díval na nebe jak se pomalu zbarvuje do inkoustové černi… Nimato pozoroval plynoucí řeku…. Přemýšlel… vím, že se něco stane, něco zlého… cítím to …. Už je to tady, už to klepe na dveře…. Vzpomněl si na svou ženu a na svého nedávno narozeného syna…. Nesmí se jim nic stát, nikdy, nikdy se jim nesmí nic stát, prostě to nedovolí….zemřel by pro mě … byli pro něj vším … CELÝM ŹIVOTEM…

Takto přemýšlel a nevěděl , že muž sedící vedle něj mu čte myšlenky … Awe se usmál… je to opravdu hodný člověk….vzpomněl si na svou rodinu… na svou ženu a malého chlapce…. Ne na ně nesmím myslet, ne teď… ne tady….
Viděl je , viděl je oba … jeho žena klečela a v záchvatů bolestí se celá třísla, z jejich rtů neuniklo ani slůvko, nevykřikla, nikdy by to neudělala…. Ani když jí dlouhý meč projel ramenem , nevydala ani hlásku… klečela a tiše se třásla, Awe ji pozoroval a jako ve zlém snu si přál aby se probudil a toto vše skončilo.. jenže to nebyl zlý sen .. byla to strašlivá Skutečnost !!! Awemu se v očích zatřpytily první slzy… první náznaky slz, ale on nechtěl brečet, nemohl, když jeho žena byla tak silná…. Už přestával cítit ruce… Nikdy se ještě nedostal do takovéto situace, nikdy a nikdy se do ní nechtěl dostat… vzpomněl si na svého učitele ……
….. „Jen to co je v Tobě ukáže jaký jsi, to co dokážeš svou vlastní silou zvládnout… jsi schopen bojovat a pro ty co miluješ obětovat život? Jsi toho schopen? Jestli ani pak se staneš silným .. dokonce silnějším než já sám…“

…měl tehdy snad pravdu? Je toto pravda ? …. Nevěděl v tuto chvíli nevěděl jak moc silný je a jak dlouho… jak dlouho se bude držet než mu pukne žalem srdce… cítil bolest , ne z ran , které utržil , ale z toho jak viděl….. moje drahá , milovaná … díval se na ni jak bojuje.. věděl , že je vše ztraceno , nechápal kde bere tu sílu… její dítě leželo v kaluži krve mrtvé … přinutili ji ať se na to dívá …ať se dívá na své dítě které mučili a nakonec zabili… ona neplakala, neuronila jedinou slzu , jen se ve smrtelných mukách žalu dívala jak jí zabíjejí její dítě… Awe se taky díval musel… jejich čtyřletý chlapec to potřeboval, potřeboval vědět , že v okamžiku smrti jsou jeho milovaní s ním… Awemu stékalo něco horkého po tváři… nikdy nezapomene jak se musel dívat do očí svého syna… nikdy na to nezapomene…
„Jsi nařadě holčičko“ pronesl krutý hlas.Awe chtěl vykřiknout … nevěděl co … Jeho milovaná se na něj podívala a naposledy řekla: „ Miluji Tě“ rána padla … Awemu se zatmělo před očima… zavřel je… pak se podíval a …. Byla mrtvá….. NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE

Awe se otřásl .. toto je noční můra … jen to… nebyla to sice pravda, stalo se to.. ale nechtěl na to myslet…

„Jsi v pořádku?“zeptal se Nimato , ucítil , že se něco stalo ucítil bolest větší než kdy zažil , cítil bolest muže sedícího vedle něj… uviděl i osamělou slzu , která spěchala na své pouti po Aweho tváři…

„Jen jsem si na něco vzpomněl, nic se neděje“ odpověděl, setřel slzu a opět se oba zadívali do krajiny .
Po chvilce ticha
„Dnes je krásná noc , viď?“ zeptal se Awe.
„Ano to je“
„Dnes je noc plná otázek… dnes se některé osvětlí a zodpoví… i budoucnost některých.“
„Znáš moji budoucnost? „
„Ano“

Nimato se usmál tuto odpověď čekal… něco ho tady přivedlo.. něco ho přivedlo na místo kde vše získal.. kde si řekli svá ano.. on a jeho žena..
„ A tady taky o vše přijdeš“ řekl Awe
Čteš mi snad myšlenky? To nikdo nedokáže, nebo spíše ne mnoho lidí…
„ Ano čtu.“ To bylo stručné….. nejspíš se nedozvím proč, že ?
„ Bohužel Ne“
Přišel jsi mi tady něco říct?
Ano přišel, ale ještě ne…. Možná to víš sám…
To mám zemřít ?
Ano
Proč?
Pro ty které miluješ
Pomůžu tím někomu ?
Všechny zachráníš a dáš jim budoucnost
Kdo mě zabije, nebo… proč zemřu z jakého důvodu ?
To už tady bylo …
Tak proč?
Zemřeš a dáš naději
Musím ?
Ne
Takže když nechci….
… tak nemusíš… nikdo tě nemůže nutit , ale myslíš , že přídeš na to , že není jiná cesta…
toto vše se odehrávalo v Nimatově hlavě… Byl to rozhovor ze kterého Nimata mrazilo v zádech…
„Nečti mi už myšlenky“ poprosil Nimato
„Jak chceš“ odpověděl Awe
„ Musím už jít domů za …“
Za svým synem a ženou…. Dopověděl za něj hlas v jeho hlavě….
„ANO“
„ Uvidíme se ještě?“ zeptal se Nimato
„Ano, zítra přijď musím ti dopovědět jak Tvůj příběh skončí….“
„Třeba to ani nechci vědět“pověděl Nimato a odcházel…
vím, že nechceš ale taky vím, že to uděláš, vím, že pro své milované zemřeš….

No nebyly to zrovna úsměvné vzpomínky … říci někomu že musí zemřít není nějaká moc velká sranda …. Vzpomněl si na den kdy se jeho slova uskutečnila…. Den který byl tak blízko jejich setkání na břehu řeky…. Ta slova byly ta poslední co řekl Awe Nimatu:

„ MNOHO ŠTĚSTÍ ČLOVĚČE, AŤ PLAMEN V TVÉM SRDCI NAVŽDY ……. Zůstane…“