Tatsu 02

A bylo světlo ? a za ním ?

A sakra , pomyslel si Naruto . Kdo to sakra je ? z mlhy se mu najednou začala vynořovat tvář chlapce, nebo muže ? to je jedno …. Jednoduše se nad ním právě někdo skláněl a díval se mu do očí . Vpíjel se mu do obličeje , prohlížel si ho , jakoby poprvé ve svém životě uviděl člověka….
Naruto nemohl vědět , že to byla pravda, že tento mladý muž viděl člověka poprvé. Ano nebyl člověkem . Byl někdo jiný , byl něčím víc. Byl něčím a to něco v tomto světě nemělo co dělat. Bylo to nebezpečné , velmi nebezpečné aby tady byl. Mohla se rozpoutat válka , mohlo se rozpoutat peklo. Ano Peklo to je to správné slovo.

Naruto málem vyletěl z kůže ….. tedy spíše by vyletěl kdyby ho ten ,,někdo“ nezadržel.

,,Copak to děláš ?“ promluvil neznámý zvučným a příjemným hlasem .
Naruto se vyděsil , opravdu se vyděsil , slyšel ten hlas , už ho slyšel , slyšel ho ve své hlavě když umíral …. Slyšel ho jak se ptá na tu otázku… „ Co to znamená milovat ?“ ta otázka …

,, Stále bych rád věděl co to znamená .“ pousmál se mladý muž.
Naruto sebou škubnul a snažil se vyskočit na nohy , jenže ten neznámý ho držel příliš pevně.
,, Měl by si se uklidnit, uškodí ti když se teď budeš hýbat. Jen Ty sám víš jak blizko jsi byl smrti , nebo ne ?“ jeho hlas se změnil , zněl jinak , něco v něm narutovi zanechalo stopu, jako šrám na duši…..
Zelené oči se na něj najednou dívaly přísně… Naruto polknul….. nedostávalo se mu vzduchu do plic, cítil jak se dusí , snad poprvé v životě se bál… ten pohled, ty oči…

,, Mě se nemusíš bat.“ Pronesl chlapec se zelenýma očima.

Má je snad zelenější než Gaara …. Proč si teď jen musím vzpomenout na Gaaru ?
Jejich oči si byly tak podobné , ta úžasná zeleň …. Jenže Gazda měl oči plné smutku, tenhle je měl plné soucitu…. Soucitu, ze kterého se chtělo Narutovi brečet, ještě se nikdy nikdo na něj nedíval takto ….
,, Já se Tě nebojím… to jsi ty kdo …?“ pronesl Naruto namáhavě. Bylo zvláštní slyšet znovu svůj hlas.
,, to je dobře, jsem velmi rád..“ oči se na něj usmály , ale soucit z nich nezmizel, jen …. Naruto si všiml že jsou unavené…,,teď tě pokusím zvednout , ano ?“
Naruto nehlasně přikývl a založil ruce pod sebe.
Cítil jak je zvedán, páni ten má ale pořádnou sílu… Naruto malinko zasténal jak ucítil bolest v páteři.
A teď už stál. Prohlédl si svého společníka pořádněji . první čeho si všiml byly oči … samozdřejmě, pak dále dlouhé havraní vlasy stažené sponou ve tvaru hvězdy. Podíval se na něj pozorněji – měl opravdu krásný obličej , velmi jemné rysy, ale ne zženštilé , opálenou pleť…. Páni v zimě ? jak ? pomyslel si Naruto….. prohlédl si jeho oblečení tmavě modréá vesta, modrá mikina , modrá kalhoty …. Černé boty… na jeho oblečení bylo něco zvláštní… ne snad z toho že byl celý v modrém , ale v tom, že bylo z ….. z čeho ? Naruto to nevěděl , nikdy neviděl takový materiál který se leskl podle stínu a světla … který měnil barvu podle okolí , který při dopadu svitu hvězd zářil a přitom světlo tlumil… Naruto nikdy nic podobného neviděl..

,, Měli bychom už jít, není tady bezpečno.“ Promluvil tiše.
Naruto zase sebou škubnul ….
,, ano “ promluvil bezmyšlenkovitě Naruto.

Vykročili pomalým krokem. Mladý muž podpíral dalšího mladšího muže. Neznámý Naruta držel pevně , snad jako by se bá že může někdo ze tmy vyskočit a ukrást mě  Naruto se chtěl rozesmát.. co mu tady tak mohlo hrozit… co mu mohlo hrozit v lese…. Ve strašlivé , děsivém lese plným příšer , keré jen a jen vyskočit a kousnout, snpíše sežrat….. Naruto se otřásl..
,, Je Ti snad zima ?“ zeptal se.
,, trochu ano.“ Odpověděl Naruto. Nebyla to pravda , otřásl se strachem , ale nepřiznal by to ani na své smrtelné posteli. Jejda , malem se toto spadané listí stalo místem mého posledního odpočinku….
Podával mu svůj plášť který držěl v ravé ruce. Naruto se po něm natáhl, ale plášť mu vypadl , proklouzl mu mezi prsty a sklouznul na zem, kde zůstal leže.
,,to jsem nechtěl““ chtěl říci Naruto ale majitel pláště se pro něj ohnul a přehodil ho přes Narutova ramena.