Hokageho Syn: Origins 014 - Sbližování

Hned ráno se musel Tanma dostavit k Tsunade, jak vzkázala Shizune. Další mise a určitě seznámení s novým týmem, připomněl si Tanma po cestě. Zpoza dveří do kanceláře slyšel hlasy, Tsunade byla toho rána v klidu. Po vyzvání vešel.
„Nuže, tady je váš velitel. Prošel celý svět, tak se vyzná,“ uvedla Tsunade Tanmu, když vstoupil. Tanma se rozhlédl po místnosti, nalevo od něj stála Elika, se kterou se střetl předchozí den. Po jeho pravici stál mladík s uhlově černými vlasy, žlutém tričku a světle šedých kalhotách.
„Tanmo, seznam se. Ahura Elika,“ začala Pátá a pokynula rukou na dívku.
„Už jsme měli tu čest,“ opáčila Elika, načež Tanma přikývl.
„A Tso Kiro, původem z Kamenné,“ Tanma přikývl na pozdrav mladíkovi napravo.
„Hej, chlape,“ ozval se Kiro na pozdrav a čekal dál, co z Tsunade vypadne.
„Takže vy dva jste se už střetli. Kiro, tohle je Namikaze Tanma. Doufám, že spolu budete vycházet,“ promluvila Tsunade po chvilce ticha. Všimla si, jak Tanma zpozorněl.
„Něco se ti nezdá?“ ozval se Kiro, když si Tanmy všiml.
„No, radši si dávám bacha. Na cestách jsem narazil na několik skupinek Kamenickejch, co se vydávali za Namikaze. Šli po mě,“ vysvětlil Tanma, jenže Kiro byl v naprostém klidu.
„Jo ták. Hej, už nějakým rokem kopu za Listovou. Navíc, Namikaze nebo ne, proti tobě nic nemám. Ale tvoji opatrnost chápu,“ uznal Kiro a natáhl ruku, kterou Tanma přijal. Tanma si všiml, jak se v Kirových smaragdově zelených očích zablesklo, hned na to mu zesílil stisk.
„Máš nějakou páru, chlape. To sa mosí nechat,“ uznal Kiro, když zesílil i Tanmův stisk. Elika jenom nechápavě zakroutila hlavou.
„Můžu pokračovat?“ ozvala se Tsunade, když to rádoby přetahování trvalo už nějakou chvilku. Oba chlapi ihned povolili a čekali další instrukce.
„Nuže, Tanmo, chtěl jsi tým a tady ho máš. Oba dva jsou Jouninové jako ty, zbytek si povíte pak. Teď mě ale poslouchejte, všichni tři,“ Tsunadin hlas nabral nečekanou vážnost. Znamenalo to jediné. Že to řekne jenom jednou a nehodlá o tom diskutovat.
„Momentálně jste tým, tak od vás očekávám ty nejlepší výsledky. Váš první úkol vás zavede do Totznarowského lesa v Kusagakure. Tanma už tam byl před pár lety,“ začala Tsunade a všimla si, jak Tanmův pohled potemněl. Bohužel, neměla jinou možnost.
„O co jde v Kusagakure, Godaime-sama?“ zeptala se Elika, aby tu chvilku ticha přerušila.
„Jde o jednu nedořešenou záležitost, která se musí vyřešit. Rada Travnaté už začíná být nespokojená. Tanmo, vím, že je to těžké, ale pověz nám víc,“ odpověděla Tsunade a požádala Tanmu, aby doplnil informace.
„Jde o les, co zamořili pavouci. Les už kvůli jejich vlivu umřel a jejich vliv se rozšiřuje dál a dál. Kolemjdoucí lidi unášejí a přetváří na jejich hybridy,“ začal Tanma, jenže mezi slovy dělal daleko větší pauzy, než u něj bylo zvykem.
„Proč je to teda nedořešený, když jsi tam bol? Dosti som o tobě slyšel, Tanmo, tak mňa to překvapuje,“ zeptal se Kiro, Tanma si až teď všiml jeho přízvuku.
„V tý době jsme nebyli připravení. Celá moje jednotka tam zařvala, a dost nehezky. Ani mi to není zrovna příjemný, že se tam musím vracet,“ odpověděl Tanma tvrdě, Kiro jen uznale a odevzdaně přikývl, Elika vyjeveně vyvalila oči.
„No, určitě jim doplníš potřebné informace. Vyrazte, až uznáte za vhodné. Hlavně to dodělejte. Rozchod!“ rozkázala Tsunade, načež nově vzniklý tým opustil místnost.
Tým byl na cestě ke Kusagakure, pod Tanmovým velením. Tanma se rozhodl, že zatím nebude pevně určovat, kdo by měl velet, nechá to na náhodě. Po cestě doplnil informace, hlavně co za nástrahy čekají.
„A myslíš, že to má někdo na svědomí?“ zeptala se Elika po cestě. Tanma si vybavil svůj souboj s Yarim, který u cílového místa sváděl.
„Mám jistou teorii, ale nemám to ještě potvrzený. Budu se na to muset zaměřit, pokaď bude čas,“ odpověděl Tanma. Po dvou hodinách cesty stanul tým na místě. Les se vůbec nezměnil.
„Tak jo. Podle místních je tu něco, co těm pavoukům dává sílu, aby mohli svůj vliv šířit. Musíme to něco najít a buď zničit, nebo vzít. Sám nemám ponětí, co to bude. Mějte oči na stopkách,“ shrnul Tanma informace a dali se do díla. Les už Tanma znal, jenže se propadli do podzemních katakomb, kde už znalosti končily. Naštěstí, díky Tanmovým znalostem a schopnosti se obětovat, Kirově Dotonu a Eličiné podpoře, skončila mise úspěchem bez ztrát na životech. Jenom Tanma byl těžce zraněn, jenže nemocnice už měla potřebné vybavení na rychlou léčbu. Mladý Namikaze zjistil, že Tsunade vybrala dobré lidi. Mohl jim věřit.
Nebyla to až takový hrůza. Než se vydají na další misi, mají minimálně tři dny volna. Každý toho využil podle svého gusta. Tanma se rozhodl si trošku protáhnout kostru lehčím cvičením. Jenže podivné rány a následné nadávky kazily idylku. V hlase rozeznal Eliku.
„O co se tu snažíš? Dyť ta země je včil samá ďura,“ ozval se Tanma pobaveně, když zahlédl unavenou Eliku s několika děrami kolem sebe.
„Menší trénink a pokus o něco,“ odpověděla dívka zadýchaně, hodlala ale pokračovat dál. Tanma si všiml, jak jí jedna ruka zmodrala a druhá zrudla.
„Oheň a voda k sobě nejdou,“ poznamenal si Tanma tiše a čekal, co bude dál. Elice se mezi rukama vytvořil menší oblak, jenže nedokázala ho udržet.
„Sakra!“ prskala dívka a unaveně se svezla na zem. Tanma pochopil její snahu.
„Kombinovat elementy v jeden a vytvářet nové podsady jsem teda ještě nezkoušel. Sám ani nevím, co by mi z toho vzniklo, když mám vzduch a blesk. Místo toho jsem se vrhl na něco jednoduššího,“ poznamenal Tanma dívčí snažení. Ta seděla na zemi a vydýchávala.
„A co to je? Hořím nedočkavostí,“ řekla dívka mezi nádechy a výdechy. Tanma jen stál se založenýma rukama na hrudi.
„No, musím uznat, že jsi tu vodní stěnu držela dokonale. Dosáhnout takové úrovně vyžaduje hodně cviku,“ poznamenal Tanma, než se opřel o nedaleký strom.
„Jo, voda mi šla vždycky líp než oheň. Díky,“ dívka se s těmito slovy zvedla a došla na Tanmovu úroveň.
„A co má být to něco jednoduššího?“ na její otázku se blonďák jenom usmál.
„Absolutní ovládání živlu,“ přišla odpověď, hned na to Tanma pohnul rukou, aby ukázal, co tím myslí. Zvedl se silnější vítr, který si pohrával Elice s vlasy a bundou.
„Tak to ti nežeru, to byla jenom náhoda,“ řekla Elika, když vítr ustál. Nepřesvědčilo ji to. Tanma zkusil znovu. Pohnul dvěma prsty pravé ruky, následný vítr Elice trošku nadzvedl sukni.
„Pořád ti to nežeru. Jenom si to dobře časuješ, nic víc,“ stále nepřesvědčená, Tanmovi už u hlavy naskočila žilka. Zbýval poslední pokus. Natáhl ruku k obloze a zatnul svaly. Elika si všimla, že jasná obloha se rychle zatáhla temnými mraky a hned se dalo do deště.
„Jseš tu už pár let, takže moc dobře víš, že takhle rychlý slejváky tu nejsou. Už mi to věříš?“ zeptal se Tanma, když se během pár vteřin silně rozpršelo.
„A to jsi udělal jak?“
„Tajak jsem teď říkal. Použil jsem vítr, aby tu dotáhl dešťový mraky. A zase je můžu poslat pryč,“ odpověděl blonďák a znovu pohnul rukou, mraky se začaly trhat, než se znovu vyjasnilo.
„Všechno díky absolutní kontrole nad živly,“ dodal Tanma, když poslední mráček zmizel.
„Vypadá to jednoduše. Víš jak na to?“ zeptala se Elika nadšeně, až to Tanmu zaskočilo. Čekal všechno možné, ale ne takový zápal.
„Tak jo, ukážu ti jak. Ale když se jedná o vodu, tak bych ti asi doporučil si vzít jiný oblečení a možná nějakej ručník,“ blonďák si nemohl odpustit narážku, jenže Eliku tím pobavil.
Tanma dotáhl Eliku na cvičiště, co měl poblíž domu. Kousek dál od Tanmovy překážkové dráhy protékal potok a končil v umělém jezírku. Eličin úbor nehodlal Tanma komentovat, vzala si sportovní podprsenku a capri legíny.
„Co je? Trochu vody to přežije,“ okomentovala dívka, což Tanma dál nekomentoval. Místo toho jí pokynul, aby si sedla na okraj břehu.
„Tak o co teda jde? V čem je to jednodušší?“ zeptala se dívka a máchala si nohy ve vodě. Z Mlžné byla zvyklá na pobyt ve studené vodě.
„Jde o úplnou kontrolu nad tvým živlem. Nepotřebuješ vymýšlet nějaký názvy, nepotřebuješ k tomu pečetě. Jenom pohneš rukou a máš to,“ odpověděl Tanma a na ukázku použil svoje Namikaze.
„Narazil jsem na to v jednom ze svých starých svitků. Tu omáčku kolem ti tu vykládat nebudu, přejdem rovnou k věci,“ pokračoval Tanma a přisedl si k Elice.
„Nejprv tomu musíš porozumět. Pochopit ten element,“
„A to jak?“
„Nejlepší je se nechat tím daným živlem obklopit. Ve tvým případě si do tý vody budeš muset sednout,“ odpověděl Tanma, načež Elika hned hupsla do vody. Nohy složila do tureckého sedu, voda jí sahala po krk.
„A teď mě dobře poslouchej. Úplně vypni, vyprázdni hlavu, jo? Nech se tou vodou obklopit, nech ji tebou proudit,“ začal Tanma, Elika z intuice zavřela oči.
„Dýchej zhluboka, nádech v sobě chvilku podrž. Představ si, jak se voda pohybuje, jak funguje. Zkus se tomu přizpůsobit, synchronizuj se. Nech se táhnout proudem,“ pokračoval dál blonďák, Elika si poupravila sed. Voda byla studená, ale klidná. Ideální začátek. Tanma seděl na břehu, aby měl dobrý přehled. Chvilku se nic nedělo, voda se čeřila pouze, když Elika vydechla. Jenže po té chvilce si Tanma všiml, že kdykoliv se Elika nadechla, voda měla tendenci se víc natahovat k dívce.
„Tak tohle bylo rychlý. Rychle se do toho dostala,“ pousmál se Tanma v duchu, když si všiml pokroku. O další chvilku později se pokrok zvýšil. Při nádechu voda stoupla Elice pomalu k nosu, při výdechu se voda odtáhla a odhalila její hrudník. Tanma se jen pousmál. Sám se s tím dupal několik dní, než to pořádně pochopil a Elika to pochopila do hodiny. Nakonec nestojí za pendrek jako učitel.
„Má na to, pochopila to,“
Tanma sledoval Eličin postup asi další hodinu. Pokročila natolik, že při výdechu se voda odtáhla natolik, že ji odhalila celou.
„Myslím, že to máš, Liko,“ ozval se Tanma, čímž dívku vytrhl ze soustředění.
„Kyaa!“ vypískla dívka, protože jí voda šplíchla do očí. Od Tanmy vyšlo jenom pobavené uchechtnutí.
„To není vtipný! Co jsi vůbec říkal?“
„Že už to máš. Pochopila jsi to. Teď to zkus ještě raz, ale nech oči otevřený, ať vidíš svůj postup,“ odpověděl Tanma a zvedl se. Elika se řídila jeho radami, znovu se vrhla do meditace, ale nechala oči otevřené. Viděla, jak se při nádechu voda zvedá a celou ji kryje, zatímco při výdechu se voda oddálila.
„Jak je to možný?“ zeptala se dívka, když došla za Tanmou, který mezitím přešel k blízkému stromu, kde nechal batoh s věcmi. Tanma jí mezitím podal láhev s vodou.
„Pochopila jsi podstatu svýho živlu, Liko. Základ máš za sebou,“ odpověděl blonďák, když se dívka utírala. Konec konců, práce s vodou má svoje pro a proti. Taky jí neušla Tanmova přezdívka, kterou jí oslovil. Rychle si dala dvě a dvě dohromady.
„A co je další krok?“ zeptala se dívka, když si přehodila ručník přes ramena a napila se. Tanma se nemohl vynadívat na to, jak byla krásná s mokrými vlasy.
„Ten ti ukážu, než vysvětlím. Ty si prozatím odpočiň, bo i ty základy jsou pěknej záhul na tělo,“ odpověděl Tanma a vytáhl z batohu dvojici vějířů, Elika se posadila ke kmeni stromu, kde měl Tanma položený batoh. Všimla si, že měl teď Tanma vlasy volně rozpuštěné, na misi je měl stažené v culíku.
Teď to byl Tanma, kdo stál na vodní hladině. V rukou měl složené vějíře, nárameník s přehozem ležel u batohu. Elika se na svého týmového kolegu zahleděla, Tanma přešel doprostřed jezírka, vějíři čeřil vodu. Elice hned došlo, co tím myslel. Tanma měl ruce natažené co nejvíc, přesto čeřil vodu. Pak se postavil čelem k ní, ruce překřížené na hrudi. Elika si všimla, jak zavřel oči. Tanma si v mysli přehrával melodii, která mu měla pomoct. Složené vějíře měl jako provizorní paličky, opisoval kruhy ve vzduchu, vypadal, jako kdyby bojoval s něčím neviditelným. Elika nemohla odtrhnout oči, jak Tanma cvičil. Působil úplně klidně, soustředěně, s každým mávnutím vějíře se zvedl vítr, nějaký dokonce zvedl vodu. Tanma náhle vějíře rozevřel, z provizorních paliček přešel na seky. Točil se jak kolovrat, protáčel si vějíře mezi prsty, vysílal větrné vlny, doslova tančil na vodní hladině. Elika pomalu nedýchala, Tanma najednou otevřel oči a výrazně zrychlil. S každým seknutím vějíře vyšla i větrná vlna, která by s člověkem udělala slušnou paseku. Poslední části Tanma střídal rychlosti, provedl pár úderů, než vějíře hodil a otočil se k Elice svojí levou stranou. Vějíře letěly jako bumerangy, vrátily se Tanmovi do rukou, aby je následně znovu zavřel. Za Tanmou se vytvořilo několik čar z větru, znázorňovaly seky, které provedl. Blonďák vydýchával.
Elika byla jako v transu. Nečekala, že pokud se jí zadaří, bude umět totéž. Z transu ji probral až Tanma, který ji lusknul před očima.
„Co? Vnímám!“
„Jo, to vidím. Pojď, zvedej se. Pro dnešek stačí,“ sdělil Tanma s mírným pobavením, když vracel vějíře do batohu a nasazoval si nárameník.
„Co? Nepojedem dál?“ zeptala se dívka zklamaně, když se zvedla ze země.
„Všeho moc škodí. Navíc, musím si promyslet, co ti doporučím. Já na vítr střídám vějíře, bo a nebo katanu. U vody to ale bude chtít něco jinýho,“ odpověděl blonďák a počkal, až ho brunetka doběhne.
„Jo? Co bys mi doporučil?“
„Hmm, stejně jako vzduch je voda celkem pohyblivá, dynamická a plná energie. Dost nepředvídatelná. Ale místo útočení to místo obtéká,“ začal Tanma, když sešel kopec do vesnice.
„Viděl bych to na kusarigamu, nebo stuhu,“ dokončil blonďák, když se dostal na ulici.
„Tak to bych asi zkusila tu stuhu,“ přidala se Elika zamyšleně, Tanma se podrbal ve své bujné hřívě.
„Budu se muset podívat, co doma najdu. Pak se ještě domluvíme. Pojď, zajdem do Ichiraku, celkem mi vyhládlo,“ navrhl Tanma, což mu Elika odsouhlasila. Následujících pár metrů došli v tichosti, zatím si neměli co říct.
„Jak jsi strávila včerejšek? Dala ses s někým do řeči?“ vyzvídal Tanma, když měli Ichiraku na dohled.
„Ne, šla jsem rovnou domů. Ani nevím, kde zmizel Kiro,“ odpověděla Elika, když Tanma nakoukl do prostor restaurace. Dokázal rozeznat Sakuřinu růžovou sukni, Narutovy oranžové kalhoty a Kirovo žluté tričko.
„Myslím, že začlenění proběhne právě včil,“ ohlásil Tanma a došel k restauraci.
Už pár kroků od Ichiraku byl slyšet bujarý smích. Naruto si s Kirem očividně dobře rozuměl, protože byli nejvíc slyšet. Vše rázem utichlo, když Tanma rozhrnul závěs.
„Hej, lidi. Máte se?“ pozdravil starší blonďák a usedl. Hned za ním došla i Elika.
„Niisan, koho sem vedeš?“ vyzvídal hned Uzumaki, Tanmovi neušlo, jak je všímavý.
„Ludiska, seznamte se. Ahura Elika, Tso Kiro, mojí noví týmoví parťáci. Liko, Kiro, tohle je Uzumaki Naruto, můj brácha a Haruno Sakura, studentka Páté,“ představil Tanma, hlavně Elice ukázal, kdo je kdo.
„Už jsme se stihli seznámit,“ utrousil Kiro a dál si hleděl jídla.
„Moc mě těší, Eliko,“ ozvala se Sakura se zamáváním na pozdrav.
„Pro přátele Lika,“ Tanma nastražil uši. Nečekal, že si Elika tolik přivykne na jeho přezdívku.
„Počkat! Kdo je Lika? Nechápu to,“ zabrblal Kiro nechápavě, Naruto s ním souhlasil. Sakuře pomalu naběhla žilka, Tanma jenom odevzdaně svěsil hlavu.
„Co na tym nechápeš? Lika, Elika…Vyhoď to E a máš to,“ vysvětlil Tanma, než nahlásil Ayame svojí objednávku. Obě přítomné dívky jenom kývly na znamení souhlasu.
„Děláš to často?“ zeptala se Elika, když dorazila i její objednávka. Tanma jenom přikývl.
„Jo, takovej můj zlozvyk. Každýmu dávám nějakou přezdívku, nebo jeho jméno nějak zkomolím, ať mi to líp leze přes pysk,“ vysvětlil Tanma a dál si míchal zálivku v misce. Naruto stihl dojíst svoji šestou porci a objednával si další.
„Nevadí. Mi se to líbí. Víc to sblíží lidi, T. Nebrala bych to za zlozvyk,“ pronesla Elika, než se pustila do jídla.
„Co vy, Naru, Sak? Co vy provozujete?“ zeptal se Tanma na oko, Naruto se zase ládoval jak neuvázaný. Slova se chopila Sakura.
„Čekáme co dál. Kakashi-sensei je zatím ještě v nemocnici. Tsunade-sama slíbila, že nám přidělí nějaké náhrady. Sama jsem zvědavá, kdo to bude,“ odpověděla Sakura, než se vrhla na posledních pár soust, co jí zbývaly. Naruto položil sedmou misku na stůl.
„Sakra, chlape! Ty máš teda apetit!“ uznal Kiro jeho výkon. Narutovi zdobil na tváři úsměv, když si objednával další.
„Jakej si dáváš včil limit, Naru?“ projevil starší blonďák zájem, Naruto musel polknout svoje sousto.
„Asi deset. Víc už nedám. Musím se nějak udržet ve formě,“ odpověděl Naruto, než se zase pustil do díla. Sakuru přecházela chuť z jeho manýrů.
„Divím se, že si ji pořád drží s takovým tempem,“ utrousila Elika, neuniklo to nikomu. Kromě Naruta, který nic neslyšel přes to všechno srkání.
„Hej! A čemu já nemám nějakou přezdívku? To není fér!“ postěžoval si po chvilce Kiro, ale pobavený podklad byl znát.
„Bo tvoje jméno je už dostatečně krátký. Nic takovýho nepotřebuje,“ odpověděl Tanma stejně, celá restaurace vybouchla smíchy. Tanma pochopil, že s jeho novými parťáky bude sranda.
Uběhla už nějaká chvilka. Naruto do sebe cpal svoji poslední, desátou misku. Atmosféra byla hodně uvolněná.
„A vy dva ste se kaj vytratili? Celej den vás hledám a po vás ani stopy,“ ozval se Kiro po chvilce ticha. Tanma s Elikou objednali další porci. Rozseděli se, tak proč odcházet.
„Trénovali živelnou podstatu a jak ji zvládnout,“ odpověděla Elika, když Ayame donesla další objednávku.
„Myslíš tohle?“ zeptal se černovlasý a obalil si levačku kameny. Elika jenom přikývla na souhlas.
„Brnkačka,“ vyšlo od žluté oděného mladíka.
„A ty to máš odkaď?“ vyzvídal Tanma a otočil na Kira pohled.
„Prej to mám už odjakživa, co mi říkali ostatní,“ přišla odpověď, Naruto konečně začal vnímat, ovšem si to vyložil po svém.
„Dokáže si obalit kameny jakoukoliv část těla. Zajímalo by mě…“
„OPOVAŽ SE TO DOŘÍCT, TY JEDNO PRASE!“ Sakura zaječela jako hysterka, než nasupeně odešla.
„Sakuro-chan? Sakuro-chan!“ Naruto málem zapomněl zaplatit, než se vytratil. Elika se smíchy sbírala z podlahy, Tanma se jenom tlumeně pochechtával.
„Fajní lidi. Není to až taková hrůza,“ utrousil Kiro, když dva jeho předchozí společníci vyklidili pole. Elika se opět dusila smíchy, Tanmovi přeletěl letmý úsměv po zjizvených rtech.
Volno se protáhlo na týden. Tanma se věnoval Eličině tréninku, i Kiro se přišel podívat. Vztahy v nově vytvořeném týmu byly lepší a lepší. Považovali jeden druhého za svoje blízké, taky tomu odpovídala jejich interakce.
„No a potom nás pronásledovaly přes celý město,“ dokončil Naruto. S Tanmou probírali jejich zážitky, když byli čtyři roky mimo Konohu. Naruto právě skončil jednu z příhod s Jiraiyou, která dopadla podle očekávání.
„Divím se, že ses s ním stihl něco naučit,“ rýpnul si Tanma smíchy. Nepochyboval o Žabím poustevníkovi, ale znal ho a věděl, že se nechá snadno unést.
„Já upřímně taky, ale vždycky překvapil,“ souhlasil Naruto, načež Tanma uznale přikývl.
„Stejně by si s tím mohl dát už pohov. Co na tom furt vidí?“ nad touhle poznámkou se musel Tanma pousmát. Naruto byl ještě mladý, nějakou dobu to potrvá, než se začne jeho tělo samo projevovat.
„Na to časem přijdeš taky, Naru,“ odpověděl Tanma opět pobaveně. Rozhodl se přejít na jiné téma.
„Hej, Niisan! Párkrát po nás šli i shinobi. Podle čelenek byli z Kamenné. Nevíš proč?“ ozval se znovu Naruto, jeho bratr sebou škubnul. Starší blonďák se na chvilku odmlčel, přemýšlel.
„Sakra, spojili si to. Jsou chytřejší, než jsem předpokládal,“ zamumlal Tanma, než zvedl hlavu. Střetl se s Narutovým nechápavým výrazem.
„V Kamenné je jeden jistej muž. Během poslední války mu táta zabil bratra a syna a ten chlápek teraz chystá pomstu. Dali si dohromady tvoje blonďatý vlasy a Jiraiyu jako doprovod. Jednají rychle,“ odpověděl Tanma. Naruto věděl o svém dědictví, věděl, kdo byli jeho rodiče. Ale na Tanmovo naléhání a přání slíbil, že to zatím nikomu neřekne. Naruto byl naštěstí natolik čestný, že slovo držel.
„Proto jseš Uzumaki a ne Namikaze, Naru,“ dodal Tanma, načež Naruto přikývl. Tanma mu postupně odhaloval různé věci o Namikaze.
„A co zbytek? Říkal jsi, že se pokusíš je najít. Kde jsou teď?“ zeptal se náhle mladší blonďák. Tanmu jeho zápal a starost potěšila.
„Uklidni se. Našel jsem jich všecky, momentálně jsou v Zemi Čaje. Musím nejprv zjistit, jak se věci tady mají. Nerad to říkám, ale včil není snadný někomu jen tak uvěřit,“ odpověděl Tanma, Naruto opět uznale přikývl. Rozmluvu přerušilo ťuknutí na okno, oba bratři si všimli obálky za oknem.
„Babča Tsunade si mě žádá. Prej už nám doplnila tým a máme se s nima sejít. Zajímalo by mě, koho sehnala,“ Naruto promluvil rychleji než se Tanma stihl zeptat. Tanma se zmohl jenom na uznalé přikývnutí.
„Snad to bude někdo kompetentní. Nic proti Kakashi-senseiovi, ale víš jak to myslím,“ dodal mladší z bratrů, aby svého staršího sourozence uklidnil.
„Jo, je mi to jasný. Tak už švihej, ať nedorazíš pozdě,“ Tanma doslova popadl Naruta za límec a vyhodil ho ze dveří. Pochopitelně, myslel to s humorem. Tanma se rozhodl, že zkusí vyhledat Kira a Eliku, aby s nimi prošel jejich nedostatky. Kiro měl problémy s reflexy a moc se spoléhal na svoji odolnost. Elika zase neovládla vodu úplně.
Asi další dva dny po odchodu Týmu 7 si Tsunade zavolala Tanmův tým. Tým Aquila, jak ho Tanma pokřtil. Tsunade zrovna zadávala informace o dalším úkolu.
„Kam se půjde včil, Tsunade-sama?“ ozval se Kiro, sotva je Pátá vyzvala ke vstupu.
„Říká ti něco tohle místo, Tanmo?“ Tsunade poklepala na mapu, kterou měla na stole. Byla to malá země, hned pod Zemí Země.
„Kousek za Ishigakure. Samej les, je tam i menší vesnice. O co jde?“ zeptal se Tanma, když rozeznal místo. Znalost geografie se rozhodně hodila. Tsunade hodila na stůl jenom pár fotek. Byly to fotky obětí.
„Proboha! Proč jim chybí nohy?“ vyjekla Elika, když se podívala na první fotku.
„Kdo to zrobil?“ přidal se Kiro, když prohlížel fotky. Některé oběti měly nohy urvané od těla, některé byly přeseknuté vejpůl, čistým řezem. Jediný Tanma byl ledově klidný.
„Ta vesnice je plná civilistů. Živí se prací na lesích. Žádnej shinobi. Pokud teda někdo nezběhnul,“ Tanma znalecky vytáhl fakta, které mu Tsunade potvrdila.
„To má za následek něco, co dokáže nést zbraň a je to k******y rychlý. A má pořádnou sílu,“ pokračoval Tanma, Tsunade jeho slova potvrzovala kýváním hlavy.
„A měl bys svýho podezřelýho?“ zeptal se Kiro, když se podíval na svého velitele. Už dávno ho považoval za velitele týmu, ve kterém byl. Věděl, že se pro to Tanma zrodil. Elika se nezmohla na jediné slovo, jenom stejně vyjeveně hleděla na blonďáka vedle ní. Nevěřila tomu, jak dokázal být Tanma tak klidný a vypočítavý.
„Tanmo? Víš něco?“ ticho proťala až Tsunade. Tanma přemýšlel, na cestách se střetl se vším možným. S různými lidmi, zvířaty, ale i démony.
„S podobným stylem jsem se už setkal, ale nevěděl jsem jak s tím naložit,“ začal Tanma a znovu pohlédl na fotky.
„Nevybírá si v obětech, všechno jsou záběry z nocí,“ pokračoval blonďák a projížděl pohledem po stole. Tsunade věděla, že si Tanma dává načas. Přisuzovala to tomu, aby to všem bylo jasné. Jen zbytek Týmu Aquila byl jak na trní, co z jejich velitele vypadne.
„Muži, ženy, děti. Většina přeťatá vejpůl čistým řezem. Rychlostí, která může konkurovat tý mojí. To zvládne pouze jediná bytost,“ Tanma se konečně napřímil, aby dokončil svoji domněnku.
„Teke-teke,“ dořekl blonďatý ninja, místností zavládlo ticho. Všem se v obličeji zračilo překvapení, i Tsunade překvapeně nadzvedla obočí.
„Myslela jsem, že to je jenom báchorka,“ utrousila Elika po chvilce ticha.
„Jak dlouho to trvá?“ zeptal se Tanma vážně. Tak vážně, že teplota místnosti výrazně poklesla.
„Asi druhým týdnem. Údajně trvalo dlouho, než sem ta zpráva dorazila,“ odpověděla Tsunade, Namikaze zprávu převzal.
„Je čas to ukončit. Jste připravení?“ Tanma přeletěl pohledem po svých týmových parťácích. Kiro byl ztracený v myšlenkách, Elika vypadala nejistě.
„Snad jo,“ pípla dívka tiše, což Tanmovi stačilo.
„Jen doufám, že nenarazím na nikoho z domoviny. Jo, jdem do toho!“ Kiro ihned obrátil, nehodlal nikoho zklamat. Tanma věděl, že se bojí, ale nechtěl to dát najevo.
„Dobroš. V tý vesnici jsem už byl, poznají mě. Moc toho s sebou netahejte, jenom to nejnutnější. Za hodinu vás oběhnu a zkontroluju, jak jste na tom. Rozumíme si?“ Tanma opět přešel do velitelského módu. Do módu, který vyjadřoval autoritu. Tsunade se potutelně usmála, věděla, že to Tanmovi sedne. Byl rozený vůdce, měl víc znalostí než kdokoliv starší. Navíc, měl pro strach uděláno, na takové mise se dokonale hodil. Kiro s Elikou vyklidili kancelář, Tanma ještě zůstal.
„Děje se něco, Tanmo? Vypadáš ustaraně,“ promluvila Tsunade, když si všimla, že Namikaze ještě zůstal.
„Asi se nějak opírám o to, co se stalo před nějakou dobou v Suně,“ začal Tanma, lehce uhnul pohledem.
„Chápu, strach o Naruta. Neboj se, novým velitelem Týmu Kakashi je Yamato. Dřív byl v ANBU, kde ho znali pod jménem Tenzo,“ Tsunadin hlas byl klidný. Tanma poznal, že nad tím rozhodováním seděla dlouho.
„To jméno mi něco říká. Nebyl jeden z Orochimarových experimentů? Myslím, že jako jedinej přežil,“ Tanma si dal dvě a dvě dohromady, hned přispěl svou do mlýnice.
„Přesně. Díky tomu disponuje Mokutonem. Neboj, pohlídá Naruta, kdyby bylo nejhůř,“ odpověděla Pátá, načež Tanma přikývnul. Hned byl klidnější.
„Dobroš. Za mě je to teda vše. Tak později,“
Tým Aquila se sešel u bran Konohy, i když je Tanma zkontroloval. Chtěli se domluvit na taktice.
„Něco, co bychom měli vědět?“ zeptala se Elika, když si Tanma schovával svitek, kde měl uložené všechny potřebné věci.
„Hmm, jedná se o mstivýho ducha, kterej sám na sebe bere podobu dívky přeřízlý vejpůl. Prej se pohybuje s pomocí kos, nebo něčeho takového, asi něco jako chůdy. Doporučil bych se pojistit něčím, čím vás nepřipraví o život,“ vysvětlil Tanma, Elice to jako odpověď stačilo.
„A čemu zrovna Teke-teke? Šak to je divnej název,“ pokračoval Kiro, Tanma vypadal, že nad něčím přemýšlí. Pak vzal do ruky dva klacky a začal s nimi klepat o zem. Trvalo mu chvilku, než našel ten správný rytmus.
„Aha, tak proto,“ došlo Kirovi, protože rytmus klepání klacků o zem opravdu zněl jako teke-teke zvuk.
„No, všichni připraveni? Liko?“ Elika jen nejistě přikývla.
„Kiro?“
„Si piš!“ Kiro byl optimista. Z ničeho si nedělal těžkou hlavu.
„Tak fajn. Kdyby byly ještě nějaký dotazy, neváhejte se zeptat. Vyrážíme,“ zavelel blonďák a vedl cestu do jejich destinace.