Odveta

Shikamaru seděl za stolem v tiché, zastrčené jídelně a dopřával si zasloužený oddych. Právě se dobře najedl a teď odpočíval, zatímco další skupinky ninjů z Konohy a z Písečné, nyní společně pod vlajkou Sjednocených sil, jedly, posedávaly a klábosily o chystaném návratu domů.
Shikamaru loupl okem po Temari, která si u vedlejšího stolu rovněž dopřávala zaslouženou odměnu ve formě zeleninové polévky s tofu. Její nejoblíbenější, jak Shikamaru věděl - ne, že by ho to ovšem zajímalo. Jediné, co ho teď zajímalo, byl klid, ticho a tolik zasloužený odpočinek po strašlivých bitvách Čtvrté války ninjů.

Dveře na ulici se otevřely a do jídelny vstoupila Tenten. Na první pohled bylo zřejmé, že se ještě ani nestihla převléknout z bitevní kombinézy a její tvář byla zčernalá prachem. U pasu jí visel arzenál svitků a na zádech, místo tradičního velkého dračího svitku, se jí houpal na řemeni připnutý zvláštní vějíř se zářivými pery.

Tenten samotná zářila - tedy, obrazně řečeno. Přesněji, šklebila se od ucha k uchu. Rychlým pohledem přejela zrakem osazenstvo jídelny a poté neomylně vykročila ke stolu, kde seděla Temari.

Tak tohle nevěští nic dobrého, pomyslel si Shikamaru. To zas bude otrava.

Tenten zastavila u Temariina stolu a s nepřehlédnutelným nadšením praštila otevřenou dlaní do desky stolu, až talíře zadrnčely.

Temari vzhlédla od polévky s ledově klidným, tázavým výrazem.

„Dáme odvetu!“

Tak to je ten nejpitomější nápad, se kterým Tenten mohla přijít, pomyslel si Shikamaru. Ach jo, to je otrava.

„Tak to je ten nejpitomější nápad, se kterým jsi mohla přijít,“ řekla Temari. „Ale jestli mermomocí chceš nakopat zadek...“ pokrčila rameny.

Tenten se šelmovsky zazubila.

„Tentokrát ne.“

„Tak kde?“ zeptala se Temari. „Před restaurací, jako správný duel v pravé poledne? Nebo snad přímo tady?“

Rozhovor už sledovala většina zákazníků rychlého občerstvení; Shikamaru zachytil vyděšený pohled majitele, jenž se dal snadno přeložit jako ne, moje stoly ne.

To je otrava, pomyslel si Shikamaru, rázně odstrčil židli a vstal, čímž na sebe rázem upoutal pozornost všech.

„Helejďte se, holky...“

Ostrý pohled obou kunoichi jím na okamžik otřásl, až se zakoktal.

„Ech...“ Shikamaru si nervózně prohrábl vlasy. „Chtěl jsem jenom navrhnout, co takhle, kdybyste bojovaly ve staré tréninkové hale, tady nedaleko na okraji vesnice?“

Temari se přemýšlivě obrátila na Tenten, pak zpátky na Shikamarua.

„To zní jako rozumný nápad,“ řekla. Shikamaruovi se zdálo, že se uvnitř něj rozlévá cosi jako hřejivý pocit. Temari se líbil můj nápad. Řekla, že je rozumný. To-

„A ty bys mohl jít s námi a dělat nám rozhodčího.“

Hřejivý pocit byl ten tam. Co? Ne!

„To je fakt!“ souhlasila Tenten. „Budeme potřebovat někoho, kdo bude dohlížet na férový průběh souboje, a hlavně kdo pak podá svědectví o mém velkém vítězství a o porážce tady Pískovlásky,“ zakřenila se.

Do čeho jsem se to zase navlekl? To je otrava!

„Takže souhlasíš, bezva,“ prohodila Temari a dál už si Shikamarua nevšímala. „Takže třeba za půl hodiny?“ obrátila se na Tenten. „Jen tu dojím a dojdu si pro věci.“
„Dojdi si pro co chceš,“ usmála se Tenten a přejela prsty po vějíři na zádech. „Tentokrát tě budou seškrabovat ze zdi arény.“

„Už se moc těším, ale tak nějak počítám, že to bude nuda a seškrabovat budou zas jen tebe.“ Temari strčila do úst poslední lžíci polévky, odstrčila talíř a vstala. „Takže za půl hodiny, Shikamaru!“ vyštěkla ještě. „Koukej tam být včas.“

Shikamaru zabořil hlavu do dlaní. Něco mu říkalo, že by se snadno mohlo stát, že za půl hodiny a několik minut budou seškrabovat ze zdi jeho.

***

„Já jenom doufám, že si nic neudělají,“ zafuněl Chouji a nabral si z pytlíku hrst brambůrků. „Nemám to rád, když si kamarádi ubližují; a akorát jsme se vrátili z války, bylo by nepříjemné, kdyby...“

Shikamaru nemohl než se svým kamarádem souhlasit. On, Chouji, Ino a dva tucty dalších ninjů z Konohy a z Písečné teď seděli na kamenných lavicích po straně obrovské haly, podobné té, ve které kdysi probíhaly jejich chuuninské zkoušky. Dno arény ve tvaru velkého obdélníku bylo vysypáno hrubým pískem, na obou jeho stranách se zvedal kamenný emblém vytesaný do podoby pečetících rukou: na jedné straně DRAK, na druhé VŮL.

V aréně už proti sobě stály Tenten a Temari. Temari, jako vždycky hrdá, vzpřímená, se opírala o svůj velký vějíř pod sochou s pečetí draka. Přestože byla oblečená jen v nenápadných cestovních tmavošedých šatech, Shikamaruovi se zdálo, že vypadá velice elegantně.

Tenten naproti tomu byla pravým opakem toho, co by se dalo označit elegancí. Její zelená bojová kombinéza byla zválená a špinavá, konec jedné nohavice jejích kalhot ohořelý, kolena protlačená a jedno dokonce protržené. Boty byly potřísněné skvrnami zaschlého bláta. Za zády měla symbol vola.

„Tady si myslím, že se nám někdo snaží něco naznačit už od začátku, lol,“ ozval se z řady před Shikamaruem Kankuro, což si vysloužilo hihňání od mladých Písečných kunoichi, které seděly po obou stranách Gaary. Shikamaru vzdychl. To je otrava.

„Hele, ať si nechá ty kecy,“ ozvala se Ino a zpražila Kankurův týl pohledem. „Shikamaru, řekni mu něco!“

Vždyť říkám, otrava.

„Jsem tu jako rozhodčí, Ino,“ řekl Shikamaru nahlas. „Do tohohle se nemám co vměšovat. Na mě je, abych tu dohlížel na férový pravidla souboje. Takže mě - prosím vás - neotravujte.“

Poslední slova řekl s důrazem, který přiměl i Ino a Choujiho překvapeně zmlknout.

„Už se náš nejlínější rozhodčí na světě dobavil se svými kamarády,“ promluvila z arény hlasitě Temari a široká kamenná prostora zesílila její hlas, „anebo tu ještě budeme dlouho stát a čekat?“

„Měla jsem za to, že sis tohle chtěla užít,“ zasmála se z druhé strany Tenten. „Posledně sis stěžovala, jaká to byla nuda. Předem tě varuju, že až začneme, do deseti budeš na zemi.“

„Moc si nevyskakuj, prcku,“ odpověděla Temari. Shikamaru si povšiml, jak se Tenten viditelně začertila, což byl zajisté smysl Temariiny provokace. Tenten byla sotva o pár centimetrů menší než dívka z Písečné, což obě věděly, přesto urážka zafungovala.

„Co jsme se posledně viděly, hodně jsem zesílila, uvidíš!“ vykřikla Tenten a chystala se rozběhnout proti Temari.

Temari přenesla těžiště na levou nohu a připravila se do pokleku, vějíř stále zavřený, ale připravený pevně v ruce.

„Tak pojď!“

„Počkat!“ pokusil se Shikamaru překřičet je. „Ještě jsem nedal znamení k začátku zápasu!“

Ale zdálo se, že ani Tenten, ani osazenstvo už nezajímalo nic než nadcházející boj. Všichni diváci vypukli v řev, někteří povzbuzující Tenten do útoku, jiní podporující Temari. Dokonce i Chouji zvedl ruku obalenou drobky brambůrků a zahalekal: „Ukaž jí, že jsi lepší, Tenten!“

To je taková otrava!

„Dobře, začněte!“ křikl Shikamaru ve snaze uchovat alespoň nějaké zdání regulérnosti zápasu. Bylo mu ale jasné, že na jeho rozhodnutí už nikomu v hale nezáleželo.

Temari loupla po Shikamaruovi okem. Jejich pohledy se na zlomek vteřiny setkaly a Shikamaru zřetelně četl v jejích očích: To jsi se tedy předvedl jako rozhodčí. Naprosto neschopný. Pak otočila hlavu zpátky a soustředila se už jenom na Tenten.

Kunoichi z Listové se rozběhla směrem k ní, písek pod jejíma nohama létal na všechny strany. Rychle překonala svou část arény a, jak Shikamaru bleskově spočítal, dostala se tak na dosah svého útoku.

„Tentokrát tě nebudu šetřit!“ vykřikla Tenten.

„Ani já tebe!“ odpověděla Temari. Shikamaru viděl, že nežertuje: její vějíř byl už pootevřený tak, že první ze tří hvězd byla vidět. Temari už se připravuje. Ví, že Tenten by ji nevyzývala, kdyby neměla v rukávu něco silného. Nepůjdou do sebe hned naplno, nejdřív se oťukají - jenže i to oťukávání bude o hodně vyšší úrovně, než to, co předvedly tenkrát na chuuninských zkouškách...

Měl pravdu. První střetnutí se odehrálo vmžiku. Dřív, než si většina diváků dokázala uvědomit, že se něco děje, Tenten, aniž by zpomalila, zpoza opasku vytáhla svitek a vyhodila jej do vzduchu. Svitek se bleskurychle rozvinul a prostor se zaplnil projektily, které z něho vyletěly: kunaie, šurikeny a desítky dalších zbraní, které se rozletěly vzduchem směrem k protivnici.

Snaží se otestovat Temariinu rychlost, uvědomil si Shikamaru okamžitě. Zkouší její reflexy. Kdyby Temari nebyla připravená zareagovat, mohl být souboj u konce už teď...

Jenže Temari připravená byla. Máchla vějířem; palba z hvězdic a kunaií se neškodně rozptýlila a zbraně se rozsypaly po podlaze daleko od Temari. Obecenstvo odpovědělo výkřiky nadšení.

Jenže ve chvilkovém zmatku, kdy se všichni soustředili na smrtící roj zbraní ve vzduchu, si nikdo nevšímal Tenten. Shikamaruovi to došlo ze všech nejdřív, a i to bylo o půl vteřiny později. Zatímco Temari zaměstnávaly letící projektily, Tenten proklouzla kolem Temari a teď stála za ní, téměř na opačném konci arény, těsně pod sochou dlaní s pečetí draka.

Takže to nebyl jen test. Byl to trik jak se dostat blíž k Temari. Ovšem: obě kunoichi bojovaly na dálku; Shikamaru sám znal velmi dobře dosah Temariina větrného jutsu a neměl důvod nepředpokládat, že Tenten si ho taktéž byla dobře vědoma. V zásadě však Tenteniny útoky měly větší dosah než Temariiny. Byl tu snad nějaký důvod, proč by se Tenten úmyslně vydávala blíž k ní?

A vtom mu to došlo.

„Temari!“ vyskočil, jenže jeho hlas zanikl v hluku skandujících diváků.

„Hele,“ zafuněl mu do ucha Chouji, „na čí straně vůbec jsi, Shikamaru?“

„A kromě toho, nemáš náhodou být rozhodčí?“ řekla Ino a stáhla ho zpátky na sedadlo. „Navíc lidi za tebou přes tebe nevidí, tak se uklidni!“

„Můžeš nám místo toho vysvětlit, co se děje,“ řekl Chouji a spolkl hrst brambůrků. „Já tomu nerozumím. Proč Tenten...“

Tenten na bojišti mezitím vytáhla zpoza opasku další dva svitky. Temari ji pozorně sledovala zpoza přivřených víček a Shikamaru si ke své úlevě uvědomil, že je k Tenten natočená bokem, ne čelem.

Kryje si záda, pomyslel si Shikamaru. To je dobře, protože...

„Pamatujete si, jak Tenten používá jutsu Stoupajících dračích dvojčat?“ zeptal se nahlas Choujiho a Ino.

„Jo... no jasně,“ řekl Chouji. „To jsou ty dva svitky, co má teď v ruce, ne? Otevřou se a zase se z nich vysype spousta zbraní. Jenom nechápu...“

„Chm, to jsi tak zeslábla?“ zavolala dole v aréně Tenten posměšně na Temari. „Zdá se, že jsem na tebe moc rychlá. Nebo už to chceš vzdát?“

„Nevím, o co ti jde,“ pronesla Temari pomalu a tiše, že to skoro nebylo přes hlučení diváků slyšet. „Ale upozorňuji tě, že se ti to nepovede.“

A sakra, pomyslel si Shikamaru, když uslyšel její ledový tón. Tady končí veškerá legrace. Obrátil pohled na Temariin vějíř; přesně, jak čekal, byl pootevřený a druhá hvězda na něm byla jasně viditelná. Temari byla připravená. Znal ji však natolik dobře, aby věděl, že...

„Zatím se mi povedlo dostat se kolem tebe jednou, ne?“ zvolala Tenten, stále posměvačným tónem. „Co uděláš, když to zkusím podruhé, ale tentokrát s větší silou? Sōshōryuu-“

Svitky jako by vykvetly, rozevřely se do dvou dlouhých pásů. Vystoupaly vzhůru jako dva obrovští draci, vlníce a proplétajíce se ve sloupu dýmu.
Temari je sledovala, dokud se nezastavily téměř až u stropu.

„Tohle taky znám!“ vykřikla. „Nic nového tam nemáš?“

„Ale mám,“ usmála se Tenten a natáhla ruku.

Temari zvedla vějíř, aby odrazila chystaný nápor letících zbraní z rozevřených svitků. Ne! Chtěl vykřiknout Shikamaru. Neotáčej se, zůstaň bokem, protože -

Tentenin úsměv se rozšířil a ve chvíli, kdy první hvězdice a kunaie vyletěly proti Temari a Písečná kunoichi se rozmáchla vějířem, aby je odrazila, Tenten trhla rukou-

-a zbraně z prvního útoku, rozsypané doposud neškodně po zemi, se zvedly na neviditelných lanech a vystřelily přímo do Temariiných zad.

Kankuro vykřikl, Shikamaru vyskočil, Chouji se málem udusil brambůrkem. Ino si zakryla ústa rukou a Písečné kunoichi vedle Gaary zapištěly.

„Temari-sama!“

Kdyby se byla Temari otočila ke své protivnici čelem, byl by neexistoval způsob, jak by si byla mohla všimnout zákeřného útoku, než bylo příliš pozdě. Takhle to jen taktak stihla. Lehce, jako tanečnice, přenesla váhu na druhou nohu a ve skoku se otočila; přešla do vývrtky a prodloužila tak půlkruh opsaný vějířem. Síla poryvu byla díky tomuto manévru značně oslabená, takže několik letících zbraní se o ní otřelo, neměly však sílu způsobit vážnější zranění.

Temari přistála na zemi, písek se zvířil. Před sebou držela vějíř otevřený doširoka: všechny tři hvězdy byly vidět. Pohled jejích modrých očí byl ledový.

„Ty jo, skoro ji měla!“ vydechl Chouji.

Ale jen skoro, pomyslel si Shikamaru. A tenhle rozdíl ji teď může stát všechno.

Sám nevěděl, jak se má cítit. Na jednu stranu fandil Tenten - byla přecijen z jeho vesnice a znali se dlouho - ale na druhou stranu se přistihl, že pociťuje ohromnou úlevu, že se Temari podařilo uniknout. Jako by na tom záleželo. Taková otrava...

„Tak tohle bylo konečně něco nového!“ křikla Temari na Tenten. „Dobrá práce. Ale teď je konec!“ Zvedla vějíř. „Ninpō: kamaitachi!“

„Tomu neuteče,“ zamumlal Chouji, který napětím přestal jíst brambůrky.

„Blbá holka, o co se to snažila?“ Kankuro v řadě před nimi potřásl hlavou. „Teď ani nemá kam utéct, je moc blízko.“

Jestli se chce Tenten zachránit, musí uskočit za tu sochu, uvědomil si Shikamaru.

Jenže Tenten stála na místě a jak se k ní poryv větru blížil, nepohnula se. Jen sáhla přes rameno a sňala ze zad nádherný vějíř se žlutými pery.

„Bashōsen: Kaze no Maki!“

Tenten máchla vší silou vějířem a proti Temariinu vichru se zvedla druhá větrná smršť. Její poryv vyrazil vpřed, narazil do protivětru... a oba zanikly.

Shikamaru zíral.

„Co to... co to pro všechno na světě je?“ zašeptal.

„Ta holka používá fuuton?“ Kankuro v první řadě vypadal, že nevěří vlastním očím.

„Takže to přecijen použila,“ zamumlala Ino.

„Co?“ Shikamaru se na ni obrátil. „Ty víš, co to je, Ino?“

Ino přikývla.

„Je to... pamatuješ si na tu bitvu tam - na pobřeží,“ pohodila nenápadně hlavou směrem k Choujimu, který právě lovil zpod sedadla další pytlík brambůrků. Shikamaru se zamračil. Na pobřeží?

Inin pohled zpod pramene jejích světlých vlasů byl výmluvný. Však víš.

Shikamaru pochopil. Nechtěla se k tomu vracet, zvláště ne před Choujim - za záležitost byla dost těžká pro všechny z nich, a stále ještě se s ní mezi sebou nevypořádali. Na to bude čas jindy, jinde.

„Tenten ten vějíř našla po boji s tím jinchuuriki co nebyl jinchuuriki,“ vysvětlila Ino. „A použila ho během bitvy. Jenže ta věc vysává strašně moc čakry. Když jsem ji potkala v táboře, vypadala jako po dvou měsících na koktejlové dietě.“

„To může člověka zabít,“ poznamenal Chouji.

„To může,“ souhlasila Ino. „Právě proto.“ Vzdychla. „Říkala jsem jí, ať už to nepoužívá.“

Což zjevně neposlechla, pomyslel si Shikamaru. Taková otrava.

„Hezká nová hračka,“ ohodnotila vějíř Temari. Shikamaruovi se ale zdálo, že zachytil v jejím ledově klidném hlase známku nejistoty. Tenten na ni vytáhla větrnou techniku, a ještě k tomu vějíř - zbraň, kterou Temari sama používá. Není se čemu divit, jestli je rozhozená.

„A to ještě nic není!“ vykřikla Tenten a mávla vějířem podruhé. „Bashōsen: Mizu no Maki!“

Co? Ono to umí používat ještě vodu?

Shikamaru si to pomyslel a Kankuro to vykřikl nahlas.

Temari zvedla svůj vějíř v obraně; vodní proud, který vyletěl z Tentenina vějíře do něj narazil a rozptýlil se do stran, až pocákal Gaaru a Písečné kunoichi. I přesto, že Temari dokázala útok vykrýt, náraz vody jí otřásl a odrazil bezmála půl metru zpátky; její boty do písku arény vyryly dvě brázdy.

Ještě jeden takový útok a neustojí to, pomyslel si Shikamaru. Pak ovšem pohlédl na Tenten a ke svému překvapení spatřil, že druhá kunoichi nevypadá o nic lépe. Tenten se sice triumfálně šklebila, její tvář ale byla stažená, pod jejíma očima se rýsovaly černé kruhy a klouby na jejích rukou byly bílé vypětím.

„To ten vějíř,“ řekla Ino, která sledovala Shikamarův pohled. Vyskočila. „Tenten, to stačí! Nech toho!“

Tenten jen mávla rukou.

„Přišla jsem vyhrát! Nepleť se do toho, Ino!“

„Tak takhle je to,“ pronesla pomalu Temari. „Ten vějíř ti umožňuje používat útoky všech živlů, ale rychle vysává tvoji čakru. Jestli budeš pokračovat, oddělá tě to.“

Tentenin pohled byl nezlomný.

„Tak to vzdej!“ křikla.

Ty se nevzdají, ani jedna; pomyslel si Shikamaru, měly mít toho vola ve znaku obě, takováotravatakováotravatakováotrava-

Temari potřásla zamítavě hlavou.

„Tak si to vyžer,“ řekla Tenten. „Nakopat ti zadek ještě zvládnu, než mi dojde čakra!“

Rozběhla se vpřed.

„Bashōsen: Hi no Maki!“

Z vějíře vyrazil proud plamenů.

Kruci. Tohle neodrazí! Ohnivá podstata přebije větrnou podstatu!

Temari si to uvědomila také a místo toho, aby se pokusila blížící se ohnivý útok vykrýt, na poslední chvíli uskočila stranou. Nedokázala se vyhnout úplně: ohnivá smršť jí ožehla vlasy a obličej, lem sukně a vějíř.

Tenten dopadla skokem jen několik metrů od Temari; těžce oddychovala. Bylo vidět, že vějíř na poslední útok spotřeboval spoustu čakry. Tenteniny horečnaté oči byly ale odhodlané.

„A teď to ukončím,“ řekla Tenten a zvedla vějíř ještě jednou. Zdálo se, že i takový prostý úkon ji stojí hodně úsilí. „Bashōsen: Tsuchi no Maki!“

„Neblbni!“ vykřikla Temari.

„Shikamaru, neměl bys ukončit zápas?“ zamumlal Chouji rozechvělým hlasem.

Ale Shikamaru mohl jen sledovat, jak se vlna země vzdutá Tenteniným vějířem blíží k Temari; jak Temari - celkem zbytečně - zvedá k obraně ohořelý vějíř -

-a jak jí stěna doslova vyrazila vějíř z rukou, a jak Temari náraz odhodil dozadu. Letěla, až narazila zády na kamennou sochu, která zastavila její pohyb.

Obecenstvo němě zíralo.

Temari, se zaťatými zuby, doutnajícími šaty a špínou a sazemi pokrytou tváří padla na jedno koleno.

„Vzdáváš to?“

Temari skrze zaťaté zuby vyplivla krev.

„Temari!“ vykřikl Shikamaru; odstrčil Choujiho, přeskočil Kankura a hnal se do arény, nedbaje řevu publika ani čehokoli jiného. Temari zavrávorala a překotila se; Shikamaru se přihnal právě včas, aby ji zachytil.

Temari pootevřela oči, její tvář pokrytá sazemi, konečky culíků ohořelé.

„Chovej se jako rozhodčí, ty pako,“ zasípala Temari. Její oči, lemované sazemi, byly najednou tmavé jako dvě studny.

„Konec zápasu!“ zařval vedle nich Kankuro, který také skočil do arény, následován Gaarovými fanynkami. Ino a Chouji také přelézali hrazení a rozbíhali se k Tenten, která právě padla na kolena s vysíleným, ale šťastným výrazem.

„Ty pako,“ zašeptala Temari. „Nedokázal jsi ani ukončit zápas. Ty jsi fakt...“

Větu nedokončila. Omdlela Shikamaruovi v náručí.

***

„Jste střeva, obě,“ Ino rázovala nemocniční chodbou, napůl podpírajíc, napůl táhnouc vyčerpanou Tenten za sebou. Shikamaru se loudal o kus pozadu vedle nosítek, která nesli Chouji s Kankurem.

„Válka skončí; všichni jsou rádi, že jsou živí a zdraví,“ pokračovala Ino svým afektovaným tónem, „a vy dvě se staráte jenom o to, jak se ještě navzájem zmrzačit. Nebo samy sebe. Opravdu doufám, že vás Sakura dovede dát rychle do pořádku. Tenten, co tě to napadlo, používat tu věc? Říkala jsem ti, že je to nebezpečné. Už předtím jsi vypadala jako mrtvola, navíc teď...“

Tenten, se svými hnědými culíky a špinavou kombinézou teď nejvíc připomínající plyšového medvěda vytaženého z hořící skládky, se unaveně usmála.

„Ale já vyhrála...“

Ino obrátila oči v sloup.

Skupinka se dopotácela na nemocniční oddělení, kde se Sakura pustila do ošetřování Temariiných zranění a obnovy Tenteniny čakry. Temari uložili na nemocniční lůžko, kde mohla v klidu spát. Tenten na ošetřovně zůstat odmítla a Sakura, ač nerada, jí dovolila odejít domů.

„Hlavně musíš pořádně jíst,“ nabádala Sakura Tenten. „A tu příšernou věc už víckrát nepoužívej!“

„Ale je to skvělá zbraň!“ protestovala Tenten. „Já chci-“

„Teď chceš odpočívat,“ vmísil se do rozhovoru Kankuro. „Zbraně počkají. Nemám pravdu, doktorko?“

„Tak,“ řekla Sakura. Kankuro se naklonil k Tenten a poplácal ji po rameni.

„Ale byl to dobrej boj,“ řekl. „Ten vějíř - čert to vem. Ale ten tríček s těmi draky - no, to se musí ocenit. Co kdybych tě pozval na něco k snědku? Jestli to teda paní doktorka dovolí. Já sám bych žral, až bych brečel.“

„Já taky,“ vmísil se Chouji.

Sakura svolila a sama odešla za dalšími pacienty. Nemocniční pokoj se postupně vylidnil.

Taková neskutečná otrava, pomyslel si Shikamaru a shlížel na Temariinu ušpiněnou tvář. Jeden z jejích culíků sklouzl z polštáře, Shikamaru ho upravil. Její vlasy byly na dotek jemné.

„Ty nejdeš, Shikamaru?“ houkla od dveří Ino.

„Já - eh - ne,“ odpověděl.

Ino se dál nevyptávala; jen pokrčila rameny a zavřela za sebou dveře.

„Proč jsi s nimi nešel?“ ozvalo se za Shikamaruem slabým hlasem.

Otočil se a uviděl Temari napůl ležet, napůl sedět na lůžku s polštářem pod hlavou. Vypadala potlučeně, ale zdravě a v očích jí zářily živé jiskřičky.

„Proč jsi tu zůstal?“ opakovala.

Shikamaru si nervózně prohrábl vlasy. Jak mám na tohle odpovědět? Že jsem se o ní bál? Že se cítím jako blbec, protože jsem to celé zpackal? Že bych si to dával celé za vinu, kdyby se jí bylo něco stalo?

Vzdychl.

„Ale víš, to je taková otrava...“

„To je,“ řekla Temari.

A usmála se.