Narozeniny

Vzbudily mě paprsky šimrající v obličeji. S úsměvem jsem si promnula oči a zašmátrala po telefonu. „Vstala jsem ještě před budíkem,” zamumlala jsem si pro sebe a sedla si. Spustila jsem nohy z postele a vstala. Rozhrnula jsem závěs a já tak viděla na rozkvetlé sakury před domem. Dneska bylo tak krásně.

Odešla jsem do koupelny si vyčistit zuby a převléknout se. Oblékla jsem si jednoduchý bílý overal se špagetovými ramínky. Uhladila jsem ho a usmála se na sebe do zrcadla. Vyčistila jsem si zuby a vlasy si svázala. Vyšla jsem ven a obula si tenisky. Popadla jsem malý batoh na záda a vyběhla ven.

Hned mi začaly vlát vlasy kvůli slabému větru. Zavřela jsem oči a slastně se nadechla. Dnešek mi nic zkazit nemůže. Otevřela jsem oči a s úsměvem šla na místo, kde jsme se měli setkat s Ino. Vlastně tak jako každé ráno. Začal mi zvonit telefon. Ino byla jako vždy všude dříve než já.
„Už jdu,” zašeptala jsem a hovor zamítla. Rychlým krokem jsem šla na naše obvyklé místo. Bylo to jen kousek od mého domu. Bylo to pod jedním velkým stromem v parku. Ani nevím, proč jsme vybraly tohle místo, ale scházíme se tam už od raného dětství.

Doběhla jsem ke stromu, kde Ino trpělivě čekala. Seděla ve stínu a usmívala se na mě.
„Všechno nejlepší! Dneska ti to vážně sluší.” Zvedla se a natáhla ruce k obětí.
„Děkuju,” zašeptala jsem a objala ji. Ino byla jediná, která si moje narozeniny pamatovala, ale nijak mi to nevadilo. Nikdy jsem je moc neslavila ani s rodiči.
„Dárek dostaneš jako vždy později a teď jdeme!” křikla energeticky, chytla mě kolem ramen a táhla směrem ke škole.
„Neměla sis dělat škodu,” zakroutila jsem hlavou a se smíchem ji následovala. Ino mi na to nic neřekla, jen se mě pokoušela zabít pohledem.

„Jdete pozdě!” Křičel na nás už z dálky Naruto. Čekal na nás jako vždy se Sasukem a Saiem. Zasmáli jsme se. Vždy na nás čekají a my se nějakým zvláštním způsobem vždy zdržíme a nikoho to pořád neomrzelo.
„Jako vždy,” zamumlal Sasuke a schoval telefon do kapsy.
„Ahoj ošklivko,” zamumlal Sai a objal Ino. Ještě ji vtiskl pusu do vlasů. Zakroutila jsem se smíchem hlavou. Vztah Saie s Ino se přinejmenším zvláštní. Sai své pocity dává najevo velmi, eh, specifickým způsobem.
„Ahoj,” usmál se na mě Sasuke a jednou rukou mě objal.
„Sluší ti to,” zamumlal mi do vlasů. Zvedla jsem hlavu a usmála se.
„Ježíši, abyste se tady všichni nesežrali.” Naruto začal kroutit očima a napodobovat zvuk zvracení. Sasuke se smíchem ignoroval jeho emoční projev a chytil mě kolem pasu. Trochu jsem se o něj opřela a čekala, co se bude dít dál.
„kdyby si to Hinatě už řekl mohl by sis taky něco užít. Užil sis někdy už vůbec, Naruto?” Sai se na Naruta díval dobíravým pohledem. Sai si k sobě Ino majetnicky tiskl. Přímo se jí pyšnil a samozřejmě měl proč. Ino byla dokonalá. Občas jsem si přála, abychom se Sasukem byli stejní. Vztah Ino se Saiem byl tak intenzivní. Byly chvíle, kdy jsem jim opravdu záviděla. Ale Sasuke takový není, věděla jsem to, i když jsme spolu začínali, takže mu o teď nemohu vyčítat. Sai sice občas dával najevo své city zvláštním způsobem, ale dával je. U Sasukeho to bylo těžší.
„Všechno v pohodě?” vyrušil mě z mého přemýšlení Sasuke. Jen jsem zakývala hlavou, že ano a trochu víc se němu přitiskl. Nevěřícně se na mě podíval, ale ruku na mém pasu trochu více stiskl. Usmála jsem se a podívala se na rozčíleného Naruta. Nevnímala jsem nic z toho, co se Saiem říkali, ale asi ho to naštvalo.
„Půjdeme?” zeptala jsem se smíchem a získala si tak pozornost všech. Jen přikývli a my se vydali do již prázdnější školy.

Procházeli jsme skoro prázdnou chodbou. Není divu, že tu bylo tak málo lidí, za chvíli zvoní.
„Sakuro?” zavolal někdo a já se automaticky otočila. O dveře se opíral Kakashi.
„Ano, Kakashi-sensei?”
„Všechno nejlepší,” Usmál se a já se potěšeně usmála. Nečekala jsem, že zrovna on by si pamatoval moje narozeniny. Ucítila jsem, jak Sasuke ucuknul svojí rukou.
„Děkuji.” slušně jsem odpověděla a otočila se stejně jako on. Ani jeden jsme neměli čas na delší rozhovor.

„Ty máš narozeniny?” křikl Naruto a udiveně se na mě díval.
„Kdy ses to chystala říct?” přidal se k němu Sasuke. Stáli jsme uprostřed chodby a oni na mě udiveně pokřikovali.
„Nevíš, kdy má tvoje holka narozeniny? To jsi docela špatný přítel. Sakuro měli bychom ti najít někoho lepšího,” zkonstatoval celou situaci Sai a pobaveně kroutil hlavou.
„Teď ne, Sai!” zavrčel na něj Sasuke a pořád se na mě díval. Tahle situace byla dost nepříjemná, takže jsem ho obešla a šla směrem ke třídě.
„Nepřišlo mi to nijak důležité, nikdy jsem narozeniny moc neslavila.” pokrčila jsem rameny a zastavila se na chvíli, aby mě došli.
„Měla jsi něco říct Sakuro-chan! Pro nás je to důležité, že Sasuke!” Naruto pořád naštvaně máchal rukama kolem sebe a Sasuke šel tiše vedle mě.
„Hnn.” podívala jsem ho, ale jeho pohled byl sklopený k podlaze. Nechápala jsem, proč je to tak štve.

Celou cestu do třídy jsme byli potichu a ve třídě jsme si stejně tiše posedali. Celý den jsme spolu nijak nemluvili. Nechápu, že je to tak vzalo. S Ino jsme měli ještě jednu hodinu navíc. Šli jsme si pro potřebné věci do skříňky. Stála jsem na chodbě a pečlivě si skládala nepotřebné věci do skříňky a potřebné vytahovala. Když v tom mi někdo skříňku zabouchl, instinktivně jsem ucukla. Byl to Sasuke. Jednou rukou se opřel o moji skříňku a tím pádem stál přede mnou a díval se mi přímo do očí. Srdce mi bilo jako nikdy předtím.
„Buď v šest u mě, dobře,” zašeptal a mně se z toho pomalu podlamovala kolena.
Takže takhle se cítí každou chvíli Ino?
Jen jsem překvapeně přikývla. Moje tváře přímo hořely, těžce se mi dýchlo a moje srdce se chystalo vyskočit ven.
„Dobře,” zašeptal a odstrčil se od skříňky. Potom bez dalších slov odešel. Překvapeně jsem mrkala a rukama si rychle přikryla obličej. Takhle jsem se ještě nikdy necítila.

„No, co to bylo?!” zakřičela nadšeně Ino a běžela ke mně.
„Já-já nevím,” zakňučela jsem a snažila se zklidnit dech.
„Co říkal?”
„Že mám v šest přijít k němu,” zašeptala jsem a podívala se na Ino.
„No tak já si myslím, že Sasukeho dárek netroufnu,” zasmála se a s pozvednutým obočím do mě začala drkat.
„Ino přestaň! A pojď už Tsunade-sama bude zlostí bez sebe, pokud přijdeme pozdě!” Začala jsem se ještě víc červenat a Ino smát.

Naštěstí jsme přišli včas a hodina s Tsunade utekla rychle. S Ino jsme se rozloučili a já se šla domů pomalu, ale jistě připravovat.

Přišla jsem domů a sundala si boty. A s úsměvem jsem se vydala do koupelny. Sundala jsem si oblečení a vlezla do sprchy. Pustila horkou vodu a nechala si po těle stékat kapky vody. Bylo to zvláštní, ještě nikdy jsem se takhle necítila. Jen co jsem pomyslela na to, co se dnes stalo se mi v břiše rozlétly milióny motýlků. Objala jsem se, a ještě chvíli stála pod vodou. Potom jsem se pořádně umyla a vylezla ze sprchy. Obmotala jsem kolem sebe ručník a šla si do pokoje vybrat oblečení. Nezdálo se to, ale čas utíkal rychle a cesta k Sasukemu trvala kolem čtvrt hodiny. Sedla jsem si na postel a dívala se do otevřené skříně. Po dlouhém rozmýšlení jsem si oblékla bíle džíny s jasně červeným crop topem. Byla jsem ráda, že venku bylo takové teplo. Vlasy jsem si rozpustila a učesala, už jsem je začínala mít opravdu dlouhé. Na konec jsem si ještě natočila konce. Potom jsem, ale zjistila, že už teď k němu přijdu o pár minut později, takže jsem všeho nechala a utíkala se obout. Vzala jsem si klíče, zamkla a utíkala ven. Rychlík krokem jsem se vydala na cestu a modlila se, aby moje zpoždění nebylo tak hrozné.

Po patnácti minutách jsem stála před Sasukeho domem a ťukala. Hned na to mi otevřel.
„Moc se omlouvám! Já-” nestihla jsem doříct ani svou omluvu. Chytl mě za poutko od kalhot a vtáhl dovnitř. Hned na to za mnou zavřel a opřel se o dveře stejně jako ve škole. Znovu mi začalo bít srdce neuvěřitelně rychle. Dívali jsme si přímo do očí a mně začínali červenat tváře. Opřel čelo o to moje a oddechoval stejně těžce jako já.
Cítí to, co já?
„Sasuke-kun,” zašeptala jsem, ještě nikdy jsme nebyli tak blízko u sebe. V tom s povzdechem zvedl hlavu.
Udělala jsem něco špatně?
Nechtěla jsem, aby nic z toho skončilo. Zhluboka jsem se nadechla a chytla ho kolem pasu. Znovu se na mě podíval a usmál se. Znovu se nade mně naklonil a tentokrát jsem to byl já, co se přiblížila. Chytila jsem ho za lem košile, co měl na sobě a přitáhla ho. Jemně se usmál a potom se lehce otřel o moje rty. Cítila jsem se jako poblázněná puberťačka a možná jsem se tak i chovala. Ale právě se líbám se Sasukem Uchihou!
Srdce mi bilo rychleji než kdy dřív a jestli jsem předtím cítila milion motýlků v břiše, tak teď bych je nespočítala.
„Ahoj.” odtáhl se a s úsměvem vydechl. Já jsem se nemohla přestat usmívat. Myslím, že náš vztah byl konečně takový, jaký jsem ho chtěla. Cítila jsem, že je vše tak jak má být.
„Ahoj,” zasmála jsem se a on mi strčil pramínek vlasů za ucho. Tváře mi pořád hořely a srdce bilo, jako o závod, ale přesně takhle jsem to teď chtěla. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla. Měl na sobě bílou košili a černé kalhoty. Vypadal dobře, ale to on vypadá vždy.
„Sluší ti to,” pochválil mě a já se místo odpovědi jen usmála. Dnes se asi nezmůžu na nic jiného než smích.
„Pojď chci ti něco ukázat.” chytil mě za ruku a já ho slepě následovala. Světlo v místnosti bylo ztlumené a na stole byla zapálená svíčka. Připravil večeři.
„Vařil si?” zeptala jsem se udiveně. Nevěděla jsem, že umí vařit.
„Spíš objednal, ale na úmyslu to nic nemění,” nervózně se zasmál.
Oh, takže neumí.
S úsměvem mi odsunu židli a čekal, než se posadím. Poděkovala jsem a čekala ž si sedne i on. Natáhl ruku a já mu jako na povel podala tu svou.
„Víš, chci, aby tohle byl jen tvůj večer. Celý den měl být tvůj, ale to už nestihneme.” Mluvil trochu smutně, ale i tak se usmíval. Chtěla jsem namítnou, ale nenechal mě nic říct.

„Chci, aby to bylo dnes večer jen o tobě. Chci abychom měli něco jen svého. Já-Já o tobě chci vědět to co o tobě nikdy neví. Chci vědět na co myslíš, když jdeš spát a čeho se nejvíc bojíš. Já vím, že nejsem nejlepší přítel na světě a nedám ti najevo spoustu věcí, ale jsi ta nejdůležitější osoba v mém životě. A chci abys věděla, že k tobě chovám stejné city jako ty ke mně.”