manga_preview
Město beze mne 20

Láska je smrt

Slunce sjednotilo planinu v jednu barvu. Nebyl písek. Nebyli muži . Nebyly keře. Nebyla krev. Jen jedna dokonalá rudá. Kolem se ploužili lidé. Lidé? Strhli ze sebe zbytek lidskosti. Stali se nepotřebným. Teď. Nebo kdysi? Nemluvili. Nezbylo nic, co by mohli zachraňovat. Odcházeli. Z krajiny se vytrácel život i s rudou. Nahrazovala ji čerň. Tma. Smrt. Se smrtí přicházel chlad. První šel vysoký muž. Nachýlený k jedné straně. Bylo mu lhostejné, kudy vedou jeho kroky. Přes mrtvé, zraněné. Krev mu ulpěla na podrážce. Roznášel ji pískem. Byla tma. Ve tmě není krev. Za ním se trousilo několik dalších přeživších. Všichni právě vyšli z pekla. Měli být vděční za život? Šli dál. Jeden za druhým. Nemluvili. Kolem nich nebylo nic. Jen noc. První v řadě, nachýlený, na okamžik mu zablýskly oči. Rudě. Stejně jako krev. Pak zmizely i ony. Existuje mez, a když jí bolest dosáhne, není už nic. Jen lhostejnost.

Krajina zesvětlela. Svítání nemělo ostrý a jasný předěl. Den a noc zároveň. Oni šli vstříc dni. Životu. Tmu nechávali za sebou a přesto si ji každý nesl kousek v sobě. Nepočítali minuty ani hodiny. Museli jen jít. Zastaví se a je konec. Bezpečí se blížilo, ale přesto bylo příliš daleko. Poslední muž. Zaostával, dlouho. Zastavil se. Bílá pleť a podlité oči. Sýpal. Svíral si ruku, už mu zčernala. Šířila kolem sebe nepříjemný zápach. Ostatní se ho stranili. Všichni to věděli. Nepůjde dál. Tady je jeho cíl. Pokračovali bez něj. Neměl hrob. Nikomu nezbývaly síly. Nemělo smysl pohřbívat. Mrtví jsou mrtví. Nepotřebují pocty, slzy ani nářek. Přijde smrt a pak nic. Těžko si představit nic. Není světlo, tma, strach, smutek, sny nebo přání.

Přišli před bránu v pravé poledne. Slunce zářilo, pálilo, hřálo. Snad i hřálo, jen ty, co v sobě neměli prázdnotu. Nesvítilo pro ně. Oni za sebou vlekly dlouhé a těžké stíny. Lidé se dívali a hned odvraceli zrak. Proč? Bojovali pro ně. Co za to mají? Štítí se jich? Hnusí si je! Jak by ne. Nesou na sobě znamení. První kráčel stále stejný muž. Zbylo mu nejvíc sil. Pak přeci. Přišli jim naproti. Uklidili je stranou. Položili do čistých postelí, ošetřili a nakrmili. Přesto nic nemohlo prorazit jejich lhostejnost, zmírnit bolest.
On ležel v pokoji sám. Měl neklidný spánek, trhaný a v něm jen krev a smrt. Slyšel je. Šeptali si. Říkali: „Jsou mrtví. Ostatní zemřeli.“ Jen, aby on nevěděl. Záviděl jim. Mrtvým. Umřít je snadné. Přežít těžké. Vlastně nemožné.

Za několik dní mohl odejít. Přišel za ním. Stařec s rozbrázděnou tváří. S kůží jako mapa světa, skrývající v sobě tajemství. Možná měl vzhled starce, ale v očích zářilo světlo. Chtěl poskytnout útěchu, ale neexistovala slova, která by přemohla smrt a bolest. Pak mohl jít domů. Domů. Převaloval slovo na jazyku. Přišlo mu bez chutí. Jako popel. Po návratu bylo všechno cizí a vzdálené. Tiché a prázdné, jako pouštní krajina, kde nechal svůj klidný spánek. Ostatní si všimli jeho utrpení. Byli jeden klan, jedna rodina. Našli jen jedno řešení. Přivedli mu nevěstu, krásnou, mladou, laskavou.
„Fugaku-san, jsem Mikoto,“ promluvila tiše s úklonou. V očích měla slunce a v srdci, oheň. Ne však pro něho. Nechtěl, co nabízela. Jednou mu pohlédla do tváře a všechno ostatní zmizelo. Zůstal před ní jen utrápený muž. Ztratila se někde v jeho očích, duši. Nebyl pro ni zlomená zdrcená bytost, kterou viděli ostatní. Dívala se dál a hlouběji. Pod vším nánosem spatřila sílu, upřímnost, víru, lásku. Věci, které byly pro ostatní skryté. Od teď až na věky, byl pro ní jediný.
„Ráda vás poznávám,“ pokračovala nejistě. Neodpověděl. Nechtěl. Byla zbytečná. On ji neviděl. Nemohl. Zaslepen svou bolestí stál v temnotě.
„Vaše vesnice, je velmi krásná,“ nevěděla si již rady. Mluvila k soše. Chladné a mlčenlivé. Bez citu. Na dlouho umlkla. Čas plynul. Konečně se na ní podíval. Ona na něho. Její pohled ho vyděsil, snad i rozzuřil. Co se jí skrývalo v očích? Nechtěl přijmout, co mu nabízela. Nikdy nemohla pochopit jeho utrpení. Hloupé bláznivé ptáče.
„Vypadni, nechci tě už vidět,“ zašeptal.
„Fugaku-san, proč říkáte takové věci,“ promluvila na něho vlídně.
„Jsi ubohá a k ničemu. Hnusíš se mi!“ vykřikl. Oči se jí rozšířily překvapením. Po tváři sklouzla jedna slza. Zastavila se na špičce brady. Utekla druhá a připojila se k ní. Pak obě spadly do jejích složených rukou. Fugaku se otočil. Odešel. Nechtěl přijmout její nabídku. Chtěl samotu, netoužil po pohledech, slovech a laskavostech.

Pletl se. Nebyla ubohá a k ničemu. Její síla netkvěla v pažích ani v mysli. Měla ji ukrytou v srdci. A dokázala se s ní bít lépe než válečník. Dokázala vést dlouhou bitvu, pokud musela. Nevzdávala se snadno. Nemohla. Teď už nebyla cesta nazpět. Pro ni ne. Chyběl jí domov. Rodina. Známá místa. Všechno, co dosud znala. Ignorovala svoje pocity. Měla před sebou důležitější práci.

Fugaku odcházel a přicházel. Bez emocí, strachu, radosti. Byl stroj, plnil rozkazy. Nezůstával dlouho v nečinnosti. Nemohl. Jinak přišly černé myšlenky. Navíc, byla tu ona. Pronásledovala ho jako stín. Přiváděla k šílenství. Odháněl ji. Křičel na ní. Proklínal ji a zavrhoval, ale neutekla. Vybíjel si na ní nenávist. Ublížili jemu, chtěl také ublížit. Trhat, rvát, kousat, bodat. Vrhal se na ni, jediná měla odvahu se k němu přiblížit. Trpělivě snášela útoky. Nebyly jeho. Jen zranění se drala na povrch. Nenechala se zastrašit, odradit. Na tváři neustále úsměv, vlídný, hřející. Nemohl ji odehnat, nemohl před ní utéct. Začal ji ignorovat. Předstíral spánek či nedoslýchavost, slepotu. Nic na ní neplatilo. S neochvějnou nadějí za ním přicházela a promlouvala na něho. Nepotřebovala jeho odpovědi, pohledy nebo pozornost. Stačilo ji jen být mu na blízku. Věděla jednu věc, člověk nemůže žít bez ostatních, sám trpí. Nechtěla, aby si ublížil ještě víc. Slova mají velkou moc, dokáží zabít i uzdravit. A její léčila.

Měsíce ubíhaly. Čas mizel. Začal podzim. Krajina měnila barvy. Chlad se plížil okolo. Vítr honil listí. Věci se změnily, i když nebyly hned vidět. Přestal ji odhánět, křičet. Vztek zmizel. Mohl se zdát apatický, vše bylo jinak. Začal na její příchod čekat. Zpozdila se, vyhlížel ji z okna. Nepřišla, měl strach. Pokud měla smutný hlas, ptal se sebe, jestli nemá trápení. Styděl se za věci, které dělal. Příkoří, jaká ji nachystal. Nedokázal se přimět k omluvě. Nemohl jí vyjádřit svou lítost slovy. Nebyl jako ona. Chyběla mu její síla. Ta, kterou spatřil až teď.
Bylo po dešti. Posadil se na lavičku v zahradě. Díval se na listí. Které se snášelo ze stromů. Lesklé od kapek vody. Přišla a přisedla si. Zahleděla se kolem. Zářila a šířila ze sebe teplo. Chlad podzimu ustoupil.
„Mám ráda podzim, všude jsou krásné barvy,“ usmála se. Bylo ticho. Dlouho. Ona dál zasněně pozorovala padající nádheru. Nad nimi rozprostíral větve javor, měl jasně rudé zbarvení. Fugaku sebral jeden jeho list. Podal jí ho. Nechala ho na dlani a prohlédla si ho. Zafoukal vítr, zvedl jej a odnesl pryč. Podívali se za ním.
„Nenávidím podzim a červené listí. Zem vypadá, jako by byla pokrytá krví,“ promluvil na ni, bez hněvu nebo zášti. Jen s únavou, nekonečnou a lepivou. Pomalu ji ze sebe začal otřepávat.
„Kdepak, nejsou jako krev. Připomínají mi domov. Všude máme maková pole. Dívám se na rudé listy, a když přimhouřím oči, jsou jako rozkvetlé máky. A podívej! Mezi nimi prosvítají žluté lístky. Třeba jen za červánky vykukuje slunce.“
Rozhlédl se kolem. Měla pravdu. Na zemi nebyla žádná krev. Jen stromy se připravují na zimu, aby mohly z jara znovu obrazit. Seděli dál, tiše. Jen pozorovali dění kolem. Přišel západ slunce a všechno zrudlo. Vše se proměnilo v pole plné květů máků. Později se k nim vkradl chlad a nastala noc. Všechno zmizelo. Zůstali jen oni dva. Než odešla rozsvítila na verandě lampión. Stál a díval se na něho. Mihotal se, kymácel, ale nezhasl. Kolem byla noc. Tma. Smrt. Slunce, které rozsvítila, všechno zahánělo. Tma byla jen tmou, která zmizí s úsvitem. Musela být tma, aby mohlo znovu přijít ráno. Stromy odhodily listy, aby narostly nové. Rozhodl se. Chtěl by vidět spoustu dalších podzimů, společně s ní. Protože zaháněla bolest, smutek, lhostejnost. Když se vrátila, čekal. Měl otázky. Chtěl se jí zeptat.
„Mikoto,“ řekl tiše. Ona se usmála.
„Proč jsi nikdy neodešla?“ její tvář se rozzářila.
„Když jsem tě poprvé uviděla, už jsem odejít nemohla.“

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Aki Uchiha
Vložil Aki Uchiha, Po, 2020-03-23 22:03 | Ninja už: 3502 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Misia O: Ejha tak toto bolo krásne. Ešte nikde som nečítala poviedku na pár Fugaku a Mikoto.Vždy mi vŕtalo hlavou, ako sa tí dvaja mohli dať dokopy a tvoje podanie uspokojilo moju zvedavosť. Síce to bolo ponurné, ale na druhej strane krásne.Jeho zranené srdce sa obrnilo ľadom a hrubým kameňom cez, ktorý sa napokon dostala Mikoto svojím láskavým a hrejivým srdcom. Ako aby videl nielen to zlé, ale aj všednú krásu. Len by ma zaujímalo, ako by to pokračovalo ďalej.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2017-03-04 17:34 | Ninja už: 4224 dní, Příspěvků: 2295 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ah... Cítila jsem to. Úplně jsem cítila popel v ústech, jeho suchost a neschopnost se nadechnout.
Páni... páni. Víš, ztratila jsem úplně slova. Všechno jsi to řekla svým textem. Po dlouhé chvíli jsem se zase dokázala do něčeho plně ponořit, děkuji za tu možnost.
Začátek mi vůbec bere slova, je úžasný, stejně jako celá myšlenka. Má atmosféru, která bere dech a strhává. Jsem moc ráda za Fugaka s Mikoto, za Fugakův pohled, příliš se o něm nepíše.
Páni... Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 18:44 | Ninja už: 1287 dní, Příspěvků: 580 | Autor je: Student Akademie

Jejda, tak přívětivý komentář, vůbec si ta slove nezasloužím, ale moc děkuji Laughing out loud Potěšilo mě, že jsi se začetla a příběh se ti líbil je to pro mě pocta. Děkuji mnohokrát Eye-wink

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2017-03-01 11:44 | Ninja už: 4290 dní, Příspěvků: 7552 | Autor je: Moderátor, Danzoův špeh

Tím prvním obrazem jsi mi připomněla Asfodelova pole, kde mrtví vnímají mrtvé a živí jsou jen ti, kdož se vydají jiným směrem. Opravdu sugestivní popis, až jsem měla pocit, že jsem tam také. A vidím kolem sebe jen zoufalství zoufalých a odsouzených k nekonečné cestě, která nemá konce.
Jak ty to děláš, že mě tvoje povídky tak dostanou a sama musím přemýšlet jak skutečně to zní.
Rozhodně jsem nečekala Fugaka, ale Gaaru, podle písku zbarevném krví.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 16:38 | Ninja už: 1287 dní, Příspěvků: 580 | Autor je: Student Akademie

Oooo, to ne přirovnání k tak velké literatuře si nezasloužím. Popravdě tohle není úplně můj styl, ale v rámci splnění mise jsem musela mít každou povídku jiný žánr, takže tak to vzniklo Smiling Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila a vřele děkuji za krásný komentář.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Út, 2017-02-28 23:27 | Ninja už: 1261 dní, Příspěvků: 2237 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

Ťažká téma a náročné spracovanie, ale ty si môžeš trúfnuť, máš na to Smiling Fugaku a Mikoto sú veľmi zaujímavý pár. Sláva Bohu, že my sme vojnu na vlastnej koži nezažili a modlím sa, aby nás anjeli od nej uchránili. Nejdem tu spomínať strašné časy, ale pamätníci majú doživotnú traumu. Treba tieto veci pripomínať, aby sme si vážili mier a život. Ich synovia tiež prežili peklo na zemi. Mikoto svojou láskavosťou a nevšedným pohľadom na svet mala ozaj neskutočnú liečivú silu pre doráňanú manželovu dušu Smiling Fugaku v červených listoch videl krv, ona maky a pod. Posledná veta skrýva hlboký zmysel. Podľa mňa sú Mikoto a Hinata ako dvojčatá. Škoda, že ich synovia nemali šťastie na takého anjela, akým bola ich matka. No, ako inak, môžem ťa opäť len vychváliť a radovať sa, že si taká hlbokomyseľná a píšeš pre nás krásne príbehy Smiling

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 16:41 | Ninja už: 1287 dní, Příspěvků: 580 | Autor je: Student Akademie

Děkuji mnohokráte Laughing out loud myslím, že mám ještě, co dohánět a učit se, aby povídky za něco stály Eye-wink ale tvoje komentáře mi vždy dělají radost. Opravdu děkujme za to, že válka se nám vyhýbá. Mikoto je opravdu milá osoba, škoda že nedostala více prostoru.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, Út, 2017-02-28 21:45 | Ninja už: 1231 dní, Příspěvků: 1160 | Autor je: ONLINE, Manga tým, Chytač koček

To je perfektní.
Strašně se mi líbí ta "klipovitost" na začátku. Jenom blik, blik a dál nic. Člověk vidí, ale nevnímá. Je to krásně vložený do jazyka. Krátký věty, co na sebe vlastně ani nenavazujou.
Hrozně se mi líbí to postupný odkrývání víceznačnosti. Napřed je všechno jasný a daný a vůbec se neuvažuje nad jinou interpretací. Pak připouští, že možná pro někoho existuje i další pohled (třeba to slunce), až nakonec dojde k tomu krásně explicitnímu dvojímu výkladu červený. Což je o to víc super, že to reflektuje začátek.
Je to fakt skvělý. Smiling

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 16:43 | Ninja už: 1287 dní, Příspěvků: 580 | Autor je: Student Akademie

Jeee moc děkuji, tolik jsi toho v mé povídce našla Laughing out loud a přitom je to jen takové jednoduché a hloupoučké hraní se slovy. Já ti moc děkuji za tvůj komentář, potěšil mě Smiling

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2017-02-28 20:31 | Ninja už: 3905 dní, Příspěvků: 2044 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Povídka psána z Fugakova pohledu tak silně, až byla Mikotina láska nesmlouvavě upozaděna. Ale byla tam a proto můžu misi uznat.
Limit 25 000 znaků ti taky vyšel, takže bonus je tvůj Smiling

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 16:36 | Ninja už: 1287 dní, Příspěvků: 580 | Autor je: Student Akademie

No, ale ten bonus mi dal zabrat! Ještě, že máš takovou trpělivost. Děkuji mnohokrát Smiling

Seznam FF

Tady Laughing out loud