Minulost? Tu nechci znát! 11

„Boru? Mám udělat večeři i pro Konohamara a Oppai?“ otázala se jemně.
„No… asi jo, nebo počkej, zeptám se jich,“ odvětil blonďáček a vyskočil ze židle a běžel ke dveřím vedoucím do Oppaina pokoje. Zaklepal a přes dveře se optal.
Inokiss zatím krájela zeleninu do polévky. Po chvíli ji ze zadu objal její milý.
„Prý nepohrdnou,“ usmál se, políbil ji na krk a přesunul se ke stříbrné lednici, ze které vytáhl další zeleninu. Po necelé hodině měli hotovo. Všichni se proto sešli u stolu a postupně si nandali jídlo. Mezi Oppai a Inokiss panovala podivná nálada, tedy spíše jen ze strany Oppai. Blondýnka byla jako vždy mírná a klidná, jedla a občas se usmála na svého milého. Občas něco mezisetbou jen suše prohodili. Po jídle se opět rozešli ke svým činnostem.
„Boru? Co kdybychom se šli projít?“ objala jej kolem krku a políbila.
„Kam by si chtěla?“ usmál se a cvrnknul ji do čela.
„Héj! No… půjdeme dneska na festival? Bude tam i ohňostroj!“ Boruto chtěl něco namítnout, ale když uviděl jiskřičky v jejích očích, věděl, že nemůže odporovat.
„Jupí, jdu se připravit,“ jemně jej políbila a běžela do jeho pokoje. Cestou potkala Oppai.
„Jak dlouho tu hodláš ještě být?“ otázala se ji Oppai.
„Dokud všem nedokážu, že jsi špeh. I když už teď mám důkazy, že jsi,“usmála se blondýnka.
„Nemáš na mě vůbec nic!“ zarazila se tmavovlasá dívka.
„Moc dobře vím, že si se po nocích proháněla po kanceláři Borutova otce a taky vím, že jsi už někoho chtěla informovat, jen škola, že ten tvůj holoubek nebyl o trochu rychlejší,“ usmála se zákeřně. Tmavovláska se vyděsila, byla nejlepší špionkou ze své vesnice, jak je možné, že ji někdo tak lehce odhalil.
„Takže proto jsi s Borutem?“ otázala se nahněvaně.
„Ne Boruto je úžasnej, původně jsem se s ním začala bavit jen kvůli tobě, ale on je opravdu roztomilej a skvělej, neboj, až mu dokážu, jaká jsi, tak si uděláme oslavu,“vyplázla na ni jazyk. To už však tmavovláska nevydržela a skočila po krásné blondýnce, ta se však ladně vyhnula a odskočila dozadu.
„Víš o tom, že když se necháš vyprovokovat, tak tím jen dokazuješ, jaká jsi?“
„Zmlkni!“ vyjekla a se zaťatými pěstmi se rozeběhla proti blondýnce, ta se jejím útokům lehce vyhýbala.
„Víš, co se říká? Ten kdo tě naštve, tě také ovládne,“ pousmála se a odkopla dívku pár metrů od sebe.
„Jestli se chceš rvát, tak ale ne tady! Nechci tu nic rozbít, není to můj dům, ani tvůj tak pojď laskavě ven,“ vyjekla blondýnka, tmavovláska se zvedla a odešla do svého pokoje. Inokiss nechápala, proč tak najednou odešla, ale jedno ji bylo jasné, Oppai brzo udělá další krok. Blondýnka vešla do pokoje a vytáhla ze svého batohu modrou yukatu, tu si uvázala a zapletla si vlasy do copu. Poté vyběhla za svým milým, který už netrpělivě čekal.
„No konečně,“ ušklíbl se a otočil se směrem k ní. Byl jí ohromen. Byla tak krásná.
„Promiň, můžeme vyrazit?“ otázala se blondýnka, blonďáček jen kývl a vyrazili.
Když došli do centra dění, byla už tma a blížila se doba, kdy měl být zahájen ohňostroj.
„Boru, přemýšlel si o tom, co jsem ti řekla o Oppai?“ otázala se jemným hlasem.
„Ano přemýšlel, ale prostě mi to přijde, jako blbost. Nedokážu si představit, že by něčeho takového byla schopná,“ usmál se Boruto úsměvem, který sdělil po svém otci. Blondýnku bodlo u srdce, věděla, že mu to musí říct, ale také moc dobře věděla, že ji nebude věřit.
„Boruto… Já ti musím něco říct. Oppai… ona si vše pamatuje, ona to celý jen hraje. Na, tohle psala Oppai do své vesnice,“ se smutným výrazem ve tváři podala malou ruličku. Chlapec ji rozbalil a začal číst.
„Kyuubi=Hokage, svitek na převzetí mimo vesnici, nejsilnější ninjové brzy ostraněni,“ chlapec nechápal.
„Co to má znamenat?“ nevěřícně koukal na Inokiss.
„Je mi to líto, ale musela jsem ti to říct… Každou noc prohledávala Konohu, aby zjistila informace…“ Boruto padl na kolena.
„Nevěřím tomu, ona… vždyť říkala, že… takže jsem ji nenašel náhodou,“ mluvil si sám pro sebe. Byl úplně mimo.
„Boruto, prober se, musíme něco udělat, nemůžeme ji tu nechat pobíhat jen tak!“ vyjekla Inokiss a lehce s ním zatřásla.
„Co budeme dělat?“ otázal se blonďáček.
„Musíme ji zastavit, musíme ji zajmout a vyslechnout,“ řekla rázně.
„Jak si na ni přišla?“ otázal se.
„Při jedné misi, kvůli tomu jsem byla nucena ji ukončit dřív a vrátit se. Jenže když jsem dorazila Hokage tu nebyl a pak jsem potkala tebe,“ odvětila.
„Jdeme za ni, musíme ji zajmout dřív, než někomu ublíží,“ zvedl se a běžel domů. Inokiss odhodila svoji yukatu, pod ní měla schované své oblíbené oblečení určené k boji a rozeběhla se za chlapcem.
Konečně doběhli domů, tak však Oppai nenašli. Inokiss přišla do jejího pokoje a začali jej prohledávat. Inokiss věděla, že něco chystá. Věděla, že se snaží zabít všechny nejsilnější ninji v Konoze. Po chvíli našla podivný kufřík, když jej otevřela, byl vyztužený a ve vnitř byl malý otvor na ampulku. Ihned věděla, že se jedná o něco velmi závažného.
„Musíme zpátky na festival,“ vykřikla Inokiss směrem ke svému milému.
„Vím, chce tu rozšířit jed!“
„Cože?!“ oba se na sebe podívali a běželi ven.
„Boru, vezmi si tohle!“ okřikla jej dívka a podávala mu malou masku.
„Co je to?“ otázal se nechápavě za běhu.
„Je to moje speciální maska, během své mise jsem se dostala do výzkumného ústavu a tohle jsem si tam vytvořila, jsou v tom částečky charky, které zneškodní jed,“ vysvětlila mu to a zrychlila.