Minulost? Tu nechci znát! 9

„Půjdeme?“ otázala se blondýnka. Její společník jen kývl a převzal od dívky batoh s věcmi. Cesta netrvala dlouho a tak se brzy ocitli před domem Hokage. Jako gentleman otevřel dveře své krásné dámě a poté vstoupil. Sundali si boty a vydali se ho chlapcova pokoje, cestou ji ukazoval kde, co mají, aby měla přehled, kdyby náhodou něco hledala.
„Čí je to pokoj?“ otázala se blondýnka a ukázala na dveře ořechové barvy. Chlapce lehce píchlo u srdce.
„To je pokoj Oppai.“ Odvětil.
„Oppai?“ otázala se nechápavě.
„To je nějaká vaše příbuzná, nebo kamarádka tvé sestry?“ Boruto se lehce zamračil, nechtěl ji vykládat o jeho předchozí lásce. Předchozí? Oppai měl stále rád, byl si toho vědom, ale měl teď ji. Počkat! Zarazil se, pořád neví její jméno. Pokaždé je něco vyruší. Fajn dobrá, řeknu ji o Oppai a pak se jí konečně zeptám na jméno.
„Oppai je dívka, kterou jsem našel v lese. Žije tu s námi, je jako moje druhá sestra.“
„Proč nebydlí s rodiči?“ Otázala se zmateně blondýnka.
„No, ona si nic nepamatuje. Neví odkud je ani co se jí stalo. Nepamatuje si nic až do chvíle co jsem ji našel v lese,“ posmutněl. Dívka ho objala, ale něco ji trápilo.
„Můžu se zeptat na dvě věci?“ otázala se jemným hlasem.
„No, ano.“
„První otázka: Co pro tebe znamená?“ Boruta tato věc lehce znepokojila. Měl ji říct pravdu? Nebo jen částečnou?
„No, dřív jsem ji měl rád, ale teď ji beru jen jako kamarádku, možná že ani to ne. Nevím je to divný, dřív jsem do ní byl zamilovanej až po uši a myslel jsem si, že i ona do mě, ale mýlil jsem se,“ nasadil falešný úsměv.
„Dobrá a ta druhá. Jste si pravdu jistí, že si nic nepamatuje? Co když to jen hraje?“ s tímhle chlapec nepočítal, zarazilo ho to, měla pravdu, nikdy ji nedělali testy, jestli opravdu ztratila paměť. Prostě ji věřili. To nebylo dobré, co když opravdu měla pravdu? Bál se. Bál se že Oppai lhala a že někomu ublíží. Ale co by tu chtěla, od jejího příchodu se nic zvláštního nestalo, tak co by chtěla? Možná nebyla náhoda, že ji našel zrovna on a že ji vzali k sobě. Věděl, že od teď si na ni musí dávat velký pozor.
„Nevím, věřím ji,“ usmál se, ale sám věděl, že tomu tak není. Teda věřil ji, ale ne tolik jako předtím.
„Tak a teď já! Jak se jmenuješ?“ Tentokrát to musí vyjít, pomyslel si.
„No, Yamanaka Ino….“
„Ahoj Boruto!“ usmála se tmavovlasá dívka a běžela obejmout blonďáčka.
„Ahoj Oppai,“ pousmál se.
„Konohamaru-sensei?“ udivila se blondýnka, když za Oppainými zády viděla vysokého muže.
„Ahoj lidi,“ usmál se Konohamaru a lehce zamával. Poté přistoupil k Oppai a položil ji ruku na rameno.
„Netušila jsem, že vy dva jste spolu,“ usmála se směrem ke Konohamaruovi.
„Dohromady jsme se dali teprve před pár dny,“ usmál se a objal svou lásku. Boruta bodlo u srdce a dívku z klanu Yamanaka taky. Jenže na chlapci to bylo mnohem více vidět.
„A co tu děláte vy dva takhle spolu? Nevěděl jsem, že jsi stále tu,“ řekl Konohamaru.
„Vadí ti to? Neboj, brzo se vrátím, nebudu ti tu už překážet,“ vyjela na chlapce s kaštanovými vlasy.
„Ne tak jsem to nemyslel, mrzí mě, co se stalo.“
„Jo, to by mělo,“ odvětila.
„O čem se tady bavíte? A odkud se vy dva vůbec znáte?“ Otázali se Oppai a Boruto najednou.
„No, potkal jsem Inokiss na jednom z jejích focení a trochu jsem tam něco zkazil, to je vše,“ ozval se Konohamaru a podrbal se na hlavě.
„Ty se jmenuješ Inokiss?“ Boruto, vyjekl štěstím. A začal se radovat, protože konečně znal její jméno.
„Ty jsi modelka?“ otázala se Oppai s rozzářenýma očima.
„No ano, částečně ano,“ usmála se jemně.
„Páni! Jaké to je? Do jakého časopisu nejčastěji fotíš? Znáš jiné slavné lidi? Dostáváš honorář? Jaká je tvoje další práce? Jsi také ninja? A jakou máš hodnost? A-a-a mmhmhmhm….“ zacpal ji pusu hnědovlasý chlapec.
„No spadám do třídy S,“ usmála se tím nejkrásnějším úsměv, jaký kdy kdo z nich viděl.
„Fakt?!!!!“ Vyjekla Oppai a následně i Boruto.
„Možná ji znáte pod jménem Bílá růže z listové,“ usmál se Konohamaru a poplácal Inokiss na hlavě. Boruta zamrazilo, znal toto přízvisko moc dobře, otec mu často vyprávěl o mladé a velmi talentované dívce, která vyniká ve špionáži a hlavně ve svádění svých nepřátel. Byla sice velmi mladá, ale údajně byla nejtalentovanější kunoichi v celé listové, možná že nejen v listové.
„Páni, jsi vážně úžasná,“ usmála se Oppai a opět jí začali zářit oči. V Oppainých očích byla tak úžasná.
„No Boruto, půjdeme? Jsem trošku unavená,“ usmála se.
„Jo půjdeme,“ blonďáček ji chytil za ruku a vedl si ji do svého pokoje.
„Inokiss-dono, mohla byste mi dát svoji fotografii s podpisem?“ otázala se stydlivě Oppai. Konohamaru vykulil oči, ale raději nic neříkal. Blonďatá dívka vytáhla ze své tašky fotku a natáhla s ní ruku. Tmavovlasá dívka jí ihned uchopila a lehce zčervenala, Inokiss jí připadala tak krásná, tak skvělá, byla pro ni něco jako bohyně.
„Tak půjdeme?“ usmál se blonďáček a táhl svoji kamarádku do svého pokoje.
„Proč si mi neřekla, že jsi bílá růže z listové?“ otázal se lehce uraženě.
„Nerada to říkám, nechci, aby mě lidé brali jako tu dokonalou dívku, navíc když to někdo ví, čeká, že budu no… stále úchvatná a podobně. Ale já chci být normální dívkou,“ posmutněla.
„Chápu to, no a můžu o něco poprosit?“ otázal se s šibalským úsměvem a sundal ji bundu.
„Povídej.“
„Vím, že si jednou fotila trochu na lehko, no trochu hodně nalehko, co kdyby si mi ukázala, jak moc odhalená si byla,“ zvedl ji bradu a políbil ji. Dívka v tu chvíli zrudla, ale polibky mu oplácela. Pomalu jí sundal tričko a kalhoty byli za chvíli ty tam. Poté ji položil na postel. To co se dělo dál, bylo všem jasné a o tom co dělali věděla bohužel i Oppai s Konohamarem.