Ne každý smí začít znovu 02 - Nakonec tě uštvou

Po čtyřech hodinách úprku s tou ženou na zádech toho měl tak akorát dost. Chtěl běžet v kruhu a elegantně se tak vrátit na místo, kde ho opustil Akio a kam měl přivést posily, ale díky tomu, kde všude vycítil, že na něj číhají nepřátelé, se čím dál více odchyloval z kurzu. Tohle nemělo cenu! Bylo na čase vymyslet lepší plán. Posadil třesoucí se ženu na zem a ona se vyčerpaně opřela o kmen stromu. Zavřela oči a vůbec by se nedivil, kdyby okamžitě usnula. Ale po chvíli ho zarazilo, že k němu odhodlaně natahuje zdravou ruku.
„Další,“ zašeptala. „Nechci být přítěž.“
Přimhouřil oči, ale nakonec jí přece jen dopřál další pilulku a podmračeně zíral, jak ji okamžitě sežvýkala.
„Převážu ti ruku, ten obvaz už je nacucaný,“ sáhl do své brašny a vytáhl novou ruličku bílé gázy. Klekl si k ní, ale nejprve musel odhrnout dlouhý jemný i bez potřísnění krví rudý rukáv, jenž díky tomu, že byl na vnitřním švu prostřižen až téměř k podpaží, zpravidla nikdy její ruku nehalil. Nyní si jej ale úzkostlivě přidržovala na zraněné paži, jako kdyby ji snad ta lehounká látka mohla zahřát. Naznačil, co má v úmyslu, a ona stisk pomalu povolila. Sotva se ale rukávu dotkl, ucukl. Podmračeně zíral na díru ve své rukavici, kterou prosakovala krev.
„Jak jsi to udělala?“ tvrdě se vpíjel do jejích zmatených očí a usoudil, že ať už se jí to podařilo jakkoliv, nebylo to úmyslné. Podrobněji tedy začal zkoumat lehoučkou látku, až jeho pozornost upoutal tenký zlatý lem na jejím konci. Stačilo se ho jen zlehka dotknout, aby poznal, že je ostrý jako žiletka. Je tedy možné, že by si tu ruku pořezala sama? Ne, rány byly z různých úhlů a různých hloubek, nehledě na to, že na ty nejhlubší nebyl pruh kovu dostatečně hrubý. Ale... Vytáhl katanu a sekl s ní do kmenu, kde ještě před vteřinou odpočívala zraněná. Jakmile totiž zahlédla jeho čepel, vymrštila se na nohy a zaujala bojový postoj. Kakashi provedl další výpad, kterému se ladně vyhnula a pokusila se uštědřit mu z boku ránu do čelisti. Uskočil a ona minula, ale jak předpokládal, bylo třeba uskočit ještě jednou, jelikož zbytečně dlouhý rukáv opsal křivku krvácející ruky a kdyby zůstal stát na místě po prvním úhybném manévru, škaredě by mu pořezal obličej. Zastrčil katanu zpět, kam patřila a usmál se.
„Omlouvám se,“ demonstrativně jí ukazoval prázdné ruce.
„Co si to, sakra...“ neudržela se na nohou a Kakashi ji zachytil dřív, než se stihla rozplácnout do trávy.
„Odpusť, musel jsem to vědět.“
„Ale co?“ ztěžka oddychovala.
„Musel jsem vědět, jestli máš výcvik, jestli jsi ninja.“
Šokovaně na něj třeštila oči, než ji váha víček přemohla a vyčerpáním usnula.

„ANBU?“ šeptala dezorientovaná žena a snažila se prohlédnout tmu, která ji obklopovala. Marně. „ANBU?!“ zkusila to razantněji, ale čísi ruka jí chvatně zakryla ústa. Zmocňovala se jí panika, než uslyšela šeptat známý hlas.
„Mlč!“
Poslechla a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech, aby eliminovala jakýkoliv hluk. Ruka povolila sevření, pak se dotkla její zdravé dlaně a pokrčila jí dva prsty. Venku tedy číhali tři nepřátelé. Když jí zlehka zatlačil na hrudní kost, pochopila, že se má držet zpátky a jen podvědomě vnímala, jak se kolem ní prosmýkl a zmizel v neproniknutelné tmě. Dlouhé minuty seděla nehnutě obklopena nicotou a s napjatým každičkým svalem v těle očekávala něčí příchod. Když se konečně dočkala, modlila se jen, aby to byl ANBU. Letmý stisk ramene ji naštěstí ubezpečil v tom, že je v bezpečí.
„Spi.“

Skousl energetickou pilulku a díval se na východ slunce. Cítil se vyčerpaný. Poté, co jí našel relativně bezpečný úkryt v podobě o poznání rozsáhlejší jeskyně, ji nechal spát a zbytek dne kladl v okolí pasti. Pochopil, že nemá cenu snažit se s ní utíkat. Lepší bude pokusit se přežít, než dorazí posily. Byla to zdlouhavá práce, chtěl-li si být jistý, že jsou pasti dostatečně nenápadné a také v poměrně velké vzdálenosti, aby v případě útoku byli varováni včas a nezůstali obklíčení v té tmavé díře. Nicméně v noci se skupinka nepřátel přece jen jeho nástrahám nějak vyhnula a došla téměř až k úkrytu. Nebyl problém se s nimi rychle a čistě vypořádat, co mu ale dělalo vrásky, bylo, že došli tak daleko téměř nepozorovaně.
„Dobré ráno,“ pozdravila ho a posadila se vedle něj.
„Jak se cítíš?“
„Lépe,“ ujistila ho o poznání silnějším hlasem a i v jejích tvářích bylo najednou více barvy. Dlouhý spánek jí evidentně prospěl.
„Snídani?“ nabízel jí černou kulička a ona přijala, nicméně do úst si ji nevložila.
„Dej mi jich víc, prosím.“
„Cože? Ne...“
„Nemůžeš se se mnou pořád vláčet! Nakonec tě uštvou a zabijí nás oba. Nechci už být přítěž, tak mi jich dej víc.“
„Není dobré ládovat se pilulkami ve velkém, pokud na to tvoje tělo není zvyklé,“ zavrtěl hlavou.
„Tvrdil jsi, že mám ninja výcvik. Kde tedy bereš jistotu, že mé tělo na to není zvyklé?“ odhodlaně se do něj vpíjela svýma velkýma zlatohnědýma očima a Kakashi musel uznat, že na tom nejspíš něco bude.
Podal jí celý svůj sáček se zásobami, aby si sama vzala, kolik uzná za vhodné, a s lehkými obavami sledoval, jak jednu po druhé strká pilulky do úst. Když polkla pátou, zbytek mu vrátila.
„Vyrazíme?“
„Měli bychom zůstat a počkat na posily,“ pronesl pomalu, ale pravdou bylo, že po té nemilé noční návštěvě už si svým plánem tak jistý nebyl.
„Nebudu tě zdržovat, slibuji,“ pokusila se usmát, jak jen jí to zhmožděná čelist dovolila, a vyšla před jeskyni do ranního slunce.
Až teď si všiml, že si dlouhé rozcuchané hnědé vlasy pečlivě stáhla dozadu a jen pár pramenů nechala spadat do čela, aby zakrývaly nevzhlednou zarudlou jizvu. Vzniklý ohon, jenž jí sahal až k pasu, stočila do spirály, díky čemuž vyniklo několik zlatých pramínků, jejichž třpyt umocněný slunečním svitem opojně kontrastoval s hřívou barvy kakaa. Temně rudé asymetrické šaty, jež jednu paži zcela odhalovaly a druhou naopak halily do vražedného rukávu, přiléhaly těsně k jejímu pevnému a štíhlému tělu, než se lehce zvlnily v oblasti sukně v půli stehen zakončené stejným zlatým lemem jako na rukávu. Takhle na dálku ovšem nemohl tušit, zda jde o atrapu, či obdobně nebezpečné ostří. A když se zadíval na její spirálovité tmavohnědé sandálky na podpatku, které jí obtáčely lýtka až téměř ke kolenům a které zvláštně ladily s jejím účesem, musel se pousmát. Ať už byla kýmkoliv, rozhodně si potrpěla na detaily.
„Tudy?“ vytrhla ho ze zamyšlení a aniž by čekala na jeho odpověď, vydala se směrem, kterým ukazovala. Kakashi se vyškrábal na nohy, pečlivě uložil sáček s posledními několika pilulkami a pospíšil si. Koneckonců nestál o to, aby mu vlítla přímo do pastí.