~ Pravá láska? ~ 01

ÚVOD

Odmítnutí. To nejhorší, co může člověka potkat. A to, mě donutilo, být ještě silnější. Proto jsem se přidala k jednotce ANBU. Díky výcviku a misím zapomenu na toho nejcennějšího chlapce, kterého jsem milovala už od dětství. Zapomenu na Naruta.
Už nebudu ta plachá a stydlivá dívka.
Stane se ze mě pravý bojovník.

Poté, co mě přijali v ANBU, poslali mě do týmu se zaměřením Oinin (Ninja lovec), který se skládá ze čtyř lidí. Náš velitel se jmenuje Morio. Další členka je Iro, poté já a ještě jeden chlapec. Všichni mu říkají Fumei (V překladu Neznámý) Nikdo neví, kdo to je, nebo jak se jmenuje, protože stále nosí masku. Ale podle tetování na levé paži, všichni vědí, že je to muž. Takže náš tým se skládá ze svou žen, a dvou mužů.
V týmu jsem podle všeho nejmladší. Moriovi je třiadvacet, Iro dvaadvacet a Fumei je podle všeho zřejmě o rok starší, než já.
Když nejsme zrovna ve službě Iro umí být velmi zábavná, a vždy mě rozesměje, zatímco Morio je tichý, ale velmi dobře naslouchá. Fumei s námi nikdy mimo službu není. Iro říká, že každý den trénuje, aby byl ještě silnější.
Začíná se mi čím dál víc líbit.

Kapitola 1.

Letní slunce pražilo jako nikdy předtím, a tak jsem si zašla na studený nápoj. U stánku jsem zahlédla Naruta se Sakurou. Zastavila jsem se a schovala za strom.
Proto mě odmítl. Odmítl mě kvůli Sakuře. Chtělo se mi plakat, ale udržela jsem se. Možná, že jsem všechno dávala do Naruta a mé lásky k němu, ale teď je tomu konec. Musím se postavit a vyjít mu čelem. Vydýchla jsem a pomalým krokem se vydala k mým bývalým přátelům. Nesnažila jsem se o to, aby si mě všimli. Jen jsem si stoupla ke stánku a objednala si něco studeného. Naruto o mě zavadil pohledem, když jsem platila. Panika se mě zmocnila. Kvůli tomuto pohledu jsem se vždy rozplývala, ale teď jsem cítila jen smutek. Bylo to trapné, stát u někoho, kdo mě odmítl, ale já se snažila nedávat najevo své potrhané city.
„Jé dobré ráno Hinato, jak se máš?“ Usmála se na mě Sakura.
To si mě všimla teprve teď? Ona neví, že mě Naruto odmítl kvůli ní? Zaťala jsem pěst a snažila se zůstat v klidu.
„Dobré. Mám se skvěle, a… Vy?“ Podívala jsem se na ně s falešným úsměvem. Naruto sklopil zrak. Zřejmě to pro něj bylo stejně trapné, jako pro mě.
„Také dobře. Dnes se půjdeme vykoupat, nepůjdeš s námi?“ Ptala se dál. Naruto i já jsme se na ní překvapeně podívali. Opravdu je tak hloupá nebo se mi to jen zdá? Nevidí, jak jsme s Narutem… Jiný? Vzdálenější? Vzteky se mi chtělo křičet.
„Promiň růžovlásko, ale Hinatka se jde dnes koupat s námi, víš?“
Překvapeně jsem se otočila, abych zahlédla toho, kdo se mě zastal.
„Iro-san!“ Vykřikla jsem radostí. Díky bože! Zachránila mě! Usmála jsem se od ucha k uchu a kývla. „Promiň, dnes jdu s Iro.“ Odmítla jsem a vydala se se svou přítelkyní pryč. Když jsme byli v nedohlednu, objala jsem ji a tisíckrát poděkovala.
„Takže to byl ten hlupák, který si nechal ujít tak překrásnou dívku?“ Zeptala se s úsměvem.
Tváře mi lehce zrudly, ale přesto jsem kývla.
„Neboj, dnes se s námi odreaguješ. Půjdeme se koupat, ne? Dnes stejně máme volno, zkusíme přemluvit i Moria, co říkáš?“
S radostí jsem kývla. Jak jsem vděčná za takový láskyplný tým. Při této vzpomínce jsem si vzpomněla na Kibu a Shina. Byli překvapení, když jsem jim řekla, že už s nimi v týmu dál nebudu, že se přidávám k ANBU. Ale jak vidím, přenesli se přesto a našli si novou náhradu.
„Co se děje? Netvař se tak smutně, dnes je přeci krásný den! Což mi připomíná, co to máš za pití, dáš mi ochutnat, že jo?“ Iro jako vždy chrlila jedno slovo za druhým. Usmála jsem se a podala ji svůj nápoj.
„Hm… To je dobré! Asi si půjdu taky koupit takové pití, anebo víš co? Tohle si nechám.“
Otočila jsem se na ní a snažila si vzít své pití zpět. Ale zvedla ho nad sebe a začala se smát.
„To je moje!“ Křičela jsem s úsměvem. Začala mě lechtat. Tím mě svalila na zem a rychle utíkala i s mým nápojem pryč. Zvedla jsem se a běžela za ní. Pořád jsem se musela smát. Konečně jsem našla člověka, s kterým mi je tak úžasně.