Vzpomínky (SS) Díl. 5

Sakura pracovala až do noci. V nemocnici bylo docela rušno. Spoustu Ninjů se vrátilo z misí zranění nebo se zlomeninami. Naštěstí nebyl žádný případ, kdy byli na pokraji smrti, takže se Sakura vlastně ani tolik nenadřela. Jenže když už měla končit, Tsunade-sama ji ještě poslala na oddělení pro těhotné, aby zkontrolovala, jestli je vše v pořádku, protože sestřička, která to tam zařizovala, musela rychle domů. A tak se Sakura ještě odplazila na oddělení pro těhotné a běhala z jednoho pokoje do druhého.
Domů se vrátila až kolem čtyř hodin ráno. Kruhy pod očima a rozcuchané vlasy z ní dělali strašidelnou čarodějnici. Naštěstí si s tím Sakura starosti nedělala a hned dopadla na svou měkkou postel.

Naopak Sasuke, ten dnes neměl vůbec rušný den. Celou dobu se jen procházel po ulicích a přemýšlel. Večer pak našel Naruta s Hinatou, jak se válejí ve sněhu na louce, a tak je oba vzbudil, aby šli domů. Nakonec se rozhodl, že si zatrénuje a pak si skočí na ramen. Prostě nejnudnější den, který kdy mohl mít. Tsunade-sama pro něj neměla žádné mise, a tak se den co den nudil.
Ráno se rozhodl, že navštíví Sakuru a zase se s ní zkouluje. Byla s ní taková zábava, a vždy když byl s ní sám, cítil se jaksi šťastně. Zaťukal tedy na Sakuřiny dveře a čekal, než vyleze. Ale to, co mu přišlo otevřít, jako Sakura nevypadala. Tedy, Sakura to byla, ale kruhy pod očima ji ztmavly a rozcuchané vlasy ze včerejšího dne se ji ještě více rozcuchaly.
„S-Sakuro? Co se ti stalo?“ Sasuke nevěděl, jestli se má smát nebo se bát. Vnitřní Sakura vycítila, co si Sasuke myslí, a hned mu chtěla jednu vrazit, ale vnější Sakura byla ráda, že ji Sasuke navštívil a tak ho pozvala dovnitř. Uvařila čaj pro sebe a Sasukeho, a utáhla si župan.
„Včera jsem měla namáhavý den, celou dobu jsem pracovala, až do rána. A v noci jsem nemohla vůbec spát.“ Řekla, když byl čaj hotový a oba seděli u stolu v kuchyni.
„Aha, chápu.“ Kývl Sasuke. Bylo ji Sakury líto. „Nechtěl jsem tě rušit, ale řekl jsem si, že tě navštívím. Pokud mám jít, zase půjdu…“
„To je v pořádku. Dnes se prospím a zítra to bude dobré. Hinata tu zítra přespí, abychom se mohli vydat na oslavu spolu, a tak mi určitě pomůže, pokud mi ještě nějaké kruhy zůstanou.“ Pokrčila rameny Sakura a třásla se zimou. „Tobě je zima?“ Zeptal se Sasuke. Sakura jen nevědomky kývla. Byla tak unavená, že všechna slova vpouštěla do hlavy jedním uchem a vypouštěla druhým. Sasuke vstal. „Na, vem si můj svetr.“ Usmál se. Sakura poděkovala a svetr přijmula. Voněl po vanilce a skořici. Prostě po Vánoční atmosféře, přesto, že bylo teprve dvacátého prvního. „Jinak, včera jsem zachránil Naruta s Hinatou, málem by umrzli, kdybych kolem nich zrovna neprocházel.“
Sakura málem vylila celý čaj na sebe. „Jak to?“ Ptala se. Sasuke ji převyprávěl celou historku, s tím, že našel Naruta jak s Hinatou spí vedle sebe ve sněhu.
„To je hlupák.“ Usoudila Sakura, ale musela se smát. Zima už ji nebyla, a spánek jakoby taky odpadl. Sasuke se zahleděl ven. „Kruci!“ Vyskočil se židle a ukázal na závěj sněhu, která se za tu dobu, co spolu hovořili, dělala v celé Konoze.
„Oh, jak se to…? Taková závěj! Vždyť jsme si povídali sotva deset minut!“ Vykřikla Sakura. „Vždyť se nedostaneš ani domů!“ Hlas ji selhal. Došlo ji, že Sasuke tu bude muset přespat. Zřejmě i Sasukemu to došlo, protože se otočil zpět na Sakuru.
„To je v pohodě. Já budu spát v obýváku a ty v mém pokoji.“ Řekla nakonec, a snažila se znít klidně, přesto, že ji představa, být se Sasukem v jedné místnosti večer, znervózňovala. Ještě, že Sakuřiny rodiče byli na misi.
„To ani náhodou! Je to tvůj byt, já budu spát v obýváku!“ Navrhl Sasuke. Ale Sakura už nevnímala. Hlavu měla položenou na stole a její růžové vlasy byly všude kolem ní. „Chrr.“
Sasuke se usmál. „Blbka.“
Vzal ji do náruče a odnesl ji do jejího pokoje. Lehl si vedle, a hladil ji vlasy. Po pár minutách usnul i on.