Vzpomínky (NH) díl. 4

Hinatu probudily brzké sluneční paprsky. Protáhla se a vstala. Nevzpomínala si, jak se dostala domů, a ani, co se dělo poté, co ji Naruto zachránil ze spárů neslušných chlapců. Ale jedno si pamatovala, a to, že se jí zdál krásný sen, o tom, jak ji Naruto chce políbit. Bylo to jako skutečnost. Usmála se a vyšla ze svého pokoje. Učesala se, nasnídala a rozhodla se jít se zeptat Sakury, co se stalo. Jenže když vyšla ze svého domu, vzpomněla si, že Sakura dnes pracuje. Nechtěla ji rušit a tak se rozhodla, že si místo vyptávání skočí zatrénovat, dokud Sakura nepřijde z práce. Vyběhla svou oblíbenou pěšinkou do lesa na malou pastvinu, kde dennodenně trénovala a někdy také jen snila nebo přemýšlela. Postavila se proti stromu, který ji už dlouhá léta sloužil, jako trénovací "Nepřítel" a na kterém zkoušela různé chvaty, a začala do něj vší silou tlouci, vzpomínaje na včerejší chlapce.

Jako každé ráno si i dnes šel Naruto na ranní ramen. Ale místo jednoho, snědl sedmnáct, a ještě si koupil dango. Po takové snídani by si člověk nejraději odpočinul, ale Naruto si místo toho šel zatrénovat a procvičit trochu svaly. Párkrát se proběhl lesem a nakonec si šel zacvičit na svou oblíbenou pastvinu, kde v té době byla i Hinata. Naštěstí na opačné straně za pár keři, takže ji nemohl vidět.
Jenže Hinata ho zahlédla svým byakuganem.
"Íí." Zapištěla, když si ho všimla a rychle se schovala za velkým strom, který stínil Narutovy výhled stejně jako keře.
Naruto se otočil a chvíli neklidně pozoroval strom. "Haló? Je tu někdo?" Pro jistotu vyndal kunai a pak si to tiše a pomalu namířil k Hinatě.
Jelikož Hinata nic neslyšela, myslela si, že Naruto už dávno odešel, a tak vykoukla zpoza stromu, jenže v tu dobu, se Naruto zrovna chtěl za strom podívat. Takže to dopadlo tak, že se dotkly nosy. Obličeje měli těsně blízko sobě. Hinata zahlédla jen, jak ji Naruto chytá do náruče, protože ona omdlévá.

"Hinato! Ani nevíš, jak jsem se lekl!" Přiznával Naruto, když ji podpíral, aby zase neupadla.
"N-Naruto-kun?" Hinata se stále vzpamatovávala. Otřásla se.
"Myslel jsem, že jsi nějaký nepřítel." Zazubil se. Nevypadal, že by ho Hinatino omdlení vyvedlo nějak z míry. Zřejmě už si zvykl.
"Mimochodem, jak ses vyspala?"
"V-vyspala?" Hinatu překvapilo, že se Naruto nějak nestydí, když měli před malou chvílí obličeje tak blízko sobě! Hinata si při tom okamžiku vzpomněla na svůj sen a začervenala se.
"Ano, zkoušeli jsme tě včera se Sakurou a Sasukem probudit, ale stále jsi nereagovala, a tak jsme tě odnesli domů." Pokrčil rameny.
"Odvezli d-domů? Ach… A co na to říkal můj otec, Naruto-kun?" Hinata byla celá vyplašená, co by si o ní otec myslel?
"Nic… naštěstí o ničem nevěděl. M-my totiž se Sasukem jsme se vloupali k tobě do pokoje, abychom nikoho nevzbudili a vložili jsme tě do postele. -ttebayo" Teď se Narutova pleť jemně zbarvila do červena.
"D-do mého pokoje?" Hinata si položila ruku na ústa. "T-to se omlouvám, nechtěla jsem vám způsobit takové potíže!" Už chápala, proč na sobě měla své každodenní oblečení, místo pyžama, když se probudila.
"To je v pořádku, a co vlastně tady děláš?" Zeptal se Naruto.
Hinata sklopila zrak. "Chtěla jsem si zatrénovat, než skončí Sakura-san v práci, abych jsem se ji mohla zeptat na ten včerejší den, jenže už zřejmě nebude p-potřeba…“
"Trénovat? Jů, co kdybys mi pomáhala? Také jsem si zrovna šel zatrénovat." Usmál se, až se mu na tváři udělali ďolíčky. Hinata chvíli váhala. Bála se být o samotě s Narutem, ale nemohla odolat té nabídce, že by spolu trénovali.
"Hai." Kývla nakonec. Oba se rozestoupily, připravily si kunaie a chystali se na společný souboj.
Naruto samozřejmě Hinatu trochu šetřil, nemohl přeci hned použít svou pravou sílu, ale stále udeřoval docela silně. Byl docela překvapený, když zjistil, že se Hinata tak lehce nedá.
V boji působila takovým sebevědomým a silným dojmem, který u ní Naruto v osobním životě nikdy neviděl.
Sám pro sebe se usmíval, s každým Hinatiným dobře voleným krokem a švihem.
S bojem skončily až kolem večera. Byli celí odření, ušpinění a udýchaní. Hinata si sedla a opřela se o strom, chvíli hltala vzduch. Naruto se k ní připojil. Nakonec usnula. Naruto netušil, jak mohla v takové zimě usnout, ale nakonec to s ním dopadlo stejně.
Takže se tam váleli v prosinci na zemi, opření o sebe a spali klidným, uvolňujícím spánkem.