Vzpomínky (SS) Díl. 2

Proč musí být všude tak bílo? Stěžoval si Sasuke v duchu a brodil se prosincovým sněhem, ležícím na chodnících. Už mě to nebaví, bolí mě z toho akorát oči. Upravil si rukavice a vydal se na ranní ramen. Na brzké Vánoce se Sasuke těšil, ale sníh ho pěkně štval, a to nemluvme o té zimě, která zavinila jeho červené tváře a nos.
Posadil se na židličku a objednal si miso ramen.
Po pár nabraných lžící si vedle Sasukeho sedla růžovlasá dívka. Objednala si ramen a foukala na své promrzlé ruce, aby je zahřála. Poté se otočila na Sasukeho. „Sasuke? Kde se tu bereš?“ Zelené oči se ji rozzářili radostí. Sasuke si nabral další lžíci a s odpovědí si dával načas.
„Jím ramen.“ Odpověděl nakonec. Dívka se lehce začervenala a raději už nic neřekla.
„ A co tady děláš ty, Sakuro?“ Otázal se sám od sebe Sasuke. Sakura se divila, že se s ní dal do řeči. Najednou ji napadlo, že by mohla hrát stejnou hru, jako Sasuke, Nezájem.
„Čekám na ramen.“
Sasuke se uchechtl. Připadá mu to vtipné? Sakura byla trochu rozčílená, ale hned jak dostala svůj objednaný ramen, uklidnila se.
„Často chodíš takhle po ránu ven?“ Sasuke se na ní otočil a vypadal, že ho to opravdu zajímá.
„Ano, a ty?“ Sakura se dál snažila vypadat jako Sasuke a dávala najevo, že ji tento rozhovor nezajímá, přesto, že ji zajímal.
„Vlastně ani ne. Jen jsem se potřeboval na chvíli projít.“ Pokrčil rameny. „Víš, že ti to vůbec nejde?“ Usmál se najednou. Sakura byla překvapená, až ji málem polévka zaskočila.
„C-co mi nejde?“ Zeptala se a přestala jíst.
„Ten tvůj nezájem.“ Sasuke jakoby četl Sakuřiny myšlenky.
Sakura zčervenala.
„O nic jsem se nesnažila.“ Zalhala a vstala od stolu. Už dávno měla dojedeno a navíc nevěděla, co má říct. Sasuke udělal to samé.
„Chceš doprovodit domů?“ Dnes byl Sasuke jako vyměněný. Sakura polkla. „To je v pořádku, stejnak se chci ještě chvíli procházet.“ Odpověděla.
„Tak se budeme procházet spolu, co ty na to?“ Nabral kousek sněhu a hodil ho po Sakuře, která se jen koukala, jak Sasuke řádí.
„T-t-ty!“ vykřikla a udělala to samé.

Celou dobu házeli po sobě sněhové koule, schovávali se za kolemjdoucí lidi, kteří na ně koukali jako na blázny, křičeli a smáli se. Nakonec se Sakura posadila na zmrzlou lavičku.
„Páni, co to do tebe vjelo?“ Zeptala se udýchaně. Sasuke se posadil vedle ní.
„Vlastně ani nevím“ Usmál se. Takhle spokojeně se necítil už hodně dlouho.
„Co ti kruci dali do toho ramenu?“ Chechtala se.
„Netuším.“ smál se s ní. Sakura se podívala do Sasukeho očí, které byli tak krásně černé. Plet měl červenou od mrazu a ve vlasech spoustu sněhu. Uvědomila si, že ho miluje. Věděla to sice celou dobu, ale teď si to konečně mohla dokázat, když s ním byla chvíli osamotě. Znejistila. Srdce ji tlouklo a nevěděla, co má říct. Sasuke se na ní otočil. Sklopila zrak.
„Dáme ještě jedno kolo?“ Sasuke se zvedl a podal ruku Sakuře, která ji ostýchavě přijmula.
„N-nevím, asi už půjdu domů.“ Nikdy se takhle necítila. Styděla se. Už vím, jak se cítí Hinata. Pomyslela si a dala si pramen vlasů za ucho.
„Takže já tě musím donutit?“ Sasuke vzal kousek sněhu ze země a hodil ho Sakuře za krk.
„AAAA.“ Sakura si snažila vyndat sníh z trička a přitom běhala všude okolo. Sasuke se mezitím smál, až mu tekly slzy z očí.
„Ukaž, prosím tě.“ Mířil si to k Sakuře, když v tom uklouzl po ledu a spadl přímo na ni. Sakura ležící pod Sasukem si už sněhu v tričku nevšímala a zrudla. Dokonce i Sasuke zrudl, což bylo velmi divné.
„V-vstaneš?“ Vysoukala ze sebe, když se Sasuke nepohnul.
„Och…Jasně! Omlouvám se.“ Vstal a chtěl pomoct i Sakuře, ale ta už dávno byla na nohách a oplatila Sasukemu to, co ji před chvílí způsobil. Tentokrát křičel a běhal všude Sasuke, zatímco se Sakura válela smíchy po zemi.