Náš svět

Konoha. Nádherný slunný den rozzářil celou vesnici ponořenou v teplých paprscích. Přesto na sebe vítr nenechával dlouho čekat. Šustění listů jasně odkazovalo na původ jména vesnice ukryté v listí. I když se tu změnilo tak málo, hlavní poznávací prvek nezůstal stejný. Na skále bdících Hokage přibyla nová tvář. Nás však zajímala pouze ta šestá. Mezi jejími vlasy seděl Naruto celý v černém. Vítr mu rozčesával jeho roztřepený účes, který podědil po svém otci Minatovi, Čtvrtém Hokage. Barva se však už pomalu začala vytrácet. Díval se na svou vesnici s upřímným úsměvem a poslouchal její zvuky. Pod levou rukou, o níž se opíral, ležely malé desky.
„Tak tady se schováváš, Naruto,“ ozvalo se za jeho zády.
„Neschovávám se, Sasuke. Kdyby ano, nevyberu si tak nápadné místo, nemyslíš?“ zasmál se a podíval se na svého přítele. Tolik se změnilo. Je to tak dávno, co se společně vrátili do své rodné vesnice.
„Všude tě hledám. Všichni mají o tebe starost. Po pohřbu ses vytratil bez jediného slova“
„Chápu. Shikamaru?“
„Vlastně to byla Temari. Viděla tvůj výraz a strachovala se.“
„Pročpak? Hokage se nesmí trápit, i když zemře jeho mistr a přítel?“
„Tak to není. Pro všechny byl Kakashi přítel. Shikamaru jen nechtěl, abys měl stejné pocity, jako když zemřel Jiraiya.“ Naruto se nad tím jménem usmál. Sáhnul do malý desek a vytáhl z nich fotografii.
„Vzpomínáš?“ Sasuke k němu pomalu přešel a vzal si obrázek. Usmál se.“
„Stále ji máš schovanou?“
„Jistě. Je to sice už skoro šedesát let, ale nikdy nezapomenu. Vidíš náš výraz?“ Sasuke se zasmál a posadil se vedle Naruta.
„Krásně se to vyvažuje. Sakura a mistr Kakashi s nadšením, a pak my dva.“ Naruto přikývl.
„V takových chvílích rád vzpomínám. Naše první mise, moje neustále rozepře s Hokage kvůli jejich obyčejnostem a nepřetržité zvaní Sakury na rande.“
„A neustále jsi mě vyzíval na souboje.“ Naruto se rozesmál. Vybavil si všechny spontánní střety se Sasukem. Očividně ho nakazil, protože se také začal hlasitě smát. Vzal desky a vytáhnul další fotografii. Uchiha sáhl ke snímku a zarazil se.
„Kdes tohle našel?“
„V ruinách našeho Uzumaki sídla, než jsem jej zrekonstruoval, abych v něm bydlel s rodinou.“ Sasuke nevěřil svým očím. Na fotografii stál Minato, těhotná Kushina, jeho otec Fugaku, těhotná matka Mikoto a malý usměvavý Itachi. Lehce se mu zaleskly oči. Naruto vyndal další fotografii. Sasuke se začal smát.
„Chuninská zkouška. Tvůj vítězný výraz mluví za své. Sakura je tu ale smutná.“
„Oba víme, že jí dělala starost Orochimarova prokletá pečeť.“
„Pravda. Avšak tvůj souboj s Nejim na všechny zapůsobil.“ Když řekl Sasuke mladíkovo jméno, Naruto se podíval na vesnici. Chvíli přemýšlel, ale nakonec z desek vysoukal další obrázek.
„Určitě by byl šťastný,“ pronesl Naruto a prohlížel si obrázek. Sasuke se sám podíval.
„V určitých chvílích snad ani ne.“ Oba věděli, na co naráží a opět se rozesmáli.
„To bylo poprvé, co jsem viděl všechny jouniny tolik pít. Tsunade jim skoro nestačila. Nevěřil jsem, kolik toho mistr Kakashi zvládne vypít a stále si zachovat úroveň.“
„Nebo Anko,“ navázal Naruto, i když se pak zasekl, protože si dokonale vzpomněl. Jeho přítel souhlasil.
„Nikdy by mě nenapadl takový scénář.“ Naruto tentokrát vyndal tři fotografie. Sasukeho zajímala jediná. Ta s ním.
„Jak se tak díváme zpátky, říkám si, zda si tohle vůbec zasloužím.“
„Nebuď pesimista, Sasuke. Na to jsi už moc starej,“ drkl ho Naruto do ramene. Sasuke se zasmál.
„Nejsi mladší ani o celý měsíc, takže starej tu jsi i ty,“ osopil se na něj a vrátil mu fotografii. Místo toho čekal na další. Jakmile uviděl první tváře, uhnul pohledem.
„Kdes vyhrabal tuhle?“
„Proč tak ostře, Sasuke?“
„V tomhle věku mi přijde trapné, vzpomínat na své mladistvé chyby.“
„Pořád si myslíš, že byla chyba, jít za Orochimarem a posléze založit tým Hebi? Říkej si, co chceš, Sasuke, ale Orochimara jsi změnil právě ty. Díky tobě uviděl své vlastní omyly, nad nimiž by ani nezačal přemýšlet. Jestli byla něco chyba, tak tohle.“ Naruto vyndal další fotografii. Sasuke se začal hlasitě smát, až skoro spadnul z vytesané kamenné tváře. Naruto ho chytil a povytáhl nahoru.
„Říct Mizukage na její svatbě tvoji nejapnou poznámku, nebyl vůbec dobrý nápad. I Raikageho v tu chvíli polil pot.
„Uznávám, Naruto, nebyl to dobrý nápad. Kakashi nás z toho naštěstí dostal, protože mě excelentní dárek, takže tu sedíme právě díky němu.“
„Já za nic nemohl, ale ty jsi do toho namočil i mě, srabe.“
„Dobrá, dobrá, uznávám. Moje hloupost. Přesto jsme si to užili. Poprvé jsem viděl Gaaru veselého.“
„Pravda. Gaara.“ Naruto ihned vyndal další fotografii s písečným Kazekagem. Vedle něj stálo hnědovlasé děvče a tři malé dívenky.
„Kankurou tvrdil, že to byla nejtěžší věc v jeho životě,“ zmínil se Sasuke.
„Vůbec se mu nedivím. Oba víme své,“ reagoval Naruto a otočil fotografii. Snímek zachycoval složení týmu během chuninské zkoušky.
„Tolik se změnilo. Jak roky plynuly, budoucnost čím dál tím víc černala, dokud nenastal zvrat.“
„Máš na mysli,“ začal Naruto a ukázal další trojici fotografií. Uchiha vyvalil oči a chytil si nos, který mu začal krvácet.
„Jak jsi k tomuhle přišel?“
„Jsem Hokage. Dostanu se k lecčemu. Jen to musím před určitými lidmi tutlat. Podle mě to byl zatracený zvrat,“ zasmál se.
„Zajímalo by mě, koho tohle napadlo. A především, kdo je fotil.“
„Shodneme se, že já, ty ani Shikamaru to nebyl, protože by to postrádala smysl těchto fotek. Ale když jsem se zmínil Kakashimu, šíleně zrudnul, takže mám svůj typ.“
„Můžu si ji nechat?“ zeptal se zvrhle Sasuke, ale Naruto si stál za svým.
„V žádném případě. Jako Hokage musím chránit čest žen naší…“ přestal se svým monologem a zamyslel se. Vzal fotografii a dal ji Sasukemu.
„Ode mě ji nemáš. Jestli to někomu prozradíš, degraduji tě zpátky do Akademie.“ Uchiha nadšeně schoval obrázek pod oblečení. Naruto vyndal jednu z posledních fotografií. Stál na ni mistr Kakashi s bělovlasým mladíkem a děvčetem s totožnou barvou vlasů.
„Vychoval své děti skvěle. Pevně věřím, že jednomu z nich svůj post předám. A budu moc rád.“
„Kakashiho dcera je skvělý shinobi. V ANBU nemá konkurece. Uchihové, klan Sarutobi, nebo Hyuuga nezvládají držet krok. A stejně jako její otec halí i ona svoji tvář.“
„Svoji krásnou tvář,“ podřekl se Naruto a čekal na Sasukeho reakci.
„Hej, Naruto! Nemůžeš zneužívat svoje pravomoci!“
„Já je nezneužívám. Žádala o mé svolení.“
„Svolení? S čím?“
„Zda může přijmout Nejiho nabídku schůzky.“ Sasuke nevěřil vlastním uším.
„Neříkej mi, že…“ vyschlo mu v krku.
„Pevně věřím, že by měl mistr Kakashi upřímnou radost.“ Schoval všechny fotografie zpátky do alba. Jeho přítel však věděl.
„Poslední neukážeš?“ Naruto se podíval jeho směrem. Zareagoval však jinak, než jeho společník očekával.
„Nechceš se jít radši podívat? Včera se mi narodila vnučka.“ Sasuke se usmál.
„Moc rád. Půjdeme?“ Naruto přikývnul a postavil se. Podíval se na celou vesnici a s úsměvem řekl.
„Sbohem, příteli. Nikdy na tebe nezapomeneme.“