Statečný boj skryté Vírové - 4. část

Bylo pozdní odpoledne, slunko pražilo, foukal příjemný svěží vítr který si pohrával s jeho středně dlouhými černými vlasy, právě se vracel ze svého tréninku kde strávil celý den. Chtěl si vybít zlost, kterou měl na svou sestru Samari.
Poté, co skončil tak z několika stromů, na cvičišti zbyly jen polínka a ohořelé pařezy. Shisui byl sice zpocený, ale příjemný větřík ho udržoval svěžího.
Procházel ulicemi Konohy, lidé ho zdravili, vždyť on byl přeci Uchiha Shisui, mocný a uznávaný shinoby.
To, že mu lidé i ninjové projevovali úctu, mu dělalo dobře, byl rád když si ho lidé znali a vážili si ho.

Když procházel kolem Ichiraku Rámen, někdo na něho z restaurace zavolal, otočil se směrem odkud zaslechl své jméno. Spatřil Kushinu, mladou rusovlasou a pohlednou konoichi.
Kushina vyšla z restaurace a řekla mu: „Shisui, příjdeš večer na naší oslavu?"
„Jasně, to bych si přeci nenechal ujít," odpověděl.
„Tak zatím ahoj," prohodila a vrátila se do Ichiraku Rámen.

Shisui pomalu došel k Uchiha čtvrti a zamířil rovnou k sobě domů. Schodil ze sebe propocené věci a zamířil si to do koupelny. Pustil na sebe teplou vodu, smyl ze sebe pot a špínu z tréninku a cítil se o mnoho lépe. Odešel z koupelny - měl na sobě pouze omotanou osušku - posadil se k oknu, slunce už pomalu zapadalo a vytvářelo nádhernou scenérii když pomalu mizelo za obzor. Únavou si trochu zdřímnul.

Probudil ho skřehotavý hlas vrány, která seděla na okně.
„Shisui, Shisui, naléhavý vzkaz od vaší sestry."
Shisui jí odvázal malý kousek papíru z nohy. Ta posléze odlétla. Sledoval, jak vrána mizí ve tmě. Trhl sebou, uvědomil si, že příjde pozdě na oslavu. Pohodil lístek se vzkazem na stolek, rychle se oblékl do něčeho pěkného a nastříkal na sebe deodorant. Prohrábl si vlasy a aníž by si přečetl vzkaz od sestry, vyšel ven do noční Konohy na oslavu. Rozlučka se svobodou Kushiny a Minata.

Po chvíly dorazil do sídla Namikaze, kde už byla zábava v plném proudu, hrála živá hudba, stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím, uprostřed místnosti byl provizorní parket, kde už se tančilo.
Shisui se rozhlédl, většinu hostů znal, pak spatřil oslavence, tak k nim zamířil, oběma pogratuloval, popřál hodně štěstí a připil si snima sklenkou saké.
Chvíly si povídali, když se k němu mírně Kushina naklonila a pošeptala: „Támhle stojí Anko tak sama, co kdyby jsi jí vyzval k tanci, vím, že po ní často koukáš, tak se nenech pobízet."
Shisui trochu zčervenal, dodal si odvahu sklenkou saké a vykročil k Anko. Požádal jí o tanec a Anko sradostí souhlasila.
Rozlučková zábava probíhala už dlouho do noci, všichni měli i dost upito tak se veselili a smáli.
Když první ranní paprsky padali na Listovou vesnici, tak se pomalu vydávali směrem ke svým domovům.

Shisui se jako džentlmen nabídl, že doprovodí Anko domů. Šli pomalu, drželi se za ruce a povídali si, jazyk se jim už trochu pletl z vypitého saké, ale byla sranda plácat páté přez deváté.
Když dorazili k Anko domů, Shisui jí jemně políbil a ta ho na oplátku pohladila po tváři, poté zmizela ve svém domě.
Podíval se na vycházející slunce a zamířil si to domů, začínal mít ze saké kocovinu.

Když dorazil k sobě, trochu se motal, nebyl zvyklý na tolik alkoholu, svlékl se a zamířil si to do sprchy. Teplá voda stékající po obličeji a následně celém těle, byla příjemná a osvěžující.
Vyšel z koupelny, osušku opět omotanou pouze kolem pasu a svalil se do křesla. Pohledem zavadil o kousek papíru, co ležel na stole. Pousmál se a pro sebe si řekl: „Tak s jakou omluvou Samari přišla?"
Naklonil se, sebral papírek ze stolu, rozbalil a četl:
-------------------
Shisui, Vírová je napadena Kamenou a Mlžnou. Prozatím držíme barieru, prosím, pospěšte si. Samari
-------------------
Vyskočil z křesla, kocovina se rázem vypařila a osuška odlétla několik metrů.
„Já jsem ale idiot!"
Hodil na sebe jen to nejnutnější a jak nejrychleji uměl, pelášil za třetím Hokage. Vrazil jako tornádo do dveří, že veškeré listiny co měl Hokage na stole div neodlétli.
Shisui byl odměněn tvrdým pohledem Hokageho.
„Promiňte, Hokage-sama, ale je to velmi naléhavé," podal mu malý papírek.
Hokage přečetl vzkaz a taktéž vyskočil, ale to už papíry neustáli a rozletěli se po celé místnosti. „ANBU, ke mě!" zařval.
Ukázali se dva anbu.
„Co si přejete pane?"
„Vírová je pod útokem, žádá o pomoc. Vy dva sežente každého jounina, kterého najdete, jde o stav nouze! Za dvacet minut se vyráží od brány. Tak pohyb, sakra!"
„Přátelé tam umírají". Při této větě by si Shisui nejradši nafackoval,jak mohl být tak hloupý.

Ve stanovený čas se u brány sešlo přez tisíc Listových jouninu, byli zde zastoupeny snad všechny klany, jak se doslechli, že Vírová je pod útokem, nikdo neváhal ani vteřinku.
Hokage předal vedení Minatovi Namikaze, protože sám jako Hokage Konohu opustit nemohl i když je to stav opravdu nouzový.
Minato si vzal slovo: „Všichni víte, proč jsme tady. Vírová byla napadena a nemá cenu zde diskutovat, pojďte, jdeme jim pomoci!" a ihned se vydal na cestu následován Kushinou a všemi ostatními shinoby Listové.
Shisui si pro sebe řekl: „Prosím, Samari vydržte, už jdeme."