Při svitu měsíce

Dneska je úplněk. V tu noc nebe rozzáří jasný stříbrný měsíc. Dneska však tuto krásu nevnímám. Vždy jsem o úplňku pozoroval to zářící nebe a měl radost. Naplňovalo mě to klidem. Dnes, ale ne. Poslední noc strávenou v Konoze nemůžu být klidný. Vždyť jsem před chvílí mluvil s rodiči naposledy.
Sasuke… To jméno mi zní v uších. Jak rád bych s tebou prožil ještě mnoho dnů. Moc jsem se ti nevěnoval Sasuke , vím. A teď mě ještě budeš nenávidět. Budeš si myslet, že jsem vyvraždil celý klan jen tak pro radost.
Jak rád bych ti řekl pravdu, ale pro tvé bezpečí nemůžu. Drž se Sasuke a snad se ještě potkáme. Možná poznáš pravdu. Možná se kvůli tomu budeš snažit zničit Konohu. Přesto tě, ale vždy budu milovat.

Proč jenom existují války? Proč musí tolik lidí trpět? Proč? Svět by byl možná krásnější bez bolesti, válek a nenávisti. Nebo možná ne. Vždyť kvůli války se spojilo hodně dříve nepřátelských shinobi. Ne! To není pravda. Války přinášejí jen utrpení a ti kteří se spojili se za chvíli budou snažit vyhladit.

Jak krásné by bylo, kdyby byl na světě jen mír. Nemusel bych tu teď stát a připravovat se na nejhorší. Přijímám, ale svůj osud. Když to pomůže zachovat mír.

Před očima se mi zamlžilo. Slzy. Obyčejné pramínky slané vody můžou lidem ukázat utrpení.
Na záda beru katanu, smrtící zbraň. V zpocených dlaních svírám kunay.

Promiň otče, promiň matko snad byste to pochopili. Promiň klane, promiň Sasuke promiň…promiň…