Jantarová laňka III
Celou tu dobu nikdo nepromluvil. Buď se urazili, nebo nevim.
„Konoha...Babča nikdy nevyužívala své ninji.“ Řekl Naruto a vypadal zamyšleně.
„No, nejsem shinoby Konohy. Podle jejího chování jsem usoudila, že buď tu tekutou pryskyřici zneškodním, nebo se s váma rozloučím bez náhrdelníku.“ Nechtěla jsem, aby na mě byli rozlobení. Konohu neznám tak jako svoji vesnici.
„Tsunade-sama ví jak je pro tebe a tvoji vesnici náhrdelník důležitý a ví, že jsi náš spojenec, ne nepřítel.“ Řekla Sakura. Jak já se chci této nepříjemné situaci vyhnout!
„Tak proč to dává na jevo opačně, sakra?!“ Zvýšila jsem hlas a v tu ránu z pozadí vyletěl závěs jehel.
„Suzu vypadni. Běž se schovat!“ Řekla jsem svému jelenovi, který se krčil k zemi jako strašpitel. Poslechl můj rozkaz a klopýtal k největšímu keři daleko od všeho dění. Je to stopař, ne bojovník.
Kakashi ukázal hlavu zpoza stromu, odkud se skrývali před vpichy jehel a pohlédl mi do očí. Stačil vteřinový oční kontakt a věděl oč mi jde. Po našem prvním setkání jsme se stále prali, ale když šlo do tuhýho, spolupracovali jsme na jedničku. Moc dobře jsem si uvědomovala jeho výhody se sharinganem.
Kakashi se otočil na svůj tým a něco jim řekl. Mezitím jsem vytvořila klon, který vyskočil vysoko a hodil na maskovaného nepřítele kunaie. Kakashiho i Narutovi klony se přidali. V této předehře jsem vytvořila pečetě krysy,hada,opice,kance a tygra a šeptla si pro sebe Kohaku: Mezame Buki. Ze stromu za kterým jsem se skrývala začala téct pryskyřice a začala se tvarovat do zbraní, které mě pomalu obklopovaly. Na bojišti zbývalo pár klonů a Kakashi vycítil mou připravenost. Ani jsem si neuvědomila, že není jen jeden nepřítel, ale pět. Kde se tu berou?
Kakashi se nadechl a vyplivl fakt obrovskou ohnivou kouli, až jsem si pomyslela, kde se to v něm bere? Následovala řada na mě a mé zbraně. Roztočila jsem své tělo a poslala je za ohnivou kouli takovou vzdáleností, aby se mezi tím ohněm nerozpustily zpět do neostré hmoty. Skupinka pěti maskovaných ninjů přišla o dva členy a ani nestačili mrknou a poslala jsem na ně další techniku.
„Fuuton: Shinkyuu Gyaku!“ Podtlakové střely ale nestačili doletět k cíli. Maskovaný muž jinak oděný, byl pravděpodobně jejich vůdce a jeden z nejsilnějších. Tak lehce se zbavil střel zemní barikádou až jsem se zastavila s překvapením. Pečetě skládal rychle... No uvidíme, kdo z nás je rychlejší.
Boj teprve započal. Maskovaný muž byl pro mě úžasou výzvou a já si to chtěla užít. Skočila jsem před něj a nechtěně šlápla na jednoho z mrtvých...Nebo bezvědomých? Oni stále po našem kombu s Kakashim dýchají! Jeden z nich mě chytil za nohu a já zkřivila tvář. Ten zcela potrhaný chlápek zvedl hlavu a já potkala jeho tvář bez masky.
„Ti ninjové jsou mrtvý!“ Zakřičela Sakura a já hleděla do zcela deformovaného obličeje.
„No neříkej...“ Zašklíbla jsem se a kopla chcíplotinu do hlavy. Nakonec můj zrak zakotvil u nepřítele a ten se proti mě rozeběhl s taijutsu. Stačil udělat pár kroků a najednou se za mými zády objevil zemní drak, který mě nabral plnou silou až jsem narazila o strom, který mě zabrzdil v letu.
„To byl fofr.“ Usmála jsem se a utřela si krev na svých rtech. Pomocí Kawarimi no jutsu, který najednou vyvolal Kakashi jsem zkusila další techniku.
„Doton: Ari Jigoku!“ Zem se začala pod nepřátelským ninjou rozpadat a začala se chovat jako tekutý písek. Maskovaný muž se ani nehl. Nechal se vcucnout jako blondýna stojící na střeše před tornádem hlásající: Vítejte mimozemšťané.
Byla jsem ale chytrá a nevěřila jsem tomu co jsem viděla. Ohlídla jsem se okolo sebe a ten parchant stál nade mnou přilepený ke kmeni stromu. Vytvořil nějaké pečetě, to ale já taky.
„Kuchyiose no jutsu!“ Zakřičela jsem a dlaní vrazila na zem. Chvíli mě zaslepil kouř ale Toshikatsu se vyvést nenechal a ihned reagoval. Teď to skončí. Toshikatsu vydal jelení zvuk svolání a jeho parohy začali vibrovat. Nevim jakou iluzi na něj použil, ale musela být silná, protože se něco málo mihlo i přede mnou... Nečekala jsem ani vteřinku a rozeběhla jsem se naproti němu se svojí jantarovou zbraní. Nikdo jiný ho za mě nezabije. Ostatní se baví se zombíkama.
„Velká chyba.“ Slyšela jsem hluboký hlas zpoza jeho masky a v tu sekundu jsem nepochopila co udělal, ale hbitě mě odrazil a já se cítila ztraceně, protože mi docházela chakra. Všimla jsem si, že Toshikatsu se může snažit jak chce, ale ten cápek se do Genjutsu nechytí. Jakoby mi protivník četl myšlenky. Stále přilepený ke stromu začal vytvářet nějaké pečetě, které jsem rychlostí nepostřehla. Rychle jsem vstala a hodila po něm zbytek kunaí, ale cílem se staly jeho zombie loutky, které se odtrhly od boje s původním soupeřem a obětovaly své tělo pro svého pána.
V pozadí zablýskl blesk a déšť se spustil prudčeji než před chvílí. Listí ve stromech začalo hlasitě šumět. Neslyšela jsem jeho slova, když dokončil pečetě.
Co se stane? Mám na něj útočit, nebo utéct? Sai byl ode mne asi pět metrů a poslal na muže dva inkoustové lvy. Zem se ale začala hýbat a stromy těžce kňučely a bolestně hvízdaly. Na nebi se ze země a stromů vytvořila hustá hmota tmavé barvy, která se začala najednou tvarovat do jedné tekuté podoby. Kakashi, Toshikatsu, Sakura, Naruto i Sai byli za mnou. Je jen jediná možnost.
Ve vzduchu zachyběl kyslík a stahující se hrdlo bolelo. Maskovaný muž mávl rukou a hromovitá věc mířila přímo na nás...
„Kohaku: Chusen no Mon!“ Zakřičela jsem s končící pečetí tygra a před námi se zobrazila obrovská brána z toho nejtvrdšího jantaru, který dokážu stvořit.
„Mesu-san!“ Zakřičel Toshikatsu a podepřel mě svými parohy.
„Zmizíme.“ Hesla jsem vyšťaveně. Toshikatsimu jsem se vyškrábala na záda a všech šest nás pelášilo do hor. Toshikatsu věděl o tom, že má chakra byla na nule a tak svou chakru propustil a zvyšoval možnost, že neomdlím. Kupodivu se přidal i Suzu, který se k nám chudák připojil až když proklouzl okolo nepřítele.
„Nepustili se za vámi, ale zatraceně...Co byly ty zrůdy zač?!“ Začal Suzu vyvádět.
„Zombie.“ Šeptla jsem na zádech Toshikatsiho. Toshikatsu byl vždy spolehlivý. Mnohem víc než Suzu, abych řekla...
„Proč míříme do hor?“ Zeptal se Kakashi, když jsme zastavili u malé jeskyně ve vysokém, mrazivém bodě hor. Slezla jsem s žuchnutím z Toshikatsiho a Sakura hned přiběhla a začala mě léčit. Nic jsem nenamítala, pár modřin fakt mám.
„Ten chlápek tu nedokáže použít techniky.“
„Vždyť je tahle cesta nebezpečná, proto jsme se jí vyhli.“ Namítal Kakashi.
„Nemůžeme se vrátit...Je tam on.“
„Lehce bychom ho porazili.“ Řekl Naruto sebevědomě. Zavřela jsem oči a vstala i s řečmi od Sakury, že bych měla odpočívat.
„Tak to bacha Naruto. Jestli chceš zemřít krutou smrtí zabalen v té největší temnotě a smradu, prosím, vrať se do lesů s lehkou půdou ať tě ten parchant se svýma loutkama zabije. Já ti v tom určitě bránit nebudu. Ale pokud chceš žít, tak musíme přes hory.“ Na chvíli se rozhostilo ticho.
„Už vím, proč se ti přezdívá Mesu.“ Řekl Sai. Asi si myslel, že to nikdo neslyšel díky prudkému větru ale já určitě ano. Pohlédla jsem se za sebe a uviděla ho. Sai zavřel oči a usmál se.
„Jsi tvrdohlavá, manipulativní a vyhýbáš se nepříjemnostem, které se ti nelíbí. Přesto se snažíš o blaho a bezpečí druhých. Jsi vážně jako laňka svých jelenů.“
„Ne nadarmo se mi ve vesnici přezdívá Královská laň.“ Usmála jsem se. Vyzdvihl situaci na úroveň bez stresu. To se ti povedlo Sai.
„Jsi si jistá, že tudy musíme?“ Ujišťoval se Kakashi.
„Věř, že hory, kde je zem tvrdá, nepohyblivá, je pro jantar bezva nevýhodou.“
„Počkej. Jak to myslíš?“ Řádně jsem se nadechla a vydechla. Taky tomu nechci věřit.
„Ten maskovaný ninja, se kterým jsem bojovala a který mi nakopal zadek, je totiž pravděpodobně můj bratr.“
„Pravděpodobně?!“ Zakřičel.
Je taková kratší, ale doufám, že nevadí.
Chyby prosím oznamte, nejsem moje učitelka češtiny
Děkuji za všechny komentáře, které mi pošlete.
Za týden zdar!
Konečně se zde objevilo pokračování
Toto trvalo, budu soptit 
ale nevadí, je zde a já si užila souboj. Byl podán rychle a akčně, tak mají souboje být, stejně tak techniky byly úžasně propracovaný a Mesuini summoni jsou opravdu úžasní 
Stopař - Suzu - je roztomilý, jaký je to trouba 
vážně se to trochu zamotalo, jako 'kde se tady bere její bratr s tak nadupanými technikami?!' 
Teď jen stačí si pokčat, což já ráda udělám 
Ohledně těch chyb, pár jsem jich našla a zde ti je vypisuji -
Těším se, jak to vysvětlíš s tím záhadným bratrem a jeho technikami, protože to sem čučela jak blázen
- Bylo tam ještě pár míst, kde se opakovaly slova nebo věta vyzněla kapánek divně ve tvaru, v jakém byla poddaná, ale to se přejde, stejně tak sem tam chybějící čárky, to bylo většinou u krátkých vět, které se tvářily nevinně
Kakashi&Kami
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru
Nesopti, nesopti. Teď mám v plánu napsat další velkou jednorázovku, tak makám i na ní.
Ach ta moje nešťastná čeština! Hned se do toho pustím, děkuju za opravu a úžasný komentář 
Ale neboj, ono se to ke konci vše vysvětlí 
No v minulých dílech bylo psáno, že její bratr byl spolčen s Orochimarech